Colin Robinson

Copak se to tady peče?

Kočka? Opravdu se takhle baví o té kouli chlupů? Je na tom snad něco více, než jen mňoukání a chlupy? Tohle já nikdy hádám nepochopím, jak někdo může mít rád něco jako jsou zvířata. Především pak kočky, které si našlapují se svojí lehkostí a elegancí. Přitom na nich není nic speciálního. Maso, krev, kosti a srst. Až na inteligenci se moc neliší od lidí, kteří jsou vlastně jen oholené opice.

Vykopávám další hlínu, když ke mě přicházejí strážníci. Kdo ví, co po mě budou chtít tentokrát. Není to přeci jen poprvé, co mluvím s těmito fantastickými bezpečnostními složkami, kteří uvěří každé kravině, co si kde kdo vycucá s prstu. Případně stačí nějaký ten úplatek a jsou schopni z jedince udělat sériového vraha během mrknutí oka. Ještě, že já za tohle doposud nikomu nestál, přesto, že mě tihle chlapíci už párkrát obtěžovali.
Dívám se na ně a pokračuji v práci čekající co dalšího z nich ještě vyleze.
Poznámku o mém vzhledu zcela ignoruji. Už jsem se naučil tyhle věci neposlouchat.

"Hmm?" Podívám se tázavě na muže a zabodnu lopatu do hlíny jen kousek od jeho nohy.
"S čím na mě jdete tentokrát? Zase někoho obtěžoval můj ksicht? Vyděsil jsem někomu dítě, nebo už zase nemáte podezřelého a tak jdete za tím, na koho si všichni v okolí ukazují prstem, když se na ně zrovna nedívá?"
Odplivnu si na zem.
"Pokud vám jde o to co jsem dělal, tak jsem makal pozdě do noci, pak jsem si načal pivo, jelikož do hospody vejít nemohu a bědoval nad svým úžasným životem, který mi vaše pravidelné návštěvy opravdu moc neulehčují. Následně byl moc ožralej a složil se do kumbálu a ráno se pak vyplížil a čekal za Západní zdí, aby si šéf nevšiml, že jsem se tu ožral. Navíc jsem tam usl a přišel pozdě i když jsem byl hned vedle." Dívám se muži přímo do očí čekající jak bude reagovat na mou nádhernou odpověď, která je bohužel pravdivá, i když tohle jsem dělal trochu jiný den.
"Co se týče této činnosti. Tak vykopávám hroby pro nebožtíky, jelikož alespoň ti nemají potřebu ukazovat na můj vzhled." Zamračím se směrem k muži, který o mě řekl, že jsem hnusnej.

Patrick Gregory Anderson

Přesun do mozku...

Je to už dlouho co můj zájem o muže byl jiný než obchodní a to i v případě, že platbou byla jaká koliv transakce finanční či tělesná. Nebo protislužba protislužbou. Musím se usmát jeho chladný čumák zavětřil, ten kousek mé nejistoty, mého chtíče pronikl do jeho nozder a nyní je jako dostihový kůň slibující zisk. A co bych to byla já za majitele stáje, kdybych nechala tohohle koně projet cílem bez žokeje.

Dívám se do jeho očí a ty své lehce přimhouřím, je to analíza, je to pokus o čtení v jeho mysli. Je to prostě jen chuť vyčíst v jeho myšlenkách ten erotický podtext a sexuální představy.
Byčík…..
Skousnu si ret.
Roubík….
Přejedu pohledem po jeho tváři ke krku a zase zpět do jeho očí.
Pouta, dutky….

Stoupnu si a poupravím si sako.
”Drahý Patriku, vězte, že bych Vás nenechala cestovat takovou dálku kdybych nebyla připravena na vše co mi může tento obchod nabídnout.”
Odpovím mu a pousměji se, rudé rty stisknu a snažím se spolknout všechny ostatní slova, která se derou ven.
Nebuď na sebe tak přísná Gi, tohle by mohla být zábava.

Vykročím směrem z hotelové restaurace k ulici. Patrik mi otevře dveře a já jimi procházím. Na ulici už není ani jeden z reportérů, kteří tu ještě před chvílí byli kvůli mistru světa těžké váhy Jackovi. Mé auto stále čeká řekla jsem sice taxi, ale, řidič je jasně poučen, že kdykoli někam vejdu čeká a když náhod
ou nastoupím do jiného vozu než k němu jede za námi. Mít odvoz vždy k dispozici je pravidlem, které již dlouhou dobu považuji za nejdůležitější. A pak je tu ještě spousta jiných pravïdel, které mám a občas mě trochu šněrují do korzetu ve kterém se úplně komfortně necítím, ale je to potřeba. Nejdůležitější je se z ničeho neposrat.
Nastoupím do vozu a počkám až si vedle mě sedne Patrik. Podívám se na něj a jakmile zavře dveře pohlédnu dopředu.
”Stáje.”
Odpovědí mi je kývnutí hlavy muže, který mě na cestách doprovází už téměř rok, je na něj maximální spolecha jeho nemluvnost je více než vítaná.

”Tak Patriku…. “
Začnu zlehka po tom co přidržím jeho ruku jenž mi poskytla oheň pro mou cigaretu. Potáhnu a vydechnu dým stranou.
podívám se do jeho očí, cítím jak auto zrychlilo.
”Mám dojem, že jsem zaslechla, že Vaše obchody se nepohybují pouze na rovině …. běžného obchodu vykázaného v knihách zisků”
Cigaretový kouř mi zřejmě trochu uklidnil mysl a přesunul jí z klína zpět do mozku. Je třeba vyřešit obchod, a myslím, že tento muž mi nabízí víc než-li jen koně, je to nová cesta k získání více peněz a správných konexí v zemi za oceánem. A troufám si říci, že ani já pro něj nejsem jen provazem s jedním koncem.
Ikdyž pro některé jsem byla i oprátkou.
”O co by jste měl zájem?”
Zeptám se a v hlavě se mi honí kolotoč.
Heroin, opium, zbraně, otroci, peníze, kontakty, alkohol, přeprava, děvky, politika?
Dívám se na něj a jsem opravdu netrpělivá jeho odpovědi.

Colin Robinson

Domácí mazliček....

Pod deštníkem opět prochází obě ženy, které mluvili o chudince. Podívají se na tebe a pak na tři muže přicházející k tobě.
”To mi řekni Rose, co to může být za člověka, že takhle ublíží kočce. No co ti budu povídat, vzala jsem si jí domů, ono je lepší mít doma nějakou tu živou dušičku, aby se člověk necítil tak sám.”
Chvíli se zdá, že se žena dívala na tebe a usmívala se. A v tu chvíli jak mávnutím kouzelného proutku déšť ustal, ale i tak zanechal po sobě temná mračna, pochmurný den, a bahno kam se podíváš.

Obě ženy prošly, choulily se k sobě a deštník stále držely nad sebou. Tři muži zatím pomalu došli až k místu kde si byl ty, nevypadalo, že tu jsou z vlastní vůle. Jeden z nich sáhl na zem pro klacík a úplně zbytečně stahoval bahno z okraje kožených bot.
zadkem se zapřel do kameného háhrobku o kousek dál. Když si na muže zakřičel, déšť v tu chvilku zklamal a přestal.
Neříkali, že je hluchej, jenom, že je hnusnej.”
Ušklíbne se chlápek s knírkem směrem ke svému kolegovi, bohužel ani pro něj změna akustického okolí nebyla příhodná. Muselo mu dojít, že si ho slyšel a tak se jen ušklíbne odkašle si a udělá krok k tobě.

Nepříliš sympatický zrzavý chlap vyndá z kapsy bloček a podívá se na papír.
”Colin Rob….. Robinson.”
Nemůže to po sobě přečíst nebo prostě jen neumí psát? Těžko říct. Podívá se na tebe a čeká tvou odpověď.
Druhý muž vypadá značně netrpělivě a tak jen zavrtí hlavou a špitne k zrzavému kolegovi.
”Však je tu sám, a ten správce ukázal na něj.”
I tohle jsi slyšel, poslední co nejsi je nedoslýchaví.
”Pane Robinsone, co jste dělal dnes v noci a dnešní ráno než jste začal s touto….”
Ukáže rukou na hlínu a hrob.
”Činností?”
Zatá se a oba nad tebou stojí jak dva černé majáky na rozbouřeném moři, které dokresluje bouřlivé nebe za nimi.

Ten co si čistí boty se o Vás vůbec nezajímá a dál pokračuje s čištěním, někdo by mu možná mohl říct, že stejnou cestou bahna půjde i zpátky.
Bouda do které zapadl Tom s muži je stále zavřená.

Luciano Iacomo

Dobré ráno...

Nedělní večer strávíš doma, dnešní den byl vzrušující dost. Hans uklidí auto a nakonec přijde k tobě do kanceláře kde sedíš za svým stolem se sklenkou whisky.
”Pane Luciano, já vím, že jsem toho chlapa přivedl já, ale víme o něm strašně málo. Nemám ho třeba ještě proklepnout v tom New Orleans?”
Zeptá se a chvíli se na tebe dívá než na dveře zaklepe služebná Luis a na podtácku má talíř zakrytý stříbrným glošem.
”Večeře pane, přál jste si ji donést sem. Kuře s hráškem a boby.”
Její jemný hlásek se rozezvučí po místnosti. Přejde po místnosti a před tebe na stůl položí tác s talířem a glošem. Pousměje se a podívá se na Hanse.
”Vaše večeře je v kuchyni jako vždy.”
Ruce spojí za zády lehounce se ukloní a odchází z místnosti.
”Mohli by jsme navštívit i ten bar odkud Gregory je, ten co ho vlastní by nám taky asi mohl říct víc.”
Hans se zamyslí, skoro jdou jeho myšlenky slyšet.
”Možná by to mohl být dobrý spojenec prý má dlouhé prsty a dobré konexe.”

Ten večer se zlehka přehoupl do noci a pak i do rána. Po dlouhé době večer, kdy si nebyl v žádném klubu, ani obchodních večeřích a dokonce ani u Pearl.
Jak byla noc klidná, tak ráno bylo náročnější.
U snídaně, při které jsi v jídelně v poklidu četl noviny a upíjel kávu přijde do jídelny Hans. Zlehka si odkašle a čeká dokud mu nebudeš věnovat svu pozornost.

”Dobré ráno pane, obávám se, že včerejší akce nezůstala bez povšimnutí. Ráno volal nějaký federální agent a sjednal si s vámi schůzku v kanceláři na třité hodinu.”
Hans sice mluvil a vše by dávalo smysl, ale tyto dvě věci není nutné spojovat. Návštěva nemusí souviset se střelbou včera.
Povšimneš si Gregoryho, který stojí za Hansem a ramenem se opírá o futra dveří. Zavrtí hlavou a promluví.
”Ráno jsem byl obhlédnout přístav, nikde nikdo, pochybuji, že federálové přijdou kvůli včerejší rozmluvě v docích.”
Hans se zakření, trochu to vypadá, že mu Gregory až tolik nesednul. Pod Vousy si něco problblá německy a pak se na tebe podívá, jako by očekával rozkazy pro dnešní den.

V poště, kterou máš na stole a kterou jsi se probral byl i dopis z kanceláře Monsignora Labre. S tímto mužem si se již setkal, a několikrát si s ním mluvil, ale vždy šlo pouze o lehká společenská konverzační témata. Tentokrát tě žádá o osobní schůzku v naléhavé věci. Přidal i kontakt na kterém jej můžeš zastihnout.

Naudar Dahaka

Kněz je pes

Procházíme kolem ringu.
Tak takové místo znám až příliš dobře.
V duchu si představuji všechny ty večery, kdy mě O'Brien posílal zápasit. Kdy celá místnost řve nadšením, když někomu praskne čelist. V ringu mě to vždycky bavilo.
Sednu si ke stolku, kam mi ukáže jeden ze stráží a pozoruju vše kolem. Tohle bylo pravděpodobně srdce celé budovy.
Pokud tady není nějaká Dogova schovka. Nedivil bych se...
U schodů k balkónům si všimnu rudovlásky, na kterou mi pohled sjel úplně automaticky. Po krátkém zhodnocení je jasné, že odcházející blondýnka mě zaujala mnohem víc. Pohledem přejedu vedle rusovlásky a prohlédnu si černoprdelníka, který se šoupe do schodů. Jde mu to velmi těžko. Ušklíbnu se.
Možná by to chtělo poprosit toho nahoře, aby ti podržel zadnici a vytáhl tě za spodky nahoru, padre.

Přesunu svůj pohled na strážného, co právě odešel od mého stolku a dvojici u ringu. Odsud se dá slyšet každé jejich slovo, což mi v takovém prostředí jen vyhovuje.
"To udělal Dog."
Podívám se na klukovo zranění, ale odsud se blbě odhaduje, co přesně s tím má.
Můj odhad je zlomené, nakřupnuté.
"Steve varoval jsem tě, že u Doga v baru se hraje fair play. Dog tohle netrpí je to sport nic víc a vyhrát podle pravidel je přece lepší ne?"
Takže v tomhle jsou s O'Brienem na stejno. Jméno Křivák k němu má hodně daleko. Vztekloun O'Brien sedí víc...

Nahoru nad schody jde vidět jen málo, ale podle kraválu má na církev někdo stejný názor, jako já. Dívám se se zájmem na představení.
Děj první: Schodiště.
Z Doga se vyklube docela obr. Měřím si ho pohledem. Stále je menší než Bill a John, ale vypadá, že umí víc přemýšlet a že dokáže vést lidi. Plnovous mu dodává agresivnější vzezření.
Škoda jen, že není slyšet, co řeší...
S vnitřním pobavením sleduju, jak je kněz vynesen pod schody, jako pytel brambor a poté upuštěn k nohám zrzavé holky.
Jó, černoprdelníky jsem taky nidky nemusel. Otázka je, co tu někdo jako on dělá? Asi není takový svatoušek...

Dog odchází zpátky nahoru a ječí na kněze, se jménem Ben.
"Jonathane… sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv. Uviděl jsem skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem…."
Poslouchám knězovi řeči.
Proč s tímhle chodí zrovna za Dogem?
"Bene jdi do prdele s tím tvým bohem a jdi do prdele s tou tvojí zasranou vizí. Jsi blázen!"
Vize? Jakože se mu zdál sen a teď s tím jde otravovat gangstery? Zajímavá volba... Třeba je fakt blázen.
Kněz Ben s dívkou opouští bar stejnou cestou, jakou jsem zrovna přišel dovnitř. Stařík si pro sebe neustále mumlá, ale je to tak potichu, že slyším jen slova hříchy a sedm andělů.
Divný chlapík...

Jelikož Dog rychle ukončil jednání s knězem, ten hlídací doprovod přestal dávat pozor a já se nudím a nebaví mě už sedět, si stoupnu. Možná to je Dogův bar, ale teď tam nikoho nemá a já nemám čas tady vysedávat a čekat, až se uráčí k audienci.
Ale s respektem Dakeu, jsi tady za O'Briena.
Ležérně se přesunu ke schodům, jako někdo, kdo sem patří. Ukecaná stráž samozřejmě nic nepostřehla a tak se vydávám po schodech nahoru.
Po cestě sem jsem v jedné uličce něco viděl a chci to ještě prověřit...

Nový život, starý já

Pět zasraných dnů. Opravdu celých pět dnů trčet v autě s dvěma chlapama. Jim je ještě ukecanější než obvykle, možná je to spíš tím že jsem s ním nestrávil tolik času. Nechám jim vylít srdíčka, co by ne. A co by se vlastně mohli dozvědět o mě? Nevyklopím jim přece svůj celý rodokmen, i když je pravda že jsem se ho musel učit z paměti. Ten strom jsem opravdu nenáviděl. Pátý den byl už menším osobním peklem, očima jsem už hledal čím bych umlčel Jima. A pak to přišlo.

Město, něco takového jsem neviděl. Všechno bylo tak jiné, tak odlišné. Všude tolik lidí, naprostá anonymita. Pousměju se sám pro sebe. A pak je tu místo kde bydlet. Pořád lepší než to kde jsem bydlel po příjezdu, no ne? "Nedělej si starosti, bydlel jsem v horším."
Zamručím v odpověď a už ho následuju. Eskapádu s vodou radši ani nekomentuju. Ono to odteče.
"Budu na tebe čekat."
Zabručím znovu, sotva vypadne padnu já. Před důležitým dnem je potřeba se prostě dobře vyspat. Rozlámaný z auta si koneřně užiju něco čemu by se vzdáleně dalo říkat postel.

Ráno si udělám pečlivou rozcvičku, pár dnů jsem to zanedbával. Protáhnout se, trochu toho stínového boxu a sprcha. Naštěstí to vypadá že tam nikdo není, a tak si ji užiju v klidu. Jimův řev mě zastihne u toho když už pět minut čekám až začne téct normální voda. Nejradši bych ten zkurvený kohoutek urval! Jim odjíždí. Tos na mě zapomněl ty idiote?! Projede mi hlavou. S hlubokým povzdechem otevřu dveře. Snídaně přijde k duhu. Nahážu ji do sebe a upřímně seru na pravidla stolování tolik vštěpované do mé hlavy. A tak konečně vyrazím do baru.

"Jo, našel. Ale doufám že po sobě nebudete hulákat každé ráno, vyřiďte si to do hajzlu jako lidi, jestli mě to vzbudí nebudu ani trochu rád, jasné?" První slova nového života. Doufám že si to někdo zapsal. Ring je ale o něco zajímavější. Až do doby než tam opravdu přijdem. Nějaký kluk se vysmívá svému oponentovi. Sevřu ruku v pěst a překonám chuť tam skočit. Třeba dostane výprask od svého protivníka, nevypadá to tak. Další kluk začne řvát a to už se natahuju k běhu. Ale někdo mě očividně předběhl. Celkem působivá ukázka síly udělá dojem i na mě. Pomalu vychladnu. A řeší to rychle, razantně. Ten chlap se mi líbí. A pak rázně vyjádří svůj názor k muži co na měl dávat pozor. Pokývu souhlasně hlavou, ten týpek tady opravdu nemá co dělat. Kývnu Dogovi zpět a vyrazím za Jimem. K baru, jak milé po ránu.

A jako na zavolanou to Jim prostě nechá na mě. Uchechtnu se. "Opravdu bude zdrhat od všech problémů? Parchant." Promluví mi můj hlas v hlavě. Jen zavrtím hlavou a zatímco si Chuck pije pivo si objednám colu. A pak se ten hajzl zvedne. Podívám se na člověka za barem, zpět na Chuckovi záda a povzdechnu si. "Potup ho! Zabij ho!" Znovu ten hlas. Vystřelím jako pružina a chytnu tisíckrát naučeným chvatem Chucka zezadu za zápěstí, využiju kinetickou energii abych sebe i jeho trochu pootočil, narovnám mu ruku a druhou zatlačím na loket. Zatlačit trochu víc zlomenina by byla na světě. Prsty kolem zápěstí sevřené jako svěrákem. "Jeden špatný pohyb příteli a s tou rukou se můžeš rozloučit. Myslím že jsi zapomněl zaplatit dýško a zbytek." Slovo příteli mi vyjde skrz rty jako zasyčení. Při jediném špatném pohybu by se ozvalo hlasité křupnutí. Nedělám to poprvé a nejspíš ani naposled. Pokud nebude klást odpor pošlu ho k baru, pokud však ano jedna zlomená kost není konec světa, přes dvě stě jich zbývá, no ne?

Naudar Dahaka

Bůh s prdelí ve sklepě.

Sestupujete po schodech do suterénu kde je ring, tohle prostředí ti cizí není v ringu nikdo není, ale nese známky, že tam před několika okamžiky někdo byl. Krvavé loužičky na podlaze a několik z nich poměrně čerstvých, zahlédneš jak dovnitř vletí několik hadrů a nakonec mezi provazi se protáhne klučina kolem patnácti možná dvaceti let. Má jednu ruku, ale to na umytí podlahy stačí.

V místnosti kolem ringu a stolků co jsou pro platící hosty co chtějí vidět stříkat krev a nejlépe být v takové blízkosti, aby pár kapek dopadlo i na ně, je tma. Chlapík, který tě doprovodil až sem tě posadí u jednoho za stolků a ukáže směrem ke schodům, které vedou k balkónům. U paty schodiště stojí rusovlasá dívka (Colette) přes ruku má přehozený černý kabát a v ruce drží klobouk. Vedle ní po schodech nahoru kráčí muž v dlouhé černé klerice a bílým kolárkem. drží se zábradlí a jeho chůze je poměrně těžká.

Vedle ringu u sloupků sedí kluk a naproti němu je kdosi kdo vypadá zrovna jako lékař. Prohmatává klukovi ruku a jen kroutí hlavou.
”Když to neumíš tak se neper.Doufám, že ten druhý dopadl hůř.
Poznamená zrzavý chlapík a začne mu ruku čistit od krve.
”To udělal Dog”
Promluví ten co tě dovedl dolů. Doktor se na něj nechápavě podívá a pak se ohlédne na balkón, kde jen za těžkým kouřem lze rozpoznat, že tam někdo sedí a houpe se na židli.
”Tady mladej viděl jako fér, že klukovi co mu teče mlíko po bradě rozemele ksicht.”
Odpoví na vysvětlenou chlapík lékaři a poplácá zraněného po rameni. Doktor se ušklíbne a začne se zavazováním ruky.
”Steve varoval jsem tě, že u Doga v baru se hraje fair play. Dog tohle netrpí je to sport nic víc a vyhrát podle pravidel je přece lepší ne?”
Zraněný Steve kouše do ručníku když mu lékař zavazuje ruku. a jen provinile koukne na chlapa s plnou hubou keců co se po chvíli začne dívat ke schodům, protože odtamtud zaslechnete hluk.

Postava co se zřejmě před chvílí houpala na židli stojí a drží kněze pod krkem, ten jen stojí nakraji posledního schodu a stačí milimetr aby spadl. Zřejmě Dog, obrovský chlap s plnovoucem a stejně tak šedými delšími vlasy. Čemu se divit, že tenhle chlap má takový bar a pověst, kteráý se dostala až k o´brianovi a ten chce aby si hledal pomoc právě tady.
Kněz špičkami svých nablýskaných černých bot vrávorá na okraji schodu a Dog ho stále drží pod krkem. Dívá se na něj, nikdo kolem tebe skoro nedýchá. Dívka pod schody sleduje situaci a zřejmě přemýšlí co dělat. Ale tohle je situace, do které se nepouští ani zdejší, je tedy lépe to nechat jak to je. Oba muži k sobě mluví, jejich slova, ale neslyšíte. Za okamžik se Dog rozesměje zvučným hlubokým smíchem, že téměř v tomto spojení s bohem připomíná démona. Stále oba mluví a jak kouř postupně zmizel je patrné, že Dog muže nedrží pod krkem ale svírá v pěsti jeho kleriku a dává mu pocit, že pádem ze schodů to nekončí.
Po několika minutách a slovech co byla vyslovena jen nebyla slyšet muž s kolárkem schází v doprovodu Doga pozpátku schody a snaží se zachytit opět zábradlí. Dog na něj celou dobu mluví a když jsou u posledního schodu pouští ho a kněz dopadá na zadek na podlahu tak hříšného místa, že nerozumíš tomu, co tu dělá.

Najednou zjišťuješ že jsi tu sám.
Ty, rusovláska, kněz na prdeli a Dog co jde pomalu nahoru po schodech, ze kterých tak noblesně snesl kolárkovce.
”Jsi krysa Bene, KRYSA.”
Zařve Dog a vyjde dalších pár schodů než ho zastaví slova kněze, co se sbírá ze země.
”Jonathane… sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv. Uviděl jsem skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem….”
Chtěl sice mluvit dál, ale to se Dog ze schodů otočil směrem k němu.
”Bene jdi do prdele s tím tvým bohem a jdi do prdele s tou tvojí zasranou vizí. Jsi blázen!”
Monsignore Benedikt si od rusovlasé dívky bere klobouk a kabát. Jde kulhavou chůzí směrem ke schodům po kterých si přišel z horní hospody.
Stále si něco mumlá.

Rikki

utopit se nebo nechat plavat

Jeho pohled je měkký, klidný a jeho oči se usmívají, jeho ruka přejede po tvých zádech a on tě pohladí. Lehce a jemně. Přejede po tvém rameni přes paži až k dlani, kterou chytne a druhou rukou na tvých zádech si tě i díky kolečkům přisune blíž.
”Myslím, že těm kolečkům jsem propadl.”
Vidíš v jeho tváři, že kolečka to nebudou čemu tenhle čokoládový hoch propadl. Prohlíží si tvoji tvář a tiskne své tělo k tvému, cítíš jak se hýbe do nějakého rytmu. Přitáhne tvou ruku, kterou má ve své na svou hruď a tvou dlaň opřes v místech kde bije jeho srdce.
Usměje se a jeho bílé zuby slibují zábavu. Sotva se naděješ, jeho sevření povolí a ty uděláš piruetu.
Jackson se směje a dříve než započneš další otočku tě zastaví a tanečním krokem přejde ulici z jedné strany k té druhé.
”Měla si pravdu tančíš výborně.”
Ušklíbne se, a pak tě jednou rukou pustí, ty se rozjedeš a vaše dlaně po sobě sklouznou a jen bříšky prstů tě Jackson zastaví těsně před obrubníkem, ovšem sám už nedobrzdí a končí na zemi. Klečí před tebou a dlaněmi se zapírá do stehen.
Dívá se na zem a když zvedne hlavu vypadá pobaveně.
”Cvrčku, to bylo skoro podlé, takhle mě zahodit.”

koukneš se o něco dál, kde je Joana s Noahem, vypadá to podobně, jen ona už je asi podruhé na zemi a oprašuje si šaty od prachu. Směje se jako blázen, takovéhle odvázání asi prostě potřebovala. Děti dál kolem ní běhají a smějí se jak je nešikovná. Noah se směje také a opět jí pomáhá na nohy. Ono to zas tak jednoduché není, ale asi stačí přijít jen na ten správný systém.

Auta na ulici moc nejezdila za tu dobu co jste tu tak neprojelo žádné, a zrovna když jel vlak a nikdo to tu už nevnímal ten hluk pod tratí zastavilo auto a z něho vyběhl nějaký bílý kluk. Odhrnul kabát a namířil zbraň na Noaha.
”Pusť jí ty černá svině!!! Říkám ti pusť jí nebo tě rozstřílím.”
Jackson udělá krok kupředu a rukou si tě stáhne za sebe. Joana když uslyší muže spadne na zadek a Noah ji chytne za ruku.
Všichni v nejbližším okolí zalezou. Najednou je ulice prázdná až na několik starších mužů, kteří přemýšlí. Bránit člena komunity nebo ne. Zabít bělocha i v prosté sebeobraně je trestný čin. Nemají moc možností, a kluk co míří na Noaha vypadá fakt naštvaně.
”Počkej tu, vyřídím to.”
Řekne Jackson, jeho ruka ti sjede po hřbetu ruky a on udělá několik kroků ke svému kamarádovi a Joaně.

Lorelai C. Moretti

tři dva jedna....

Když opouštíte bar Míjíte mnoho lidí, jedním z nich je i nějaký chlap s kolárkem, který jde v doprovodu rusovlásky. Když vejde do místnosti sejme svůj klobouk z hlavy a podá jej slečně která cupitá s ním. Když prochází kolem tebe, přimhouří oči a chvíli tě sleduje, jeho pohled je zvláštní. Jim ti podrží dveře a ty vyjdeš na ulici kde ti zase podrží dveře u auta.

Jakmile sedíte v autě Jim přisedne vedle tebe a podívá se na tebe.
”Tak co? Co ti říkal Dog? A co na něj říkáš ty?”
Vypadá jako by potřeboval znát nějaké velké tajemství, hledí na tebe a pak si uvědomí, že auto nejede. Plácne se do čela, a přeleze ze zadních sedaček na ty vpředu. Motor se rozezvučí a auto vyrazí kupředu.
”Hele… Jackson a Noah jsou černoši, jsou sice jako dobrý přes dopoledne mejou nádobí v hotelu a po večerech brousí kameny a dělaj řetízky a jiný kraviny pro holky, ale jejich čtvrť není úplně bezpečná.”
Jim potáhne a zavrtí se na sedačce.
”Vzal jsem si od kluků pistoli kdyby byl nějakej problém. Se mnou se nemusíš bát.”
Jim a hrdina, to moc dohromady nejde, ale faktem je, že o Harlemu jsi už slyšela, a neznělo to moc libě, že by jsi tam jela v neděli na oběd.

Cesta městem plyne celkem rychle a najednou přijíždíte úzkou uličkou mezi činžáky na širší ulici nad kterou jsou koleje od vlaků. Kromě motoru auta a hluku právě projíždějícího vlaku neslyšíš nic a přesto víš, že Jim něco říkal. Najednou vyrazí ven z auta a ty jen vidíš jak odhrnuje kabát a z pod něho vytahuje revolver se kterým před sebou začne máchat a něco křičí.

Snažíš se zorientovat v situaci, na ulici jsou jen samí černoši, někteří jen tak sedí na židličkách před domy, jiní sedí na schodech, ostatní postávají u aut a uprostřed ulice jsou dvě bílé holky v náruči dvou vzrostlých černochů.
”Pusť jí ty černá svině!!! Říkám ti pusť jí nebo tě rozstřílím.”
Huláká Jim a Míří na jednoho z negrů držící brunetku na kolečkových bruslích.

William Eriksson

Je čas začít…

Auto čeká, Vito je evidentně tvým rozhodnutím nadšen a stejně tak Jim, který si tě oblíbil. Začíná se stmívat a cesta do NY bude trvat přibližně pět dní, po cestě šestkrát natankovat, 1600 mil, tak daleko přes Atlantu a Washington.

Po cestě mluvil hlavně Jim, Vito taky úplně nejtišší není, ale trochu vypadal jako by ho něco sralo.
Říkal, že byl ve válce. Že má dva bratry a jednu sestru, a jednoho svěřence, který údajně patří mezi psy také, jen nechodí sám. Je to prý pošuk. Mluvil o tom, že pracoval u rodiny Giorgetti, a že má na starosti rekonstrukci jejich domu co částečně vyhořel. Dogovi jen občas vypomůže s obchodem, ale jinak je převážně v New Orleans.

Město, které se před tebou rozprostře je zcela jiné, než které jsi dosud viděl. Vše je tam nové, no nové. Nové možná ne, ale větší a prostornější ano. Vysoké budovy přelidněné ulice a spousta aut, kdo by to řekl, že ….. no vlastně pokrok nezastavíš.
Přijeli jste na předměstí New Yorku a Vito tebe a Jima vyhodil u nějaké vyšší budovy, která vypadá jako činžovní bydlení. Malé byty společné koupelny pro jedno patro a možná i společný záchod. Jim se na tebe usměje a pak pokrčí rameny.
”No nevypadá to nic moc, ale je to dobrý. Fakt, bydlí tady kámoška.”
Řekne a vkročí do budovy. Zamíří do chodby vpravo a první dveře otevře. Vejdete do místnosti s jedním oknem. Uprostřed stojí dřevěný stůl a na něm jsou klíče od dveří. pod oknem je postel a pár skříněk s dřezem a v něm několik hrnků.
Jim přejde ke dřezu a otočí kohoutkem. S hlukem nad vámi se trubky plní vodou a najednou z kohoutku vyprskne hnědá voda. Jim to rychle vypne.
”No voda teče, neboooj dlouho tu určitě nebudeš, jestli tě chce Vito mezi psy, tak si polepšíš.”
Plácne tě po rameni a vyjde dveřmi znovu na chodbu.
”Ráno tě vyzvednu, zavezu tě k Dogovi, aby jste se domluvili.”
Sotva to dořekne mizí pryč.

Celý den, večer i noc je ti New York tvůj, čeká na tebe s náručí otevřenou.

Je ráno, před domem zaslechneš Jima, ale vypadá to, že zrovna pro tebe nepřijel. Dupot po schodech do patra, pak opět dolů, halekání na nějakou holku, pak huláká i ta holka z okna a troubení auta. No ráno jak malované. Jim je pryč. Vrátí se? Nebo se nevrátí? Jakmile otevřeš dveře na zemi před dveřmi je velká láhev s mlékem a vedle toho papírový pytlík ze kterého voní pečivo.
Asi snídaně šampionů.
V pytlíku je papírek s adresou a názvem klubu 4 roses.

Cestu do klubu absolvuješ pěšky, přeci jen procházka ti neublíží a dle ženy z domu kde bydlíš co před domem zrovna zametala, klub není moc daleko a cesta není složitá dva bloky rovně a pak první ulice v pravo a jsi tam.
Dnešní počasí je celkem přívětivé k procházce, léto v New Yorku je mnohem chladnější než v New Orleans.

Před klubem nikdo není, ono kdo chodí na pivo ráno v devět že? Vejdeš hlavním vchodem. U baru stojí Jim.
”Nazdar, našel si snídani? Fajn fajn kámo, dog je dolů, pojď se podívat k ringu.”
Popláce ti opět po rameni a jde ke schodům co vedou dolů, skoro je seběhne a vyjdete téměř u ringu, kde to evidentně žije.

”Johne jsi obyčejná sračka, biješ jak tvoje stará!!!! Ale ta se bije možná i líp, co kdybych za ní zašel!!!”
Vysmívající se mladík v červených trenkách druhému v šedých co si otírá krev ze rtu se odrazí od rohového sloupku nohou a jde po něm. Začne ho mlátit a jedna rána střídá druhou.
”No tak přestaň, Steeve!!! To stačíííí!!!”
Křičí postarší hubený chlapík za provazy. Vypadá to, že propadá panice, a Steve dál uštědřuje rány mladičkému hochovi, co před okamžikem měl jen krvavý ret a nyní mu červená tekutina pokrývá celý obličej.

Zaslechneš několik dunivých ran a najednou je v ringu Dog, jeho obrovská ruka chytá pěst Steva, těsně před obličejem Johna a truhnutím ji stáhne dolů. Dog přidá sílu a pěst naráží do podlahy. Kluk, který byl před okamžikem v rauši křičí bolestí. Sedí na zadku a drží si ruku od krve, která ovšem není jeho. Dog se k němu otočí a vrazí mu facku. Křik vystřídá fňukání.
Dog se nakloní k muži, který měl asi celý trénink na starosti a vezme mu z ruky pulitr s vodou. Vylije ho mlácenému na obličej.
”Zlomený nos, šití obočí, otevření levého oka.”
Chytne ho za ruku a jak hadrovou panenku mu pomůže skrze lana ven a tam ho už drží muži co koukali kolem. Poté se otočí a jde k bijci. Klekne si k němu chytne jeho ruku a a svými prsty narovná ty jeho. Kluk odvrací od něj pohled, jako dítě co se bojí, že od táty dostane znovu.
”Zlomenina záprstních kůstek.” snaží se pohnout jeho prsty a zápěstím. ”Možná zápěstí.”
Dívá se mu do očí a pohled kluka, co byl ještě před chvílí naštvaný, zuřiví, ublížený se změnil v pokoru. Dívá se na Doga, několikrát potáhne nudli a sklopí pohled.
Dog zavrtí hlavou a zlým pohledem přejede po starším muži u ringu. Přeskočí lana a stojí u něj.
”Už nikdy tě tady dole nechci vidět Chucku!”
Přecedí dog přes zuby a vykročí směrem ke schodům na balkón.
”Jime vyprovoď Chucka ven, a na baru zaplatí pokutu za to co způsobil. Plus zdravotní výlohy kluků.”
Jakmile domluví kývne k tobě čímž ti dává najevo, že o tobě ví a pak se otočí a jde si sednout k stolku kde sedí nějaká dívka.

”Pojď tohle nebude snadné.”
Chuck je sice starší chlap, ale nevypadá, že jde pro ránu daleko, naštvaně vyjde schody, ale nahoře když se postaví k baru zaplatí za pivo a chce odejít, ale příkaz zněl jasně.
Má zaplatit pokutu a výlohy za lékaře. Jim na tebe chvíli kouká, a je jasné, že teď je tohle tvůj problém, za chvíli zmizí Jim zpátky v suterénu kde je Ring a za pár chvil vychází s holkou co seděla s Dogem.

Chuck se na tebe podívá, pak se ohlédne po Jimovi, dopije svoje pivo a míří ke dveřím. Jim je pryč a kdokoli kdo by ho zastavil také.