Úklid a zase úklid

Už dvě hodiny se zabývám úklidem kajut a asi to ještě nějakou chvíli zabere. Postupně projdu kajuty všech hostů, kteří jsou teď na výletě. Převléct povlečení, doplnit minibar, zamést, setřít podlahu, vyhodit koše, vyčistit koupelnu, vyměnit ručníky, doplnit mýdla… A takhle to jde pořád a pořád dokola. Nejdřív kajuta slečny Hale, pak pana Lamberta, slečny Kulmane, no teď už ale zbývají naštěstí jenom dvě.
Love a Patrick. V obou kajutách jsem už dneska byla a navíc přijeli teprve dnes ráno, takže to už bude rychlovka na závěr, pouze srovnat a ustlat a bude hotovo. Ale když už jsem v tom úklidu, tak ať je to komplet.

Nejdříve na kajutu vždy důrazně zaklepu a ohlásím se. Teprve až nepřijde žádná odpověď, tak vejdu dovnitř a pustím se do práce.
To kde se nacházím, vždy značí otevřené dveře a uklízecí vozík před dveřmi.

Na výletě
Su, Cody, Olivia

Codyho zajímá sledovanost. Musím se nad tím zamyslet. Na začátku jsem to sledovala několikrát za hodinu, ale poslední rok tomu moc pozornosti nevěnuji.

"Většinou se to pohybuje něco přes milion shlédnutí za první dva týdny," řeknu dost hrubé číslo, ale tak nějak to bývá.

"Jednoho Rollse jsem kdysi málem také měla, ale nakonec vyhrálo Bentley a po pár měsících jsem ho prodala a koupila staré Ferrari," komentuji výběr vozu Olivie.
"Nějak mě nesedí nová auta obecně," dodávám.

"V mém okolí v rámci investic jde spíš o investice s pomalou návratností a poměrně velkým riskem. Pomáhám lidem ze svého okolí nastartovat podniky a bohužel ne vždy se povede najít dostatečně rychle klientelu. Řekněme, že je to dost specifický trh, ale máme i celkem slušné úspěchy. Především v oboru renovací a přestaveb starých aut a nebo ve výrobě dílů pro veterány a závodní speciály," rozpovídám se a přemýšlím, zda by dalších pár milionů něco změnilo. Takhle z hlavy mě toho moc nenapadá, protože když zvažuji někoho podpořit, znamená to spoustu času stráveného diskuzí a plánováním. Teprve v druhé řadě jde o peníze a ty už nejsou takový problém.

VÝLET

Cody, Kira, Su

Cody mi začne odpovídat a já o tom musím vážně přemýšlet. Vyhrát superbowl. A ještě s Vikingama. Mně fotbal nikdy moc neříkal, ale musím uznat že by to bylo opravdu něco. Jason by se zbláznil.. Pohlédnu na Codyho a přikývnu. "Tak tedy večer". Pokládám to za domluvené. A už teď se i docela těším.. Vyslechnu si Su a s pousmáním přikývnu. Love Valentine. Jaké neobvyklé jméno. Skoro až poetické. A nebo jako u někoho kdo nechce aby se znalo jeho pravé jméno. Hmm.. třeba se seznámíme na lodi a nebo se pak potkáme někde na ostrově.

Vytáhnu telefon a jelikož mám satelitní spojení abych byla vždy k zastižení, není problém se dostat na internet. Něco tak chvíli hledám a při tom mluvím na Kiru. "Ahaa.. tak hlavně když se daří.. Na techniku jsem nadaná, ale auta mě nikdy moc nebrala. Asi pro to mám také jen limuzínu a Rolls Royce Phantom". Zasměji se. "To se mi tedy líbí, i když jsem jej ještě neřídila. Vlastně.. nikdy jsem neřídila žádné auto. V mládí rodiče říkali že je to nebezpečné. V dospělosti jsem si najala Malcolma a ten mě vozí do teď. No co.. Když by jsi někdy chtěla rozjet něco velkého a hledala sponzory, dej mi klidně vědět". Řeknu vážně a pak se soustředím na mobil.

Po chvíli šťouchnu prstem do Codyho a ukážu mu displej, na kterém je obrázek muže. Předpokládám že bude vědět o koho jde. "Koupit celou franchizu, o tom bych zatím neuvažovala. Ale koupit Vikingy.. Myslím že bych mu mohla udělat slušnou nabídku. Dokázal by jsi s ním na večer domluvit videohovor? Samozřejmě by jsi u toho byl také".

JEDEME

OLIVIA, CODY, KIRA

Jedeme a zdá se, že si nikdo z nich nevšiml, že jsem v řízení nováček. Všichni mají dobrou náladu a jsou milí. Ráda bych si myslela ... přála bych si ... aby jsme byli něco jako kamarádi, kteří se vydali na dobrodružnou cestu, nebo jen výlet. Nikdy jsem tak ještě s přáteli nikde nebyla. Mohla by to být sranda .... kdybych tady nebyla jenom pitomá služka. Ale nechci na to myslet, odvedu si svou práci a bude fajn.

Cody se těší na barvitý historky a zajímavosti. Oh, co mám na to říct? Já tak nerada lžu.
"Ehm, o zajímavostech vám něco říct můžu, ale historky z téhle cesty ještě nemám. Konkrétně na tomhle výletu jsem prvně, je to taky moje první cesta touhle lodí. Pracovala jsem pro jiné lodní společnosti. A stejně moje historky by byla samá nuda, vy máte určitě mnohem lepší ze zákulisí fotbalu." Jo o sporte nevím ani kulový. Ani nevím jestli se tomu říká fotbal.


Kira si přeje vyměnit alkohol v kajutě tak jí přikývnu.
"Jistě, postarám se o to slečno Kulmane."


A pak má otázky Olivia. Pevně držím volant a dívám se před sebe tak, že se bojím i mrknout, ale odpovídám pokojně.
"Promiňte, to opravdu nevím jestli bude fungovat, ale zjistím to až někde zastavíme. Noví hosté jsou Patrick Philips a Love Valentine. Bohužel o hostech nemáme osobní informace. V popisu máme jenom jméno a nic víc. Zaměstnavatel si nepřeje, aby jsme náhodou někoho neupřednostnili na základě osobních pocitů. To bylo napsáno ve smlouvě." Zasměju se tomu a pak se opět zarazím, jestli jsem neřekla něco co by mi mohlo nadělat potíže. A pak dokončím.
"Je běžné, že hosté se naloďují na různých místech podle vlastních požadavků. Myslím, že pak mají taky levnější pobyt o ten den." Myslím, že to jestli je něco levnější asi zajímá jenom mě. Tihle lidi se na věci nedívají tak, že někde ušetří. Možná ani nevědí kolik tahle plavba stojí, ale zakoupila jim to jejich sekretářka.

Na baru
Alissa, Love

Na kapitána se podívám a možná mi na tváři probleskne i mírně podrážděný výraz, ten se však prakticky okamžitě rozpustí v chápavý a vlastně ani není jisté, jestli tam vůbec byl. "Jistě, jestli je to třeba, tak prosím..." Odpovím a oba prakticky okamžitě zmizí v podpalubí.
Na to, jak klidný a sebevědomý a klidný se zdál předtím, teď vypadal docela rozhozený, jakoby snad viděl ducha, nebo byl svědkem vraždy. Nicméně mě jeho aktuální rozpoložení a důvod proč, zas tolik nezajímá, rozhodně ne natolik, abych se nějak aktivně zaangažovával. Srkám si svoji studenou perlivou minerálku a užívám si klidu dovolené.

O chvíli později přijde Love. Ta začne rovnou omluvou k barmanovi. Viděli jsme se před chvílí, ale neubráním se mírnému pousmátí, které zakryju upitím z lahve.
"To nevím... Vlastně jsem si asi ani nevšiml, kdy zbytek lidí odešel." Odpovídám, ale pak se podívám na barmana. Ten bude vědět víc. "Haló, zůstal tu kromě nás dvou ještě nějaký další pasažér?"

Paluba

Patrick

Vyjdu ze své kajuty a akorát spatřím jak dvě uniformy mizí rychlostí světla mezi dveřmi jiné kajuty. Vypadalo to docela zvláštně a nejsem si jistá, jestli to mám raději ignorovat nebo začít panikařit. Ale ono jistě o nic nejde. Kdo ví, co je to popadlo.

Pokrčím rameny, odkašlu si a pokračuji po schodech nahoru. Zamířím k baru pro nové pití. Omluvně se kouknu na barmana. "Pardon, že jsem tu ten drink nechala netknutý, ale...usnula jsem." zní to jako hloupá výmluva, ale je to vlastně pravda. Tenhle den je nabitý vším možným a mojí psychice to dává celkem zabrat. Ale už je to lepší. Mnohem lepší.

Usměju se na Patricka a vyhoupnu se na barovou židli. "Hmm, já myslela, že všichni kromě nás jsou na výšlapu. On je tu ještě nějaký host?" zeptám se ho zvědavě. Určitě má lepší přehled než já. A třeba v té kajutě nikdo nebydlí a jenom se tam chtěli zašít? Hm.

Změna plánu
Patrick, Martin

Těch pár hodin uteklo jako voda. Ale aspoň jsem měla chvíli čas trénovat na klavír, přeci jen Olivie si přála nějaké konkrétní skladby, které je potřeba oprášit. Ale pak už jsem vstala od klavíru a vrátila se k baru, abych zbytečně neprovokovala Martina, že vlastně nic nedělám. Jenže na druhou stranu, co chcete dělat, když jsou hosté pryč. Všechno je uklizené, tak na třikrát. No možná ty kajuty. To bych mohla to je pravda. Tam bych se v klidu zašila i na několik hodin.

Už se chci rozejít směrem ke kajutám, když se zničehonic na horní palubě objeví Patrick. Zůstanu tedy stát u baru. Pomalu kývnu, když si přeje chlazenou minerálku. A už se pro ni chci natáhnout, ale uslyším za sebou mě dobře známý hlas, který bych tu ale nečekala.
Trhnu sebou a otočím se na Martina. Jenom na něj nechápavě koukám. Odložím lahev minerálky na bar.
„Omluvte mě, prosím.“ Pronesu rychle směrem k Patrickovi a rozejdu se okamžitě za Martinem.

Martin prakticky proletí po schodech a chodbou až ke kajutám. Snažím se jeho tempo stíhat, takže vlastně beru schody po dvou a tak nějak za ním vlaju. Zastavíme se až před kajutou Ruth.
„Stalo se něco?“ Vypadne ze mě jen rychle, než jsem natlačena přímo dovnitř kajuty.