Do podpalubí

ALISSA a PATRICK

Patrick si právě objednával minerálku u Alissy u baru, když po schodech z podpalubí vyšel Martin. Alissa ani nevěděla kdy Martin šel dolů, ale musel tam už být nějaký čas. Martin přistoupil k dvojici a omluvně se na Patricka podíval.
"Moc se vám omlouvám, ale urgentně potřebuji Alissu v podpalubí. Druhý barman se vám bude hned věnovat. Alisso pojďte hned se mnou "
Jestli Patrick namítal nebo ne, nehrálo to roli. Martin se mu zdvořile uklonil hlavou a táhl Alissu sebou dolů. ( Netáhl doslovně, ale bez ní nešel.)

Když seběhli dolů, velmi rychlým krokem přešli přes chodbu hostů až Martin otevřel dveře paní Ruth. Nechal Alissu jít dovnitř první a rychle se vmáčkl za ní. Zabouchl dveře.

Rozjezdy pro hvězdy

Když auto poposkočí a nenaskočí, prvně se leknu. Přece jen bych čekal že Su bude mít řízení víc zmáknutý když nás poveze. A pak to chcípne po druhý. Nakonec se ale začnu usmívat. Náladu mi to nikterak nezkazí. "A pak že to nepojede." Pronesu jen když se rozjedeme. Sice nějak divně pomalu ale jsme v pohybu. Dobrá zpráva!

"U mě taky všechno v pořádku. Spal jsem jak špalek." Zamrkal jsem vesele do zpětného zrcátka. A pak už se konverzace rozjede. "Těším se na všechny ty zajímavosti. Určitě k tomu budeš mít Su i nějaký barvitý historky." Dělám si legraci z naší průvodkyně.

Pak se pohodlně opřu abych se rozhlédl po okolí a začal povídat Olivii ohledně jejich plánů. Nutno říct že mě překvapila. Přece jen, jedná se o pořádně chlapský sport a asi nevím o žádném týmu že by měli majitelku. Nakonec ale proč ne. Peníze hýbou světem. "Určitě si na tebe čas najdu a pokud to myslíš vážně, něco málo bych ti asi mohl říct. To co ti ale můžu říct rovnou, že pokud by ses rozhodla nějaký klub koupit a vyhrajete superbowl, staneš se prakticky nesmrtelnou pro spoustu fanoušků. A u toho bych s Vikingama fakt chtěl být." Zahledím se na Olivii a myslím to vážně.

Pak se nakloním mezi dvě přední sedačky a pokračuji v debatách. "Kolik vlastně mají shlédnutí tvoje pořady?" Zeptám se Kiry.

Výlet
Cody, Su, Olivia

Sice se ptám Su, ale Olivia i Cody se ozvou. Chviličku zaváhám, ale když se Cody nabízí, tak mu svou půllitrovou lahev vody dám. Sama si nic jiného sebou neberu. Ráda využiji možnost se vzdálit od telefonu a všeho ostatního. Doufám tedy jen, že po mně nikdo nebude chtít pas.

Když jsme přešli z lodi na molo a došli k autu, došlo mi, že jsem vlastně byla docela zvědavá, čím že nás to tady povozí. A vlastně jsem docela nadšená vozem před námi. Cody hlásí, že sedí vzadu. Olivia s ním diskutuje a bude sedět též vzadu. Tím pádem pro mne je místo vpředu.

Ještě než usednu, beru si ze zadní sedačky volný klobouk. Nenosím je často, ale občas mi přijde, že bych si konečně měla nějaký oblíbit a dát jim větší šanci.

Jen co dosednu, zvědavě rychlým pohledem zhodnotím vůz. Není to automat a minimálně konstrukčně je to offroad. Suzuki, Japonsko.

Můj výraz může na kratičkou chvilku odhalit, že mne to škytnutí při rozjezdu bolí za to auto. Ale kdo ví, třeba mají místní vozový park v tak strašném stavu. Hlavou se mi už honí nápady, co všechno tomu nebohému autu může být. Není to zrovna krátký a lichotivý seznam.

Ohlédnu se na loď a usměji se. Je tu krásně.

Su dává dotaz a Olivia odpovídá.

"Noc byla příjemná, děkuji," odpovídám po Olivii Su. "Mohla by jste říct naší milé barmance, aby mi v kajutě vyměnila alkohol za vína a nějaké nealko?" požádám ji přeci jen o jednu laskavost.

"Nic moc zajímavého, točím videa ohledně aut a během let se to rozrostlo i na plno souvisejících věcí. Prodej oblečení, dílů, propagace, spolupráce s filmaři, herními studii a tak dále," říkám a trochu nad tím mávnu rukou. Co vydělám, většinou okamžitě otočím do značky a do spolupráce s dalšími firmami někdy i jen jako tichý finanční partner. Sama si vystačím s poměrně málo penězi. Tedy z mého současného pohledu, když jsem přijela do států měla bych rozhodně jiný názor.

VÝLET

Cody, Kira, Su

Aach Cody.. Známe se jen chvíli, ale vážně se mi začíná líbit. Nemůžu říct že bych s ním hned šla do postele, ale dokážu si představit, že budeme přátelé. Možná je právě tohle co bych potřebovala, mít kolem sebe lidi s takovou aurou.. "Ano, nápad bych měla.. Já nerada chodím na večírky a "společenské akce", akorát to odvádí od práce a zřídka kdy je nějaká opravdu zajímavá konverzace.. Bylo mi však naznačeno, i přes to že jsem ztrpěla novináře a televizi, že bych mohla zapracovat na své publicitě.

Napadlo mě, že bych to mohla skloubit s prací, i když je to pro mě nové prostředí. Zkrátka, říkala jsem si, že bych koupila nějaký fotbalový tým. Jako investici do budoucna. Občas bych se ukázala na nějakém zápasu a všichni by byli spokojeni.. Napřed bych však potřebovala více dat. Od výplat hráčů, příjmy týmu, práva majitele a tak podobně.. Takže, něco by jsi mi mohl říci po cestě a nebo třeba u večeře". Řeknu vážně, pak se lehce usměji a sejdu po lávce a molu až k vozu který na nás čeká.

Cody chtěl sedět vzadu. Mě je to vlastně jedno, ale posadím se také dozadu, na pravé místo. Kira snad bude s místem vpředu spokojená, kdyby ne, tak se s ní klidně vyměním a nebo se zkrátka zmáčkneme vzadu.. Ke zajímavé že nám neposkytli ani řidiče. Su se snaží, ale, je poznat že asi moc neřídí, i když se snaží tvářit jako že je vše v pořádku. Nakonec se i přes malé zádrhely vůz rozjede a náš výlet začíná. "Jde vám to skvěle Su". Pronesu povzbudivě. Věřím že za chvilku to zvládne jako nic. A kdyby ne, tak Cody nebo Kira jistě řídit umí.

"Za mě je vše v pořádku Su. Večer jsem si užila a celá posádka odvádí skvělou práci". Odpovím, možná trošku vyhýbavě, na dotaz naší aktuální průvodkyně. "Jen by mě zajímalo, bude fungovat tablet i když budeme daleko od lodi? A, ti noví hosté. Patrick a ta slečna, jak ze se jmenuje?" Zeptám se, počkám na odpověď a pak pokračuji. "Co že se přidali až tady? Ochudili se o jeden den plavby.. Co jsou vlastně zač, víte čím se zabívají?" Vím že Su řídí a musí se soustředit a patrně toho moc vědět nebude, ale to nevadí. Já jen tak, zda třeba aspoň jeden z nich není z podobného oboru. Nemohu totiž říci, že by mi byli nějak povědomí, na rozdíl od Codyho.

"To platí i pro vás dva. Tedy, budeme spolu plout na lodi, teď jsme spolu na výletu. Přijde mi to jako ideální čas se poznat trochu lépe.. Ovšem, samozřejmě nemusíte, jen by to bylo hezké. Já sama nemám co skrývat, tudíž, pokud by vás něco zajímalo, ptejte se". S přátelským výrazem pronesu zároveň ke Codymu i Kiře.

VYRÁŽÍME

ALISSA
Když Alissa konečně vyšla nahoru a zamířila k Jackovi, usmál se na ní.
"Ti pitomci z cestovky nebo co to je jsou nemocní. Chudák Su musela jít jako průvodkyně. Chvíli před tím než odešli mě zavolala do své kajuty a byla celá vystresovaná. Prý naposled řídila auto když jí bylo třináct a nemá ani vodičák. Tak jsem jí dal rychlokurz s polštářem jako volantem a botami jako s pedály. Jen doufám, že dorazí v pořádku."
Pomerančovou úpravu drinku vzal jako dobrou lekci jak drink ještě vylepšit.


Olivia, Cody, Kira - Z pohledu PJ

Su se na Kiru usmála a odpověděla jí na dotaz o batohu. "Klidně mi dejte vaše věci a já vám je ponesu v batohu, to není absolutně žádný problém. Ale jestli je chcete mít u sebe, tak se v autě batoh jistě najde."

Když jste opustili loď a přešli přes krátké molo, na cestě stálo auto jako ze safari bez střechy.



Počasí bylo dokonalé, teplota stoupala a vše vypadalo úžasně. Úplně vzadu byl na sedačce hozený pořádně tlustý batoh a vedla něj poskládané oblečení a čisté boty různých velkostí. A taky klobouky.
Nasedli jste si a Su sedla na místo řidiče. Auto nastartovalo a její totálně chvějící se ruka se přesunula na řídicí páku.



Olivia, Cody, Kira - Z pohledu Su

Pane Bože, všichni tady umřeme! Ne ... to se nesmí stát. To zvládnu, pedál úplně vlevo na podlahu, zařadit jedničku a přidat plyn. To zvládnu. Uvnitř se třesu jako asi nikdy předtím. Potím se jako prase a potřebuji na záchod. Jako vážně, poseru se tady od strachu.

Otočím se se širokým úsměvem na všechny brzo spoluúčastníky dopravní nehody a řeknu úplně v klidu, že bych si za to sama udělila Oscara.
"Tak vyrazíme, kdyby jste něco potřebovali, jen řekněte. Můžeme zastavit a dát si pauzu kdykoliv budete potřebovat. Po cestě pojedeme kolem zajímavých destinací, o kterých vám něco řeknu. Jenom takové zajímavosti, nebudu vás nudit dlouhými přednáškami."
Nastudovala jsem si příručku jenom před několika minutami, takže toho ani moc nevím, ale budu za chytrou.

Tak a jedeme. Pokusím se pohnout, ale auto mi zdechlo. Se všemi to trochu hodilo. Pokusím se druhý krát a opět to se všemi drclo. Krve by se ve mě nikdo nedořezal. Ruka na volantu se mi začala chvět jako kdybych měla parkinsona, tak jsem rychle stlačila volant, než si to někdo všimne.
Prosím prosím prosííííím!!!!
Pokusím se rozjet na potřetí ... a jedemeee! Hýbe se to!
"Hehe, promiňte, je to očividně starší vůz." Zalžu, ale jedeme.

Na jedničce jedeme pomalu jako šneci asi minutu a já se tvářím, že je to tak schválně. Aby si vychutnali výhled na pláž a naší loď. Pak se odvážím a hodím dvojku. Jako zázrakem jsme nevybouchli.
"Takže, jaká byla první noc na lodi? Všechno v pořádku? Nějaké extra přání do kajut nebo tak?"
Snažím se o rozhovor na rozptýlení. Protože jestli to poseru, tak mě Martin vykopne a hosté mě budou nenávidět, že jsem jim zkazila výlet za který si zaplatili hromadu peněz.

Čerstvý vzduch

Vyjdu z kajuty a zamířím rázným tempem ven. Nejsem úplně ve své kůži a viditelně podrážděný. Projdu přes bar, kde se rozhlédnu, ale ani nezpomalím a mířím svižným tempem ven z lodi.