Obě postupně zmizely v útrobách lodi a tak jsem se rozhodl vrátit naplno k tabletu, než se o mě pomalu začala pokoušet únava... Možná kvůli té kombinaci cukru se silným alkoholem, možná kvůli čemusi jinému...
Ležím na lehátku. Párkrát se ještě mimoděk podívám na bar, abych zjistil, že se tam nic nezměnilo. Nikdo nepřišel, nikdo další neodešel, Většina osazenstva plavby je na výletě a je tu klid a ticho. Přestože jsem zvyklý na docela rušný život a užil jsem si několik velice turbulentních období, tak klid a ticho je ještě o to více důležité. Možná dokonce i zadřímám. Z klidného rozjímání mě vytrhne až zvuk piana. Otočím se a všimnu si, že Alissa je za nástrojem a hraje. Musím uznat, že alespoň jako amatérský posluchač jí to docela jde, když se na několik okamžiků zaposlouchám.

Pak mi na mysli vyvstane jiná věc, nutná k vyřešení, nebo možná spíš jen vyjasnění.
Vstanu, dopiju zbytek koktejlu a s prázdnou sklenicí se vydám k baru, kde ji položím na pult, sledujícíc Alissu, která se zdá být plně zaujatá svým přednesem.
Pak se vydám do podpalubí ke kajutám. Přijdu ke dveřím, zaklepu a po krátké odmlce vstoupím dovnitř.

Relaxace

Zavřu za sebou dveře kajuty a schody na palubu k baru prakticky vyběhnu, i když je tác s lahvemi alkoholu vcelku těžký. Tentokrát už se neusmívám, ale na druhou stranu na mě nejde nalézt žádný jiný rozdíl. Dávám si perfektně záležet, aby nikdo neviděl, v jakém rozpoložení se aktuálně nacházím.
Odnesu lahve opět k baru a vyskládám je pod bar mezi ostatní. S Jackem tentokrát neprohodím ani pár slov. Místo toho si naliju džus a napiju se.

Krátce střelím pohledem k bazénu, abych vyhledala očima Patricka. Čekám na jakýkoliv pohyb, že by mě snad potřeboval. Pokud k tomu nedojde, tak bleskově zkontroluju tablet a vezmu si ho společně se mnou k pianu.
Je hodně činností, které mě dokáží dostat do dobré nálady. Jedna z nich je jóga, ale tu si bohužel teď nemůžu dovolit, mohlo by se to brát jako neplnění pracovních povinností. No ale hned na dalším místě je klavír. A věřte nebo ne. Tak hru na klavír mám v popisu svojí práce tady, i když aktuálně tu nejsou hosté, kterým bych hrou zpříjemnila oběd, nebo volný čas. Ale ne počkejte, Patrick u bazénu by se mohl oficiálně počítat, no ne?
Pomaličku si sednu na židličku. Jemně otevřu klaviaturu a přejedu prsty přes klávesy. Na tváři se mi objeví spokojený úsměv. Přirozený a neuvěřitelně krásný úsměv. Člověk by až tomu klavíru záviděl, s jakou něhou se k němu chovám.
Opatrně zmáčknu první klávesu, jako bych snad ani neuměla hrát. A protáhnu si i druhou ruku. Zaposlouchám se do tónu, jestli je vše správně nalazeno a následně se pustím do hry. Vyberu si velmi osobitou skladbu. A z tichého podkladu přejdu na hlasitější projev, který začíná rezonovat celou palubou. Přivřu oči, abych si mohla vychutnat uklidňující hudbu.