PO ZÁBAVĚ

Su

Su si ode mě ananas vezme a já sleduji jak si jej vychutnává. V okamžiku kdy si ho ode mě brala, jsem se dotkla prstem na kterém byla troška šťávy z ovoce, jejího rtu. Jen chvilka, jemný, letmý dotek.. Nejlepší masáž na světě? Lehce mi cuknou koutky úst. Pohled mi padne na holky u baru, na lehátka u bazénu a pak zpět na Su. "U mě.. Vezměte ten tác prosím". Sama vezmu dvě skleničky, lahev rumu kde není možná ani třetina a mířím do své kajuty, čekaje že Su půjde za mnou.

Večer dobrý, všechno dobré.

Cody a Olivia měli asi ješte jednu hru, když jsem byla pryč a jak jinak, Olivia vyhrála. Myslím, že ta žena vyhraje vždy a všechno. Má to v povaze, má to v krvi a prostě vždy dostane co chce. Myslím, že už by jinak ani nepohnula žít a proto ji vážně obdivuji. Chtěla bych být jako ona a žít jako ona. Být silná, nezávislá, všechny lidi si vložit do kapsy a vládnout světu. Doteď byl můj životní vzor Rihanna a Taylor Smith, ale od teď  to bude jenom Olivia Hale!

Cody se rozhodne jít si lehnout, když se dozví že na Bora Bora budeme už zítra. Mě osobně je jedno kdy tam dorazíme. Vím, že nám stejně Martin nedovolí opustit loď. Bude nutno uklidit kajuty hostům, vyměnit prostěradla, vydezinfikovat koupelny, utřít prach a tak dále. A určitě bude zapotřebí uklidit celou vrchní palubu, bar, vytřít podlahu a tak. Takže mě to opravdu nezajímá kdy doplujeme.
Cody ale ještě před odchodem se ujistí, že se může na nás ... na mě? klidně obrátit kdykoliv přes tablet.
"Ano ano jistě, kdykoliv něco budete potřebovat stačí napsat. Jestli budete chtít konkrétně mě stačí si to zvolit." Usměji se na něj a pak ho pozoruji jak odchází. Nevím jestli je to jen alkoholem, ale v tom havajském kostýmu vypadá čím dál líp.

Pak si mě Olivie zavolá blíž a já hned přiskočím. "Ano?" Chvilku se na ní dívám jak jí dobroty, které jsem přinesla a o vteřinu později mám jednu před nosem. Zašilhám na ananas a pak na Oliviu. Opět se tváři tak, jak bych to já nikdy nesvedla. Prostě neakceptuje odmítnutí a tak pomalu, opatrně otevřu pusu a zuby lehne příjmu dobrůtku. Tak, byla jsem hodná holka? Dostanu ještě piškotku a podrbání na bříšku? Pobavím se sama na sobě, ale reálně to vůbec tak neberu. Olivia je hrozně hodná. Už od začátku plavby myslí i na ostatní a ne jen na sebe. Pomohla mi a teď se ještě o mě stará. Sendvič, který jsem snědla byl fajn, ale nestačil mi! Jsem pořád hladová a tak jsem vděčná za každé sousto.
Zaculím se a vychutnám si šťavnatý kus ananasu. A pak mě požádá o masáž a já prostě nemůžu odmítnout. Jako, nemůžu protože to mám ve smlouvě, ale taky nemůžu, protože jí to dlužím. Jestli tady mám někoho masírovat až mi ruce upadnou, tak to bude ona. Moje maminka byla sama a nemocná u nás doma a teď je převážena do nemocnice s plnou péči a neomezeným rozpočtem na léčbu. Byl to zázrak, že jsem tu natrefila na majitelku farmaceutické společnosti.
"Jistě, bez problému. Dostanete tu nejlepší masáž na světě. Chcete jí tady na čerstvém vzduchu na palubě, " ukážu rukou směrem na pohodlného lehátko "a nebo ve vaší kajutě?"

ZÁBAVA

Cody, Su

Jen se na Codyho se spokojeným výrazem dívám, ten pocit znám. Taky jsem nevěděla co tak narychlo vymyslet. Ale teď, možná je to tím alkoholem, by mě napadala spousta věcí.. "Chci si to tu užít. Jak to jen půjde. I když bych zkusila něco, co bych normálně nedělala.. Když žena řídí v práci takový kolos, musí mít nějakou tu kontrolu". Odpovím Codymu trochu vážnějším tónem, ale přeci jen mi pak lehce cuknou koutky úst.

"Proč né? Myslíš že bych to neudělala? Že jsem stydlivka?" Dívám se mu do očí a na krátkou chvilku odsunu pár listů ze své sukně stranou, takže je vidět, že pod ní nic nemám. Jen okamžik.. Pobaveně se zasměju.

"Do zítřejší půlnoci. Pak přání propadá". Vím že bych nemusela, ale, dost by mě zajímalo co by Cody případně vymyslel.. Zdá se že už má dost a chce jít spát. Nebo si aspoň lehnou. Zvednu ruku a lehce mu zamávám. "Sladké sny, kapitáne".

Pousměji se a dojdu zpět ke stolku. "Su.." Kouknu na ni a prsty naznačím aby šla ke mně. Vezmu si jeden kousek šunky a sním ho. Vezmu si jeden kousek anamasu a sním ho. Vezmu další kousek ananasu a zvednu ho k Su. Prsty jej držím před její pusou a tvářím se tak, že je jasné že "ne" mi stačit nebude.

"Trochu mě mrzí to limbo, ale i tak, jsem se příjemně pobavila". Pousměji se a pohledem zkoumám Su od hlavy až k patě. "Víte Su co by mi chybělo aby byl večer perfektní?" Udělám krok blíž. "Pořádná, ivolňující masáž.. Troufla by jste si na ni?" Řeknu trochu tišeji.

Nad LAHVÍ vína
Alissa

Vybere si bílé víno a vzápětí mi ho představuje. Mám chuť ji říct, že mi to může říct, až nalije, ale raději se zdržím poznámek. Stejně jako jsem zticha v restauracích. Jen mé oči prozrazují chuť, když sleduji, jak nalévá naprosto nepodstatnou ochutnávku. To by ta lahev musela být fakt hnusná, abych ji nedala a rozhodla ji vyhodit.

"Já jsem pro všema deseti," souhlasím s degustačním večerem. Ostatně mě tak napadá, že tady asi nemám jediný důvod si takový večer nedělat každý den plavby.

---

Mé povídání o Japonsku je završeno jejími otázkami. Chviličku nad nimi musím přemýšlet, čehož využívám k napití. Ale když už chci odpovědět, ozve se hlášení a ona mění téma na Bora Bora.

"A prý mají i excelentní útesy," dodávám s nadšeným výrazem.

"Ale jsem tedy zvědavá i na ty delfíny," dodávám po kratičkém zamyšlení.

"Ale abych se vrátila k tématu. Nejzajímavější zemí je pro mne asi jižní Itálie. Abych byla přesnější, ohromně se mi líbilo na Sicílii. Ale Japonsko je zase daleko ... rozdílnější v různých oblastech. USA nabízí překrásnou možnost cesty od pláže k pláži. Ze západu na východ a zpět," dostávám se k myšlence z níž mě vyrušilo hlášení.

"Asi bych se nejraději vrátila do hor, ať už v Itálii a nebo v Japonsku," shrnuji to na závěr. A zároveň přitom dopiji zbytek skleničky.

Nad skleničkou vína
Kira

„Myslím, že nejste jediná, kdo místnímu hvězdičkovému systému příliš nerozumí. Ale znáte to. Šéf má vždycky poslední slovo.“ Souhlasně přikývnu poznámce Kiry.
A pak už se rozzářím při pozvánce na víno. „Vás samozřejmě nejde odmítnout.“ Otočím se směrem k vinotéce. „Takže bílé…“
Začnu si prohlížet jednotlivé lahve a hledám to správné pro dnešní večer.
„Vlastně jsem si říkala, že taková degustace vín, případně jakéhokoliv jiného alkoholu by mohla být docela příjemná aktivita na společný večer. Pokud nás tedy nečeká další tematická party.“
Konečně vykouknu zpoza baru a držím hrdě jednu láhev.
„Dovolte mi, abych Vám představila unikátní suchý Riesling Varidor z rodinného německého vinařství Carl Lowen.“
V průběhu představování položím před Kiru skleničku na víno a pustím se do otvírání lahve.
„Jedná se o rodinnou firmu, která se může pyšnit, že vlastní jedny z nejstarších rieslingových vinic na světě. A další zajímavostí je, že se jejich víno pěstuje na nejprudší vinici na světě. Víno je pěstováno i vyráběno ekologickým šetrným způsobem s minimem síry v následné produkci. Takže po tomhle víně Vás určitě hlava bolet nebude, i kdybyste vypila dvě sedmičky. Na chuti je víno příjemně mineralizované možná až trochu štiplavé.“
Pomaličku naliju půl decku na ochutnání a čekám na souhlas. Teprve potom opět doliji skleničku plnou. Následně vytáhnu druhou skleničku i pro sebe a naliju si.

Zaposlouchám se do Kiřina vyprávění. Zasněně se u toho usmívám a lehce ucucnu vína. Drobně se zamyslím a znovu šáhnu pod bar a vytáhnu balíček pistácií, které nasypu do misky a přisunu ke Kiře, aby měla něco k zakousnutí k vínu.
„Japonsko zní zajímavě. A naprosto šíleně, abych pravdu řekla.“ Krátce se zasměju. „Je to prostě jiný svět, s jinými pravidly než jsme my tady zvyklý. Což v žádném případě není špatně.“
Přisunu si barovou židličku, abych nemusela nad Kirou pořád postávat.
„A kde se vám líbilo ze všeho nejvíce?“ Nadhodím další otázku, na kterou bych ráda znala odpověď. „Kam byste se ráda vrátila?“

Periferně si všimnu, že se Su vrátila. Vypadá trochu méně rozjařeně, ale stále naprosto spokojená. Vlastně jsem ráda, že ji donutili se trochu uvolnit, aspoň si tu práci na pár minut užívá.
Cuknu sebou, když se ozve hlášení od kapitána.
„Tak to jsem ani nečekala, že na Bora Bora budeme takhle rychle.“ Zavrtím hlavou. „Ale aspoň se dostaneme z téhle lodi. Sice je to luxusní kocábka, ale pořád silně omezený a uzavřený prostor.“
Docela se divím, že jsem ještě nedostala mořskou nemoc. Nebo že ji nedostal kdokoliv jiný. Přeci jenom myšlenka, že jste uprostřed ničeho na uzavřené bárce. No co si budeme, není to úplně příjemná představa.
„A pokud Vám mohu něco doporučit, tak si nenechte ujít šnorchlování na Bora Bora. Podvodní život v lagunách je úchvatný a také je velká šance na to potkat delfíny, kteří jsou zvyklý na to hrát si s lidmi. A pak samozřejmě pláže. To myslím ani nemusím zmiňovat, jejich fotky jsou v každém katalogu.“

Zábava

Tak mi to ani na potřetí nevyšlo. Uznale pokývám hlavou když i ve třetí hře Olivia zvítězí a evidentně z toho má radost. Kdo by taky neměl. A překvapením povytáhnu obočí když mi moje soupeřka řekne že mi vlastně výhru přenechá. "Překvapila jsi mě. Vlastně teď ani nevím co si rychle přát."

To už ale moje prsty nenechavé lapají po šance a ovoce zatím vynechávají. "Děkuju." Usměji se na Su když donesla všechno to občerstvení.

"Co vlastně teď opravdu chceš? Když jsi to nevzdala a naopak si mě obdarovala?" Začnu se smát. "Máš prostě ráda když máš všechno pod kontrolou, je to tak?" Zamrkám vesele na Olivii. "Nemůžu ti dát úkol nad kterým teď přemýšlím." A úsměv od ucha k uchu mě neopouští.

Zábava je to opravdu velmi pěkná, to se upřít nedá. Přesto trochu cítím únavu a alkoholové opojení ze včerejšího dne.

"Holky, já se vám omlouvám. Půjdu si trochu odpočnout ať jsem připravenej na Bora Bora. Můžu si ten úkol schovat na později nebo propadá?" Zeptám se ještě Olivie.

"Su, opravdu by ti nevadilo kdybych si na něco vzpomněl, tak můžu napsat na tablet?"

Tak či tak, po chvíli mizím do své kajuty.