ZÁBAVA

Cody, Su

"Nevím jestli je to kompliment". Ha.. Zvědavě se dívám na Codyho. Snaží se tvářit vážně, ale myslím že jen tak blbne. Dělá kolem toho docela drahoty. Něco se tu o mně říká? Chvilku jsem si říkala že by to mohlo být že jsem bohatá mrcha, která si koupí co nebo koho chce, ale.. Jak Cody pokračuje, podobné myšlenky jsou pryč. Lehce povytáhnu obočí když se ke mně nakloní a pak.. Mám fakt luxusní zadek..?

Zadívám se na Codyho a začnu se smát. "Teda.. Výkon hodný Hollywoodu!" Lehce ho poplácám po rameni. "Ale jinak děkuju. Jsem ráda, že si někdo všiml". Pobaveně na něj mrknu a pak se s očekáváním podívám na Su. Neušla mi Codyho poznámka o tabletu a odpověď Su. "Opravdu? Tak na to budu myslet.." Lehce se ušklíbnu. Je mi úplně jasné o co tady jde.

Zadívám se na Su. Dám si pramínek vlasů za ucho a snažím se při tom když mluví snažit vážně, ale pak také řekne že mám hezký zadek a už mi cukají koutky úst. "Děkuji Su, to je velmi milé. Udělala jsem to pro vás ráda.. A těší mě, že se všem mé pozadí tak líbí". Po posledních slovech se pobaveně zasměji.

"Něco bych si dala. Tak na chuť.. Strašně mně teď lákají ty ananasy, ale.. Kdo ví jestli nějaký zbyl". Podívám se směrem kde máme "kuželky". Nechávám Su aby se toho chopila jak uzná za vhodné. Ale je pravda, že teď dostávám různé chutě.. Počkám zda Su půjde sehnat něco na zub a pak přijdu blíže ke Codymu, s rukama složenýma pod kokosy.

"Tohle je fajn. Dlouho jsem se takhle nebavila. Díky že jsi tak ochotný". Pousměji se a pak se chvilku jen tak dívám směrem kam šla Su. "Su.. Je docela roztomilá, že?" Lehce otočím hlavu abych viděla na Codyho. "Víš že se jí líbíš? Řekla bych, že docela dost.. Vždy když je kolem tebe, je taková.. v rozpacích?"

Zábava

Od Olivie dostanu další skleničku rumu a já se teď nějak nezmůžu na odpor a prostě si ji vezmu. Připiji si s oběma a cítím, že mi začíná motat hlavu. Pokusím se rozpomenout, kdy jsem naposled něco snědla. A jo, dnes jsem normální jídlo ani neměla. Tolik stresu a povinností, že jsem na jídlo ani nepomyslela. A ani můj žaludek se nepřihlásil, že má hlad. Musím to ještě vydržet a najím se až půjdou hosté spát. Stejně tu bude zapotřebí udělat pořádek.
Se skleničkou v ruce se podívám k baru jak to zvládá Alissa. Má to pod kontrolou, hezky jsme si to rozdělily. Polovinu hostí mám já a polovinu ona, takhle to dáme jako nic.

Pak se už usmívám na Olivii a poslouchám náš trest. Hm, nezvyklé ale milé, takhle si říct o komplimenty. Olivia se mi líbí, je taková nespoutaná a zábavná, rozhodně mi je vzorem. Cody se chopil úkolu jako první. Dělá kolem toho drahoty a já netrpělivě čekám co z něj vypadne. Ale tohle jsem nečekala, sama se z toho začnu culit a rukama si zakrývám pusu. To je tak hrozně troufalý kompliment, ale zlobit se na něj za to ani nedá.
Pak mi předá štafetu a řekne že musí pak vyzkoušet tablet. Ještě než se pustím do Olivie tak mu rychle odpovím.
"Ano jistě můžete, musíte. Ale když jsem u vás tak mi stačí říct co si přejete, ale jinak tablet použijte kdykoliv budete něco potřebovat. V posteli, ve sprše --- " Vůbec bych se nezlobila, kdyby něco potřeboval do sprchy, umýt záda, nebo donést šampaňské s ledem. A úplně jsem zapomněla, že mu mám tykat ... a vlastně celá ta poznámka o sprše byla ode mě drzá, takže se zaseknu a rychle se otočím na Oliviu. Zadívám se na ní a usměji se. V puse ucítím sladkou chuť rumu.  "Vy jste, absolutně úžasná. Moje maminka má novou šanci a naději jenom kvůli vám. To co děláte, pomáháte lidem, to je opravdu úžasné." Řekla jsem to hrozně vážně a tak ještě dodám. "A opravdu máte hezký zadek." A začne se chichtat. Pane bože, mě opravdu bouchl ten alkohol na mozek. Měla bych něco sníst. "Promiňte. Přinesu vám něco? Máte všechno, jste spokojeni?" Opět hodím svou profesionální tvář. Na moment jsem se uvolnila až moc a tak to zkusím zachránit.

Zábava

Su je milá. Odmítá skleničku aby ji do sebe vzápětí otočila jako zkušený námořník. A jak komu padají ananasy? Upřímně? Je mi to celkem jedno, bavím se příjemně.

Když ale hodím méně než Olivie, nemůžu si nevšimnout jejího vítězného úsměvu. Jen se zhluboka nadechnu a naoko se zamračím. Olivie dopije své pití aby hned další podala Su. Alkohol teče proudem a já tak na jedno nadechnutí dopiji své pivo.

A pak... Olivie řekne úkol který jí máme každý splnit. A já ihned zvážním. Jak se to říká? Mám duši dítěte, ale říkají mi starý pane. "Nevím Olivie jestli to je kompliment..." Začnu vážně a zkouším své herecké schopnosti. Jako malý jsem vystupoval v hereckém kroužku a prý mi to docela šlo. "...ale musím ti to říct." Úsměv mám ta tam. "Chci k tobě být upřímný a říct ti, co jsem slyšel že se o tobě tady říká. Nevím ale jestli tě to potěší." Rozhlédl jsem se kolem sebe jako kdybych hledal uši které toto slyšet nemají a snažil se udržet Olivii v napětí.

Nakonec jsem se k naší vítězce trochu naklonil abych dokončil svoji myšlenku a ztišil trochu hlas. "Máš fakt luxusní zadek." Nevadí mi že to Su slyšela, jen jsem to nechtěl křičet. Koutky úst mi trochu začaly cukat a já čekám na výsledek svého komplimentu. Ale řekněte, koho by tohle nepotěšilo? Jen jsem to chtěl říct trochu... s napětím? Navíc fakt nekecám.

Když se zase narovnám, to už mám úsměv od ucha k uchu. "Su? Teď je na tobě tvůj úkol." Zamrkám na mladou dívku.

A sáhnu ještě pro jednu plechovku piva. "Taky nesmím zapomenout potom vyzkoušet ten tablet." Vzpomněl jsem si z ničeho nic.

Na baru
Alissa, Jimmy

"To máte asi pravdu," souhlasím s barmankou, že úkoly se mohou zvrtnout.

Mám jistou představu, co může být úkolem. Na druhou stranu, nikdo z nás se tu nezná dostatečně dlouho, aby snad došlo na úkoly jenž mám na mysli.

chvilku jsem zticha, ale zdá se, že naše barmanka dokáže chvilku vydržet povídat sama. Sice jsou to dotazy, ale téměř okamžitě vždy pokračuje sama dál. Čekám tedy, až bude chvilka k odpovědi. Ony i ty její dotazy vybízejí k zamyšlení. Například si nevzpomínám, že bych někdy byla na nějakém táboře.

Místo odpovědí se zatím usmívám. Její dotazy jsou snad poslední věcí, co by mě vadilo. Spíš kdyby měla potřebu říkat, co dělat. To naprosto nesnáším.

Místo odpovědí se nakonec omluví a když je zpět, dostávám před sebe mističku zmrzliny.

"To se hned uvidí," souhlasím a chopím se lžičky.

"Plavbu jsem dostala jako dárek od kolegů. Moje práce je pro mne zábavou a sama jsem si ještě nikdy neřekla, že bych si měla dát volno. A tak mi ho kolegové bez možnosti odmlouvání zařídili," odpovídám na předchozí dotazy zatímco přemýšlím, z které strany se do zmrzliny pustím.

Nakonec zvolím náhodný přístup. Seškrábnu kousek a ochutnám. V tu chvíli zapomínám na to, že nějací jiní lidé za mnou hrají dle mého podivnou hru. Nebo že na baru nedaleko mne sedí někdo jiný. Dobrá zmrzlina na kterou jsem měla chuť je prostě boží.

"Vynikající," zmohu se na krátké ohodnocení.

Další lžičku si nabírám tak plnou, že kdyby to viděla moje zubařka, asi bych dostala pěstí mezi oči.

ZÁBAVA

Cody, Su

Takhle jsem se opravdu dlouho nebavila. Takřka pokaždé když Cody promluví, se na mé tváři objeví úsměv. Je s ním legrace a těší mě jak to vzal s tou čapkou. Dokonce nabídl Su tykání. Chvilku se na ty dva jen tak dívám. Cody je pěkný muž a Su je sice mladší, ale také velmi pěkná žena. Vím že se on jí líbí, toho si nešlo nevšimnout, ale líbí se i Su jemu? Hmm..

"Na šťastnou cestu, kapitáne". Pronesu s úsměvem, pozvednu sklenku a pak se napiju.. Když se pak naše pohledy střetnou, snažím se tvářit vážně. "No to budeš mít co dělat." Potom se lehce ušklíbnu. Tu část o tom že je Cody svobodný nijak nekomentuji, ale je dobré to vědět.. Nemohla jsem si nevšimnout jak rychle Su vypila ten drink. To budou jistě nervy. Dala bych jí další, ale nechci aby se hned opila, tak to zatím nechám být.

Cody hází a je to těsně podemnou. Nic neříkám, jen se vítězoslavně usmívám. Po něm jde Su a.. Je to o mnoho lepší než minule, ale i tak hodí nejméně, což znamená, že jsem skutečně opět vyhrála. Vypiji zbytek rumu a dojdu ke stolku. Naliji do skleničky asi tak půlku, opět rumu, a dojdu k Su. "Tak to musíme napravit". Řeknu mile a skleničku jí dám. Samozřejmě budu čekat dokud si ji nevezme.

Až tak udělá, popojdu kousek stranou. Trochu se protáhnu, prohnu se v zádech, tak že mi málem sjedou kokosy, ale nestane se to, a udělám pár lehkých pohybů rukama. Pohled mi padne směrem kde byla tyč na limbo. Přemýšlím jestli ho zkusit, nebo zůstat tady, zatím jsem spokojená.. Podívám se na Su, pak i na Codyho a odhrnu si z tváře pramínek vlasů. "Pro oba.. Řekněte mi něco hezkého. Složte mi kompliment". Sladce se usměji. Jsem na to docela zvědavá.

Zábava

Cody je oficiálně nový kapitán, protože je všeobecně známo, že kdo má na hlavě kapitánskou čepici, tak je kapitán a hotovo. A jeho první rozkaz je, aby jsme si tykali. Rozhodně nejsme stejně staří, co to plácá? Nejsme si ani rovni. V životě ani na téhle plavbě. A i když mám na tváři nejistý výraz, tak přikývnu a usměji se.

Olivia žertuje, že dá Codymu svoje kokosy a já si myslím, že by se to Codymu hodně líbilo. Olivia má opravdu hezké pod-kokosáky. Cody by z nich byl nadšený, ne jak ty moje ..... borůvky. Ještě že mám dlouhé vlasy, jinak bych vypadala jako kluk.

Olivia se na mě usměje a řekne, že hrajeme další hru, protože pak něco musí vymyslet i na mě. To jako, tohle byl trest pro Codyho, že dostal čepici? A já jsem si málem cvrkla do gatí před Martinem, který mi dával lekci o tom, jak musí být všechno čisté a všichni musejí být spokojeni. A že po tom, co hosté dohrají bowling (slovo hosté pro jistotu zdůraznil), tak mám hned podlahu umýt ať se leskne. Bránila jsem se, že je to přání hostů abych hrála s nimi, tak byl zticha, ale netvářil se nijak mile. Blbec.

Olivia mi podává do ruky drink a já se začnu bránit. "Ne ne děkuji, já nemůžu." Dej ho sem! "Vážně bych neměla, jsem v práci." Dej mi i tu druhou skleničku! Ale jestli se nedá odbít, tak si drink vezmu a hodně rychle ve mě zmizí.

Olivia hází a opět je to excelentní, Cody je těsně za ní a já jen koukám. Jsem na řadě. Cody se žene postavit ananasy a i když mu chci odporovat, že je postavím já, tak to dělá on. Je mi to pořád trapný, je to moje práce. Ale tak házím. Kokos se kutálí rovně, pořád rovně, mění směr a vezme jen okraj ananasů. Ale padne jich nakonec šest. Za mě perfektní výkon vzhledem k prvnímu hodu, ale opět jsem prohrála.
"To bude tím alkoholem, nebo jeho deficitem." Hloupě se zasměji, ale o hodně uvolněněji. Ozvala se pravá alkoholička.

Zábava

Zprvu jsem se lekl když mi z ničeho nic přistálo něco na hlavě, ale hned jak Su promluvila, uvědomil jsem si co se děje. "Jsem kapitán!" Vyhrknu se smíchem nadšeně. "Tak to můžu i velet?" Zeptám se aniž bych čekal na odpověď. "Tak Su, konec vykání.
Jsme zhruba stejně staří tak by jsme si mohli tykat." Ale to už se raději kryju abych ji nechytl. Jasně že je oproti mě mladší. Tak o deset let? Hned vzápětí však přizvednu pivo na přípitek když vidím že dostala drink od Olivie. "Tak na šťastnou plavbu pod vedením zkušeného kapitána!"

Při další větě Olivie zamrkám vykulenýma očima. To když se zmíní o svých kokosech. Rázně jsem vypil značnou část piva abych si udělal trochu prostor pro odpověď. "Budu se snažit." Přihmouřím oči abych se podíval do těch Oliviích. "No a abych ti odpověděl na původní otázku, žádná paní Lambertová není. Až přijde ta pravá, bude to se mnou mít asi těžký." Pokrčím jen rameny.

Pak už rychle odběhnu ve své kapitánské čepici abych postavil ananasy a čekal na první hod Olivie. Když to ale zase shodí, úsměv na rtech mi trochu zamrzl. "Zajíci se počítají po honu." Zase všechno postavím, vezmu kouli a jdu na to.

Rozběh, lehké pohoupnutí v kolenou a.... Zůstaly stát dva kokosy. "Tak to Olivie vypadá, že můj dnešní osud máš ve svých rukou." Zazubím se na ni.

"Su, vydrž. Vydrž. Hned to všechno postavím a můžeš jít na to. Zachraň mě!"

ZÁBAVA

Cody, Su

Povzbudivě se na Su usměji. Vím že se jí do toho nechce, ale zvládne to.. Zatím co odcupitá pryč, upiji ze sklenky a sleduji Codyho. "Co že jsi se rozhodl jít na tuhle plavbu? Není žádná paní Lambertová, kterou by jsi vzal s sebou?" Ptám se zvědavě, ale vzhledem k tomu že je tady Cody sám, odpověď mi bude jasná.

Netrvá dlouho než se Su vrátí. Koutkem oka jsem si jí všimla, jak se plíži ke Codymu. Pohledem zůstávám stále na něm, abych nic neprozradila, než mu Su nasadí tu čepici. "Teď už jen ty kokosy a bude to perfektní.. Když ti to půjde lépe, třeba ti dám ty svoje". Pobaveně se zasměju. Wow.. Vážně jsem to řekla? To bude tím pitím.. Nebo tím, že stará Olivie zůstala v kajutě, tady je Olivie která se chce bavit.


Podívám se na Su. "Samozřejmě.. Kolo nebo dvě bych ještě dala. Musím vymyslet něco i pro vás Su, až opět vyhraji". Cuknou mi koutky úst. Už už chci brát kokos, ale, pak mně něco napadne.. Dojdu ke stolu, na kterém jsem nechala rumem vylepšený drink, který mi Alissa donesla, než jsem začala pít čistý rum. Vezmu ten drink a se sklenkou v každé ruce se vrátím k Su. Natáhnu k ní tu s tím výborným, původně nealkoholickým, drinkem.

"Dejte si. Zasloužíte si ho". Řeknu s milým pousmáním a čekám až si Su drink vezme. Až pak si opět vezmu kokos a postavím se na stejné místo jako předtím. Chvilku se soustředím, pak natáhnu ruku dozadu a.. Hop! Kokos se kutálí přímo na "kuželky". A je to trefa, takřka dokonalá. Stojí jen jediný ananas z deseti. Na pravém bowlingu bych byla hvězda! Spokojeně se usměju, upiju ze sklenky a podívám se na své spoluhráče. "Jestli mi to takhle půjde dál, budeš toho na sobě mít moc, Cody.. A nebo moc málo?" Ušklíbnu se.

ZÁBAVA

S kokosem v ruce se brodím zpátky ke schodem ven z bazénu a tam se už na mě usmívá Cody. Takhle zespodu, když je polonahý vypadá úžasně. Mohla bych simulovat, že jsem uklouzla a začala se topit. On by skočil do vody za mnou, vytáhl by mě ven na jeho svalnatých rukou a políbil by mě. Ah dost fantazírování. S nejistým úsměvem jsem přijala jeho ruku a vyskočila po schodech nahoru. Voda ze mě padala a moje listová sukně byla celá promočená. Ještě že mám pod tím plavky, ale to asi všichni. Nikdo by nebyl tak odvážný, aby si pod tohle nevzal spodní prádlo. Že jo?

Podívala jsem se Codymu do očí a čekala jsem, že řekne něco žúžové. Něco jako, "má drahá jste v pořádku? Neměla jste se tak bezhlavě vrhat do vody, ještě by se vám mohlo něco stát. Nebo něco jako "Srdce mi tluče jako o závod, když vás takhle držím za ruku krásná slečno.
Ale ne, on řekl že mi uplave sukně. Ah, musím přestat sledovat telenovely. Když přijedu domů za mámou, tak ten kousek času co mám, tak trávíme před televizí a koukáme všechny telenovely co jsou. Některé jsem viděla už tři krát celé. Hrabe mi z nich asi.

Codyho hod byl dobrý a já ho povzbudila hlasitým tleskáním. Ale je čas úkolu pro poražené. Nebo spíš jen pro mě. Olivia se ke mě nakloní a pošeptá mi její promyslený plán. Kouknu na ní s trochu smutnýma očima. Není to nic těžkého, ale když já tak nerada jdu za Martinem. Nevím proč, ale ten chlap mi nahání husinu. Možná proto, že se jen bojím, abych dostala zaplaceno. Ale Olivia se už postará o to, že moje maminka dostane lékařskou péči jakou si zaslouží a tak mě ani nenapadne, aby řekla něco jiného jako ano.

Tak se s úsměvem pomalu kapající vydám po schodech nahoru za Martinem. Uvnitř jsem byla asi dvě minuty a vyslechla jsem si nové pokyny a různé upozornění od Martina, ale dolů se vracím se splněným úkolem.

Plížím se Codymu za zády, aby mě neviděl a pak když jsem dost blízko, tak mu na hlavu položím kapitánskou čepici.
"Gratuluji, byl jste povýšen na kapitána. Moc vám to sekne." Trochu lžu, protože mu ta čepice k ty sukni vůbec nejde. Možná kdyby byl nahatý, tak to ano, to si ho v čepici kapitána dovedu představit. Zatleskám mu a snažím se na tváři udržet úsměv. Ale fakt je, že jsem ze setkání s Martinem tak vystresovaná, že potřebuji panáka. Ale o toho si ani náhodou neřeknu, jsem v práci.
"Tak házíme znovu?"

Kokos, samý kokos
Jimmy, Kira

„Optimálně…“ Přikývnu na Jimmyho konstatování, že masáž bych určitě dle kapitána měla doplnit i ukolébavkou.
„Vaše přání je mi rozkazem.“ Krátce se zasměju. Vlastně bylo nám řečeno, že přání hosta je vždy nad všechno a de facto to Jimmyho přání bylo, takže bych vlastně beztrestně mohla říct kapitánovi, že je kretén. Ale vlastně jsem kapitánovi něco v podobném duchu již naznačila. Takže úkol splněn. Z části.

Od Kiry se opět pohledem vrátím k Jimmymu. „Pina colada. Dobrá volba. Máte nějaké konkrétní požadavky, nebo zůstaneme u klasiky?“
Ano, ptám se jako blbec. A proč? No protože bych se docela ráda vyvarovala dalšímu Jimmymu výstupu o tom, jak toto není pina colada a jak jsme naprosto imbecilní, jestli neumíme umíchat správnou pina coladu, tak jak si on přál.
Pokud svoji objednávku nikterak nespecifikuje, případně ji úplně nezruší, tak se pustím do míchání objednávky. Takže klasika rum, kokosová smetana, ananasový džus a led. Vlastně od toho nealkoholického drinku předtím se to příliš neliší, pouze v tom že zde je rum a předtím tam byl modrý nealko sirup.
Když už mám Kiru i Jimmyho u baru, tak míchání drinku provedu víc okázale, aby se zbytečně nenudili při čekání. Ale nějaké žonglování s třemi exkluzivními drahými flaškami fakt ode mě nečekejte, zase takový cirkusák nejsem.
Výsledek naliju do skleničky, kterou ozdobím ananasem, třešničkou a lístkem máty. Přisunu výtvor k Jimmymu. „Prosím.“



„Toho bych se asi nebála, že by se nějak zrychleně opili. Spíše se trochu obávám těch jejich úkolů pro poražené. To se může dost rychle zvrtnout.“ Pokrčím rameny a zadívám se směrem k trojici hrající bowling. Ale tak co. Jsou dospělí a mohou si dělat, co chtějí. Nejsme tu na školním výletě.
„A upřímně. Já na příliš organizovanou zábavu taky moc nejsem. Tematický večer proč ne. Ale abych se musela na sílu někde účastnit táborových her. No není to můj šálek čaje.“ Zavrtím hlavou. „Ale na rozdíl od vás já si vybírat nemůžu.“ Drobně se pousměju.
Okamžitě jsem si vzpomněla na všechny ty dětinské hry typu: Tancovat s balonkem mezi čely. Tancování na postupně odtrhávajících se novinách. Sedání na židle, když hudba přestane hrát. A tak dále a tak dále. Snad až do těchto mezí se dnešní večer nezvrhne, to bych asi šla předstírat mořskou nemoc.
„Proč jste si vlastně vybrala jako dovolenou tuhle plavbu? Jestli tedy nejsem příliš zvědavá, klidně mě utněte, až vám to bude nepříjemné.“ Věnuji Kiře další drobný úsměv a stočím pohled na Jimmyho.
Odpověď na tuhle otázku by mě spíše zajímala od něj, ale nemám tu odvahu se ho na to osobně zeptat. Přeci jen neměli jsme spolu zrovna dobrý start a začínám si u něj připadat, jako bych chodila po minovém poli. Ale co je pravda, tak to, že nevypadá, že by si dovolenou nějak užíval, spíš jako by tu byl z donucení.
„Nebo to byl dárek?“

Podívám se na tablet, kde zasvítí, že objednávka pro Kiru je připravená. „Minutku strpení, děkuju.“
Zmizím pryč a pak konečně vyzvednu mističku plnou kokosové zmrzliny, kterou donesu na bar a postavím ji před Kiru. „Snad splní vaše očekávání.“