Plážení
Love

"Hmm... ok... jak myslíš..." Odpovím a dál se v tom nešťourám. Nejspíš stejně o nic nejde.
"Hmm... ten plán se nezměnil. Ale nevím. Chceš tam jít takto?" Zeptám se a ukážu na tebe zatímco si tě prohlížím. "Nebo se přece jen ještě předtím někde zastavíme?"

Zvednu ruku a dvěma prsty ti ty sluneční brýle sundám z nosu, druhou rukou tě vezmu za ruku a do ní ti ty brýle vrátím. Pak odpovím klidně. "Byl jsem u ní, abych ji instruoval ohledně vašeho malého výletu... Ne že by na tom teď záleželo, když ji kapitán zakázal s tebou odejít... Mám takové neblahé tušení... Nebudu tě s ním teď zatěžovat, ale dej si na něj pozor..." Vysvětluju a dívám se ti do očí, abych tě ujistil, že to myslím vážně.

Plážování

Poušklíbnu se. Jenom krátce a pak zatřepu hlavou. „Jenom se mi něco zdálo, ale nechci na to už vzpomínat. Bylo to celkem děsivé.“přiznám mu. Pak na moment zaváhám. „Chtěla jsem vědět, jestli se vracíme k původnímu plánu…procházce a obědu venku.“ zadívám se na Patricka.

„Ano, není…“ připustím a nervózně přešlápnu z nohy na nohu. „Byl jsi s ní po tom, co jsem odešla z kajuty?“ zeptám se s potlačovanou zvědavostí a nasadím si sluneční brýle.

Plážové...
Love

Nad její první reakcí pozvednu obočí. "Cože? Jaké chapadla? Jsi v pořádku?" zeptám se hned z počátku. Zrovna tuto reakci jsem teda neočekával.
"Jo, přišel. Chtěla jsi mi něco říct?" Ptám se dál, zatímco stojím naproti tobě a prohlížím si tě. "A vím, že teď nejsi s Alissou není tvoje chyba." Na okamžik si vzpomenu na kapitánův obličej a mírně se zamračím.

(Ne)splnitelná přání?
Jack, osazenstvo kuchyně

Klepu tužkou do stolu, jak se snažím vymyslet, jak všechny ty požadavky zrealizovat, tak aby to bylo ke spokojenosti všech. Budu se muset zastavit v kuchyni a probrat to s nimi. Lehké tříchodové menu. Které musí zůstat čerstvé i po převozu. Co když se seknou hned u předkrmu a hlavní chod se zbytečně bude sušit někde pod ohřívákem. A dovážet tam všechno postupně je taky nereálný. Nedej bože, jim to tam dát v polotovaru ať to někdo, koho neznáme, dá do kupy, tak aby to bylo v prvotřídní kvalitě…

Trhnu sebou, když vedle sebe uslyším hluboký nádech. Zvednu oči od papíru a s úsměvem se podívám na Jacka.
„Jo, prozatím jo. Dostala jsem školení za svoje pochybení proti zaměstnaneckému řádu… A na druhou stranu jsem dostala pochvalu, že hosté jsou spokojení. Takže to vlastně asi dopadlo dobře.“

Očima jenom vyprovodím Patricka ven z lodi a dál už nad tím nepřemýšlím.
„Což mi teda připomíná, že bych se měla převléct zpátky do uniformy!“ Kopnu do sebe rychle kafe. „Díky moc, já budu hnedka zpátky. Ještě se stavím v kuchyni. Slečna Hale poprosila o tříchodovou večeři venku, ale z naší kuchyně. Z toho bude Tony zase nadšený.“
Proběhnu kolem baru směrem do podpalubí.
„A kafe bylo výborný! Příští dělám já.“ Zavolám ještě rychle zpátky a jsem pryč.

Rychle se převléknu do pracovní uniformy. Sukně, halenka. Nepřibrala jsem, že se do toho nemůžu narvat? Ne, dobrý, sukně byla jen špatně přeložená. Vlasy opět elegantně svázat, aby nepadali do obličeje a nedej bože hostům do jídla. Ano, těm hostům, co tu teď nejsou a minimálně do odpoledne ani nebudou.
A teď vyřešit tu kuchyň!

Opatrně strčím hlavu do kuchyně, ve které se prakticky nic neděje, taky co by dělali, když jsou všichni pryč.
„Ahoj?“ Vyhledám očima prvního člověka, který mi padne pod ránu. „Mám pro vás úkol. Máte radost?“

Těžká práce

ALISSA

Když se Alissa zastaví u mě tak zvednu pohled od sklenic, které jsem pulíroval nejmíň půl hodiny. Mám moc hezké kolegyně, ale Alissa je něčím víc charismatická. Když si řekne o kávu, hned se pustím do práce a jen se na ní usměju. Postěžuje se, že je dnešek opravdu těžký ... a já jako vždy mlčím. Chtěl bych něco říct, ale nevím co. Mám pocit, že bych stejně řekl nějakou blbost a holka jako je ona by se mnou stejně nechtěla mluvit.

Položím jí kávu na pult a když si mě nevšímá, tak jí chvilku sleduju. Je moc hezká, ale vypadá smutná. Něco si čte v tabletu. Občas se tak zamyšleně zamračí a zúží se jí oči. Asi ani neví, že to dělá, ale je to roztomilé.

Jsme tu jen my dva a tak se zhluboka nadechnu, dělám to vždy když jsem měl něco někomu říct a zeptám se jí.
"Ehm, viděl jsem tě jít od šéfa, je všechno v pořádku? Můžu nějak pomoci?"

Pak seshora seběhl ten nový host, prošel kolem nás a odešel z lodi. Doufám, že se na Alissu nebyl stěžovat.

V RESTAURACI

CODY, KIRA, OLIVIA

Cody byl nějaký čas zasněný, ale to nevadí, všichni máme právo se občas vytratit z reality. A pak přišel s návrhem, že by si chtěl udělat opékačku. U bohatých lidech nikdy nevíte s čím přijdou. Mají tady všemožné luxusní restaurace a exotické jídla a oni si chtějí opékat na ohněm. Kéž bych taky mohla být tak lehkovážná.

Ale stejně se na něj usměju a řeknu.
"Nevím přesně kde takové místo je, ale rozhodně ho najdu, slibuji."

Olivia si začne z Codyho dělat legraci. Prý že jsme s ním chtěli do vířivky a že  budeme poslouchat jeho falešný zpěv. A já neodolala a začala se z toho smát. "Jsem si jistá, že určitě zpívá moc hezky." Pokusím se ho podržet, ať v tom chudáček není sám.

A pak si i Olivia přála mojí pomoc večer o půl deváté. U její chýše. Na jsem se na moment zasekla a přemýšlela co říct, protože já jsem četla smlouvu asi pět krát a vím, že se nemůžu pohybovat mimo loď ze své vlastní vůle. Takže hodím smutné oči a odpovím jí.
"Nevím jestli tohle bude možné, nemůžu se pohybovat mimo loď jen tak. Moje služby jsou vázány s lodí a nebo s exkurzemi jako je tahle. Ale jestli je to urgentní, myslím že by jste mohla napsat Martinovi a možná by to schválil."


Na stole nám přistáli naše drinky a já se s chutí napila ledové vody.
"Takže, jestli se můžu zeptat, třeba vás slečno Kulmane, máte nějaký sen, nebo tužbu, kterou by jste chtěla naplnit, nebo zažít na naší plavbě? Cokoliv?"
S Kirou jsem zatím neměla možnost víc promluvit, tak využiji tuhle příležitost.

Odpočinek na pláži

S pocitem, že mě někdo pozoruje, sebou trhnu a otevřu oči. Jsem za to ráda, ten sen byl opravdu hrozný. Jsem už vzhůru, že? Ne jako...předtím.

"Patricku? Jsi to ty? Nemáš pod tou košilí náhodou nějaká chapadla, že ne?" trochu nakrčím nos a posadím se. Čelo mám celé zpocené. Uh. Z tašky vylovím láhev vody a napiju se. Potom se postavím a automaticky si začnu upravovat pocuchané vlasy. "Takže jsi přišel..." konstatuju zřejmé a znovu si jej prohlédnu. Mám se zeptat na to svlékání uniformy nebo ne?

VÝLET - V RESTAURACI

Su, Kira, Cody

Lehce se ušklíbnu když si Kira objedná stejně jídlo jako já. Jistě to myslela jen jako žert. Myslím že v jazyce místních to znamená něco zcela jiného.. "To by bylo nemilé.. Ale pokud to nedělají z Fugu, neměla bych strach". Řeknu s pousmáním a poslouchám co si dají Cody a Su. U Codyho jsem čekala třeba steak, ale vlastně je možná i dobře že si ho nedal. Ať už kvůli výstupu který nás čeká, nebo že si třeba hlídá váhu.

"Ah tak.. Dobrá". Odpovím s pousmáním Su a zadívám se na ni. Nejsem si zcela jistá proč si dala jen předkrm, čekala bych že zrovna ona bude mít hlad. Hmm.. "Děkuji". Pronesu když nám donesou pití s tím že jídlo bude za chvilku a rovnou upiji že své sklenice.

Po chvilce se podívám na Codyho. "Takže jsi neslyšel tu část kde jsme se bavily o tom že bychom s tebou všechny tři zašly později do výřivky? Škoda.." Řeknu a snažím se tvářit vážně, abych ho dostala. Pak se však přeci jen pobaveně usměji.

"Ale je to zajímavý nápad, líbí se mi to.. Bavit se pod hvězdami, poslouchat tvůj falešný zpěv.." Lehce se ušklíbnu a zvážním. "Vážně to zní fajn.. Su, pokud to půjde, zkusíte nám takové místo najít?" Podívám se na ni. "Ovšem, muselo by to být až kolem desáté večer. Jednak oheň je nejhezčí když je tma a.. já mám něco na 20:30 již domluveno.. Což mi připomíná, Su, na půl devátou bych potřebovala vaši pomoc. Takže, budu vás pak čekat u mé chýše". Řeknu vážně, ale né nějak chladně, spíše.. Jako že jsem byla vážná, protože má jít o něco důležitého.

Podívám se zpět na Codyho. "Promiň, byl to tvůj nápad, můžeš to samozřejmě zařídit jak chceš. Jen k večeru už něco mám, ale.. Ráda bych se připojila. Takže, pokud by ti nevadilo to udělat takhle později.. A nebo třeba, to nechat na zítřejší večer? Než odplujeme? Jako takové rozloučení s tímhle místem?" Navrhnu. "A aspoň by to mohla být pořádná párty a nemusel by jsi se bát že další den něco prospíš.." Zasměji se.

Cesta pryč

Odejdu z můstku a zabouchnu za sebou dveře. Mířím rovnou z lodi ven.

Kráčím po prosluněné pláži z jednoho konce ke druhému. Cílová lokace je až úplně vzadu. Už z dálky vidím, Love na lehátku pod slunečníkem. Jdu stále stejným tempem po rozmočeném písku a mořský vítr se mi opírá do boku. Nakonec stanu nad lehátkem s černovláskou.
Vypadá to, že usnula, ale když si přešlápnu na druhou nohu, zhoupnu se a můj stín přejede přes její obličej až nakonec otevře oči.