Sommelierský kurz
Kira, Cody

Dohraju svoje boogie woogie s naprostým úsměvem, protože periferně stále mám ve výhledu Codyho a jeho taneční kreace. Myslím, že jsem právě našla způsobit, jak ochránit aspoň některé hosty od nudných večerů. Kdyby někdo z posádky uměl trochu lépe tančit, tak by bylo skvělé to spojit a vymyslet nějaký workshop pro hosty. Ne. To je blbost. Stopro by mě s tím každý poslal do háje.
Plynulým krokem se vydám ke stolu Kiry a Codyho, který teď už sedí a vydýchává svůj rock’n‘roll.
„Sice mi lichotíte, ale panáka si můžu dát bohužel až po službě.“ Zavrtím nekompromisně hlavou. „Dokážete si představit, jak by to vypadalo, mít tu opilou posádku?“ Krátce se zasměju. A upřímně, stačí opilí hosté, ještě tak abych se tu musela otravovat i s posádkou.
„Bílé suché… Dobře. Hned budu zpátky, snad se vám trefím do chutí.“ Přikývnu směrem ke Kiře a pak stočím pozornost ke Codymu.
„Dvojitý rum? Stihla jsem to správně?“ Pousměju se. „Nějaká oblíbená značka, nebo to necháte taky na mě.“

Jakmile dostanu všechny informace, tak se vrátím k baru, abych vyhověla všem objednávkám. Tabletem jako první pošlu do kuchyně požadavek na menší obložený talíř pochutin k vínu. Olivy. Salámy. Sýry. Oříšky. Opečené bagetky. Všechno co si přejete přikusovat, když máte před sebou kvalitní alkohol. Ale opravdu jen něco menšího, přeci jen hosté teď doobědvali, nebo se o to aspoň pokoušejí.
Pak už se přesunu k chystání nápojů. Do karafy napustím obyčejnou vodu na prokládání a nachystám si k tomu dvě skleničky. Tak zásobu nealka tu máme.
Teď výběr vína pro dámu. Bílé a suché. Přeběhnu prsty po neotevřených vychlazených lahvích. Co by mohlo být ten správný výběr pro Kiru. Nakonec vytáhnu lahev Bílé Frankovky a nachystám si ji i se skleničkou pro servis. Nakonec už jen rum. Tady nemám ani potřebu přemýšlet, vím, po jakém šáhnout. Ač šéf by asi se mnou nesouhlasil, když jeho nejoblíbenější rum je El Dorado. Naliju do nízké skleničky rum Don Papa, dvojitý samozřejmě. A lehce zastříknu pár kapkami studené vody, aby se chutě rumu zjemnili a vyhladili.
Hotovo. Z výtahu si převezmu nachystané pochutiny a se všemi těmito věcmi se rozejdu ke stolu našich hostů.



„Tak jsem zpátky.“ Zářivě se usměju a položím doprostřed karafu s vodou se skleničkami a talíř s dobrotami. Automaticky jim vodu naliju.
„Začněme s dámou. Vybrala jsem pro vás trochu netradiční bílé víno. Je vyrobeno z modrých hroznů Frankovky, proto také velmi jednoduchý název Bílá Frankovka, ač správně bychom ho měli pojmenovat jinak. Ale v jednoduchosti je krása. Vůně je intenzivní kořenitá, jako byste před sebou měla víno červené, přesto díky omezení styku se slupkami při výrobě došlo k minimalizaci louhování červeného barviva a tedy k výrobě bílého vína. Na chuti byste měla cítit stopy angreštu, ale to už je velmi subjektivní.“
Lahev odšpuntuju a decentně naliju do skleničky a počkám, než Kira ochutná a odsouhlasí dolití skleničky. Pokud ji chutná, tak naliju do skleničky dvě deci vína.
Před Codyho následně postavím jeho dvojitého panáka rumu. „Máte před sebou filipínský rum Don Papa, který zrál v dubových sudech 7 let. Není to úplně klasický zemitý rum, spíše ovocnější a lehčí, ale pro tuhle denní dobu a klima se výborně hodí.“
Lehce se usměju, když předám všechno, co jsem pro ně měla. „Samozřejmě je na lodi takový výběr vín i destilátů, že až do konce dovolené nemusíte mít jedno víno či něco tvrdšího dvakrát. Takovýhle výběr jsem snad ještě nikdy ve své kariéře neviděla.“ Pronesu upřímně.
„Snad vám bude chutnat.“

Vrátím se k baru, kde odložím tác. A pak se jdu projít směrem k bazénu, abych zjistila v jakém stavu je Jimmy. Prostě jen tak korzuju po okolí, abych zjistila, jestli jsem někde potřeba.

Jídelna - tanec a osvěžení
Cody, Alissa, Jack

Opatrně jsem vstala od stolu a trochu nejistě e nechala odvést do volného prostoru. Zároveň si ale snažím vybavit vzpomínky a to, jak se vlastně tančí. Už je to dost dlouhá doba, kdy jsem byla okolnostmi nucená k této podivné činnosti.

Naštěstí se zdá, že Cody ví co a jak. Jeho ruku ucítím pod lemem šatů na svých zádech. Možná právě to mi připomnělo co a jak. Nechávám se vést a v duchu doufám, že mu nešlápnu na nohu. Naštěstí i kdyby se tak stalo, nebude to podpatky. Těmi by to bylo násobně bolestivější.

Při třetí otočce má nervozita trochu opadá, přeci jen, zatím jsem mu na nohu nešlápla a ani nezakopla o lem šatů. Jsem ale stále ráda, že přitom nechce mluvit. Takhle se můžu soustředit. Když klavír na moment utichne, zaraduji se.

"Já také děkuji. Naposledy jsem tančila před," na moment se zarazím a snažím se počítat, "Asi před osmi lety". Vysvětluji.

Naštěstí další skladbu pojme Cody i naše hudebnice jinak a já mám možnost se vrátit ke stolu. Ovšem místo jídla se věnuji zbytku sladkého nápoje ve skleničce a pozoruji představení. Ale naše stevardka umí hrát hezky.

Skladba končí a Cody poroučí panáky. A rovnou se snaží objednat i jeden pro mne.

"Já ne. Místo panáka si dám raději bílé víno," měním svou objednávku. "Bílé suché," dodávám, by bylo jasno, co bych si ráda dala.

"Hrajete moc pěkně," pochválím klavírní hru Alisse.

Tanči tanči tanči, tanči jak naposled

Keucipísek! Tenhle oběd mi byl čert dlužnej. Taková žena, takovej burgr! Co já mám dělat dřív? Teď už není cesty zpět a já musím svou mladistvou nerozvážnost dotáhnout do konce. Byl jsem samozřejmě rád že Kira výzvu přijala a mě na tváři hrál milý úsměv. I když jsem se smutně za nedojedeným burgrem podíval.

Tuhle znám! Měl jsem na mysli píseň a já se podíval za Allisou když se pustila do hraní. Rychle jsem se vyzul abych zůstal bos a jednu ze svých dlaní položil Kiře ruku těsně nad její půlky a druhou ji vzal její ruku abych ji vedl.
Točil jsem se jako plamínek svíčky když zafouká drobný vítr. Jedna pomalá otočka sem, druhá tam. Dával jsem si sakramentsky záležet abych nic nepokazil. Sám jsem ji na délku paží od sebe popostrčil ale nepustil, zase přitáhl zpět abych zvedl ruku a mohla se pod ní protočit jako panenka. Přitiskl k sobě abychom mohli pokračovat dokud hudba hrála. Jak se mi od burgru nechtělo, nakonec jsem spokojený. Nemluvím, jen se pod vousy usmívám. A když skončí tato skladba... "Děkuji." Řeknu jen tiše.

Když ale Allisa spustí druhou... jako by do mě šilo tisíc jehel. Hned jsem začal imitovat že mám kytaru na kterou hraji a házel do toho hlavou nahoru a dolů až jsem si zničil svůj účes, dá-li se tomu tak říct. Hned na to se zhoupl v kolenou a máchat rukama nahoru a dolů, jako když člověk používá k praní valchu. A to se ví, že jsem k tomu přivřel oči a svůj um náležitě prožíval. Takhle to šlo ještě pár minut než jsem se vysmátej a zadýchanej přestal natřásat.

"Panáka pro ni!" Ukážu vesele na Allisu. "Hrajete úžasně. Musíš si dát taky." Zamrkám na Kiru. "Pro mě dvojitej rum. Dá si někdo s náma?" Kouknu kolem sebe.

Ještě není večer a nastalo tohle.

Ledová sprcha

Snažím se zůstat stát klidně, pouze ruce spojím za zády a čekám na verdikt Martina. Zvednu oči k obrazovce, na které se promítne kamerový systém. Samozřejmě, celá loď je pod naprostým dozorem. Těžko říct, jestli kvůli bezpečnosti, nebo kvůli buzeraci zaměstnanců, ale tohle je dilema, které se řeší prakticky na každém pracovišti.
V mojí péči? Jak jako v mojí v plné péči. A vyhověno ve všem? Věnuji se všem hostům naprosto stejně a snad už to ani víc nejde. A navíc slovní spojení: musí mu být vyhověno ve všem, je vcelku zavádějící.
Jenom se kousnu zevnitř do tváře, abych neměla žádnou ironickou poznámku a jenom nechápavě hledím na svého nadřízeného.
„Nemyslím si, že zrovna pan Allen bude z masáže nohou nadšený.“ Pronesu klidným a vyrovnaným hlasem. „A pokud vím, tak právě vyspává spokojeně u bazénu.“
Nenechám ani sekundu pauzu, aby Martin neměl sebemenší možnost mě přerušit.
„Ale samozřejmě rozumím. Udělám vše, co bude v mých silách. Určitě najdu něco, co pana Allena potěší a donutí ho na dnešní incident zapomenout.“ Dokončím svoji promluvu.
Kývnu na pokyn, že můžu odejít. „Děkuji.“ Ve stejném momentu se otočím na podpatku a zamířím pryč.
Pomalým krokem opět sejdu schody a ve chvíli, kdy se dostanu do prostor, kde už si mě může někdo všimnout, tak nasadím klasický profesionální úsměv. Na tváři nejde poznat ani náznak mírného rozladěný, které mi způsobil náš drahocenný šéf.
Masáž nohou u bazénu. Tak to chci vidět. I kdybych mu to nabídla, tak se vsadím, že po mě hodí první bačkorou, která mu přijde pod ruku. A nejhorší na tom je, že to budu muset aspoň zkusit, protože jinak mi to dá šéf sežrat.

Projdu kolem bazénu, abych zkontrolovala, jestli Jimmy pořád spí na lehátku. Okey, očividně žádná změna. A doufám, že Martin uzná, že budit hosta opravdu není zrovna to, co bychom měli dělat. Zamířím k baru za Jackem.
„Kdyby sis náhodou všiml, že Allen u bazénu se probral, tak na mě prosím tě mávni. Díky.“
Vrátím se opět za klavír. Potřebuju si srovnat myšlenky a vymyslet, jak uspokojit šéfa, nevypadat jako blbec a ještě k tomu být za dobře s Jimmym. To je aktuálně pro mě docela neřešitelná situace, ale uvidíme za pár minut. Třeba mě napadne něco opravdu geniálního.

Zvolím nejdříve něco jednoduššího, abych se opět rozehrála a vrátila do tempa. Pak si ale periferně všimnu, že Cody vyzval Kiru k tanci. Začnu lovit v paměti nějakou skladbu, na kterou by se dalo tancovat univerzálně všechno, waltz i ploužák.
Nakonec se s úsměvem rozehraju. Ano, mám sice v rukávu i poněkud lepší písničky k opravdovému společenskému tanci, ale to teď není na pořadu dne. Ploužák stačí.
Stále periferně sleduju dvojici. Naprosto upřímně mi dělá radost, když se někomu moje klavírní vystoupení líbí, a taky díky tomu zapomínám na ledovou sprchu od šéfa.
Opřu se do posledních tónů pomalejší skladby. Opět přeběhnu prsty po klaviatuře jen tak na prázdno. Chtělo by to něco rychlejšího Lis. A pak už by ses zase měla vrátit k práci! Ale však já pracuji nebo ne? Kouknu na tablet. Nic, čisto prázdno. Kouknu po Jackovi, jestli je něco potřeba a pak se zase pustím do hry.

Burgr - Jídelna
Především Cody, Alissa a Su ohledně vína

"Nejraději mám bílé suché, ideálně Pinot Grigio z itálie," svěřím se Su, která se ptá na detail k vínu.

---

Zatímco si ukusuji, je přinesena požadovaná sklenice Coly. Kývnutím děkuji.

Když k jídlu zazní klavír, na moment se zarazím. Ohlédnu se a očima najdu zdroj v podobě dívky za klavírem. Usměji se a pokračuji v jídle.

Trochu mě překvapí dotaz Codyho. Já a tančit? Ne. Nikdy, uvažuji, jak se z toho vyvléct. Zbytek hamburgeru opatrně odložím a důkladně si otřu ruce do ubrousku.

"Nejsem zrovna dokonalá tanečnice," varuji Codyho, než mu do nastavené ruky pokládám svou.