Burgr

Byl jsem velmi rád že se Kira do burgru pustila obouruč a já se tak mohl vesele přidat. Byl výbornej! Ono takový burgr mi nedělá sebemenší problém a stačí jen několik málo kousnutí a je po něm. To když cítíte tu chuť masa jak se promíchá v puse se zeleninou, cibulovými kroužky, slaninou... To se vám tak kolikrát protočí panenky jako kdybyste byli v nějakým jiným stavu. Teda ne stavu jako stavu.

Na tváři se mi objeví milý a čistý úsměv když jednotlivá sousta prokladám hranolkama. Raději s plnou pusou ani nemluvím.

Když se ale ozve hra na klavír, uši napnu zvědavostí a dokonce i své jídlo na chvíli odložím a ubrouskem si utřu pusu a vousy abych se zaposlouchal. Byla to krásná skladba.

Nikdy mi nedělalo problém se bavit s někým koho jsem sotva poznal nebo třeba být někdy i trochu středem pozornosti. Sice jsem nevstal od stolu a galantně se neklaněl, přesto jsem přes stůl natáhl ruku směrem ke Kiře a očima střihl za zvukem hudby.

"Smím prosit?" Ukázal jsem v úsměvu své bílé zuby.

HOSTÉ A PERSONÁL

Až když mi Olivia položila ruku na rameno jsem si uvědomila, že jsem pořád hrozně na nervy. Ani se tomu nedivím, je mi teprve dvacet a ještě nikdy jsem nepracovala na plavbě jako je tahle. Kontakt s hosty jsem měla, ale nikdy ne s tak VIP hosty jeho jsou tihle. Její pohled a upokojení mě ale dost uklidnilo. Má pravdu, proč se nervovat, o nic nejde. Jen kdyby to byla pravda že jo.

Když pak všechno co jsem jí navrhla odmítla a postavila se, myslela jsem, že to je asi vše co ode mne chtěla. Pak ale navrhla, že ONA! pomůže vybalovat zavadlo mně. Ani ve sně by mě nenapadlo, že se něco takového může stát. Možná bych se z toho snažila nějak profesionálně vyvléct, protože VIP host nebude přece vybalovat moje zavazadlo, ale ... ona chce vědět víc o mojí mamce. A možná by jí i dokázala pomoct. No jasně, vždyť vlastní farmaceutickou firmu.
Takže když se mě zeptá jestli můžeme, tak nezaváhám.
"Jasně, ano, ano, pojďme."

Hned se vydám s Olivii kolem baru do podpalubí. "Jdu na chvíli dolů, prosím postarej se o hosty." řekla jsem Jackovi za barem, protože Alissu nikde nevidím.
Sešla jsem po schodech a Olivie mě následovala, prošli jsem kolem pokojů hostů a pak jsme dorazili před můj pokoj. Odemkla jsem a před námi se objevil maličký pokoj, kde byla postel, jedna skříň a miniaturní koupelna. Pokoj nebyl ani z polovice tak velký jako pokoj hostů. Na posteli jsem měla kufr otevřený a několik věcí rozházeno kolem.
"Promiňte, nečekala jsem, že tu budu mít návštěvu." Hned jsem k tomu přiskočila a začala věci skládat.
"Tak, máma má nádor na mozku. Doktoři řekli, že je to léčitelné, ale musí brát léky, nějaké Pontonox, nebo tak něco. A samozřejmě ozařování. Zdravotní pojistku nemá, takže všechno musíme platit z toho, co se nám podaří nahrabat."
Pak se na ní podívám a omluvím se.
"Promiňte, že jsem tak nervózní, ale když tahle práce nevyjde na výbornou, tak nebudeme mít dost peněz na další proceduru, takže chci aby bylo všechno pro vás dokonalé. Vážně se nikdy neostýchejte, i kdyby jste o půlnoci měla žízeň, stačí napsat a přiletím."

U BAZÉNU

Su

Su je mladá, pěkná žena. A i přes profesionalitu které se zatím drží, z jejích pohledů a projevů emocí mi přijde, že si není úplně jista co může a co ne. Hmm.. Možná se pak zajdu podívat i za tím kapitánem, abych zjistila jaký je to člověk.. Dívám se na Su a lehce mi zacukají koutky, když začne mluvit a nabízet mi to či ono.

Je rozkošně nervózní.. Lehce jí položím ruku na rameno. "Uklidněte se, Su. Výdech, nádech.. Není důvod být nesvá". Řeknu mile. Musí to mít už tak těžké a tak se snažím působit přátelsky.. Sním pár posledních jahod a postavím se. "Chuť jsem právě zahnala. Na žízeň jsem měla už dva drinky a hlad nemám. Ale velmo děkuji za ochotu.. Co takhle když bychom šly k vám do kajuty? Pomohu vám vybalit, můžete se převlečete, ať vám není takové vedro, a..

Pokud by vám to moc nevadilo, ráda bych slyšela ještě něco o vaší mamince.. Přeci jen, je to tak trochu z mého oboru.. Můžeme?" Opět pohlédnu na dívku, s úsměvem a lehce povytaženým obočím. Samozřejmě že může odmítnout, nebudu ji do ničeho nutit. I pro to jsem netrvala na tom bazénu. Prozatím.

OLIVIA JE SUPER

Když mi Olivia řekla, ať si sundám uniformu a vezmu si něco pohodlnějšího, tak jsem opět zaváhala. Pohledem jsem zabloudila nahoru, kde by měl být Martin. Budu se ho asi muset zeptat, nejsem si teď jistá, co bych měla dělat. Ale důrazně nám opakoval několik krát, že máme udělat všechno o co nás hosté požádají k jejich úplné spokojenosti. Takže jsem Olivii přikývla, že rozumím. Pod uniformou mám teď jenom podprsenku, takže si to nemůžu dát dole hned, ale pak zajdu do pokoje a něco si najdu.

Pak mi ještě řekne několik hezkých slov, které jsem neslyšela od nikoho už hodně dlouho. Ještě když mě chytila za ruku a řekla, že vše bude nakonec lepší, tak mě zaplavila vlna emocí. Musela jsem se zhluboka nadechnout a vydechnout, rychle jsem zaklikala očima, abych se náhodou nerozbrečela. Poslední léta jsou hodně těžká a nemám nikoho o koho se opřít.

Naštěstí Olivia změnila řeč a řekla o sobě něco. Koně, tak na těch jsem ještě nejezdila, ale chtěla bych. A pak mi nevrhne, abych si šla zaplavat do bazénu. Co se to děje?! Já tady mám makat, běhat ze strany na stranu, obsluhovat natvrdlé, rozmazlené a namyslené boháče a místo toho si budu plavat v bazénu? Nemůžu, ale zchladit se by bylo úžasné, ale Martin by nebyl nadšený, srát na Martina, je to příkaz od hosta, ale stejně bych si to neužila, protože bych myslela pořád na to, že jsem v práci. Pro lidi jako je Olivia je to snadné, ale já potřebuji každičký dolar z tyhle práce, protože léky pro mamku stojí mění.
Olivie na mě kouká a já svádím vnitřní boj sama se sebou.
Pak nejistě odpovím.
"Já, děkuji moc krásně, rozhodně jsem něco takového nečekala, ale nemyslím si, že bych měla. Nebylo by to vhodné a možná bych pak měla potíže, ale jestli si to přejete, nemůžu odmítnout.... nemáte hlad? Donesu vám něco k pití z baru? Nemáte chuť na dezert? Nepotřebujete pomoct s vybalením zavazadla? Svoje nemám taky ještě vybaleno." Ah hrozně kecám. To se mi stává když mě někdo zaskočí a nevím jak hned odpovědět. Bazén, povinnosti, bazén, povinnosti, to je peklo si vybrat.

ALISSA A MARTIN

Jack se na tebe pousmál, ale pořád mu není moc do řeči. Zatím moc nekomunikuje, jenom pulíruje skleničky a snaží se vypadat, že je oukey.

---

Martin si vyslechl tvůj report a zaujatě se na tebe mračil. Pak se otočil v křesle k řídícímu panelu a něco zmáčkl a řekl.
"Ano, o incidentu v kuchyni jsem si vědom."
Na obrazovce před ním se objevila chodba v podpalubí s dveřmi pokojů a na jejím konci dveře do kuchyně. Měla jsi na to dobrý výhled.
Pak se otočil k tobě a postavil se.
"Chci aby byl pán Allen ve vaší plné péči. Od teď mu musí být vyhověno ve všem na sto procent. Takový incident hned po vyplutí je nepřijatelný. Tohle není obyčejná výletní loď. Doufám, že mluvím jasně. Je absolutně nemyslitelné, aby některý z našich hostů nebyl spokojen s plavbou a službami na ní."
Mračil se a jeho tvář vyzařovala přísné odhodlání a neústupnost.
"Vyberte ten nejdražší rum, třeba El Dorado, moje oblíbené a obslužte ho. Vezměte krém a navrhnete mu masáž nohou při bazénu. Jestli bude chtít odmítnout, buďte trochu neústupná. Musí zapomenout na incident v kuchyni a cítit se zde jako vážený host. Máte pana Allena na starosti a chci aby jste mu věnovala vší vaši pozornost. Děkuji, můžete jít."

Martin se otočil a posadil se zpátky do křesla. Zkontroloval rychlost a směr lodi a prstem přepínal kamery na obrazovce. Celou loď měl pod dohledem.

U BAZÉNU

Su

Všímám si toho jak se Su tváří. A pamatuji si to, abych věděla o čem s ní mluvit a o čem ne. Výraz v obličeji kolikrát řekne více než slova. "Hmm, vánoční atmosféra by v tomto horku nebyla na škodu. Ale zatím to nechme být". Pousměji se a pak opět zvážním. "Dobrá. V tom případě chci, aby jste svlékla tu věc a vzala si něco pohodlnějšího.. I ostatní. Sukni a košilku, nebo co budete chtít.. Tu profesionalitu vážně oceňuji, ale né jen hosté by měli být spokojeni.. Těžko budete podávat stoprocentní výkon, když si uženete úpal. Ne?" Myslím to vážně. Přeci i ta uniforma by se časem propotila, a zahrávat si se zdravím posádky, to se mi nelíbí.

Odložím misku s jahodami a velmi pozorně Su poslouchám. Zdá se že to nemá lehké. Jsem ráda že se stará o mamku, ale mrzí mě že nemá čas na sebe. Teď už vím že práce není vše, i když je důležitá.. "Vašeho otce je mi líto Su.. A nenudíte mně, ráda vás poznám". Přátelsky se na dívku usměji.

"Opalování? Hmm, proč né.. Ale neřekla bych že to potřebujete. Jste mladá, krásná, tak jak jste. A měla by jste se někdy i bavit. Vše bude nakonec lepší, uvidíte". S povzbudivým výrazem vezmu Su za ruku. Jen na chvilku, abych ji stiskla a po chvilce opět pustila.

"Já? No, když mám čas, ráda si zajdu zaplavat, nebo se projedu na koni. Také mám ráda operu a divadlo.. A miluji hru na čelo. Hraji na něj už od.. Dvanácti let?" Odpovím s pousmáním. Škoda že ho nemám tady.. Pohlédnu směrem k bazénu. "Su? Máte spodní prádlo?" Zeptám se a kouknu zpět na dívku. "Když by jste se chtěla schladit, mohla by jste si se mnou zaplavat.. Nemusíte se bát, kdyby něco, tak jsem vám to poručila.. Chcete?" Ptám se mile, ráda bych se ještě osvěžila.

ROZHOVOR S OLIVII

Olivia

Když Olivia řekla, že by promluvila s Martinem o tom, že by mě a Alissu pustil na Bora Bora, na tváři se mi objeví takový dětský radostný úsměv. Rychle si ale uvědomím, že to stejně asi není pravda a Olivia to nesplní, nebo to Martin nedovolí. A taky, že nejsme kamarádky, ale ona je host a já pracovník. Takže se rychle narovnám, hodím profesionální masku a úsměv trochu uberu.
Pak pozorně poslouchám co Olivia říká o svojí práci.

Pak se mě zeptá, jestli mi není horko a že si hosté můžou vybrat, co máme mít na sobě. Zatvářím se trochu překvapeně, nečekala jsem, že by se některý z hostů takhle zajímal o blaho posádky a odpovím.
"Eh, vlastně ano, vařím se v tom a za chvilku se rozteču a odliji se do moře. A, ano myslím že můžete zasahovat do mnoha věcí tady na palubě. Je to jako, že můžete si dělat co jen chcete, myslím že jsem v podpalubí viděla i vánoční výzdobu, kdyby jste chtěla loď vyzdobit." Trochu jsem odbočila tak se vrátím k otázce.
"Samozřejmě můžu se zeptat Martina jestli budete mít nějakou konkrétní připomínku k personálnímu oblečení."

A pak ještě odpovím na předchozí otázky, nechci být neslušná. Olivie mi zdělila něco o sobě tak musím taky.
"Je hezké, že vám otec přenechal takovou firmu a obdivuji, že jste jí ještě víc zdokonalila. Můj otec zahynul při zhroucení uhelného dolu, když jsem byla ještě malá. Na koníčky moc nemám čas, moje máma je moc nemocná a když je bratr pryč, tak skáču z práce do práce, aby jsme měli na léky a na bydlení. Ale, to jsem neměla říkat, nebudu vás tady nudit. Možná jako koníček bych měla slunce, miluji slunce a dobrý drink. Jestli mám den volna, tak se jenom opaluji. Myslím, že jsem ještě neměla čas si nějaký jiný koníček najít, ale ráda bych si pak někdy něco našla. A jestli se můžu zeptat a není to moc drzé, jaké jsou vaše koníčky?"

Nenápadně si z čela utřu do rukávu pramínek potu, protože sedím přímo na slunci a už se vařím.

U BAZÉNU

Su

"Děkuji. A ano, zatím jsem velmi spokojená. Personál je velmi profesionální". Odpovídám s milým úsměvem zatím co pojídám jahodu. Přišlo mi že chvíli váhala ale nakonec si Su sedla. Jsem si jistá že se nemusí bát, vše bude v pořádku. Není to tak že by se tu nějak flákala.

Hned jak mi začne Su odpovídat, tak spozorním. Jižní Korea.. Určitě nebude ze severní a není tu jen pro to, aby ze mně dostala informace. Ne, to je absurdní.. Pousměji se a ukousnu z další jahody. "To je hezké.. Cestovat a poznávat nová místa.. Jedeme na Bora Bora, jedno z nejhezčích míst na světě..

Promluvím s kapitánem, aby udělal vyjímku". Řeknu vážně. Martin se jmenuje, že? Myslím že když bych sebou Alissu a Su chtěla tak by mi neodporoval.. Dojím jahodu a zadívám se přímo na dívku sedící vedle mně. "Řekněme že mám vlastní firmu. HMC, Hale Medical Corporation.. Před pěti lety mi ji předal otec, byla to firma zaměřena na výrobu a výzkum nových léčiv.

Já jsem udělala nějaké změny a jelikož mám inženýrský titul, rozhodla jsem se toho využít a rozšířila jsem naši působnost. Firma se stále zabývá výzkumem léků, ale teď také vyrábíme technologie které pomáhají v medicíně.. Většinu z nich jsem navrhla já sama". Řeknu jako by nic. Vezmu další jahodu a s pousmáním ji sním.

Posadím se tak, abych byla čelem proti Su a pozorně si ji prohlédnu. "Řekněte, Su, umíte kromě angličtiny a korejštiny ještě nějaké jiné jazyky?" Zeptám se s lehce povytaženým obočím. "Máte nějaký koníček? Co ráda děláte když nejste na lodi?" Snažím se vést konverzaci. A upřímně mě to docela zajímá.. Ještě jednou si ji prohlédnu. "Hmm.. Uniforma pěkná, ale není vám v ní horko? Je možné že jsem zaslechla že můžeme členům posádky říci ať si obléknou něco jiného?"

Na koberečku
Martin

Hru na piano jsem si užívala. A dokonce nikdo neprotestoval, takže to beru jako úspěch. Ale moc skladeb jsem nestihla, vlastně jsem zahrála všeho všudy čtyři, pět. Některé delší některé kratší, některé známější, některé méně známé, někdy to byla spíš klasika.
Ale ve chvíli, kdy uvidím zablikat tablet, tak skladbu dohraju a odtáhnu se od klaviatury, abych se mohla podívat na tablet, co si kdo přeje.
Martin. A kruci. Že by si někdo stěžoval? Že by si snad stěžoval pan Allen? No ať tak či tak, teď už je to fuk.
Vstanu od klavíru a zamířím na bar. Jack má plné ruce práce, takže se přípravy toniku pro Martina ujmu osobně. Místo klasické trojky, si vezmu trochu větší skleničku, od oka tak spíš 0,4 l. Naplním ji ledem a přeliju tonikem.
Ohlédnu se na Jacka. „Kdyby mě někdo hledal, tak jsem šla za můstek. Šéf mě chce vidět.“ Ztiším hlas a nahnu se k němu. „A kdybych se náhodou nevrátila, tak mě stoprocentně hodil přes palubu.“ Pousměju se a šťouchnu do něj, aby se trochu uvolnil.
Pak už zamířím i s pitím na můstek.

Opatrně po schodech vystoupám až na nejvyšší palubu. Rozhlédnu se po můstku a pak přistoupím k Martinovi a na něco nejvíce podobající se stolečku položím skleničku s pitím.
„Prosím, tonik s ledem.“
O pár metrů ustoupím vzad a čekám, jestli to je vše, nebo jsem opravdu něco provedla.
„Stav hostů. Paní Hale je spokojená u bazénu, myslím, že aktuálně se o ni stará Su.“ Začnu s rekapitulací našich hostů.
„Paní Kulmane společně s panem Lambertem právě obědvají a pokud vím, tak jsem žádnou stížnost nezaznamenala. Možná jen, že obsluha není tak rychlá, jak by mohla být, přeci jen s tablety se pořád všichni trochu sžíváme.“
V hlavě si opětovně přehraju seznam hostů. „Ano, málem bych zapomněla. Paní Ashford. Bohužel o ní žádné zprávy nemám, pravděpodobně odpočívá ve své kajutě.“
Zhluboka se nadechnu, když přijde chvíle, kdy musím zmínit i Jimmyho.
„Pouze byl jeden menší incident s panem Allenem. Pan Allen, byl nespokojen s jeho objednávkou sendviče. Pokusila jsem se vše urovnat a ubezpečit ho, že opravdu děláme vše pro jeho maximální spokojenost, což zdá se přijal dobře. Závěr byl, že omluvu přijímá a že se nejspíš nechal trochu unést.“
Odmlčím se, když dokončím celý report.