ALISSA

Hrála jsi na pianu, ale tvůj tablet najednou pípnul a rozsvítil se. Na displeji se ti objevila ikonka obálky.
Když jsi na to pak klikla, zjistila jsi, že máš správu od Martina.
"Ke mě na můstek. Hned. Prosím přineste chlazený tonik s ledem."

Když jsi pak vyšla po schodech na nejvyšší palubu, ocitla jsi se na můstku. Uprostřed řídícího panelu bylo malé kormidlo, o hodně menší jako ve filmech o pirátech. Hodně přístrojů nejmodernějšího vzhledu ukazovalo mnoho údajů o lodi a o počasí a podobně. Martin seděl ve svém otáčivém koženém křesle a tvářil se důležitě a nadřazeně jako vždy.
"Díky Alisso. Řekněte mi jaký je stav hostů. Vše je v pořádku? Hosté jsou spokojeni?"

VYPRAVĚČSKÉ

JIMMY- ALISSA

Když Jimmyvtrhl do kuchyně a začal na Tonyho řvát, ten na něj jenom překvapeně koukal jako tele. Tony byl docela veliký chlap, uhlazený s dokonale upravenou bradkou. Mohlo mu být tak čtyřicet let a měl za sebou opravdu hodně profesionální kariéru. Něco takového nezažil od dob kdy mu bylo sedmnáct a seřval ho kuchař za špatně umyté nádobí. Překvapení z takové situace mu vyrazilo dech a zkameněle zůstal stát a civět na dveře ještě hodnou chvilku po té, co se za Allanem zavřely. Richard, který mu vypomáhal v kuchyni to nebral až tak hrozně a začal se pochechtávat z Allanovho výstupu.

Když se pak otevřeli dveře a objevila se tam Alissa a snažila se o pozitivní přístup, byl už Tony celý rudý od vzteku. Ale pořád se snažil o profesionalitu, tak mluvil tiše, ať ho není moc slyšet.
"Co to je za kreténa? Posraný sendvič, tohle mi bylo zapotřebí, já vařil v mischelinských restauracích a ne, že mě tady nějaký blbec seřve za pitomí sendvič. Hele, příště mi dejte vědět jak přesně chce jídlo mít, protože příště ho opravdu vezmu sekáčkem."
Richard se na Alissu culil zezadu. Měl kolem dvacítky, nevýrazný typ.

NA PALUBĚ - SU

CODY - KIRA - OLIVIA - okrajově [font color=magenta]Alissa a Jimmy[/font]

Když z Codyho vypadne, že se neví rozhodnout mezi jídlem a nahými holkami a ještě se začne tomu smát, ani já neodolám a musím se zasmát taky. Je tak roztomilý. Už se nemůžu dočkat až ho uvidím polonahého, jak leze ven z bazénu a jeho svaly se lesknou na slunci a ... klídek, teď není vhodná doba na fantazírování a bohatém fešákovi, který by se jako v telenovele zamiloval do prosté a chudé otrokyně. Přesně tak se cítím, jako otrok.
Pak si objedná zmrzlinový pohár a já to naťukám do svého tabletu. Kira si objedná coly a já si všimnu, že už jí jednou objednávala. Sakra, to jsem si nevšimla, držím ten tablet v ruce prvně. Ale nechám to tak, nebudu jí skákat do řeči.
"A jaké víno by jste si přála? Bílé nebo červené, suché nebo sladké, s bublinkami nebo bez?"
Usměji se na ní, i když vím, že lidi nemají rádi komplikované otázky, ale zatím nevím co pije, takže nemůžu jí přinést něco co jí nebude chutnat.

Pak si zapisuji její objednávku do tabletu, když mi pípne nová objednávka od paní Olivie. Nebo slečny, to ještě nevím. Překvapí mě, že tam jmenovitě napsala mě. Doufám, že nemá žádnou stížnost.

Zachytím pohled Alissy a opětuji jí úsměv. Doufám, že když hosté usnou, budeme si moct popovídat jen my dvě. Chci zjistit co je zač, jaké má zkušenosti a tak, jestli se na ní můžu spolehnout tady. Sedla si za piano a začala hrát. To se mi moc líbí, je to skvělý.
A tak zajdu k baru k Jackovi a cestou pošlu do kuchyně žádost o zmrzlinový pohár.
"Prosím tě, naber mi misku jahod a za minutu pošlou z kuchyně zmrzlinový pohár. Mohl by jsi to prosím zanést tamhle k stolu spolu se sklenicí coly? Já jdu k bazénu."
Jack přikývl, že to udělá a já se vybrala s miskou jahod k Olivii.

"Tady to máte, doufám že se vám na lodi zatím vše zamlouvá." Řeknu s úsměvem zatím co Olivie ochutnává johodku. Pak mi ale ukáže, ať si přisednu na vedlejší lehátko. Myslím, že moje překvapení bylo jasné, zaváhala jsem. Nečekala jsem to, ale rychle jsem se vzpamatovala, jsem tu od toho, aby byli hosté spokojení a jestli Olivie nechce být sama, tak si musím přisednout. Jahodku ale zdvořilým úsměvem odmítnu. Zeptala se mě na několik otázek a já pohledem zajedu na Jimmyho, který se zdá, hezky potichu spinká a nedělá problémy.
"Pocházím z Jižní Korei, moje máma tam má malý domek. Můj bratr nastoupil do armády a já se dala na tohle povolání. Tam kde jsem vyrůstala bylo hodně hotelů a lodí, takže jsem tak nějak ani neměla na výběr, ale tuhle práci miluji. Potkám hodně lidí a cestuji po krásných destinacích, i když si je moc neužiji, protože posádka loď neopouští bohužel. A je mi dvacet let." Kecám ani nevím co, prostě Olivie má takový přísný, ale hezký vševědoucí pohled, takže zatím si ještě na to musím zvyknout.
Pak se i já něco zeptám.
"Osobní informace o hostech nemáme, jestli se můžu zeptat, čemu se věnujete?" Bohatá ženská, sama na lodi, jestli se od ní něco nenaučím tak už asi od nikoho.

Je libo hudbu?
Jimmy a pak všichni v nejbližším okruhu

Přejedu pohledem po Jimmym v županu a jen se decentně usměju. Předám mu v tichosti panáka.
…To je od něho milé. Nejspíš jsem se nechal trochu unést…
Snažím se na tváři pořád držet společenský úsměv, ale očima dotyčného důsledně probodávám. Jizva ani nic dalšího mou pozornost neupoutá, možná to bude tím, že něco podobného nevidím poprvé. Prostě se jen věnuju jeho očím a tomu, co se mi snaží říct.
Nakonec ale udělám věc, které možná budu v budoucnu litovat, ale tak co, to už je teď jedno.
Postavím se bokem do dveří, tak aby je nemohl zavřít.
„Můžu jednu naprosto neprofesionální poznámku a radu v jednom?“ Ztiším hlas, ale nešeptám, jen prostě nekřičím na celou chodbu.
Vlastně ani nečekám na jakoukoliv odpověď, rozhodně od Jimmyho nepotřebuju povolení promluvit.
„Jestli se snažíte splynout s nesnesitelnou boháčskou arogantní smetánkou, tak budete muset ještě trochu přitvrdit. Tohle byl zatím docela slabý odvar. Ale vsadím se, že za pár dní už vám to půjde dobře.“
Nasadím pobavený úsměv a zavrtím hlavou.
„Ale pokud nechcete, aby vám do konce dovolené kuchař se servírkami plivali a chrchali do pití a jídla, tak bych si to pro příště odpustila. Problémy se přeci dají řešit i normálně. Vaše spokojenost je samozřejmě naší prioritou.“
Ustoupím od dveří kajuty a znovu se vrátím k naprosto profesionálnímu úsměvu a plné hlasitosti slov.
„Kdybyste snad cokoliv potřeboval, víte, kde nás najdete, pane Allene.“
Otočím se na podpatku a zamířím zpátky k lodní restauraci. Nikdo mi z toho tady nebude za mé přítomnosti dělat kůlničku na dříví a je mi úplně jedno, jestli to je člověk s miliardami na účtu nebo feťák z ulice.

Rozhlédnu se po restauraci. Klid. O Kiru s Codym se aktuálně stará Su. Na baru je prázdno. Olivie leží u bazénu a nevypadá, že by potřebovala mou pozornost. Takže asi teď mám nějakou dobu klid, ale tipuju to na slabou čtvrt hodinku klidu maximálně půl hodinku.
Upiju vody ze svojí skleničky za barem, podívám se na Jacka, ale ten vypadá, že je všechno naprosto v pohodě, takže ani bar není potřeba řešit.
Pomalým pohybem se tedy přesunu k místnímu pianu. Odložím tablet na židličku vedle, abych na něj viděla, kdyby se tam náhodou objevil nějaký požadavek. Prsty přeběhnu po klaviatuře. Nohou zkusím odpor pedálů. Zahraju jen bleskovou stupnici přes dvě oktávy, abych zjistila, jestli je klavír opravdu v perfektní kondici. Skvělý zvuk.
Ohlédnu se na Kiru a Codyho, kdybych snad na nich zahlédla odpor a nesouhlas s hrou. A pak už se pustím do skladby.

Jídelna
Cody, Su

"Jo, mám. Shelbyho z 67 má hodně lidí, ale kolik je těch ze sedmdesátého?" usmívám se jako sluníčko. Tahle auta mi přirostla k srdci, ale na Barracudu nemají. Možná je to ale tím, že Barracuda byla moje první amerika po získání zelené karty.

"Přijet, koupit oběd pro štáb a prokázat, že umíš s manuálním řazením," vysvětluji svou politiku. Jasně na webu to nikomu nenapíšu, protože to bych tam měla zástup zájemců, ale pokud na to někdo přijde sám, tak s tím nemám problém.

"Uvidím, třeba vymyslím nějaký díl s výletem. Část diváků tenhle obsah zajímá," souhlasím s výletem na sever. V hlavě už mi běží myšlenky na to, jak to divákům prodat. Nejspíš najít nějaký vrak a s tím to objet. Lidi budou nadšení, když se auto bude cestou sypat a já budu nucena ho opravovat na pumpách.

---

Vyslechneme si hlášení. Bora Bora. Vybavují se mi krásné pláže a domky nad mělkým oceánem. Pak ucítím běh motorů a myšlenky mi uhnou k úvahám nad tím, kolik motorů tahle loď má. Jeden velký a nebo dva menší?

---

Su nám přinese burgry já dostanu svůj, oproti Codyho dietní. Vypadá skvěle.

"Ještě bych poprosila o další skleničku Coly na zapití," připomenu objednané pití milým tónem. Rozhodně nikomu nebudu vyčítat opomenutí. Však je stále možnost, že jsem to zvorala já na tom tabletu.

"Já bych si pak dala nějaké dobré víno. Ale možná se prvně dojdu převléct do plavek a budu ho chtít k bazénu," odpovídám Su po Codym.

---

Do burgeru se pustím tak jak se sluší a patří. Američani už mě naučili, že burger se jí rukama a nikoliv příborem. Však proto se k němu dává hromádka ubrousků.

U BAZÉNU

Alissa, Jimmy, Su

Ten drink je vážně dobrý. Je to nezvyk a mám po něm trošku kyselo v ústech, ale jinak je dobrý, chutná mi. S úsměvem se podívám na Alissu. "Jsem na dovolené, tak mně napadlo, že toho ochutnám co nejvíce.. Maže pravdu. Colu moc nemusím.. Ale třeba taková nealko Piña Colada, ta je prý také moc dobrá". Bude spousta dobrých drinků, alko nebo ne. Možná bych si později mohla dát i zmrzlinu, uvidím.. "Kdyby něco, určitě se ozvu, děkuji.. A ty plavky jsem si nebrala jen tak, bazén vyzkouším". Usměji se za Alissou když odchází.

Položím se na lehátko a relaxuji.. Jen po chvilce se ozve po lodi kapitánův hlas. Bora Bora.. Vážně se tam těším. Viděla jsem fotky a je to tam prostě úžasné! Jsem zvědavá jaké tam budou aktivity.. Ještě chvilku ležím, pak se však posadím a vezmu do ruky sklenku, abych dopila svůj drink. Najednou uslyším zvýšený hlas. Jde to odněkud z lodi.

Aah.. Copak se panu Allenovi nelíbí tentokrát? Ten člověk.. Vím že se známe jen chvíli, ale zatím na mě nepůsobí dobrým dojmem.. Povzdychnu si a pomalu se zvednu. Dojdu k bazénu a smočím v něm prsty levé nohy. Teplota je docela fajn. Možná bych snesla i trošku chladnější vodu, vzhledem k tomu že je vážně horko, ale nevadí. Posadím se na kraj bazénu a pomalu do vody vklouznu. Napřed se jen tak rozplavu, až pak si dám pár celých bazénů, abych se protáhla.

Po pátém se na chvilku zastavím u kraje abych se vydýchala a.. No vyda.. Pan Allen. Leží na lehátku, na sobě má župan a.. On spí? Hmm, vypadal jako by si potřeboval lehnout. Trochu pozorněji se na něj zadívám. Přemýšlím co by takový chlap mohl dělat. Já znám hodně lidí, ale jeho si odnikud nevybavím.. Ooh Bože! Vážně má.. Jizvu na krku? A na noze mu chybí prsty.. No.. Nevím kdo pan Allen je, ale.. Asi si zažil své. Možná ho někdo unesl a takhle to dopadlo. Hmmm..

Vylezu z vody a vstanu. Dojdu k tabletu který je nedaleko zabudovaný ve stěně a zadám do něj objednávku. "Prosím, k bazénu misku jahod. Jestli může Su.. Děkuji, Olivia". Odeslat a hotovo.. Posadím se na své původní místo a čekám zda Su přijde. Jestli ano, mile se na ni usměji. S díky si vezmu misku s jahodami s rovnou jednu ochutnám. Mmm.. Krásně svěží, ani ne moc sladké. Rukou pokynu na lehátko vedle sebe.

"Posaďte se. Jen na chvíli". Požádám ji. Nabídnu jí jahodu a sama si dám další.. "Takže.. Řekněte mi něco o sobě, Su.. Odkud jste? Baví vás tato práce?" Ptám se, milým, nenuceným tónem, aby to nevypadalo že jsem moc zvědavá.

Rozhovor

"Ty máš Shelby a Challenger ze sedmdesátýho?" Zopakuji překvapeně a zároveň nadšeně. "Co musím udělat proto abych se v takovým autě svezl?" Vážně bych rád. "Koho by nepřitahovali nahý holky." Začnu se smát.

"Víš že ani pořádně nevím jak to vypadá v Kalifornii? Teda kromě fotbalových stadionů. Já jsem víc ze severu. Z Minnesoty. Taky je tam spousta lesů, jezer a přírody. Kdybys tam někdy měla cestu, stačí říct a doporučím ti krásný výlety."

Pak už slyším hlášení kapitána a na výlet se opravdu těším. Bora Bora. Nestihnu ani otevřít pusu, jen se prostě na všechny strany usmívám a rozhlížím, když během chvíle jsou na stole burgry který donese Su. "Moc děkuju. Vypadá fakt skvěle." Nadšeně si jej prohlížím a přemýšlím z který strany bych začal.

A najednou ze mě vypadne věta. "Spoustu lidí přitahují nahý holky a auta. Ale u sebe nevím jestli jsou na prvním místě ty holky nebo dobrý jídlo." Začnu se smát. Moje nálada je skvělá.

"Dezerty?" Vesele se dívám na Su. "Dal bych si potom zmrzlinový pohár s kopcem šlehačky a čokoládou." To je moje toužebně přání. Pak si povolím knoflík u kraťasů a bude vymalováno.

Ve stínu

"Ani HNOUT!"

"Pust toho kluka, ty sráči, nebo ti vystřelim mozek z kebule."

"Vystřelíš mi mozek z kebule, ale já ho mezitim podříznu, JEŠTĚ KROK A UDĚLÁM TO, TY SVINĚ!"

"Uklidni se, prostě si promluvme. Necháš ho jít a já pak hezky v klidu nechám odejít tebe."

Sonny dělal divadlo. Jen ho zaměstnával. Byl ledově klidný. A měl zamířeno; ještě dvě výměny a střelí.

"Myslíš, že jsem uplně vylízanej?!"

"To si nemyslim, a já taky nejsem. Neni třeba z toho dělat drama, chlape."

Ještě jedna výměna a střelí.

Sonny otevřel ústa.

Jenže ten kluk byl rychlejší.

Ruku s nožem, kterou měl pod krkem drapnul jako chřestýš, palec vrazil tomu sráčovi do oka.

A ten sráč kluka podříz.

Jak prase.

Sonny rutinně stiskl spoušť.

---

Mám s sebou jeden legračně vypadající slamák. Vlastně ho nemám rád, protože si v něm připadám směšný. Jenže venku je příliš mnoho slunka a já budu do hodiny vypadat jako vařený ráček.

Snad tam mají slunečník.

Jimmy tohle je loď pro miliardový šmejdy, jasně, že tady bude slunečník. Kašlu na ten slamák! Ani mazat se nebudu. Posedím tam ve stínu zdvořilou půlhodinku.

Budu vyprávět o těch lvech v JARu. A pak vypadnu. Určitě je tím totiž pohorším.

Tu historku vymýšlel Sonny a je dobrá, zní tak civilně snobsky. Jenže patří na Trumpovo plachetnici a ne mezi tu partu třídičů vratných lahví, co venku sedí a cvrlikaj nad coca-colou. Sonny by se z nich nejspíš odprásk a nebo posral.

Vyruší mě decentní zaťukání.

"Vteřinku." vezmu si na sebe honem aspoň župan.

To bude pokojská.

Bude mít obrovský výstřih.

A bude mne chtít pod záminkou výměny ručníků zneužít a vyždímat tak ze mě větší dýško.

Na něco takového znovu neskočím.

Jistě to tak bude. Kuchař s nožem by klepal víc sebevědomě.

S úsměvem otevřu dveře.

Ale ne, ona donesla i chlast.

Dívám se, jak pohybuje rty. Něco mi povídá.

Už chápu. Kuchař se omlouvá a neumí to vyjádřit jinak.

A taky do toho možná plivl a tím se chce u té omluvy zároveň pomstít. Jsou tak průhlední, tihle malomyslníci.

"To je od něho milé. Řekněte... že mu děkuju a... že jsem se nejspíš nechal trochu unést."

To bude lepší. Protože mi může plivat do jídla po celou cestu.

Taky může prskat na kuře, močit do polévky a... ale fuj. Kdyby jen člověk tolik nekoukal na televizi a neměl takovou fantazii.

A tak jsem tu před slečnou Alissou málem nahý jako prst. Samozřejmě, mám plavky a župan. Ale takhle bez límečku, se ukazuji velmi nerad.

Mimo mne se na ní teď usmívá i ta moje jizva, táhnoucí se po levé části krku až pod bradu.

Kéž by to bylo všechno. Pravou nohu schovávám za levou patou a pohodím trochu hlavou, aby mi příliš dlouhé vlasy zakryly skráň.

Znovu se stisknutými rty usměji. Málem jako panenka. Pak si vezmu drink a zase se v pokoji zavřu. Tentokrát ale sklenku vychrstnu do umyvadla.

I kdyby v ní nebylo namrmláno, nebudu riskovat úpal pasírovaný kocovinou.


K bazénu se dostavím za okamžik později. Položím se pod slunečník a vykašlu se na ty lvy, na JAR i na Sonnyho.

Dostaňte mě odsud...

"Chrr-r."

Prostě tam ve stínu usnu jako špalek.

A díky tomu... zapomenu na sráče a rozřízlý krk.

Na průstřely hrudníku a zubaté jizvy předloktí.

Na chybějící palec a ukazovák na pravé noze.

Jen ty nemožně přerostlé vlasy mi poskytnou jakýsi střípek soukromí.

Trocha zábavy neuškodí
Primárně Jimmy

Pozoruju Olivii, jak pomaličku ochutná drink. Tvář se mi rozzáří úsměvem, když se dočkám pochvaly. Když zákazník nechá volbu na mě, tak je to vždycky hazard, buď to člověku zachutná, nebo se prostě barman netrefí do nálady a chutí klienta. Tentokrát se mi to povedlo.
„Pokud byste pořád měla chuť na drinky, ale nechtěla to přehnat s alkoholem, tak existuje i řádka příjemných nealko koktejlů. Přeci jen, celý den ucucávat colu s ledem nebo vodu s citronem není úplně odvaz.“ Drobně se pousměju.
„Zapíšu si to. Příště paraplíčko!“ Krátce se zasměju. „Kdyby cokoliv, tak dejte vědět. Budu buď na baru, nebo budu poletovat někde v okolí.“
Ještě se při odchodu na Olivii naposledy otočím. „A vyzkoušejte bazén, dokud ho máte sama pro sebe.“ Prohodím dobře mířenou radu.
Mít bazén sám pro sebe je pro mě naprostá idylka. Nikdo na tebe nešplíchá, nikdo se tam hlasitě nesměje, nebo nekonverzuje se svojí polovičkou. Prostě klid. Člověk si klidně může dát pár temp a nikdo mu přitom nešplíchá na hlavu šampaňské.

Vrátím se ve chvíli, kdy se Su ujala stolu s Kirou a Codym. Věnuji ji úsměv a krátké pokývnutí hlavou. Perfektní. Myslím, že zatím to takhle ve dvou zvládáme dobře. Ze začátku jsem z toho měla trochu obavy, ale uvidíme další dny. Jakmile se do toho přidá úklid, tak budeme mít co dělat, abychom všechno stihli.

Téměř až idylickou atmosféru na lodi, ale naruší křik… Netrvá dlouho, abych hlas dokázala přiřadit k hostu. Povzdychnu si. Už zase. Buď si to ten člověk prostě jen užívá, nebo je vážně pako. Pořád plně doufám v to první.
Jakmile si to Jimmy odporoučí zase pryč, tak nakouknu do kuchyně. „V pohodě?“ Zkoumavě si prohlédnu Tonyho a Richarda.
„Hele já vím, že ho chceš kuchnout tím sekáčkem, ale ber to pozitivně. Ten sendvič mu chutnal, nezbyl po něm snad ani talíř.“ Věnuji jim povzbudivý úsměv.
„Po večeři máte u mě panáka na dobré spaní.“

Vyjdu z kuchyně. Kdybych jen věděla, jak toho člověka vyškolit, aniž by to znamenalo, že dostanu padáka. Vrátím se na bar. Cestou kontroluju tablet. Čisto. Žádné objednávky, žádná přání.
Sednu si k baru a poklepu prsty do barového pultíku. Jack se na mě jen tázavě podívá, tak zavrtím hlavou, jakože teď ne, teď přemýšlím.
Z ničeho nic se mi ale na tváři objeví spokojený úsměv. Seskočím ze židličky a stoupnu si opět za bar. V rychlosti se natáhnu po vodce, malinovém sirupu a tajné ingredienci, pro kterou si teda pravděpodobně budu muset dojít do kuchyně, protože kdo by to měl na nóbl baru, že ano.
Jakmile mám všechny ingredience a že jich opravdu není moc, tak si vytáhnu štíhlou panákovou skleničku. Hezky na dno nakapu trochu malinového sirupu, ne moc, jen aby udělal hezkou vrstvičku. Celý ho pak převrstvím přes lžičku vodkou, tak aby se mi to nesmíchalo. Pěkně do plna. No a na závěr tajná ingredience. Několik kapek, spíše více, než méně červeného Tabasca. Nakonec obrátím lahvičku Tabasca a ještě trochu přidám. Ať má drink ten správný říz.
Pokud se mezi vámi najde někdo, kdo tento drink nezná, tak se prosím seznamte se Vzteklým psem. Panák, který se nejvíce rozšířil mezi univerzitními studenty, jako správná odměna po dobře vykonané zkoušce. Na druhou stranu, drink to není špatný, mě samotné chutná, jen pro člověka, který netuší, co si objednává, to může být silně překvapivé, až echt nakopávající. Vlastně tak trochu revenge drink, když se jako barman chcete trochu pobavit.



Pěkně si položím panáka na tácek, ještě na skleničku naaranžuju lístek máty, aby to vypadalo trochu dráž, než je. Reálně jsme v barech v happy hour prodávali tohohle panáka za 1 dolar. A s tímhle tím skvostem se rozejdu ke kajutě Jimmyho. Decentně zaklepu a počkám, než se cokoliv ozve. Pokud by se nic neozývalo, tak zaklepu neodbytně znovu.
„Pane Allene, mám pro vás donášku.“ Ozvu se melodickým hlasem.

VYPLOUVÁME

Exkurze skončila a nikdo neměl žádné hloupé nebo nepříjemné dotazy. Jsem ráda, že až na toho pitomce Jimmyho Allena vypadají ostatní na slušné lidi. To jak hodil tablet do vody budu muset nahlásit kapitánovi, ať mi to nedají proplatit, když se bude na konci cesty dělat inventura. Ale jsem zvyklá, na každé cestě se najde nějaký blbec, co si myslí, že má peníze a tak si může dělat co se mu zlíbí. Doufám jen, že tenhle bude pořád takový introvert a nebude po mě chtít ať mu masíruji nohy. To by bylo nechutné, protože mi je už teď nesympatický.

A tak padli první objednávky a všichni se pomalu rozlézají. Jen pohledem jsem koukla na Alissu ať vím jestli se toho ujme. Ujala se toho a tak jsem mohla jít za kapitánem, že všichni hosté jsou na palubě a můžeme vyrazit.
Společně s několika hosty jsme vyšli na střední palubu a já jsem pokračovala po schodech na vrchní palubu, kde je kapitánsky můstek.

"Martine, hosté jsou ubytovaní a vše je připraveno."
Martin se na mě jen letmo podíval a pořád měl na tváři ten nadřazený výraz, jako ten Batmanův komorní. Nóbl sluha, který se cítí na víc, než jiný sluha.

V lodních reproduktorech to zapraskalo a ozval se Martinův hlas ve všech místnostech, chodbách i toaletách.
"Prosím o malou pozornost, mluví k vám kapitán Martin Gonzales. Vítám vás na palubě, počasí je dokonalé na vyplutí, teplota je 32 stupňů, vítr mírný a moře pokojné. Je jedenáct třicet a za malou chvilku vyplujeme směr Bora Bora. Cesta tam potrvá 48 hodin a na ostrově se zdržíme 24 hodin. Víc informací o cestě a pobytu na Bora Bora vám poskytne náš personál. Pevně se držte a za malou chvilku vyplouváme. Přeji ničím nerušený dokonalý zážitek na Perle Moří."

Martinův hlas vystřídalo brnění motorů. Já si ještě urychleně potichu udělala kontrolu hostů a posádky.
"Takže to máme pět hostů. Ruth, Jimmy, Olivia, Cody a Kira. A pak sedm členů posádky, Martin, Já a Alissa jako stewardky pro hosty, Barman Jack, šéfkuchař Tony, dva pomocní stewardi Richard a Dylan kteří se starají o zavazadla, výpomoc v kuchyni, ukotvováni lodě a takoví věci, s hosty jsou v kontaktu minimálně. A to je vše."

Ani jsem se nedostala z můstku a už se loď dala do pohybu. Pomalým tempem jsme se vzdalovali z přístavu a já pocítila úlevu. Konečně jsme vyrazili a za několik dnů bude po všem a já si vydělám pěkný prachy. Máma bude ráda.

Zběhla jsem po schodech dolů a Cody s Kirou seděli u stolu, Olivia seděla u bazénu v plavkách a Jimmy a Ruth zůstali v kajutě. Rychle jsem koukla na tablet. Alissa se stihla o vše postarat, vypadá být šikovná. Právě na tablet přišel update na oběd. je připravený a já slyším malý výtah na jídlo, který je propojený z kuchyní pod námi. Hned jsem k němu doběhla a vyndala dva burgry se štítkem, který je bez slaniny. Vyndala jsem je z výtahu a donesla je Kiře a Codymu.
"Tady to je, jeden bez slaniny, druhý dvojitý, doufám že vám bude chutnat, kdyby jste ještě něco potřebovali jen na mě mávněte, nebo použijte tablet. Najdete tam i široké menu dezertů, nebo zmrzlin. Donesu ještě něco k pití?"
Jak mluvím myslím na to, že je Kira opravdu hezká, a Cody je k sežrání. Přesně takový typy mám ráda. Hezký, upravený, milý a za zmínku stojí i to, že je bohatý. Ne že by mi na tom záleželo, ale pro holku co nemá nic, jenom nemocnou maminku, by byl muž s penězi něco jako zázrak, vysvobození z pekla v kterém žiji a možná by mi přinesl do života i kousek radosti. Usmála jsem se na ně a počkala, jestli ještě něco nepotřebují.

Loď zatím nabírala rychlost a začala se i houpat v rytmu.