Oběd
Cody

Cody se také chopí tabletu a na moment jsme zticha, jak oba hledáme hamburger. Nakonec ho nacházím přibližně ve stejnou chvíli. Já si objednávám hamburger. A připojuji poznámku, že bych ráda jen jedno nepropečené maso a bez přídavků v podobě slaniny. Salát a rajče si tam nechávám, stejně jako cibuli a omáčku. K pití si pak beru další sklenici koly.

"Staré ameriky mají svoje ať je to jakákoliv značka. Ale ani evropská, japonská nebo australská auta nejsou úplně mimo," krčím s úsměvem rameny nad jeho volbou.
"Mám doma Shelbyho i Challenger z roku 70," usmívám se jako sluníčko. Tuším, proč se mu líbí. Ameriky umí okouzlit snad každého svým zvukem i tím, jak se celé auto po nastartování chvěje.

"Potřebovala jsem rychle peníze," znovu krčím rameny. "Když se člověk podívá na internet, rychle zjistí, co přitahuje diváky. Nahé holky a auta. Holka jsem a auta byla kolem mne od malička. Tak jsem to zkombinovala. Jen jsem vynechala tu nahotu, jinak by to youtube nezveřejnil a rozhodně bych tak rychle nezískala popularitu," vysvětluji jednoduchou rovnici. V reálu to bylo o něco složitější, ale zvládla jsem to.

"Litva je..." na moment se zamyslím, "...poměrně chudá země. Ale vlastně mi přijde hezčí než Amerika. Tedy myslím část okolo Kalifornie. Je zelenější, víc osídlená, všude pole a tak." zakončuji to poměrně rychle. Stejně tohle Američani moc nechápou. Tedy většinou.

"Anglicky se učím už od deseti. V Americe jsem už od osmnácti a každý den toho namluvím strašně moc. Navíc jsem měla několik kurzů, abych se právě zbavila přízvuku. Ten diváci úplně nemusí," vysvětluji.

Oběd

"To je nápad." Povyskočím nadšením když Kira vezme do ruky tablet a už tam vesele ťukám co tam asi najdu. A hledám kde bych dal požadavek na oběd. Je mi to trochu takový divný si takhle objednávat ale hledám ten burgr. Nejlíp dvojitej. Se slaninou. A hranolky. A pivo taky! Fakt se na to těším.

"Mě se zase líbí Dodge a Ford. Ale jak říkáš, každý má něco. Dalo by se o tom povídat dlouho. Ale vždyť nakonec to musíš vědět přece nejlíp." Zazubím se na Kiru od ucha k uchu. "Budu se muset na ten tvůj pořad podívat. Jak jsi se k takové věci vlastně dostala? Tipoval bych tě spíš na modelku. Na takové ty fotky jak se procházíš, jsi nasvícená a za foťákem je puštěnej větrák aby ti vlály vlasy." Ale v tom se začnu usmívat víc a víc až mi začne pupík nadskakovat.

"Z Litvy?" Zapřemýšlím. Ta holka je samá hádanka. Nejdřív Gdaňsk, teď Litva. Alespoň že řekla Evropa. "Jaké to je v Litvě? Podle přízvuku bych ani nepoznal že jsi z Evropy."

Oběd
Primárně Cody, částečně Olivie a možná na moment i Alissa

V jídelně kolem nás prochází Olivie v plavkách. Chtě nechtě ji musím její plavky ohodnotit jako zajímavé. Můj styl to sice úplně není, ale na sebe bych si je klidně vzala.

"Těžko říct, které mám nejradši. Asi starou Barracudu a nebo staré Porche," odpovím po krátkém zamyšlení. Tohle je ale strašně těžká otázka, skoro jako kdyby chtěl po matce vědět, které dítě má nejradši. "Každé má svoje silnější a slabší stránky," dodám.

"Sem tam něco zvládnu opravit sama, ale popravdě, většinou mám kolem sebe tým, který mi jasně řekne, co mám dělat," přiznávám barvu s úsměvem na tváři. V mých videích tohle ale zrovna moc vidět není. Není to něco, co by diváci chtěli vidět. Oni chtějí ideálně nahou holku, která se motá u auta. No, musím jim stačit jen polonahá.

Zdejší obsluha si dává načas, možná i proto, aby nám neskákala do řeči. Cody pokračuje velice rychle dál.

"To je složitější. Pocházím z Litvy, v Evropě. Ale už celou věčnost žiju v Californii. Do New Yorku jsem tehdy jela ve starém Chevroletu a pak jsem ho nechala poslat zpět a pokračovala lodí do Evropy," vysvětluji vesele.

Pak už se i já rozhlížím po personálu. Nakonec mi to nedá a vyberu to z nabídky na tabletu. Snad nás někdo přijde obsloužit.

Oběd

"Gdaňsk." Zopakuji tiše spíš sám pro sebe. Vůbec netuším kde to je a vůbec se za to nestydím. Už už bych navázal na rozhovor když si všimnu jak kolem prochází Olivie a s úsměvem ji přikývnu na pozdrav. Neuniklo mi že už je v plavkách. Načež se však zase věnuji Kiře.

"Musíš mít doma pěknou sbírku aut. Jaký máš nejraději? A to je umíš i opravovat?" A to už pohledem hledám, jestli tady není někdo z personálu, kdo by nám donesl jídlo.

"Na potápění určitě dojde. Taky jsem zvědavěj co nám tahle cesta přinese za zážitky." Jen malinkou chvíli mi trvá než pokračuji. "Jsem zvědavěj jak opice, ale kdyžtak mě utni když to bude moc." Usměju se. "Ty pocházíš z New Yorku? Teda hádám podle toho že jsi odtud vyplouvala do toho Gdaňsku."

U BAZÉNU

Alissa, - Cody, Kira

Zářivě se na Alissa usměji. Těší mě že to tak bere. Je to vážně milá žena, myslím že si budeme rozumět. Vděčně kývnu když mi upraví ramínka, cítím se v tom dobře. Moc takové věci nenosím, ale teď jsem ráda že je mám. Alissa říká že mi padnou a já jí věřím. "Děkuji". Počkám až se vrátí z koupelny a pobaveně se usměji. "To je dobré vědět, děkuji".

Otevřu dveře, aby Alissa s táckem mohla projít, vyjdu pak také a za sebou zavřu dveře. Na její dotaz jen přikývnu a následuji Alissu na bar. Tam však dlouho nezůstanu. "Budu u bazénu". Oznámím s pousmáním a vydám se tam. U stolu tady v jídelně si ještě všimnu Kiry a Codyho. Jak procházím, tak na ně s milým úsměvem mávnu.

Mohou si všimnout, že jsem se stačila převléct do plavek. A mám rozpuštěné vlasy. Zřejmě teď čekají na jídlo a tak je nebudu rušit, potkáme se pak u bazénu.. Kam také dojdu. Vyberu si jedno z lehátek a sednu si. Pohodlně natáhnu nohy a užívám si výhled, dokud nepřijde Alissa s mým drinkem.

"To zní dobře". Odpovím s pousmáním, vezmu sklenici a lehce upiju. No páni.. Je to jiné než na co jsem zvyklá, ale chutná mi! "Mmm.. Hezky se mísí ta kyselost a sladkost. Asi bych jich nesnesla více, ale je to moc dobré.. Máte opravdu šikovné ruce". Usměji se a ještě si cucnu. "Pokud bych měla najít nějakou vadu.. Tak snad jen to, že chybí deštníček". Řeknu spíše žertem a laškovně na Alissu mrknu. "Jsem zvědavá, co mi doporučíte večer". S tím se pousměji, lehnu si a nějakou chvíli se na lehátku jen tak sluním. Sem tam upiju ze svého drinku, jinak jen odpočívám, relaxuji.

Opět za barem
Olivia, okrajově i Kira s Codym

„No nemáte vůbec za co. Kdyby aspoň polovina prací byla takto příjemná, tak to bude opravdová dovolená.“
Pak už si jen prohlédnu Olivii v plavkách a široce se usměju. Rychle ji srovnám vzadu ramínka, aby si plavky sedly na správná místa. A voila…
„Já myslím, že perfektní! Padnou vám výborně.“
Pronesu s nadšením. Vlastně jsem ráda, že si vybrala tyhle bílé. Olivie v nich vypadá zářivější a spokojenější.

Na nabídku si jít umýt ruce jen s úsměvem kývnu a zmizím v koupelně. Vezmu si dlaně i prostor mezi prsty mýdlem a teplou vodou. Opalovací krém se sice vstřebával velmi rychle, ale nerada bych se někde otřela a řešila hned mastné tmavé fleky.
„Kdybyste potřebovala, tak myslím, že jsou k dispozici i vcelku příjemné župany. Ale v těchto končinách bych se asi nebála, že bude u bazénu zima.“

Vrátím se z koupelny a ujmu se tácu a prázdné skleničky. „Takže ještě jeden koktejl?“ Usměju se a kývnu. „Beru na vědomí. Zkusím něco vymyslet.“
Ze dveří kajuty vyjdu jako první a pokračuju zpátky směrem na bar. Pokud mě Olivie následuje, tak ji u baru nabídnu volné místo.
„Něco nového?“ Mrknu na kolegu.
Odložím skleničku na umytí. Jako novinku dostanu pouze to, že objednávka pro pana Allena odešla snad v pořádku, víc neví, a že další dva hosté se přišli pravděpodobně naobědvat, ale že taky víc neví, on má na starost aktuálně bar. Drobně si povzdychnu a zavrtím hlavou.
Zvednu pohled ke dvojici v jídelní části. Natáhnu se po svém tabletu a hodím zprávu pro celé osazenstvo obsluhy, že tu čeká pár pro objednávku. Třeba se toho někdo ujme.

Sama se myšlenkami vrátím ke koktejlu pro Olivii. Takže mojito mělo úspěch, ale teď by to chtělo trochu něco jiného. Napadá mě Tequila Sunrise, ale není úplně chytré šáhnout po tak odlišném typu destilátu.
Nakonec se vrátím zpátky k rumu, jen místo bílého přejdu mezi výběr tmavých jamajských rumů. Prsty opět přeběhnu po lahvích, vyberu jeden, který má jemnější tóny a zároveň trochu ovocný nástřel. Ale. Pro většinu smrtelníků je to prostě pořád jen a jen rum.
Takže Planter‘s Punch sis Alisso vymyslela. Dobře. Tak se ukaž, jestli si to i pamatuješ. Receptů je až moc, takže který… Zůstaňme u jednoduchosti, v té je krása.
Již automaticky si nachystám sklenici, do které vložím dvě kostky ledu, které přeliju trochou grenadiny. Držím se vlastně podobného zadání, jako měla Olivie předtím. Méně ledu, méně rumu. Do šejkru ale přihodím ledovou tříšť, aby se nápoj dostatečně vychladil i sám o sobě, pak už jenom odměřím rum společně s džusem z cukrové třtiny a limetkovou šťávou. Důkladně promíchat a přecedit do sklenice s ledem.
Začíná vás to nudit? Pořád to samé dokola? Led, alkohol, džus, trochu cukru, nějaké čerstvé ovoce, protřepat nemíchat a hotovo? Vlastně je to mnohem složitější a začátky barmanských kariér bývají náročné. A to nejen díky tomu, že všechny koktejly nejdřív testuje sami na sobě, než to pustíte mezi hosty. Takže náročné noci i rána.



Skleničku s koktejlem následně postavím před Olivii, pokud sedí na baru. Jestli se odebrala k bazénu, tak donesu koktejl tam a položím ho na stoleček u lehátka.
„Jsem otevřená veškeré kritice. Tmavý rum, limeta, džus z cukrové třtiny a grenadina. Snad minimálně překvapí.“

Cesta na oběd
Cody a už bez dalšího doprovodu. Vlastně možná Su...

Vyjdu schody a pak mne Cody následuje těch pár metrů do jídelny. Celou cestu svírám v prstech lem, abych snad náhodou nezakopla. Jen co se usadíme do pohodlných křesílek u stolků, padne dotaz.

"Popravdě pivo moc nemusím. Většinou kvůli práci nemůžu pít alkohol, takže jsem hlavně na vodě a na kole. A když už piji alkohol, tak většinou bílé víno," svěřuji se mu. Doufám, že není jedním z těch kdo hned všechno vyžvaní a nebo napíše na internet.

"Moje práce je můj koníček a vášeň. Tedy aspoň ta část s auty. Ten zbytek je spíš způsob, jak přitom vidělat peníze," odpovídám trochu ze široka. "Tudíž ne, nebyla. I tuhle cestu jsem dostala od kolegů na poslední chvíli, abych se z toho nemohla vymluvit," dostávám se k jádru odpovědi.

"Ale jednou jsem byla na plavbě lodí. Z New Yorku do Gdaňsku, ale to bylo něco jiného. Jenom první třída a na tohle to zdaleka nemělo," vzpomenu na svou jedinou cestu domů, kterou jsem neletěla letadlem. "Byla to strašná nuda," dodám na vysvětlenou, proč můj tón zní, že to byl tehdy strašný propadák.

"Já doufám, že se dostaneme na potápění. Prý tu mají krásné útesy," přesouvám se ke svým plánům.

Oběd s velkým O

Kira mi udělala radost. Nebudu říkat že ne. Dokonce jsem si vzpomněl i na to, kdo chodí první do schodů a tak jsem dívku následoval jako druhý. Jak to je, kdyby žena zavrávorala aby ji mohl muž poskytnout oporu.

Nutno říct, že na oběd to zde daleko není, přesto... Nezačal jsem náš rozhovor ani tím, že ji to opravdu sluší, ani jejím pořadem na youtube, ani proč je vlastně tady.

"Budu hádat." Začnu s úsměvem na tváři. "Jestli máš ráda burgr s hranolkama, budeš mít ráda i pivo?" Zvědavostí se mi nadzvedne obočí přestože to tak jistojistě nebude. Neptám se na počet jejich fanoušků, na najelepší nebo nejhorší pozvánku na rande. Samotnému by se mi o tom nechtělo mluvit. "Řeknu ti, že se na tuhle dovolenou vážně těším. Budu se válet a nebudu vůbec nic dělat. A na to se opravdu těším." Zamrkám vesele.

"Byla jsi někdy na takové cestě?"