Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Na vlnách
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | NA PALUBĚ všichni Se sklenkou v ruce hledím na obzor a těším se až poplujeme. Ač to tak nemusí vypadat, vnímám když na palubu vchází ostatní a snažím se si při tom zapamatovat jejich jména. Kira.. Ta mladá blondýna. Cody.. a muž který se představil jako Jimmy. Oba dva vcelku pohlední chlapi, ale nevím jestli mi budou stát za to abych si s některým chtěla něco začít. Jsem tu hlavně abych relaxovala, lovit můžu jindy. Čekala jsem že tu bude o něco více cestujících, ale nevadí. Aspoň se na nás bude moci posádka řádně soustředit.. Sklenku se šampaňským, skoro plnou, předám s díky jednomu ze steverdů, už nějak nechci, stejně jsem ochutnala spíše ze zdvořilosti. Když jsou na palubě všichni, zadívám se na Su a pozorně poslouchám. Bezpečnost.. Jasné jako facka, k tomu snad není co dodat. Ale je dobré vědět že mysleli na všechno.. Když dostanu tablet, ihned se na něj zaujatě zadívám. Hmm.. Podle toho co Su říká, to zní jako velice praktická věcička. A hodnocení hvězdičkami, to zní také zajímavě. Teď nás čeká exkurze, ale ještě než na ní půjdeme, třeba bude mít někdo dotaz. Toho využiji a začnu se v tom tabletu trošku "vrtat". Chci zjistit zda má ještě jiné funkce. Zda je tam něco díky čemu nás mohou sledovat. Zda se z něj půjde dostat na jejich server a k informacím o posádce a hostech. Chci zkrátka zkusit jaké má tahle hračka možnosti.. To neznamená že bych se chtěla dostat k citlivým informacím, jen chci zjistit jestli to jde. Říkejte tomu třeba profesní deformace.. Jediná věc na kterou bych se podívala když by to šlo, je Su. Totiž, chci zjistit jestli je japonka, nebo ne. Abych se vyhla trapasu když bych na ni mluvila japonsky a ona to třeba vůbec neuměla. | ||
| |||
 | NA LODI Všichni na palubě S úsměvem čekám na lodi kontroluji všechny hosty popořadě. První nastoupí Kira a já si sama pro sebe dělám první dojmy. Vypadá mile, hezké vlasy, vlastně bych to klidně mohla být i já, kdybych se líp narodila. Nemůže být starší než já. Doufám, že si cení toho co má a nebude se chovat jako namyšlená puberťačka. Pak nastoupí Olivia. Starší, ale moc hezká. Pohled v jejích očích říká, že je to šéfka, že něco už dokázala a zaslouží si všechen komfort světa. Takové ženy já zbožňuji, protože se od nich můžu naučit hodně. Pak je na řadě Cody. Hmm tak to je fešák. Zřejmě bohatý a pohledný. Možná se na něj usměji o něco víc než na jiné. Přesně takového jsem tady chtěla potkat. Poprosí mě o sklenku coly. Důležitá věc, co jsem se naučila na podobných plavbách je, že řekl prosím. To až tak moc bohatých lidí neříká a tak vím, že to není žádný blbec. Za ním doběhne Jimmy. Překvapeně na něj kouknu, protože jsem nečekala, že by někdo z jejich vrstvy někde běhal. Musí přece vědět, že bez něj by jsme neodpluli tak brzo. Všichni by se ho snažili sehnat a několik hodin by se ještě na něj čekalo. Za tuhle plavbu zaplatili pěti číselnou sumu, takže to není jen tak odplout bez hosta. Taky poprosí o colu a já hned mávnu rukou na holku u baru. Černovlasá, tmavé oči, ale hezká. Zatím vypadá mile, ale její jméno jsem si nezapamatovala. Jak na ní mávnu tak zakřičím. "Dva krát colu s ledem prosím." Jako poslední nastoupí asi nejstarší klientka Ruth. Mile se na ní usměji a rukou ukážu na místo na palubě, ať se přidá k ostatním. Pak se před všechny postavím a začnu přednášku. "Tak ještě jednou vás vítám na palubě a slibuji vám ten nejlepší relaxační zážitek jaký se dá na lodi zažít. Nejdřív ale bezpečnost pár věty. Nevyklánějte se za jízdy z lodi, v případě že by někdo vypadl, prosím okamžitě upozorněte někoho z posádky. V případě požáru jsou hasící přístroje v každé místnosti a taky máme automatický hasící zařízení. V případě, že by se loď potápěla, máme dva záchranné čluny. Na každý se vejde deset lidí. Čluny mají uzavíratelnou střechu, vysílačku, zásoby jídla a pitné vody a samozřejmě GPS. A teď ke službám lodi." Vezmu ze stolu pět tabletů a postupně je podám všem hostům. Když jeden podávám Codymu, tak se na něj hezky usměji. "Takže tohle je váš osobní tablet. Všichni z personálu máme taky podobný, s tím rozdílem, že vy si na něm jednoduše a lehce objednáte službu, nebo cokoliv co potřebujete. Nám to vyskočí na tabletu a okamžitě se vám budeme věnovat. Tablet nemusíte všude nosit se sebou, jeden máte zabudovaný i ve stěně ve vaší kajutě a taky jsou zabudovaný všude po lodi. Můžu vám popsat všechny služby, které si můžete objednat, ale ve zkratce, cokoliv jen budete chtít. Máte na něco chuť, máte žízeň, bolí vás nohy a chcete masáž, nebo potřebujete nový polštář, uklidit něco v kajutě, nebo si jen popovídat. Stačí to napsat do tabletu, nebo využít přednastavené funkce a my budeme hned u vás. I o půlnoci, nebo o třetí ráno. Steward k vám přijde, který má právě čas, nebo taky můžete zvolit konkrétního stewarda budete chtít. Každý splněný požadavek pak můžete ohodnotit hvězdičkami. Ale ještě jednou, nebojte se nic zeptat, nebo o něco požádat, my jsme tu proto, abychom vám zařídili luxus a nejlepší dovolenou na lodi." "Teď začneme rychlou exkurzi po lodi, ukážu vám vše a ubytuji vás ve vašich kajutách, ale ještě před tím, máte nějaké otázky k tomu co jsem vám teď řekla? K službám, tabletu a podobně?" Usměji se na ně a čekám na možné otázky. Páni, ale mi to jde, připadám si tak důležitě. A doufám, že Cody má rád masáže nohou, protože dělám ty nejlepší masáže. Ale když se tak dívám na Jimmyho, taky ujde. Když je bohatý, tak ráda udělám masáž nohou i jemu. | ||
| |||
 | Brzda plyn To se mi ulevilo. | ||
| |||
 | Buldok To seznámení, s Kirou a Olivií proběhlo velmi rychle. Tedy přesněji řečeno to velmi rychle uteklo. Chtěl jsem se jít totiž zeptat zda už můžeme na palubu, když v tom přišel uvítací výbor v celé s mladou dívkou Su, která se představila jako hlavní stewardka. "Dobrý den." Odpovím na její pozdrav avšak sklenku šampaňského s poděkováním odmítnu. Dal bych si, docela mi chutná. Ale nevyhledávám jej a úplně nemůžu míchat všechno dohromady. Dovedl bych si představit že by to teď ještě nemuselo dopadnout úplně dobře. Tašku nechám jednomu ze zaměstnanců aby mi ji vzal na palubu a mé oči brouzdají sem a tam. Vím, neměl bych a nedělá se to. Ale jsem prostě chlap. Nejdřív koukám na Su co nám všechno povídá a dávám pozor. Prohlédnu si pořádně Perlu a okolí, ale pak už, jak stojím vzaději a přede mnou šli Kira a Olivie... Pohled mi na ně prostě padne. Můžu snad za to? "Cody Lambert." Představím se když na mě přijde řada. Už se nadechuji abych zase něco pronesl, ale vidím jak dobíhá muž. Černé vlasy, černý oblek, oči zarudlé, ufuněný jako buldok a na tváři přesto jakýsi úsměv. A mě začne hrát úsměv na všechny strany. "Pomalu příteli. Ještě jsme tady." Promluvím k němu. Načež se obrátím ke Su se svojí první prosbou. "Myslíte že bych vás mohl poprosit o sklenku chlazené coly?" | ||
| |||
| NA PALUBU Všichni "Těší mě.. Já jsem Olivia". Odpovídám muži který se představil jako Cody a vlastně i té dívce, Kiře. Ruku ale nepodávám.. Cody.. Vypadá mile, působí jako sympaťák. Možná bychom si později mohly dát skleničku.. Už to naštěstí netrvá moc dlouho a někdo nás přichází uvítat. Lehce pozvednu obočí. Hlavní stewardka? Na to mi přijde docela mladá. Ale kdo ví, třeba už má dost zkušeností a zasloužila si to. Uvidíme, jsem na ni zvědavá.. "Děkuji". Lehce se usměji a vezmu si sklenku se šampaňským. Nikdy mi moc nechutnalo, daleko více ocením dobré červené, ale je to zvyk a je chlazené, takže si přeci jen cucnu. Exkurze.. Dobrá, to se asi bude hodit. Podívám se na můj kufr a na zbylé stewardy. Nemusím se s tím dál tahat, to je fajn. Že by mi někdo lezl dovnitř, o to se nebojím, na otvírání kufru je čtečka otisků prstů a ta je nastavena jen na mně.. Se sklenkou v levé ruce následuji Su nahoru na loď. Po mostu jdu pomalu a opatrně, sice mám malé podpatky, nejsou to žádné jehly, ale i tak bych nerada uklouzla. "Olivia Hale". Sdělím hlavní stewardce své jméno a vydám se na určené místo. Maličko ucucnu ze sklenky a zadívám se na obzor. Ještě že nemám mořskou nemoc. Usměji se, vím že Jason ji má, možná i to je jeden z důvodů proč tu není.. Dívám se na moře a těším se až budeme u naší první destinace. Bora bora.. Pokud jsem se někdy někam chtěla podívat, tak tohle je jedno z top 3 míst. | ||
| |||
 | Profesionální péče Úvodní meeting posádky byl vcelku rychlý a nic moc říkající. Seznamte se s lodí a tvařte se před hosty, že to tu znáte jako svoje boty. A hlavně… Úsměv! Ano, to je to jediné, co vlastně k životu stevard, barman, číšník, životní kouče,… potřebuje. Zbytek už se nějak doladí časem. V kajutě se převleču do své pracovní uniformy. Pozorně na sebe hledím v zrcadle. Bílé šatičky perfektně kontrastují s mým zbylým vzhledem, což vlastně není tak zlé. Aspoň napomůžou rozbourat můj jinak naprosto neplánovaný emo vzhled. Můžu za to, že ve státu Washington skoro nesvítí sluníčko a navíc jsem se narodila s černými vlasy? Vytáhnu z kufru červený šátek a uvážu si ho do vlasů, zakončím ho středně velkou mašličkou. Hned vypadám trochu veseleji. Zkonstatuju svůj vzhled v zrcadle. Ještě vlasy zkrotím do ležérního drdolu. Ideální. Vlasy mi nepadají do očí a dokonce ani nebudou padat hostům do jídla. A to si přeci nikdo nepřeje. S kým máte tu čest  Do ruky popadnu tablet, který má být naším denním chlebem. Ano, musí s námi na záchod i do sprchy, všude, žádné výjimky. Část stevardů je přiřazena do uvítacího výboru, moje místo je ale v palubní restauraci a baru. Tedy aspoň pro začátek plavby. Vejdu s úsměvem do prostor restaurace a místnost si prohlédnu. Rovnou se pustím do práce. Přes stoly přehodit elegantní a hlavně čisté bílé ubrusy. Doplnit na stůl příbory ve správném pořadí a decentní vázu s květinami. A pak přejít k přípravě uvítacího rautu. Z kuchyně už se nesou všechny možné dobroty. Co si budeme, nevoní to úplně špatně. Ale je potřeba si uvědomit, že klientela této lodi je náročná. Budou to lidé, kteří si mohou spoustu věcí dovolit, a tihle lidé málokdy odpouštějí chyby. „Takhle bych ty kanapky na stůl nedávala.“ Poznamenám s klidem k mladé dívčině vedle mě. „Lidé si nechtějí ve většině případů s jídlem hrát. Chtějí kanapku rychle vzít a na jedno sousto sníst. Optimálně se u toho nezadusit a nevypadat trapně.“ Uchopím lžičku, na které je nachystaná soustová porce grilovaného tuňáka na lehkém asijském salátu. Lžičku otočím směrem dopředu, tak aby bylo co nejsnazší ji uchopit, odejít a sníst. „Takhle je to ideální.“ S podobným smyslem pro detail doladíme i zbytek rautového stolu. Druhů jednohubek tam může být klidně dvacet. Možná i víc. Takže jednotlivé druhy strategicky rozdělíme, tak aby na každém místě rautu bylo od každého trošku. Přece nechcete, aby se vám lidé tlačili ve frontě jenom kvůli tomu, že lososa milují všichni.  Jakmile je nachystané pohoštění, tak se přesunu na svoje místo u baru. Zkontrolovat rychle zásoby, sklenice, s jakým materiálem vlastně budu po následující pracovní dobu pracovat. Prohlédnout si vinný lístek a snažit si zapamatovat, co nejvíce položek. A ano, projet i tvrdý alkohol. Vodky, rumy, whiskey, tequily, různé značky, různé chutě… A samozřejmě i nealko se do toho řadí, ale tam není taková variabilita.  Fajn, teď už jen nasadit úsměv. Spokojeně mrknu po barmanovi po mé levé ruce. Být přirozený a zároveň nebýt otravný. To je ta správná cesta. Tak uvidíme, jestli si to bude myslet i naše klientela. | ||
| |||
 | Konečně nástup na bárku Asi tedy všichni Čekání na posádku evidentně končí. Z paluby k nám zamíří skupinka stewardů a já úsměvem vítám hned první z nich. Tu která nese tác se skleničkami. Hlavně se neopít hned na začátek! přikazuji si v duchu, zatímco si beru jednu ze skleniček. Během mého prvního loku nám stewardka Su vysvětluje další postup. Nezáživné. Tedy do chvíle, kdy dostaneme pokyn, že máme relaxovat a užívat si. To se mi úsměv rozšíří. Ještě že nemám koutky od ucha k uchu, pak bych totiž mohla vypadat spíš děsivě než pobaveně. Ale což. Teď v dobré náladě mířím na palubu v jejích patách a jen očkem ještě mrknu po svých kufrech. Těch se naštěstí chopí jiný steward a já tak nemusím prosit Coddyho. Po můstku jdu opatrně, ostatně jinak to ani nejde v podpatkách a navíc na lehce šikmé ploše. K tomu si ještě musím přidržovat lem šatů, o něhož bych jinak jistě zakopnula. "Jsem Kira Kulmane," představuji se slečně s papíry. Čekám až si mě najde a čas krátím upitím ze skleničky. Už mi zbývá jen půlka. Doufám, že bude další a nebo, že bude prohlídka rychlá. Neplánuji se sice opít, ale mám dneska nějak chuť na bublinky. Zobrazit SPOILER | ||
| |||
| VÍTEJTE NA PALUBĚ Všichni Byla jsem připravena a společně s ostatníma stewardama jsem se postavila k mostku, který vedl od mola až na příď lodi. Byli jsme tři, ale ostatních jména zatím netuším, musela jsem si toho dost zapamatovat a projít celou loď na seznamování nebyl čas. Ale byl tady celkem hezký kluk steward a druhá stewardka o něco starší než my. A pak ještě Martin, náš vedoucí a předpokládám, že i kapitán a kormidelník lodi. Bylo jen pár minut do jedenácté a já viděla jak se několik lidí s kufrem baví nedaleko mola. Vypadají jako naši pasažéři a já už umírám nedočkavostí. Otevřela jsem šampaňské a nalila do vysokých sklenic, bublinky na přivítanou jsou vždy nejlepší způsob jak přivítat klienty na lodi. Slunce pálilo jako šílené a já v tyhle stewardské kombinéze už tušila problém. I přes litr antiperspirantu už cítím vlhkou pokožku. Kéž bys se i já mohla vysvléct do plavek a lehnout si s mojitem v ruce. Martin nám kývnul na to, že můžeme začít a všichni tři stewardi jsme se po můstku vybrali na molo. Šla jsem ve předu se skleničkami na podnosu a s širokým úsměvem. Rychle jsme se přesunuli až ke skupince našich hostů. "Dobrý den přeji, v jméně naší posádky a lodi Perla moří, bych vás chtěla srdečně přivítat. Moje jméno je Su a jsem vaše hlavní stewardka. Prosím ponoukněte se vychlazeným šampaňským." Mluvila jsem dostatečně nahlas, aby mě slyšeli o ostatní, kteří možná stojí opodál. "Teď vás doprovodím na loď, kde mi nadiktujete svoje jména a následně vám udělám exkurzi po lodi a vše vám vysvětlím. Od této chvíle jste našimi hosty a nemusíte dělat absolutně nic, jenom relaxovat a užívat si." Upřimně se na všechny usmívám a snažím se působit co nejvíc příjemně, aby tahle parta zbohatlíku měla ze mě dobrý dojem. Potřebuji, aby mě měli rádi a dávali mi pořád pět hvězdiček, abych vydělal co nejvíc peněz. Jo, doufám že máte rádi kokosový krém po opalování, protože ho asi použiji abych vám snáz vlezla do prdele vy ničemové. "Následujte mě prosím a kdykoliv budete mít nějakou otázku, neváhejte se mě zeptat. O kufry se postarají mojí kolegové, můžete jí klidně nechat tady." A tak jsem pomalu začala couvat s úsměvem na tváři a sledovala jsem, jestli jdou všichni za mnou. Přišli jsme až k mostku, který směřoval na naší loď. Já po něm vyběhla jako první. "Opatrně prosím, kráčejte pomalu." Ještě by jste uklouzli a namočili si ty rozmazlené prdele. Pak jsem vzala do rukou papíry s fotkami a informacemi o pasažérech, které očekáváme. Jak po jednom nastupují tak je vyzvu. "Prosím buďte tak hodní a nadiktujte mi svá jména a počkejte tamhle ve předu, kde začneme rychlou exkurzi a bezpečnostní opatření. Opravdu to zabere jenom minutku." | ||
| |||
| John Že saf. Že sauf? Chci říct barmanovi, že mám žízeň, ale tou výslovností bych se zesměšnil a tak jen ukážu na svůj krk a naznačím zvednutí sklenky. 10:51 Nikdy se mi nestane, že bych někam přišel pozdě. Je to léty vycvičený instinkt, který mě nutí být při sobě, i když jsem bez sebe. Kdybych toho nevysál tolik, řekl bych, že na místě vystřízlivím. Jenže něco takového zrovna není v lidských silách. Platím barmanovi šéfovou kreditkou, beru své sako kníratému tlusťochovi, který v něm právě paroduje batmana, vytrhávám servírce z rukou klobouk a ozlomrk utíkám z lokálu. Po cestě se snažím srovnat krok, ale občas narážím do kolemjdoucích a na to konto ze mě omluvně padají neodpovídající fráze z Francouzsky snadno a rychle. "Mersí! Se žoli isi! Parlé tu anglé?" Na mole už myslím na to, že zemřu, ale v 10:59:37 se vyhupuji na palubu. Oči zarudlé, ufuněný jak buldok. Rty pevně sevřené vynuceným úsměvem. | ||
| |||
 | ... | ||