Výlet - skála milenců až restaurace
Cody, Su, Olivia

Olivia přesně popisuje to, co jsem tušila. Shelby k tomu prostě svádí. Je to takový divočák a dnešní moderní kousky nejsou o moc jiné. Jen trochu změnili své charisma a styl.

"Bílé radši suché," řeknu vesele na dotaz od Codyho.

Co se týče focení, nemám problém postát s kýmkoliv. Ale sama o společné foto nestojím. Vlastně přemýšlím, že bych se na focení vykašlala úplně. Nakonec se ale od Su nechám vyfotit a jen ji poprosím, aby mi fotku poslala na email. Telefon jsem si s radostí, že mohu, nechala na jachtě.

---

Během cesty se rozhlížím a prach mi zas tak nevadí. Každý kdo byl někdy na poušti ví, že to může být i daleko horší. Na druhou stranu, přiznávám, že za zastávku u restaurace jsem ráda. A rozhodně si ráda dám i studené pití.

---

"Dobrý den," připojím se k pozdravům po vejití do restaurace. Už se rozhlížím, kam nás usadí, ale on nás odvede úplně do jiné místnosti. Je mi to trochu líto.

Líto mi to přestane být ve chvíli, kdy se podívám z terasy. Výhled je tu úchvatný. S usazením mi to trochu trvá, protože prvně musím dojít k hraně terasy a pořádně se podívat. Lepší než skála.

"Dám si kolu s ledem," poprosím číšníka. Usměji se, když nás Olivia nazve přáteli. V mé rodné zemi to většinou trvá mnohem déle. Ale s tímhle už jsem se vyrovnala za roky života v Americe.

Chviličku prohlížím menu. Olivia si vybere a já se podívám na obrázek, co zvolila. Nevypadá to špatně. "Připojím se k Poisson Cru, jen doufám, že nás neotráví," dělám si srandu a ukončím výběr.

VÝLET - RESTAURACE

Cody, Su, Kira

S pousmání přikývnu. Co se Rollse týče, zřejmě má Kira pravdu. Nikdy jsem na auta moc nebyla. "To ano. Je to dost hlasitý vůz.. Jednou mně bratr přemluvil abych se s ním projela. On se viditelně bavil, já si málem učůrla.. A ještě jsme dostaly pokutu za rychlost. Od té doby jsem do toho stroje nesedla.." Řeknu ještě ohledně toho Shelbyho. S odstupem času je to vlastně docela hezká vzpomínka.

"Dobře. Víš kde mně najdeš". Odpovím přátelsky když se na nás Kira podívá. Mohl by to být zajímavý počin. Jsou ruzné možnosti jak by na to mohla jít a jsem si jistá, že by se dalo přijít s něčím co by upoutalo pozornost.. Sleduji Codyho jak píše tu zprávu. "Děkuji". Řeknu upřímně a chvilku přemýšlím. "Hmm.. Osobně bych byla pro jiný odstín. A maskot.. Tým který se jmenuje Vikingové, by dle mého neměl mít maskota který vypadá jako že se s vámi chce mazlit".
To je tedy aspoň můj názor.


U toho útvaru je vcelku dost lidí, ale to nevadí. Podívám se na Codyho. "Tak to vypadá že budeš mít smůlu". Řeknu s pousmáním a začneme s focením. Prvně chci aby Su vzala mně s Codym a Kirou. Pak já s Codym, kdy ho při focení líbnu na tvář. "Aby ti to nebylo tolik líto.." Špitnu s pobaveným úsměvem. A pak fotka se Su, kterou mi udělá Cody a na které stojím u Su docela blízko, mile se usmívám a vypadáme jako dvě kamarádky. Budou to moc hezké fotky až si je nechám udělat a vystavím si je.. Samozřejmě, pokud bude někdo chtít, vyfotím já je, nebo se vyfotím s nimi, jak by kdo chtěl.


Po focení pokračujeme chvíli dál než se zastaví u restaurace která je jen kousek od cíle naší cesty.. Když vůz zastaví tak si vezmu věci, zvědavě se rozhlédnu a pak se podívám na Su. "To tedy byla.. Těším se až si protáhnu nohy. Nahoře to bude jistě nádherné". Pousměji se a jdeme do té restaurace. "Dobrý den". Pozdravím číšníka, když pak jdeme tak případným pohledům jen kývnu a pokračuji.

Soukromá terasa? No.. Výhled je tu pěkný, ale vůbec by mi nevadilo sedět mezi normálními lidmi. "Také vodu s ledem, ale jemně perlivou. Děkuji". Objednám si pití a vezmu si jídelní lístek. "Dejte si každý co chcete. Zvu vás." Řeknu mile a podívám se na Su. "To platí i pro vás Su. Neostýchejte se.. A líbí se mi tu moc. Tohle místo je krásné. A ještě když je tu někdo s přáteli, co víc si přát?" S úsměvem se podívám na všechny tři. Opravdu bych byla ráda když bychom se sblížily..

Po chvíli váhání a studování lístku si vyberu. Poisson Cru. Navzdory svému názvu to vypadá vcelku dobře a jistě to bude i velmi osvěžující.. Zatím co si vybírají ostatní a pak se čeká na jídlo, já vytáhnu svůj tablet. Připojím se na wi-fi a zkusím napsat zprávu Alisse.

RESTAURACE

Olivia, Cody, Kira.


Naštěstí moje malé vědomosti o okolí nikdo nepostřehl a mají mě pořád za zkušenou průvodkyni. Možná to přeci jen zvládnu a přežijeme to.
Když se Cody zeptá koho má líbat když je single, tak se otočím, přeskočím přes sedadlo a vrhnu se na něj. Jazyk mu strčím hluboko do pusy zatím co naše auto sjelo z cesty a padáme ze strmého svahu!

Zpátky do reality, mám bujnou představivost. Nevrhnu se na něj jenom si v duchu řeknu Můžeš líbat mě a pak mě tam i ohnout ... ehm ... co to se mnou sakra je?

Když jsme dorazili na místo, bylo tam docela plno. Hrozně moc turistů a placených fotografů a dětí. Vyfotila jsem všechny jak chtěli, taky jsem se přidala k nim jestli chtěli, ale nelíbala jsem nikoho. Ne že bych nechtěla, ale chtěla jsem být hrozně profesionální. Když tam bylo tak moc lidí, tak jsem se ani nedokázala uvolnit.


Pak jsme rychle jeli dál. Čas ubíhal a já jsem si dovolila jet rychleji. Když bylo ticho, pustila jsem rádio. Vlastně jsem o to poprosila Kiru, protože já jsem se bála sundat ruku z volantu. Za hodinu a něco jsme dorazili do restaurace pod horou. Zvenku vypadala hezky, čistě. Slunce pálilo a v puse jsem měla víc prachu a písku než slin. Jízda bez střechy je cool, ale má svoje mouchy. Jo mouchy doslova. Snědla jsem jednu po cestě. Člověk by čekal, že přední sklo je dobrá ochrana ... ale není sto procentní.

A tak jsme vystoupili a já jsem si pořádně protáhla nohy. "To byla dlouhá cesta že? Všichni jste v pořádku? Tady se zastavíme a něco sníme a osvěžíme se. Pak odsud vyrazíme pěšky na horu." Podívala jsem se směrem k hoře, byla ještě kousek od nás, ale byla majestátní. Už teď mě bolí nohy když pomyslím na výšlap.

Když jsem vešli dovnitř bylo to prostranné. U vstupu byl číšník, který má na starosti usazení hostů. Podle Martinových pokynů jsem mu nahlásila co jsme zač. Číšník se na všechny usmál, pozdravil a nařídil nám ať ho následujeme. Přešli jsme kolem stolů s běžnými lidmi až dozadu. Přešli jsme přes dveře a tam byl další prostor s obrovskou terasou a výhledem na les pod horou. VIP terasa bych to nazvala. Usadil nás u kruhového stolu pro čtyři lidi a všem rozdal jídelní lístek.
"Můžu vám přinést něco k pití." Zeptal se všech. Až přijal všechny objednávky na pití tak se vytratil. Já jsem si přála jenom čistou vodu s ledem. Nic jiného ani nemůžu. Martin mi dal na oběd rozpočet patnáct dolarů. Samozřejmě pro hosty je rozpočet neobmezený, takže si můžou vybrat co jim hrdlo ráčí.
"Tak jak se vám tu zatím líbí? Na co máte chuť? Ale poradila bych vám něco lehčího, ať tu horu zdoláme bez těžkostí."  

Milenci

"Zařídím šéfe." Culím se zatímco mi Olivie podala vizitku a já si přečetl celé její jméno, pozici, kontakt, všechno. Vizitku jako takovou následně schovám do kapsy. "Dresy co máme se mi líbí." Odpovím už trochu nepřítomně protože datluji sms. Nevím jaký je časový posun abych volal a nechci to nyní zjišťovat. Každopádně zpráva je obsáhlá včetně kontaktu na Olivii, oč jde, s žádostí o videokonferenci pokud by měl nynější majitel ochotu naslouchat nabídce a uvedením, že mu k tomu můžu ještě zavolat pokud bude chtít.

Kodrcáme se dál až nás Su upozorní na nějakou zajímavost. Zvednu pohled abych zbystřil. A nenapadme mě lepší otázka než... "A koho u toho mám líbat když nemám manželku ani přítelkyni?" A to se ví, že zvědavě čekám na odpověď. A zvědavě kdo se toho s jakou odpovědí chytne. Jen by mě překvapilo, kdyby...

"Ani jsem ti na to Kiro neodpověděl, ale klidně dvě láhve bílého vína. Suché, polosuché?" A tím jsem své znalosti vína značně vyčerpal.

"Kdo se fotí jako první?"

Na oficiálním výletě
Cody, Olivia, Su

"Rolls si nemůže dovolit být špatný. Je to vynikající vůz pro ty koho auta moc nezajímají a nebo kteří ho chtějí jen kvůli image," uznávám, že Olivia má v jistém smyslu pravdu. Rolls je ale z mého pohledu stále stejný. Těžký, velký neohrabaný medvěd, který pravda hýčká svou posádku.

"Shelby je trochu ohraná písnička, ale chápu ho. Je to skvělé auto a i docela dobrá investice. Je nepohodlné, hlasité, ale zároveň ohromně zábavné auto," přidávám souhlas i s výběrem vozu. Sama jsem ho měla, ale pak jsem ho vyměnila za jiný kousek a pak zase za další. Raději se aut zbavuji, jinak by brzy jen stáli v hale a to jim nesvědčí.

Pak ale Olivie navrhne něco, nad čím jsem už kdysi chvilku přemýšlela. Televize je sice už trochu starší forma prezentace, ale kdyby se to prodalo jako seriál například Netflixu, mohl by mít úspěch. V jednom už jsem se trochu angažovala, ale že bych měla hned celou řadu pro sebe, to ani náhodou.

"Zvážím to a kdyžtak se ještě během plavby ozvu," dodám vesele a pootočením hlavy se podívám na cestující vzadu.

Cody se toho chytá a pokládá dotaz.

"Za lahev bílého vína poradím a uvidíme, zda se dobereme nějakého plánu," odpovím mu s úsměvem.

To už se ale dostáváme k prvnímu turistickému cíli. Olivie organizuje focení a já si před ním pokusím aspoň trochu upravit vlasy. Zrovna moc péče jsem jim před odjezdem nedala, ale to je stejně jedno.

----

Pokud se na moment octnu s Su sama, tak aby můj tichý dotaz neslyšel Cody a ani Olivie, zeptám se Su, zda nechce vystřídat v řízení.