Výlet
Love

Ve spěchu projdu chodbičkou mezi kajutami. Bleskově ještě zkontroluju, že jsem vozík uklidila a nikde nezavazí a že je prostě všechno v pořádku. Vyběhnu schody na palubu. Mávnu na Jacka za barem.
„Kdyby se po mě někdo sháněl, mám doprovodit slečnu Valentine na nákupy. Ale jsem na tabletu a telefonu.“
Konečně dojdu na smluvené místo u můstku zpátky na pevninu, kde už uvidím Love netrpělivě čekat.
„Moc se omlouvám. Nějak mi to převlékání dalo zabrat. Ta uniforma je příšerná. Dostat se do ní ještě jde, ale dostat se z ní… To už je horší“ Naprosto nefalšovaně upřímně se usměju.

Krátce si tě prohlédnu a stoupnu si k tobě blíž. „Nechcete ještě něco k pití, než odejdeme? Nebo cokoliv? Zákusek? Sladkou tyčinku? Cukr dělá tělu dobře.“
Na mém hlasu jde jasně vidět, že jsem si všimla tvojí nervozity a dokonce i části napuchlých očí, které zespod vykukují pod brýlemi. Ono si toho nejde nevšimnout, pokud toho člověka nevidíte úplně prvně. Ale na hlas to samozřejmě nijak konkrétněji nekomentuju.