Vyplenění Alaea – Válka v Thrákii
Dosud byla Thrákie klidnou oblastí. Sice Rhesus vyslal svého bratra Olyntha v čele několika oddílů do Thesálie proti Achillovi, avšak nově vzniklá koalice s dalšími thráckými státy zajistila, že v Thrákii zavládne mír. To se ale mělo záhy změnit.
V Alaeu, poklidném městě na jihu Rhesova království, byla poklidná noc. Většina obyvatel již ulehla ke spánku po náročném dni plném každodenní práce. Jen skupina vojáků držela stráž u hlavní městské brány. Nikdo z mužů však neočekával žádné potíže. V těchto končinách nájezd ze strany thráckých kmenů nehrozil, neboť ti mohli překročit jen severní hranici. Alaeus byl tradičně mírumilovným městem, kde thráčtí kupci směňovali stříbro a dřevo s Achájci.
Ífitos zrovna držel stráž se svým společníkem na jedné z vysokých věží. “Kdy myslíš, že se Olynthos a jeho muži vrátí z Thesálie? Teď když už je Achilles mrtev, k mírově dohodě snad brzy dojde, nemyslíš?” Zeptal se Ífitos svého kolegy, který stál vedle schodiště. “Těžko říct, myslím, že je to složitější. Achilles není jediným nepřítelem, proti kterému v Thesálii vedeme válku. Mnoho zpráv se sem ale nedostane, kdo ví. Jistě se však všichni s Olynthem vrátí jako hrdinové, zatíženi poklady a otroky… mezitím co my tu hnijeme na stráži za hrst mincí, bez vyhlídky na slávu.”
Ífitos jen smutně přikývl a otočil se zpátky k výhledu z hradeb. Jen měsíc svítil nad noční krajinou a nebylo slyšet nic jiného než cikády a šum nedalekého moře. Náhle si však Ífitos něčeho všiml. V dálce před městem měl pocit, že vidí nějaký pohyb. Došel až k okraji cimbuří a pořádně zaostřil svůj zrak. Skutečně to nebylo zdání. V dálce se něco hýbalo a dokonce najednou spatřil jakýsi záblesk. Jako by nějaký kus kovu odrážel měsíční svit. Už se otočil na svého opodál stojícího přítele, aby jej varoval, když se mu naskytl hrůzný pohled. Jeho nic netušícího kolegu náhle někdo zezadu popadl a ostrou břitvou mu prořízl hrdlo. Mrtvý Thrák se s chrčením sesunul k zemi, marně si držíc ránu na krku. Než Ífitos cokoliv učinil, ze schodiště se vyřítila skupina ozbrojených mužů a jeden z nich udeřil Ífita kyjem do hlavy.
Rána jej okamžitě vyřadila z boje a další z ozbrojenců do Ífita strčil, až ten přepadl přes okraj cimbuří do příkopu pod hradbami.
V tu chvíli se náhle městská brána se zaskřípáním otevřela. Z lesa před městem se ozval hlasitý válečný pokřik a z tmavého porostu vyběhlo několik stovek po zuby ozbrojených vojáků. Byla to ta nejméně očekávaná armáda.
V čele útočníků stál Diomédés, král Argu. Vedl Argejce do útoku, přičemž společnost mu činili také vojáci z Théb. Vedle Thébánů pak Dioméda doprovázel jeho spojenec ze Salamíny, král Ajax Veliký. Spojené vojsko Achájců nyní vtrhlo do města otevřenou branou a pustilo se do vraždění a plenění.
Ačkoliv byli obránci ve velké nevýhodě, i tak se postavili na odpor a všichni ozbrojenci se hned dali do zbraně, aby se postavili neznámým útočníkům. Jejich odpor však byl marný. Diomédes vedl ty nejlepší muže Řecka. Navíc ho následovalo mnoho velkých hrdinů, včetně Sthenela, Amphilocha, Léitha, a dokonce část jeho sil vedl i princ z Aitólie Thoas, který mezitím s částí vojska obsadil městské přístaviště a zmocnil se v něm zakotvených lodí.
Ve městě se strhl krvavý boj. Odhodlaných obránců bylo také mnoho a nechtěli své zlato a rodiny vydat nepříteli lacino. Když ale Thrákové viděli beznadějnost své situace, mnoho jich z Alaeu prchalo druhou branou, aby si zachránili holé životy. S sebou však nestačili vzít téměř nic. Netrvalo to dlouho a Diomédes odpor obránců v ulicích města zlomil. Překvapení a nevyspalí nemohli jeho veteránům dlouho čelit. Část jednotek obránců se stáhla na opevněnou akropoli, kdežto ostatní raději z města utekli. O citadelu se strhl nejtěžší boj. Zde útok vedl Sthenelos s Ajaxem. Vládce města proti nim statečně organizoval obranu poslední hradby, avšak byl zabit zbloudilým šípem, když vyhlížel z cimbuří.
Ajaxovi muži nakonec prorazili bránu do palácového komplexu a v následném střetu Achájci pobili všechny Thráky, kteří zde bojovali do posledního muže.
Ve městě vypukl zmatek. Achájci zlomili veškerý odpor obránců a celé město plenili. Brali si vše, co pobrali, zabili každého, kdo se jim vzepřel a ty, kteří včas neuprchli, vzali do otroctví.
Král Argejců, Diomédes, v bronzové zbroji, nyní od hlavy až k patě rudé od krve, vystoupal pomalým krokem po schodišti až k paláci. Přitom překročil několik mrtvých obránců, znetvořených brutálním soubojem na život a na smrt. Kolem něj probíhalo mnoho jeho vojáků, všichni stále opojeni vítězstvím a touhou po kořisti. V náručí si odnášeli z paláce zlaté nádobí a jiné cennosti. Diomédés se následně otočil, aby měl výhled na celé město. Alaeus byl v plamenech. Střechy domů hořely a dým se nesl vysoko k nebesům. Požár města byl tak rozsáhlý, že jej dokonce spatřili druhý den ráno i v Dardanu na protějším břehu. Město bylo nyní Diomédovo. Válka přišla i do Thrákie. Přinesli ji tam Epigoni, skupina hrdinů v čele s Diomédem, kteří kdysi společně dobyli Théby se sedmi branami.
Druhý den do města dorazila také druhá část vojska, jíž vedl král Théb Thersandros osobně. Nečekaného tažení proti Rhesovu království se tak zúčastnil Argos, Théby i Salamína. Jen bohové vědí, co je jejich úmyslem.
Zpráva o dobytí města se časem rozšířila po celém Řecku, avšak dostala se především ke králi Rhesovi, který nyní čelí nepřátelskému vpádu.
