Andor.cz - Dračí doupě online

Jeskyně je v současné době pozastavena.
Prosíme o trpělivost s naším PJem.

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Nový domov?

Vyslechnu si sera Cedrika a poté si nechám vyrobit novou tabulku. Tentokrát se nepokouším nic zatajit. Nabídne mi pohostinnost kasáren, tedy teplé jídlo a snad i postel. A práci. A do toho všeho vešel Landis s nějakým vzkazem, za který si nechal vyplatit peníze.

Tento? Rozhodně ne. Předpokládal jsem, že už tu ostatní budou. Rozdělili jsme se ve zmatku v přístavu ještě v Jižním království. Já jsem se dostal na loď sám, myslel jsem, že nasedli na jinou loď, pokud se jim tedy podařilo z přístavu vůbec odplout.
Myšlenky mi zastíní obavy, zda jsou vůbec ještě naživu.
Využil bych Vaší pohostinnosti a napřed se najedl.
Pokusím se získat čas na rozmyšlení.
Rozloučím se a vydám se směrem k jídelně, na Landise nečekám, ale ani se mu nesnažím utéct. Zde dostanu porci hmoty. Nic neobvyklého.
Ano prosím. Díky. Raději trochu méně
Pobytem na lodi jsem se nezbavil slušného vychování a nechám si nabrat menší porci. Přeci jen žaludek by nemusel pobrat takovou změnu po týdnu na lodi. A pokud by mě ještě dnes čekal nějaký výcvik, nemuselo by to dopadnout nijak zvlášť dobře.
Jednoduché, objemné a syté jídlo, aby voják neremcal hlady, dalo se to uvařit kdekoliv a prakticky se to nedalo pokazit. Přesto to bylo jiné, než znám. Možná odrůdou hrachu, kořením, původem masa ... Tady už raději přestanu přemýšlet nad jídlem a věnuji se své budoucnosti.
Co by znamenalo upsat se místní domobraně? Mohl bych kdykoliv odejít a vrátit se s posilami a nákladem oceli domů? Byl bych doma platný vůbec? Mohl bych zde navázat kontakty a pomáhat pravidelně a více.
Sám jsem překvapen, jak rychle jsem svoji porci snědl. Rozhlédnu se, abych odpozoroval, kam s prázdnou miskou a poté se vrátím za ser Cedrikem.

Chtěl bych se přihlásit k místní domobraně.
Oznámím, jakmile se na mě případně dostane řada a pozornost.
Než podepíšu, zájímám se hlavně o délku dohody, podmínky opuštění domobrany a podobné témata. Na jazyku mám dotaz ohledně uctívání Eccandis, ale toto si raději nechám pro jinou příležitost, Cedrik rozhodně nevypadá jako vhodný kandidát k náboženským diskuzím.

Tamala

Dělníci nám na doplňující otázky poskytnou mnohem přesnější informace. Informace z kterých se dají vytvořit plány. Každopádně se Magh nedostal z louže pod okap, ale z gauče do bahna.

"Moc o tom nevím... Jen pár věcí z doslechu... Staví se ale Asilar stejně i k nám?" povytáhnu tázavě jedno obočí k Tamale, když odcituje pasáž z něčeho. Řekl bych, že jako u všeho bude záležet na interpretaci jejích následníků. Minimálně o ty lidské členy by se však postarat mohli. Já to nějak vymyslím.

"Já..." a je fuč. Však na to bude ještě čas. Natočím se zpět k rozhovoru. Jako nezní to tak strašně, jak se tady červené pláště chovají. Otázka je, zda za tím nejsou nějaké vedlejší úmysly. Co to povídám, za vším jsou postranní úmysly. Každopádně tak jako tak, bychom měli postupovat opatrně. Přeci jen, nevyplatí se budit více pozornosti, než je nutné. "Dost pochybuji, že ten, kterého hledám bude s inkvizicí. Ale třeba už inkvizice zasáhla. To se uvidí." Pronesu tak nějak k předchozí otázce a současnému shrnutí. "Myslím, že bychom měli napřed jen hlásit, než budeme na cokoliv apelovat. Protože apelování bez důvodu by mohlo někoho rozhněvat. A nechceme si město poštvat proti sobě. Samozřejmě, jestli některé z vašich mohou armádě pomoci, to je dobré zmínit. Každý má rád, když z jeho činů bude něco i pro něj." Zvednu pohled k vyvýšenému hradu, kde to vypadá že se to bude autoritami hemžit. "Samozřejmě Vás v tom ale nenechám samotnou," věnuji ji úsměv, když pohled opět sklopím,"pokud ovšem o mou společnost stojíte." Doplním pro jistotu. Jestli proti tomu nic nemá, jako první vykročím směrem ke kasárnám.

Sheerah

Miguel pokrčí rameny. ,,To je na tobě. Jestli si troufáš na to, že se to nerozkřikne. Každopádně bych si tak osobně sebejistý nebyl, lepší živý a zdravý než se probudit s dýkou v břiše." Podotkl. ,,Ty takovýhle sračky děláš často co? Se divím, že tě ještě někdo neodkrouhnul. Hádám, že to je dobrá známka alespoň nějakého talentu a nadání.. Nebo možná jen štěstí. Oboje se hodí pro práci co tady někteří ve městě děláme." Řekl a změřil tě soudivým pohledem. Zdálo se, že jsi na něj alespoň trošku zapůsobila. ,,Rozhodně lepší než ten skutečnej Rudej korzár alespoň."

Miguelův pohled padl zpátky na formu od paklíče po tvém protestu. ,,Jo jenže ta forma ti je k hovnu pokud to nemůžeš vylít čistou mosazí. A to není kurva levný v dnešní ekonomii. Komu to prodáš za víc? Armádě? Jo ty tě zabásnou jelikož jim bude jasný, že tohle je něco pěkně nekalého. Inkvizice tě taky zabásne za pašování forem na magické artefakty. To je totiž taky nelegální." Na chvíli se zastavil a viditelně přemýšlel než pokývl. ,,Že je to tvoje první úspěšná dodávka a je to celý vcelku tak ti udělám jedinečnou nabídku a dám ti za to dvojnásob. Sto zlatých, výš nejdu. Je to naopak hodně štědrý." Podotkl. Sto zlatých už nebyla vůbec špatná nabídka a to i přes značně velkou inflaci ve městě.

Miguel pak dále přemýšlel nad tvojí nabídkou. ,,Jo potenciál tam je. Někdo jako ty by se nám určitě hodil. Mohl by to být dobrý obchodní vztah. Ale taky by bylo potřeba ty talenty trochu vyvést. Potřebuješ nějaký trénink." Poškrábal se na bradě. ,,Já a lidi se kterýma pracuju by jsme pro tebe měli mnoho příležitostí jak nadělat prachy a také se něčemu naučit. Záleží jak hodně dobrý týmoví hráč budeš. A jak velkou špínu seš ochotná dělat." Řekl. ,,Ve městě jsou tři hlavní frakce - Králova armáda, Inkvizice a moji spolupracovníci. Preferujeme operovat v tajnosti. Potřebujeme kapsáře, zlodějíčky a infiltrátory aby nám donášeli informace. Pokud bys pro nás pracovala dostala by jsi zaplaceno za každý splněný úkol."

Když přišlo na téma nových šatů a mytí tak pokývl. ,,Většina místních nás nějakou formou podporuje. Pokud budeš pracovat pro nás tak by se dalo zařídit aby o tobě věděli a poskytli ti co potřebuješ jako jídlo, místo na spaní, nové oblečení." Řekl. ,,Záleží na tobě. Nebude to vždycky bezpečné, pokud tě chytí tak tě zatknou a zavřou. Ale myslím, že člověku jako ty tohle hrozí furt." Dodá a postaví se. Napřáhne svojí ruku - Je už na tobě jestli jeho nabídku přijmeš nebo ne. ,,Pokud ne tak ti zaplatím. Ty můžeš do města a nikomu se nebudeš zmiňovat o tom co se tady stalo. Jelikož by to nebyl jen problém pro mě ale i pro tebe."

Zelv a Tamala

Když se Tamala obrátí na oba dělníky se svou otázkou tak první muž rychle zavrtí hlavou. ,,Jo jo polo-démoni. Všichni se světlou pletí a světlýma vlasama." Řekl rozhodně ale druhý se mu do toho velmi rychle vložil. ,,Ale blbost tos byl moc daleko. Tam byly i lidský holky, taky světlý ale to jen protože asi protože nevycházeli ven. Byly to lidi i polo-démoni. Obzvláště teda mladý holky ale i pár kluků a starších žen pochytali. Ty větší chlapy nechali o samotě samozřejmě nechtěli rvačky. I tak se s jedním z nich prali shodili ho do vody a pak se všichni začali rozutíkat." Řekl druhý dělník a první mu rychle přitakal.

Když se zeptá Zelv tak první muž pokrčí rameny. ,,No jak to zní? Bahnitá čtvrť. Bahňák tomu taky říkají. Je to pěkná díra pane to teda je." Druhý dělník párkrát pokývl. ,,Tam choděj jen piráti, zloději, městská lůza a mladíci co nemají prachy na pořádnej bordel." První se do toho rychle vložil protože chtěl dodat něco co bylo více k tématu otázky. ,,V Bahnité čtvrti ani žádné pořádné bordely nejsou. Holky se vyhnaný většinou polonahý nebo úplně nahý do ulice a lidi se tam paří ve špíně jako zvířata. Ty lépe zařízené gangy občas mají pár sklepů se slámou kde ty holky a kluky drží. To jsem alespoň slyšel já sám tam nechodím." Druhý pokýval. ,,Jo jo. To jsou teritoria lumpů a gangů na to si musíte dávat pozor. Mají mladý děti na ulicích, kterým platí a jakmile se děje něco podezřelého tak všechny svoje lidi stáhnou z ulice do podzemí aby je nechytili. Stoky se s nima hemží." Podotkl.

Když se Tamala vrátí po druhé tak už tam zůstal jenom první dělník. Ten se zarazí zatímco přemýšlí. ,,Myslím, že celkově zachránily jednu dívku z těch co chytali. Pár lidí se ani nedotkli takže ti asi jsou někdo ve městě ale tu dívku - Bylo to něco jako z legendy. Ona tak strašně křičela a vzpírala se až ji roztrhali šaty a z ničeho nic se objevily ti holohlavý kadeti a začali je být holema. Byl tady dokonce sám arcibiskup! Nebo možná jenom jeden z těch nižších biskupů. Každopádně si sepjal svůj červený plášť a dal jí ho na zahalení a pak jí odvedli na zámek. Od tý doby tu jsou ti holohlavý pokaždý když se připluje nová loď a dohlíží na všechny. Jo jo.. Červený pláště jim říkají. Někteří místňáci je nemají rádi ale já si myslím, že se prokázaly celkem dost." Pokýval párkrát a pak se Tamala mohla dále dohodnout se Zelvem jak pokračovat.

Vrátit se zpátky do východní části města, kterou drželo královské vojsko. Pravděpodobně budou muset do kasáren aby se o celém incidentu doslechly a domluvili s místními autoritami. Nebo se zkusit vydat do západní části města pod kontrolou Inkvizice. Zámek byl vidět odsud byla to honosné hranaté sídlo vyvýšené na tou danou částí města podobně jako byl hrad s kasárnou vyvýšený na východní straně města.

Landis a Emric

Emric se vydá zpátky se serem Ulsricem zatímco ser Cedrik zůstal za svým stolem aby mohl přemýšlet jak mladíkovi může pomoct. Když Emric dorazil dolů Ulsric vzhlédl a změřil si ho pohledem. ,,Lord Cedrik tě přijal a nabídl ti pomoc?" Po chvíli zvažování pokývl a napřáhl svojí ruku v okované rukavici. ,,Tvojí destičku. Budeme jí muset předělat tak aby byla přesná. Nechtěli bychom více zmatků a nepříjemností co?" Podotkl, zdálo se, že tohle bylo bráno dosti vážně. ,,Pak teprve budeme moct probrat tvoje ubytování a případné zaměstnání." Ulsric pokývl vytáhl pergamen a rychle na něj začal přepisovat. ,,A tentokrát pravdivě - Jméno?" Začal - Emric si s ním musel projít celý proces znovu včetně detailů o kterých nelhal aby mohl být formulář vyplněn a podobná kovová karta byla použita na vypálení jeho destičky.

Touto dobou dorazil Landis do kasáren a byl nasměrován na serem Uslricem jelikož Arber byl údajně zaměstnaný ve skladu. Kasárny byly po schodech nahoru součástí velké pevnosti. První část pevnosti měla několik velkých kamenných budov a tři oddělené nádvoří. Jedno sloužilo čistě jako místo kde se vojáci scházeli a trávily čas ale ty druhé dvě nádvoří byly evidentně rezervované pro trénink. Na jednom byly muži v bílých tabardech co proti sobě šermovali bez instruktorů. Na druhém byly muži v rudo-bílých kabátcích, kteří si procvičovali úchop zbraní a různé typy výpadů a krytů pod dohledem mužů v těžkých plátových zbrojích. Všude na stěnách visí královské praporce, každý ozbrojenec tady má meč a kuš nebo jinou kombinaci zbraně na blízko a na dálku. V pozadí bylo slyšet drnčení tětiv a duté nárazy, někde se tady ještě trénovala lukostřelba a střelba s kuší evidentně ale nebylo to tak na oku jako trénink s meči. Přes nádvoří na druhou stranu vedla cesta k druhému schodišti co vedlo k tvrzi, která byla ještě výše než kasárny. Ale už odsud bylo vidět, že schodiště je důkladně střeženo muži v plátových zbrojích.

Landis byl nasměrován za serem Ulsricem. Hned naproti od cvičících mužů v rudo-bílých kabátcích byla ta největší kasárenská budova. Měla tři patra a předsunutou dřevěnou verandu na, které byly stoly a židle. Posedávali tam dobře oblečení muži a také vojáci v těch nejkvalitnějších zbrojích a diskutovali mezi sebou nad poháry. Tam našel jak rytíře tak Emrica, kterého si určitě ještě pamatoval z pláže, kterému z nějakého důvodu rytíř podával novou dřevěnou destičku jak se zdálo. ,,Promluvím si s majordomem a domluvíme pro tebe nějaké komnaty kde můžeš přespat. Když přejdeš do kasáren naproti najdeš tam kuchyni kde ti dají najíst." Podotkne Uslric na ty nejdůležitější věci.

,,Pokud nám chcete pomoci a něčemu se přiučit tak tě můžu zapsat k domobraně. Naši vojáci a rytíři by tě trénovali v šermu a dalších důležitých schopnostech. Byl bys placen, dostával bys pravidelné jídlo a péči od místního služebnictva." Pokýval Emricovi. ,,Je to pro tebe na zvážení. Pokud se přidáš tak asi budeš většinu času zde. Ale občas posíláme domobranu po městě aby pomáhala našim vojákům ve vyšetřování nebo intervencích proti zločincům." Ulsricův pohled se pak stočil na Landise a z něho skočil zpět na Emrica. ,,Jeden z vašich ozbrojenců?" Nadhodil jelikož oba muži měli stejně zbídačený vzhled.

Když však Landis ukázal svůj dopis a zažádal o zaplacení Ulsric pokýval. ,,Samozřejmě. Mohu vám nabídnout padesát zlatých a přidáme k tomu i jídlo tady v kasárnách a možná i přespání pokud vám tady najdeme postel co vy na to?" Nabídl Landisovi zatímco vytáhl malou truhličku co odemkl a začal z ní odpočítávat mince. Samozřejmě i Landis slyšel nabídku, kterou Emric dostal ohledně domobrany kterou mohl zvážit. Nebo se mohl alespoň zeptat jak se dostat do kláštera nebo do magické akademie. Emric mohl počkat na Landise nebo rovnou vyrazit do protější budovy kam se Landis také může potom vydat pro jídlo. Byla to velké jídelna momentálně skoro prázdná kromě pár skupin vojáků a mužů v kabátcích - Pravděpodobně domobrana.

Za dřevěným pultem postával brogon ve velké umazané zástěře. ,,Dáš si jídlo?" Zeptal se hlubokým hlasem, byla to velká změna od velmi formálních rytířů a paladinů se kterýma jste mluvili doposud. Brogon naložil dřevěné talíře hustou hrachovou kaší a velkou opečenou klobásou. Navrch pak přhodil trochu smažené cibule a to předal s dřevěnou lžící. Bylo to velmi mastné jídlo a ne příliš dochucené. Ale oproti jídlu co jste dostávali na lodi to byla vynikající delikatesa. A velmi rychle vám to zaplnilo žaludek něčím teplým což vás trochu probudilo a dodalo vám to energii.

Koupel v řece

"Jo v tom případě pak dojdu pomoct roznášet tu vodu." Hned jak dojím vynikající Paellu tak nechám kocoura kocourem a vyrazím konečně k té řece se pořádně omýt.

Z Kocoura jsem vytáhl všechno co jsem potřeboval vědět a tak se vydám pomalým krokem k řece, okolo stály kůly se šňůrami, na kterých viselo sušící se prádlo. Napadlo mě že bych mohl něco ukrást ale myslím si že by to nebyl zrovna nejlepší nápad, a tak oblečení nechám sušit a pokračuji dál k řece. Žádný písek a ani travnatý břeh tu není a tak prostě sundám oblečení skočím do vody. Voda je tu stejná jak na Jihu. Řeka byla rozhodně osvěžující - sice ledová ale v tomhle horku to nevadí. Rozhodně mě to probralo ale zároveň ze sebe konečně smyju všechno tu špínu a sůl.

Trochu opláchnu v té vodě také oblečení ale na nic nečekám a hned se zase obleču. Snad mě to slunko zase brzy osvěží. Poté se vydám zpátky na statek a zamířím roznášet vodu pracantům na poli. Teď když už jsem se nějak dal do kupy, tak bych mohl být zase k užitku.