Skladiště v kasárnách

Poznal mě. Teď už není pochyb o tom, že je to opravdu on. Obejmu ho. Jen těžko dokážu popsat, jak rád jsem, že ho vidím. Otec o něm navyprávěl ledacos a já sám ho moc neznám, ale je to můj jediný příbuzný. Jakkoliv je mi vzdálený tak jsem rád, že jsem ho našel.
Moje radost ale netrvá moc dlouho, protože se strýc začne vyptávat na zbytek rodiny. Ach ano, důvod, proč jsem vlastně přišel sem. Smutně sklopím hlavu. Všechno se mi to vrací a já zase slyším to strašné vrčení a vití. Ne nechci na to myslet.
„Jsou mrtví, všichni jsou mrtví.“ odpovím po chvilce. Celá moje rodina i vesnice, mrtví. Nepamatuji si, jestli někdo ten masakr přežil. Pokud ano, moc nás nebylo.

Strýc nakonec řekne, ať jdu za ním. Tak ho následuji. Cestou mu ve zkratce povím všechno, co se mi cestou sem stalo. O mém toulání po jižní zemi. O životě mezi krysami a pouličními psy. O mé cestě na pirátské lodi a následném ztroskotání. A samozřejmě o cestě do města. Bylo by toho určitě mnohem víc, co bych mu, mohl vyprávět, ale na to asi nemáme tolik času. Jedna z věcí, kterou vynechám, jsou drobné krádeže a obírání mrtvých těl. Jsem si jistý, že vzhledem k mé situaci by to Arber nejspíš pochopil, ale … proč to zmiňovat.

Po chvilce procházení skladu se mi nakonec dostane nových věcí a jídla
„Děkuju.“ řeknu strýci a pustím se do jídla. . Jídlo, pořádné jídlo! Nic, o co bych se musel dělit, nebo bylo zkažené. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy jedl jako normální člověk.
Když dojím, tak se převléknu do nových věcí. To co jsem na sobě měl doteď, vypadá strašně a jsem rád, že se toho můžu zbavit. Ještě ze sebe smejt tu slanou věc a bude to dobrý.
Staré věci smotám do malého balíčku. Už je asi nebudu potřebovat, ale boty by se mohly hodit. Potom zamířím zpátky za Arberem. Je zpátky tam, kde jsem ho našel před tím. Ponořený do své velké knihy a věcem, kterým nerozumím.
„Ještě jednou děkuju.“ Začnu, když přijdu. „Můžu ti nějak pomoc? Číst sem se nenaučil, ale můžu třeba nosit věci nebo tak něco. Taky jsem na jihu nosil zprávy“ Taky prolezu malým oknem nebo mezerou mezi prkny, ale to královskému vojákovi asi k ničemu nebude. Budu rád za jakoukoliv práci, kterou by mi strýc nabídl.

Úkol splněn
(jen Emric)

V první moment mě slova Ulsrica vyděsila a bál jsem se, že nejen bude celá tato cesta zbytečná. Od začátku se nechlubím svým původem a věřím, že mi to zachránilo život. Tentokrát jsem to špatně odhadl a zdá se, že mi to způsobilo problémy a ohrozilo to celé mé poslání. Naštěstí se po přečtení dopisu uklidnil. Neznám místní poměry a a víru, abych odhadl, jak moc velké problémy budu kvůli destičce mít, ale bude lépe, když mu zmizím alespoň na nějaký čas z očí.

Děkuji.
Chtěl jsem se omluvit, ale na to se tu nejspíš moc nehraje a nechtěl jsem jej znovu dráždit. Vydám se podle instrukcí do vyššího patra. Nějaké prolézání jsem ani neměl v plánu, moje priorita je jasná a počítá se každá minuta. Celá budova je plná vojáků v plné zbroji.

Vaše ... ctihodnosti ...
řeknu trochu nejistě s oslovením lorda Cedrika.

Jsem Emric il Sanglun a nesu dopis od Vašich spojenců Jižního království.
Představím se při podání nabízené ruky. A prakticky okamžitě toho lituji. Opět špatný odhad situace.

Situace je dle mého skromného názoru a nepřesných informací kritická. Hrabě il Sanglun svou část fronty stále drží ze všech sil, jak se vede na jiných částech království ale nevím. Temné síly ovšem obsadily přístavní město Ahaz Dalabi, ale to zřejmě již víte. Loď, na které jsem se plavil, byla z posledních, která město asi před týdnem opustila.
Nakonec si Lord Cedrik situaci trochu lépe srovná v hlavě a dojde k nějaké myšlence, jak žádosti vyhovět a současně neoslabit vlastní pozice.

Děkuji.
Opět jen poděkuji. Hlavou mi víří spousta myšlenek, ale jsem jen doručovatel dopisu a cokoliv bych řekl by nemělo nyní žádný význam. spíše by to vytvořilo zmatek. S úklonou udělám dva kroky zpět, otočím se a vydám se za serem Ulsricem. Za inkvizicí se vydávat nebudu. Mám evidentně velký škraloup a oni by neměli ani tu špetku pochopení, co Ulsric nebo ten úředník u brány, který mě nejspíš také prokoukl.

Ehm.
Ozvu se, abych na svoji přítomnost upozornil Ulsrica.

Dopis jsem předal a mám se k Vám ohlásit. Chtěl bych být nějak nápomocný alespoň po dobu, než se budu muset vrátit zpět do království, ať už by naše žádost byla vyslyšena jakýmkoliv způsobem. Pokud by to bylo možné, rád bych zůstal někde nablízku, až bude žádost řešena lordem Garrettem.
Nečekám, že bych byl přítomen u porady jako takové, ale nechci, aby mě pak naháněli po celém městě. Nemám důvod se zde potulovat nebo studovat svaté texty. Nemám přesnou představu, jak rychle bude případná pomoc nachystána k vyplutí. Ale několik dní to zcela jistě zabere. Neuvedl jsem se příliš dobře, takže nečekám nějaký odpovědný úkol. Ale víc bude nejspíš záležet, kde cítí největší nedostatek sil.

To musí být on!

Došla jsem právě tam, kam mě nasměroval ten voják. Tato část města vypadala víc jako "město". Ne jako vojenský tábor za bránou, kterou jsme všichni vešli. Nevěděla jsem ani jaké budu mít štěstí a toho muže, toho mága z jihu najdu jako nazavolanou.

"Požehnání bohů elementárních bude dostačující." Odpovím mu na jeho pozdrav a byť na unavené tváři, snažím se vykouzlit hřejivý úsměv. Co se šatů týká, má jisto jistě pravdu, ale to v tuto chvíli počká. "Za misku polévky bych byla opravdu ráda. Moc děkuji." Zatímco čekám na svou porci, neztrácím nijak čas a rychle si dám dvě a dvě dohromady když vidím všechny ty věci kolem.

Přitakám mu. "Bohové mi po cestě nachystali mnoho překážek a zrovna tak při mě stála štěstěna, že jsem narazila na vás." V rychlosti se jen rozhlédnu kolem sebe aby nebylo žádné ucho inkvizice v doslechu. To už si však vezmu do rukou misku s polévkou abych trochu sklonila hlavu a trochu do ní foukala abych ji alespoň částečně ochladila abych ji mohla co nevidět sníst. To ale až po mých slovech.

Určitě poznal že jsem z jihu a netřeba to z mé strany více zmiňovat. Ať už vzhledem či slovech o elementárním božstvu. "Potřebovala bych vaši pomoc." Povím, ač si to nepřipustím, tišeji než předtím. "Sám si pak řekněte co byste za to žádal. Měl byste na mě čas až tady budete mít dnes svou práci hotovou?" Na tváři se mi objeví až prosebný výraz.

Ochutnám vývar. "Je vážně moc dobrý."

Tamala

Na jeho otázku jen pokrčím rameny, protože skutečně netuším. Zas tolik toho o své rodině nevím. Když potom zmíní povolání, zatvářím se mírně dotčeně. Copak vypadám jako žena? Nechám to ale být, třeba prostě neznají pánské varianty.

Během mých otázek se ke mne připojí ta dívka z pláže. Věnuji ji úsměv a trochu se natočím, abych ji měl také v zorném poli. Námořník vypadá velmi ochotný se s námi podělit o vzrušující události posledních dní. Za to jsem rád. Dokonce si ani neřekne cenu. To je milá změna. Týden zpět z Ahaz Dalabi? Týden? Kdyby to šlo, trochu bych zesinal. Naše loď se zdržela více, než jsem čekal. Každopádně vyloudím úsměv, když zmíní, že se jim zdám jako krasavec. Přeci jen, to je alfa a omega úspěchu v mém povolání, že. Každopádně mi rychle dojde, že to spojil se slovem strašný a další informace tu hrůznou skutečnost jen potvrdí. Úsměv mi rychle z tváře opadne. Jestli... Jestli Magha chytili tyhle... Mne naše práce nevadila, ale Magh především toužil po svobodě. Skoro to vypadá, jako kdyby se dostal z bláta do louže.

Nepřerušuji je, dokud mluví, je dobré získat co nejvíce informací, které jsou ochotni poskytnout sami od sebe. Varianta s Inkvizicí totiž není o moc lepší. Když nadhodí naši podobnost, stočím pohled zpět na dívku. Ta se velmi ochotně ujme odpovědi. "Vypadá to, že máme podobný cíl," pokývnu hlavou na její slova. "Jak moc jsou ty nevěstince v Bahnité čtvrti, řekněme.... Finančně náročné?" optám se ještě nádeníků, než je s díky opustíme.

Vypadá to, že jsme dočasně uzavřeli jisté spojenectví. Minimálně se to tak jeví po jejím malém proslovu. Jako vždy, ji nepřerušuji a nechám ji domluvit. "Minimálně to není dobrý nápad bez jediného zlaťáku v kapse," souhlasím s tím, že vyrazit tam teď hned není nejmoudřejší. "Se starou městskou gardou bych opět nejednal, dokud se nám u pasu nebude houpat tučný měšec..." nadhodím, protože minimálně to jsem již stačil pochytit. "Vojáci nevím jestli budou něco takového chtít řešit. Záleží také na tom, jak sever nahlíží na nevolnictví," doplním další možnost. "Podle slov místních bychom snad měli být před inkvizicí v pořádku, s našimi kartičkami občanů Sakónie. Otázka je, jak se postaví k tomu, když se budeme šťourat v něčem takovém," zamyšleně založím ruce na hrudi. Narozdíl od ní, čím jsem zamyšlenější, tím ubývá gest a pohybů. "Chceš tedy jít nahlásit události královské armádě?" optám se na ujištěnou, kam tím směřuje. Jak na ni tak hledím, vypadá, že ji brzy přepadne panický záchvat. Jemně uvolním ruce z gesta před hrudí a položím jí dlaně na ramena. Zároveň se jí zahledím do očí. "Ať se stalo a stane cokoliv, uděláme pro jejich záchranu všechno co bude v našich silách." Pokusím se promluvit konejšivým tónem. Nemohu ji slíbit úspěch, ale minimálně svou oddanost věci ano. Záleží, zda to bude stačit.

Kael

Arber povytáhne obočí a pohledem přejede Kaela od hlavy k patě. ,,Kael z Jižní hraničné. To nemůže být.." Řekne nevěřícně zatímco odstoupí od své mohutné knihy a přjde ke Kaelovi. ,,Nu vskutku. Však vlastně ano.." Chvíli mu to trvá zatímco tuto naprosto novou událost vstřebává a zpracovává. ,,To ale.. Muselo být let. Naposledy co jsem tě viděl byl jsi sotva mladý hoch. Co tady děláš nyní? Kde je zbytek tvé rodiny - Kde je Ruben? Přišel sem s tebou?" Kaelův strýc si hlasitě odfrkl. ,,To by mu tak bylo podobné. Celá léta se schovávat za mořem ačkoliv jsem ho varoval a když konečně dojde na má varování tak za mnou vyšle syna místo toho aby se mi podíval do tváře." Řekne a zazní dosti zahořkle. Bylo jasné, že si zde stěžoval stejným způsobem jako si doma stěžoval tvůj otec.

Ať už mu to Kael sdělí přímo nebo to nechá nevyřčené Arberovi to po chvíli dojde. ,,Aha.. To dává větší smysl." Arber vypadal nejistě jakoby sám nevěděl jak se nad touto novou informací má cítit. ,,Slyšel jsem, že tam na jihu udeřili gnollové ale vždycky jsem myslel, že tou dobou pobral dost rozumu a odešel s vámi pryč. Říkal jsem to zatraceně!" Řekne nyní trochu rozezlený. ,,Říkal jsem mu, že má se mnou jít na sever. Je tu bezpečí, jih jenom pohltí jedna vlna temnoty za druhou. Ale on o tom nechtěl slyšet ani slovo. Zatracená pýcha nikdy mi nemohl dát za pravdu a ani jednou mě nemohl někam následovat. A tentokrát ho to stálo všechno." Zatřásl svojí hlavou. ,,Chudáku. Musel jsi sem dorazit sám takhle otrhaný a zbídačený."

Chvíli tam stál až si nakonec povzdechl. ,,Pojď najdeme ti něco na sebe a taky něco k jídlu. Můžeš mi alespoň říct jak si se dostal až sem." Řekl a vydal se hluboko do skladu. Všude na vysokých policích leželi masivní barely a truhly. Vypadalo to jako by měli spadnout pokud se jakýkoliv z kusů téhle skládačky uhnul špatným směrem. ,,Tady na severu budeš v bezpečí. Všechno je pod dohledem královské armády, ačkoliv se ještě nedá odcestovat. Možná se domluvím s kapitánem a pošleme tě dál na sever za mojí rodinou." Řekl a vytáhl jeden z barelů ve kterém se začal přehrabovat. ,,Ale ve městě se ti také nic nestane. Možná bys tady i našel práci - Každý momentálně potřebuje pomocnou ruku." Dodá nakonec.

Nakonec ze sudu vytáhne nějaké oblečení. Ačkoliv bylo trochu zmuchlané a bylo z něj cítit staré dřevo bylo to rozhodně vylepšení oproti tvým šatům, které byly ve velmi špatném stavu po koupačce v moři. Dostal jsi béžovou lněnou košili. Hnědé lněné kalhoty, které ti byly trochu dlouhé. Hnědou koženou vestu s pár kapsičkami na hrudi, byla trochu ale byla docela pohodlná. A v neposlední řadě také kožené boty, které ti sice byly volné ale měli tkanice takže si je mohl utáhnout a nosti je v pořádku. ,,Tady. To ti prozatím bude stačit pak se kdyžtak můžeme poptat v Inkvizici po nějakých lepších hadrech. Pojďme ti najít ještě něco k jídlu." Podotkl Arber a vydal se úplně na druhou stranu skladu. Tam vytáhl z velké bedny nějaký sýr, chleba a kus soleného masa. S nimi došel do malé místnůstky co byla v rohu skladu. Byl tam stůl a židle a byla obehnána zdmi, které jí chránily před pohledem těch zvenčí. Arber položil jídlo na stůl a pokývl Kaelovi. ,,Tady se můžeš převléknout a najíst. Až si odpočineš vrať se za mnou, musím nejdříve dodělat své povinnosti tady ve skladu ale pak se ještě domluvíme na tvém noclehu a co s tebou."

Redrick

Kocour se usmál. ,,Paella je místní jídlo zemědělců a nádeníků. Vidíš jak obří ta pánev je ne? Je to rychlý, jednoduchý a nakrmíš tím celou armádu odřenců co se celý den potily na slunci." Pokývne ven, kde slunce oproti temné kuchyni zářilo. ,,Jsem hodně rád, že jsem schytal tuhle povinnost. Nesnáším slunce, rád dělám ve stínu Ale hlavně dělat na těch polích kde dělají oni je pěkná makačka. A dneska ani nevíš zda tě náhodou nesežere nějaká polní havěť nebo toulající se banda ogrů." Podotkne a pak se ušklíbne. ,,Jóó na jihu to je samá omáčka a chleba jsem slyšel. Omáčka a knedlík taky. Jako asi to taky chutná dobře ale tady by to úplně neprošlo. Bude to zajímavý ale zvykneš si - Mají rádi divoké chutě a různé kombinace. Obzvláště ve městě si potrpí na hodně pálivý jídlo takže na to bacha. Pouliční kuchaři si tak přivydělávají - Nejdřív ti prodají jídlo a pak ti prodají tři pinty studené vody abys to uhasil." Zasmál se pro sebe.

Kocour se pak mírně zasměje. ,,Jo jo. Hádám, že klášter nezní úplně skvěle ale slyšel jsem, že to není tak zlý. Vyrábějí vlastní víno a kadeti mezi sebou pašujou stébla. To mě zní jako pořádná párty, možná to stojí za to si nechat vyholit hlavu." Ušklíbne se. Pak dodje otázka na ogry a Kocour párkrát pokývá a mírně zvážní. ,,Jo jo slyšel jsem. V noci je můžeš vidět - Ten tábor je tak velký, že ty jejich ohně vypadají jako druhé zapadající slunce. Ale horší je, že je taky můžeš slyšet. To jejich vřískání, smích a vytí. Nejsou daleko od města, na takové velké plošině v horách tam je to jejich velké opevnění. Ani ne pár hodin odsud - Dával bych bacha. Nejsou tam jen ogrové ale taky jejich žoldáci a ačkoliv se může zdát jako dobrý nápad tam rychle zbohatnout málokdy to dobře dopadá. Jeden grázl s farmy tam vyrazil, že se prej stane králem. Co jsem slyšel tak si z něj nějaký ogří kuchtík udělal klobásu." Otřásl se mírně při tom pomyšlení.

Mezitím se Redrick pustí do své paelly. Jídlo bylo opravdu dobré, kousky křupavé rýže promíchané s normální. Všechno bylo mírně pálivé ale hlavně velmi okořeněné což byl docela rozdíl od pobytu na lodi. A také tam byl menší náznak kouře z té vysoké teploty v jaké se jídlo připravovalo. Redrick se velmi rychle nasytil. Kocour se mezitím zapřemýšlel. ,,Hele nejjistější bude odchytit Alfonsa někde a zeptat se ho. Každopádně určitě bude práce u Hromotluka protože ten je línej jako prase a většinu z toho co má dělat ještě určitě neudělal. Ten určitě ocení pomoc hlavně z roznášení vody - Chvíli to trvá ale není to tak náročný. Je to dobrej způsob jak si vysloužit nějakou přízeň od chlapů na poly jelikož ti tam většinou touhle dobou umírají žízní. Možná ti za to řeknou něco užitečnýho - Jelikož se mi zdáš jako takovej ten zvídavej typ." Podotkne a uchechtne se.

Pokud Redrick už nemá nic na mysli může vyrazit za statek k řece. Řeka u statku tekla pomalu a lenivě. Okolo stály kůly se šňůrami na, kterých viselo sušící se prádlo. Nebyl tu žádný písek, travnatý břeh prostě zaběhl do vody což jí kolem statku dalo zakalenou a hnědou barvu. Nebylo to nic neobvyklého ani pro jižanské řeky. Řeka byla rozhodně osvěžující - Lepší slovo by bylo ledová. Rozhodně tě to probralo ale zároveň jsi ze sebe konečně pořádně smyl špínu a sůl. Po vynoření na břeh se cítíš jako nový člověk. Stále tu byla možnost, že ti Alfonso podsune novou práci nebo jsi mohl zkusit své štěstí s tím, že už by ti mohl dát nějaké oblečení alespoň. Také jsi věděl o pár věcech co potřeboval kolem statku co zmínil předtím, nebo jsi se mohl zkusit poptat někoho jiného na statku zda potřebují pomoc s něčím.

The Risky Deal

Pokrčila jsem rameny jak na jeho komentář ohledně peněz, tak i ohledně toho, že si věřil se svojí zbraně. „Loď, na které jsme se plavili zničil její vlastní kapitán při vzpouře. Divím se, že jsem to přežila, ale… jsem tu. To vysvětluje můj vzhled,“ okomentovala jsem svůj vzhled a nechala jej mluvit dále.

Nakonec mi dokonce varoval před prezentací sebe samotné jako Rudého Korzára. „Nevěřím, že tu bude zase tolik lidí, kteří by mne hledali. Jen pár mne zná jako Rudého Korzára a i to málo mne bude popisovat tak, jak vypadám…“ pokrčila jsem rameny a dodala: „Ale za varování děkuji. Pokud Rudý Korzár měl hromadu nepřátel a k tomu i přátel, kteří jej dobře znali… je asi zbytečné, abych si tedy jeho jméno půjčovala. Dostalo mne to sem… to mi asi stačí.“

„Forma na paklíč, který dokáže uzavřít jakýkoliv zámek a ty mi za to chceš dát padesát zlatých? To byly dvě noci s Rudým Korzárem… to si radši nechám…“ řekla jsem a nastavila ruku, aby mi to vrátil zpět. Ano, byla jsem lehkomyslná ale věděla jsem o tom, kolik po mne chtěli u té brány a ani těch padesát zlatých by mne nezachránilo.

„V každém případě… potřebuji nějakou práci. Lidé jako ty ji jistě budou mít nyní hodně, jak jsi řekl… Callan tu není a někdo s mými schopnostmi by se ti mohl hodit, ne? Berme v potaz pořád to, že jsem přelstila Rudého Korzára, což… též nemůže říct nikdo… loď, na které jsem byla mne za Rudého Korzára považovala do posledního momentu a k tomu jsem dostala balíček až k tobě. Ano, pozdě… ale i tak,“ chytla jsem nůž za čepel a natáhla ho rukojetí k němu, druhou rukou natáhla ruku k němu: „Můžeme si na naší spolupráci plácnout? Potřebovala bych se umýt, nějaké lepší šaty, najíst se a mít kde přespat. Navíc… jako pojistku máš to, že kdybych tě chtěla jen okrást o to málo, o co zatím žádám… tak někomu poskytneš, jak nepravý Rudý Korzár vypadá a někdo ti dá za ten popis více, než nyní ztratíš,“ poposedla jsem si o něco blíže, stále s nataženou rukou a čekající, jestli si můžeme plácnout.
Sice ano, risk stále byl, že mi ten balíček nemusel vydat… a rovnou mne mohl podhodit někomu rovnou, ale už jen to, že jsme zde seděli poukazovalo na to, že nejsem úplně neschopná. Schopní lidé se v této době jistě špatně sháněli.

Sheerah

,,Hraje to roli. Chození pozdě je špatný pro byznys. Znamená, že tví zákazníci si pokusí najít jiné překupníka. Nebo se to pokusí sehnat sami a skončí zatčení." Podotkl muž ve zbroji a pokýval směrem k ruce, kterou Sheerah svírala svůj nůž. ,,Pokud na mě vyběhneš s tímhle tak tě nabodnou na svůj meč jako prase na rožeň než se dostaneš na dosah toho řeznickýho nože." S hlasitým zachřestěním pokrčil rameny. ,,Takže bych raději nezkoušel něco vtipného a třeba to všechno dobře dopadne." Pak se natáhne zpátky do židle. ,,Ale aspoň ho máš vážně u sebe. To je alespoň nějaké pozitivum. Vypadá dokonce nepoškozeně, překvapující protože ty vapadáš jako by tě vymáchali v sudu mořský vody."

,,Callan to tady měl na starosti. Pak ho chytla Inkvizice. byl to pořádný debil stejně jako lidi se kterýma obchodoval jako Rudej korzár." Řekl a zněl dosti unaveně. Bylo jasné, že absolutně nenávidí nový post, který musel nahrazovat. ,,Sheerah jo? Já jsem Miguel. Potřásl bych ti rukou ale momentálně ti nevěřím, že se mi nepokusíš podříznout zápěstí v ten moment co jí k tobě natáhnu." Podotkne a stále udržuje dostatečně daleko od Sheerah což ale zároveň drží ji mimo dosah meče. Zdálo se, že Miguel nebyl příliš překvapený historkou o tom jak Rudý korzár zůstal na jihu. ,,Jedině dobře. Někteří muži jsou špína se, kterou se jedná pouze z nutnosti. Rudý korzár byl neuvěřitelně neschopný v tom co dělal, furt. Byl jeden z mála co na to mě koule a tak má tady ve městě spoustu přátel. A slovo o tobě se rozkřikne. Za chvíli se začnou ukazovat náhodní piráti a vymáhat dluhy, které měli s původním Rudým korzárem po tobě. Nebo to budou jeho spojenci co tě budou chtít potrestat. Tak či tak bych spal s tím nožem pod peřinou být tebou."

Miguelův pohled padl na balíček a hlasitě si povzdechl. ,,No. A já zrovna doufal, že bys mohla vědět co v tom je." Řekl a mezitím zasunul svůj meč zpátky do pochvy. ,,Jelikož já nemám nejmenší zkurvený ponětí co si tady Callan objednával. Nevím kolik to mě stát a nevím k čemu to mělo být. Ani se ho nezeptám protože debil zkurvený teď trčí v horách někde." Pak pokývnul k balíčku. ,,Podívám se a řeknu ti co si myslím, ale pokud vůbec nepoznám oč jde tak si ho spíš nechej a zkus to podsunout Inkvizici jako nález. Dostaneš za to aspoň trochu zlata." Pak převzal balíček. Nejdříve ho důkladně prohlédl než roztrhl balení a vyndal ven něco co připomínalo velkou bílou cihlu. ,,No vida. Callan objednal aspoň něco užitečnýho." Řekl spokojeně a roztáhl cihlu na dvě půlky - Jednalo se o nějakou zřejmě odlévací formu. ,,Je to forma na paklíč." Dodal po chvíli prohlížení a jeho pohled pak padnul na Sheerah.

,,Ne úplně magický artefakt ale dá se z toho jeden vyrobit. Z čistě mosazi se v tomhle odlije paklíč co dokáže otevřít jakkýkoliv magicky nechráněný zámek." Řekne a položí formu stranou zatímco viditelně přemýšlí. ,,Není to nejcennější zboží ale je užitečné." Podotkl po chvíli a sáhl po svém váčku se zlatem. ,,Dám ti za to padesát zlatých." Navrhl nakonec. ,,Řekl bych, že to je docela dobrá cena obzvláště v těhle krušných časech." Řekl a prohrábl se ve velmi chřestícím měšci, ze kterého začal již vypočítávat mince. Samozřejmě se by se asi dalo smlouvat na ceně ačkoliv Sheerah samotná nevěděla jakou cenu forma má. Možná se jí Miguel snažil obrat ale možná mluvil pravdu a nejednalo se o obzvláště cenné zboží. Na jihu by bylo padesát zlatých bohatství ačkoliv zde se to zdála být průměrná suma peněz.

Bodhi

Strážník se uklonil před Bodhi. ,,Je naší povinností a zároveň potěšením sloužit občanům Sakónie. Budiž zdráva." Řekl zatímco se Bodhi vydala na cestu napříč městem do Inkvizičního území. Mezi jednotlivými částmi města jsou ohromné rozdíly. Západní část co je pod kontrolou Královské armády je velmi uklizená a ulice jsou plné vojáků. Jsou ale naprosto vylidněné od prostých občanů, většina města tam působí pustě a opuštěně a ačkoliv se tam tvrdě pracuje zdá se, že nikde není otevřeno pro lidi kdo nenosí králův tabard. Ve střední části města byl veliký rozdíl. Ulice byly přeplněné obchodníky, žebráky a pravděpodobně zlodějíčky. Na každém rohu postávali sotva oděné polo-démonky které mávali na kolemjdoucí ať už to byly muži či ženy. Ulice byly sotva hlídané starou gardou a město tam obecně působilo starší ale špinavější.

Bodhi nakonec dorazila do východní části města. Byla podobná té střední ale klidnější. Na ulicích nebyly zlodějíčci ale bylo tu spoustu žebráků, celé ulice lemované otrhanci. Bodhi mohla sledovat muže s vyholenou hlavou v rudých róbách jak mezi žebráky pochodovali a rozdávali jím peníze, vodu a jídlo. Ulice byly relativně čisté o to se také starali muži v róbách co okolo pochodovali v celých četách s košťaty a zametali veškerý bordel směrem k řece. Čas od času byl vidět nějaký válečný kněz nebo svatý válečník v rudé zbroji s dlouhou píkou jak hlídkovali na ulicích. Lidé tu normálně otevírali své obchody veřejnosti ačkoliv se zdálo, že obchody byly kontrolované Inkvizicí z nějakého důvodu. Skoro na každém rohu byl stojánek na, kterém rudě oděný kněz četl příběhy z knihy. příběhy o tom jak Asilar bojuje s temnotou, o tom jak pronikla do pekla a vedla patnáctiletou válku proti démonům, které zahnala do hlubin pekelných. Také tam byly překupnické stánky of Inkvizice - Vyplacovali těm kdo jim přinesli magické artefakty. Ačkoliv cedula co tam měli byla trochu zastrašující. "Nález artefaktu musí být ihned nahlášen! Nálezce bude finančně odměněn. Ti jenž zatajují artefakty Inkvizici budou potrestáni!"

Bodhi nakonec dorazí k malému náměstíčku obklopeném hliněnými domy. Nebylo tam moc lidí a ani moc stráží. Opodál stál malý kostel u, kterého bylo pár Inkvizičních kadetů. Uprostřed náměstí byl veliký kotel a u něj stál prošedivělý muž v tmavě rudé róbě co míchal obsah kotle dokola a dokola. Když k němu Bodhi přišla tak vzhlédl a vlídně se usmál. ,,Požehnání bohů Elementálních i Spirituálních pro tebe mé dítě. Jak ti může skromný služebník Eccandis pomoci?" Jeho pohled spočinul na zbídačeném stavu jejího oblečení. ,,Vidím, že na tvé cestě ti bohové daly mnoho překážek. Doporučoval bych ti navštívit támhle dobré muže v kostele, kteří ti dají čisté šaty. Pak bych ti mohl nabídnout misku vývaru. Není nijak speciální ale je horký a výživný. A to je pro všechny tyto nešťastlivce velice důležité." Řekl, jeho hlas klidný a vyrovnaný. Bylo poznat, že to byl kněz z jihu narozdíl od těch vášnivých kazatelů, které Bodhi potkala po cestě.

Kromě vaření jídla se zdálo, že se také věnoval vaření lektvarů jelikož měl nějaké bylinky co se sušily na slunečním světla a na okraji ohně leželo několik bublajících flakónků a skleněných lahviček plné lektvarů. Převážně rudé barvy velmi běžné spojované s léčivými vývary. Okolo na ulici na lavičkách posedávalo pár místních. Vypadaly docela chudě jako uprchlíci z jihu podle jejich jiné pokožky od seveřanů. Měli však čistě oblečení a pojídaly z misek, které pravděpodobně dostali od mága. Zdálo se, že tohle byla obecně vystavená část města pro nově příchozí z jihu nebo pro ně byla alespoň využívána jelikož většina lidí po cestě vypadalo dost seveřansky.

Emric

Opravdu to Ulsrica na chvíli zaskočilo než pokýval. ,,Rozumím. Nešťastný způsob jak se dopravit na pevninu. Ale je dobře vidět tvůj zápal, že jsi přesto pokračoval se svou misí." Podotkl. ,,Ale mnohem důležitější pro mne bylo vědět z jaké části jihu? Je dobré vědět tamní situace." Podotkl než přešel ke špatným zprávám. Ulsric se vážně zamračil při Edricových dalších slovech. ,,A tak pronesla Asilar, že ten co nemá co skrývat netknutý bude následky svých propletených slov. Pokud jsi zfalšoval své jméno při vstupu do města přinášíš svému otci urážku. Jména mají váhu a důležitost - Spravedlivý a čestní lidé si je nemusí měnit." Řekl dosti odměřeně a tvrdě. Bylo poznat, že paladin není úplně nadšený z toho co se od Emrica dozvěděl. ,,Z pohledu svatého jsi nešťastlivec v nouzi ale také lhář. Měl bych tě potrestat a poslat ven na farmy pracovat. Ale je mou povinností vyslechnout tvou žádost o pomoc. Ukaž mi tento dopis."

Ulsric převzal dopis do svých okovaných rukavic a rozevřel ho aby si mohl přečíst zprávu od Emricova otce. Bylo vidět, že čím déle četl tím více překvapený byl. Nakonec si hlasitě povzdechl a podal dopis Emricovi zpátky. ,,Naléhavost tvého poslání předčuje tvoje zločiny. Je to tvé jediné štěstí mladý muži. Tato žádost je však mnohem nade mně. Nezbývá mi nic jiného než tě s tvojí zprávou poslat za lordem Cedrikem. On už na něco přijde." Řekne Ulsric a pokývá. Pak poukáže na schodiště za ním. ,,Lorda Cedrika najdeš v jeho pracovně v druhém patře kasáren. Přijdeš dovnitř, zdvořile se představíš a předložíš svojí žádost. Ani nemysli na to, že by ses kradl do jedné z dalších místností. Celé kasárny jsou okupované paladiny. Nepokoušej mojí štědrost." Zdůraznila pokývl Emricovi. ,,Jdi."

Jak Ulsric řekl tak bylo pravdou. Emric nejdříve musel vyjít nahoru. Celé kasárny byly plné paladinů a rytířů. A skoro všichni byly stále nasoukaní v jejich zbrojích. Zdálo se, že to nebylo jenom naoko ale jednalo se o nějaký severský zvyk. Místnosti jsou jich plné takže plížení s ekolem by bylo opravdu náročné. Paladini většinou posedávali a hovořili. Jedli a popíjely nebo se modlili k malým svatyním Asilar vytesaných do stěn kasáren. Nakonec Emric dorazil do velké pracovny místního velitele. Bylo to prostorná místnost. Protější stěna od dveří byla prakticky celá prosklená a pouštěla dovnitř silné denní světla. Byly tam i skleněné dveře s přístupem na balkon. Okolo stálo několik menších stolů a knihoven plné knih a map. Celá místnost však byla dominovaná masivním dubovým stolem, který byl pokryt několika různými mapami města a jeho okolí. Za stolem seděl lord Cedrik.

Byl to mohutný a vysoký muž. A jako jeden z mála nebyl navlečený celý v plátové zbroji ačkoliv stále měl svojí kroužkovou zbroj a přes ní navléknutou koženou vestu. Zdálo se to v tom vedru naprosto šílené ale evidentně mu to nijak nevadilo. byl hladce oholený a měl velice krátké vlasy. Jeho oči se zvedli od plánů města a zabodli se do tebe z pod hustého obočí. Minimálně vzhledově působil Cedrik jako velmi přísný muž. Skoro okamžitě se pohotově zvedl ze svě židle když jsi vstoupil. ,,Buď zdráv návštěvníku. Nemyslím si, že jsme se ještě setkali." Podotknul a napřáhl Emricovi svojí ruku. ,,Jsem lord Cedrik. Svatý paladin ve službách Asilar, věrný poddaný jeho královské výsosti, z jeho štědrosti a vůle pomazaný rytíř a lord. Mým posláním je bdít nad bezpečností města a jeho okolí. Předpokládám, že jsi za mnou vyslán s velmi závažným problémem. Vysliš tedy mou přísahu, udělám cokoliv bude v mých silách abych ti pomohl tak jak je v učeních Asilar." Dostal ze sebe celý proslov, zdálo se, že to ale všechno mínil naprosto vážně a nejednalo se pouze o nějaké představení.

Když si od Emrica vyslechl jeho situaci a pokud od něj obdržel dopis tak si ho důkladně pročte. Je vidět, že s dopisem není moc šťastný jelikož s emu svraští obočí tak moc až se málem spojí nad jeho nosem. ,,Chce co?!" Řekne mírně pobouřeně a položí dopis na stůl zatímco párkrát přejde jeho pracovnu. ,,Muže a ocel. Obě věci, které i my potřebujeme pro naší válku. Jižani již dlouho ignorovali naše rady a varování a teď se máme oslabovat kvůli jejich hrdosti a ignoranci?" Řekl stále dosti pobouřený zatímco vyhlédl z okna a začal uvažovat. ,,Ty jsi přišel z jihu z touto zprávou. Pověz mi dobrý muži, je situace opravdu tak špatná? Jak dlouho dokážou ještě vzdorovat?" Zeptal se nakonec umírněně a posadil se zpátky za svůj stůl. Pročetl si dopis ještě jednou zatímco si vyslechl Emrica.

Nakonec si povzdechl. ,,Dal jsem ti svatý slib a ten i dodržím. Pomůžeme tvému pánovi, ačkoliv ještě nevím jak. Musíš mi dát čas abych si tento problém promyslel a přednesl ho lordu Garrettovi. Ten až rozhodne." Řekne Cedrik. ,, Odvedl jsi dobrou práci. navštiv sera Ulsrica a řekni mu, že mu přikazuju aby se o tebe postaral. Dostaneš nové ošacení, jídlo a postel. Pokud si přeješ pokračovat ve svém tréninku nebo nabídnout své služby jsem si jistý, že místní milice tě mezitím přijme mezi sebe zatímco my ve vedení budeme zvažovat jak nejlépe pomoci tvým druhům na jihu." Řekl vážně a rychle si něco zapsal na kus papíru. ,,Poku'd by jsi však preferoval mohu ti napsat doporučení pro Inkvizici a můžeš vyhledat útočiště s nimi. Pokud hledáš slova mužů svátějších než my a vzdělání od nich."

Landis

Muž v brnění se zamyslel a následně pokrčil rameny. ,,Mnoho expertů na drakologii v Casteldhamu není obávám se. Určitě jich ale pár naleznete u mágů na jejich ostrovní akademii. Tam jsou učenci z celého severu jejichž znalosti jsou široké." Řekl a poukázal k zátoce kde byl přístav. ,,Pokud byste však hledal specializovaného drakologa tak byste musel do kláštera Inkvizice v horách. Mistr Albrecht, je jeden z předních učenců na draky na celém kontinentě a momentálně studuje staré spisy v klášteře. To by samozřejmě znamenalo vstoupení do Inkvizice nejdříve. Nikdo kromě jejich členů do kláštera nesmí s výjimkou těch, kteří dostanou podepsané svolení od guvernéra či lorda Garretta. Ti jsou však oa velmi zaneprázdnění ve vyšší čtvrti kam mohou jen obyvatelé Casteldhamu a královi muži." Podotkl. ,,Ať už hledáš cokoliv o dracích mistr Albrecht ti na to určitě odpoví i bez potřeby knih. K mágům vede převozník z přístavu, bude chtít zaplatit ale v jejich knihovnách se určitě něco bude dát najít." Dodal na vysvětlenou.

Když se Landis zeptá na kasárny tak mu ozbrojenec pokývne. ,,Odsud vyrazíte do leva a pak půjdete rovně až ke skále. Podél skály směrem k tomu hradu támhle na kopci až dorazíte k velkým schodům. Ty povedou nahoru do kasáren. Za vyplácení služeb jako doručování bych doporučil navštívit někoho ve skladu. Pravděpodobně tam bude Arber, takoví starší muž. Pokud tam nebude tak navštivte sera Ulsrica v hlavní budově. Za vaší službu vám vyplatí. Pak bych doporučoval navštívit západní část města. Inkvizice tam nešťastlivcům a uprchlíkům nabízí jídlo, šaty a nocleh." Řekl zatímco gestikuloval na obě strany zatímco popisoval trasu jak ke kasárnám tak k Inkvizici.

Kocour

„Díky za radu“ Paní domu se teda budu snažit nepřijít na oči a do řeky skočím hned jako budu mít čas, představa svěživé vody je v tomhle horku dost milá. „Paellu? Nikdy ale vypadá to dost dobře“ podotknu. Popadnu kalíšek s vodou a šafránem a podám ho Kocourovy. „Nemyslím si že bych měl někdy na Jihu rýži, ale tohle vypadá sakra dost dobře.“ V hlavě si zapíšu Kocourům recept, tohle se bude jednou hodit.

Pozorně poslouchám Kocourův názor na Inkvizici. Podle všeho to vypadá že Seveřani vědí co dělají, tohle nebude jen další Jižanský stát který Gnollové spolknout jako nic. „No rozhodně se do Inkvizice nechystám, ať už mají jakoukoliv pověst. Pro mě by byl nějaký dlouhodobý pobyt v klášteře asi moc velký extrém.“ Usměji se. Mám přece nějaký to vzdělání takže mám alespoň něco co nabídnout.

Společně s Kocourem se zasměju jeho historce o svém původu. „Muž Východu co ? Slyšel jsem že někde v horách mají prej Ogři tábor, nevíš o tom něco?“ Jeho rada ohledně města, je už známá ale potvrzuje to že si Jan nic nevymýšlel. Do města se podívám hned jak budu mít na sobě nějaký hadry a budu mít po pár hodinách spánku.

„Díky za radu a díky za jídlo, moc rád si dám“ převezmu misku a dám si kousek Paelly, chvilku počkám až vystydne a pak začnu opatrně přežvykovat. „Poslyš, půjdu do tý řeky se opláchnout. Kam mám potom zajít pro další práci?“