Kasárny

Opevnění, kam mě voják pošle je docela rušné. Možná stejně rušné, jako město samotné. Všude kam padne můj pohled, jsou ozbrojení muži a vojáci. Někteří plní svou funkci stráže, jiní cvičí na blížící se boj. Každou chvíli to vypadá víc a víc, že je bitva na spadnutí. Tento fakt podporuje i skupinka kluků, kterou potkám cestou do kasáren. Otrhaní a špinaví stejně jako já. Někdo takový v kasárnách hledá asi jen jedno. Být situace trochu jiná, byl bych nejspíš mezi nimi. Pořád se to může stát.

Moje kroky ale vedou směrem ke skladišti, kde by se měl nalézat Arber. Jak se blížím, tak si začínám uvědomovat, že pořádně ani nevím, co mu řeknu. Samozřejmě za předpokladu, že je to on. Bude si mě vůbec pamatovat? Těžko říct. Byl jsem ještě malý, když mě viděl. Tak to alespoň říkala mamka. No, nic, teď už je nato stejně pozdě. Ještě chvilku a budu vědět, jestli je to strýc.
Opatrně nakouknu do skladiště a vstoupím. Oproti zbytku kasáren je tu docela ticho. Připadám si trochu, jako bych se to tu chystal vykrást. A potom ho spatřím. Starší voják s prošedivělými vlasy, který něco píše do knihy. Že by … ano … vypadá jako táta. A ten hlas! Už už se chystám něco říct, ale muž mě pošle za nějakým Ulsricem. On … neví kdo jsem. Co sem vlastně čekal? Nejspíš už na svojí rodinu radši zapomněl. Tátu by si možná ještě pamatoval, ale mě?

„Nepřišel sem se zapsat.“ odpovím nakonec. Přemýšlím, jak mu říct kdo jsem. Možnost “Ahoj strejdo to jsem já Kael.“ se mi nezdá jako nejlepší volba. „Jmenuju se Kael.“ začnu opatrně. Arberovu pozornost mám, teď mu jenom říct, co potřebuju. „Jsem z jihu, z vesnice jménem Jižní hraničná. Hledám tady svého strýce.“ Doufám, že mu jméno domova trochu osvětlí vzpomínky. Pokud ne, pořád můžu zmínit tátu.

Kasárna

Až po několika projitých uličkách si uvědomím, že jsem ještě neviděl jedinou svatyni, kapli nebo jen symbol Eccandis nebo jiného jižanského božstva. Inkvizice je zde asi velmi důsledná. Na splnění zameškaných povinných modliteb si ale budu muset najít čas a příležitost později. Při stoupání se kolem opět začne tvořit zástup. V kasárnách většina z nich zastavuje a někteří se hlásí do služeb armády. Já postupuji až na třetí nádvoří. Procházím kolem vojáků, cvičících se v boji s mečem. Jejich styl je jiný, ale nic, co bych v minulosti neviděl. Oproti jižanskému má své silné, ale také slabé stránky. V boji s ogry a jinouhavětí se ale ukazuje jako účinnější a nejspíš jeden z důvodů, proč se zde daří mnohem lépe čelit hordám temnot. Překvapuje mě, že i vyšší důstojníci si dali práci a jsou navlečeni do těžké zbroje. Nezdá se, že by se zapojovali do výcviku ani že by hrozilo bezprostřední nebezpečí. To by okolí města a farmy vypadalo úplně jinak. Nejspíš jde jen o zvýraznění válečného stavu.

Z moře. Odpovím jinak, než nejspíš ser očekával.
Loď, jak se později ukázalo, pašerácká, ztroskotala poblíž západního pobřeží. To, co mi zůstalo po okradení piráty jsem ztratil při ztroskotání.
Mé nadšení trochu opadne, když mi ser Ulsric oznámí, že mě nepřijme ani lord Cedrik. Nezbývá mi, než dopis předat jeho zástupci.

Je to prosba o pomoc ... Je od mého otce.
Použiji poslední, nejzoufalejší a nejriskantnější stéblo, kterého se nyní mohu chytit.
Lhal jsem u brány, abych se vyhnul problémům. Neměl jsem jim jak dokázat, kdo jsem. Stejně tak to nemám jak dokázat Vám.

Bez vyslyšení žádosti se nemohu vrátit domů, jak jistě chápete. Mohl bych zde nebo někde poblíž získat místo na přespání? Byl jsem učen ranhojičství, číst a psát umím také. Samozřejmě bych si ubytování odpracoval.
Zoufaleji snad už působit nemůžu. Být dědičným synem, tak se propadnu hanbou.

Směr východní část

Tem voják mi dával cenné informace. Původně jsem si myslela, že se budu chtít dostat na ostrov, kde jsou mágové. Ale ti skuteční, ti z jihu, na tom ostrově nejsou. Možná je tu kněz Aurentie, určitě Eccandis. A pak? Že město bude obléháno a bude tady další válka? K čertu s tím vším! Z jedné člověk tak tak vyvázne a u druhé se objeví.

"Děkuji za všechna tvoje slova. Velmi si jich vážím. Kdybych ti snad někdy mohla s něčím pomoci, vyhledej Bodhi. Tak se jmenuji." Odpovím mu krátce, mile, s pevným a přesvědčivým hlasem. Nezmiňuji však co umím a co nikoliv. On se toho ale jistě dopídí pokud bude chtít.

Mé kroky tak směřují do východní části města. Tam, kde najdu Inkvizici. To ona rozdává šatstvo, o které mi nejde a jídlo pro chudé. A právě to jídlo měl vařit kněz Eccandis. Šla jsem po jistotě. On tam je, druhý kněz ve svatyni možná. A já nyní nemohla ztrácet čas.

Jdu poměrně rychle... Po cestě se snad zeptám na cestu kdybych nemohla najít tu správnou budovu, ale něco mi říká, že s tímto nebudu mít problém.
Rozhlížím se kolem sebe snažíc si všimnout čehokoliv nebo kohokoliv pro mě zajímavého.

Jen musím vymyslet, kde vlastně strávím první noc v tomhle městě.

The Package

Ha! Konečně zde byl někdo, kdo mne neposlal k šípku. Navíc, vypadalo to, že jsem konečně byla na stopě a třeba mne čekala i nějaká odměna. Pokud ten kartograf byl příjemce balíčku, musel za to přeci zaplatit!

Stánek jsem našla poměrně rychle, ale nikdo tam nebyl. Spíše mne ten obchodník nechal dost čekat, než se ukázal někdo, kdo vypadal, že mne dostane dovnitř… možná za danou osobou, nebo to byl právě ten obchodník?

Než jsem se ale dokázala představit, zavřela jsem dveře a s otočením jsem si všimla toho do jaké situace jsem se dostala. No super… mám to já ale štěstí, řekla jsem si a jednu ruku založila za záda. Držela jsem v ní tu zbraň, kterou jsem získala v té chýši od toho mladíka.
Pokud to byla past, neplánovala jsem zde jen tak zemřít.
Ani jsem nepípla a on již spustil. Všichni v tomto městě mají špatný zlozvyk nepouštět nikoho k řeči, proběhlo mi hlavou a já čekala, co všechno mi řekne.

„Callan? Hm? No… balíček ale mám, to, že jdu pozdě by nemělo hrát takovou roli, ne?“ Řekla jsem nevinně, protože pořád to mělo nějakou cenu… snad. Nesnažila jsem se tedy ani předstírat to, kým jsem… tento člověk očividně Rudého Korzára znal.

„Sheerah, těší mne…“ představila jsem se a mírně se uklonila. V jedné ruce balíček a v té druhé zbraň. Nebylo nad takovéto příjemné situace.

Následoval další monolog, do kterého jsem nemohla vstoupit a já tak mohla přistoupit, přisunula jsem si jednu z židlí a řekla: „Asi je nám oběma jasné, že hlavním cílem je přežít tento den. I když věřím, že… ať jsi kdokoliv, pořád mne možná trochu podceňuješ a… nemám moc zájem zabíjet někoho, kdo mi může pomoct,“ přisunula jsem si židli před něj, posadila se, jednu nohu přes tu druhou. Na koleni balíček, na druhé má vlastní zbraň.

„Co bych mu udělala…“ pokrčila jsem rameny a na chvíli se zamyslela: „… tvůj příběh je plus mínus přesný, až na pár detailů. Většina lidí mi platilo ráno… takže poté, co jsem Rudému Korzárovi dopřála noc plnou snů se město obrátilo v chaos. On mi nezaplatil, protože ráno spal jako zabitý… řekněme, že jsem prostě dobrá v plnění snů. No… tak jsem si vzala to, co je jeho jako platbu a nalodila se na první loď, která chtěla pomoct Rudému Korzárovi. Co se s ním stalo? Nevím. Nejspíše je mrtvý? Podle toho, jak se lidi naloďovali, byla jsem na jedné z posledních lodí…“ pokrčila jsem rameny a dodala: „Navíc ne, nevím, co v tom je. Připadalo mi, že nerozbalený balíček bude mít větší hodnotu než ten nerozbalený. Rudý Korzár se rád chvástal tím, co dokázal… a nikde moc nebyla zmínka o tom, že by se díval do toho, co má doručit. Protože ale většinou pašoval artefakty a… ten Callan… se rozhodl to něco získat od Inkvizice… tak čekám, že to bude nějaký artefakt. Něco podobného jako rozmetlo tu loď, na které jsme byli a též to, proč takto vypadám,“ poukázala jsem na svůj nebohý stav a povzdechla si.

Balíček jsem tedy k němu na dlani natáhla: „Takže… za toto nic od tebe nedostanu? Protože jsem ti asi řekla více informací než ty mne, mohl bys mi aspoň říct, co je to za artefakt a jakou to má hodnotu. Ráda bych se někde dnes vyspala a najedla…“ můj výraz připomínající samotnou chodící smrt v tento moment, protože za poslední den jsem toho měla až-až. Štěstí mi nikdy nepřálo ale dnes to byl vyloženě extrém.

Bodhi

Voják přikývl Bodhi na její následující otázku. ,,No ne úplně lodě ale ve Starém Přístavu je převozník se člunem. Za malý poplatek vás převeze přes zátoku až k mágům. Je to docela dlouhá cesta a myslím, že dneska si účtují trochu více než před měsíci. Ale určitě tam stále je." Řekl jí a poukázal napravo od přístaviště královské armády. Pak se zamyslí nad svatyní Aurentie. ,,Je to možné. Pár mágů přišlo z jihu a ti sloužily jako knězi tam na jihu.. myslím. Nevyznám se osobně v jejich zvláštní církvi. Ale mágové na ostrově se s nimi úplně nemusí takže možná ještě jsou ve městě ve svatyních Elementálních bohů. Možná tam byl i nějaký mág Aurentie ale sám vám nemohu říct na jistotu. Nikdy jsem žádnou z těch svatyň nenavštívil. Vím, že tu určitě je mág Eccandis protože vařil a rozdával jídlo chudým."

Voják se pak mírně zarazil když se ho Bodhi zeptá jestli něco Inkvizice bude chtít. Zdá se, že pro něj ta vyhlídka přišla dosti nesmyslná. ,,Inkvizice? Ne ne. Inkvizice koná vůli boží, milosrdná Asilar dohlíží na ty méně šťastné a její služebníci a válečníci jsou instrumenty její pomoci. Žádné platby ani služby. Pro občany Sakónie Inkvizice musí sloužit stejně jako my vojáci musíme sloužit." Pokýval Bodhi párkrát na vysvětlenou. Zdálo se, že ti loajální králi měli na Inkvizici mnohem jiný náhled než cizinci a místní. Pak poukázal kolem sebe. ,,Asi jste ještě neslyšela ale jen pár mil odsud v horách táboří obří armáda ogrů a brogonů. Připravujeme se na obléhání města, místní rada oficiálně přijala nadvládu krále Ruelgara, budiž požehnán. Potřebujeme všechny volné noclehy, zbraně, zbroje, jídlo i ošacení pro naše vojáky a nové dobrovolníky. Lord Garrett převzal kontrolu nad touto částí města všichni řemeslníci nyní plní kontrakt pro krále a jeho armádu. Jenom střední staré město a východní město nejsou zaúkolované a stále provozují své obchody jako normálně." Dodal na vysvětlenou.

Cesta na ostrov mohla stát peníze co Bodhi neměla ale možná také ne, či by si to možná mohla domluvit. V nejhorším případě by možná cestou v starém přístavu narazila na nějakou jinou příležitost jak získat peníze. Nebo se mohla vydat do východní části města kde byla svatyně Aurentie a pokusit se zjistit jestli tam je mág. Popřípadě vyhledat mága ohně co připravoval jídlo pro chudé. A nebo ve východní části města navštívit Inkvizici a pokusit se od nich získat nějaké jídlo a oblečení co údajně rozdávali za nic v rámci jejich svatého poslání.

Zelv a Tamala

Písař poctivě zapisuje zatímco mu Zelv diktuje informace co požaduje. Když vzejde jeho příjmení zarazí se písař. ,,Máš něco společného s Fortuiny z Elricu? Jsou to také Proklatci jak ty." Voják mírně poklepá na stůl. ,,Relevance?" Písař rychle pokýval. ,,Jistě pardon - Okupace?" Když Zelv ze sebe vytlačí své vysvětlení písař na něj tázavě pohlédne a pak si jednoduše nahlas řekne. ,,Prostitutka." A zapíše to na papír. Zbytek už jde relativně hladce bez dalších zastávek či zádrhelů ačkoliv písařův dotaz určitě musel vyvolat nějaké otázky. Elric už byl zmíněn Jeanem na rozcestí. Evidentně to je nějaká vesnice na sever od Casteldhamu. Ale nyní měl Zelv svojí propustku do města a mohl vyrazit směrem k přístavu.

Karstan přijme lístky od Tamaly a párkrát jí pokývne zatímco si je prohlédne. ,,Děkuji léčitelko. Opatruj se." A rozloučil se s ní. S tím se tamala také vydá na vyplnění jejich informací. Čímž si projde jednodušeji než Zelv ačkoliv dostane zvláštní pohled od vojáka když uslyší její příjmení. Potom se tedy může vydat do města a ona se Zelvem se vydají stejným směrem po hlavní ulici dolů do přístavu. Nejdříve skrze západní přístav plný králových lodí a jeho vojáků až nakonec do starého přístavu kde to už vypadalo trochu nadějněji s hledáním jejich přátel z jihu. Stálo tam okolo mnoho lodí některé dokonce vypadaly povědomně z Ahazu Dalabi. Opodál postávali nějací dělníci co vykládali zboží z lodí ale také žebráci co toho hodně vidí ačkoliv za to většinou chtějí peníze, kterých jste momentálně moc neměli.

Zatímco se Zelv vyptává dorazí tamala k němu právě včas aby slyšela na co se ptá i odpověď od jednoho z pracovníků v přístavu - Zdá se, že oba máte stejný nebo alespoň podobný cíl. Námořník krátce pokýve Zelvovi. ,,Jo jo pár lodí z jihu tu bylo no. Byl tu Rychlý Tanečník asi před dvěma dny. Připlul někde z Tarzalu. Převážně ženy a děti, prý království padlo gnollské hordě. Strašné zvěsti - Ty ubohé duše jsou teďka s Inkvizicí myslím. Ujali se jich, teď už si na to dávají majzla po tom co se stalo minulý týden." Druhý nádenník pokýval vedle něj. ,,Jo to byly dvě další lodě co dorazili asi tak před týdnem z jihu. Odkud to bylo? Ahaz Dalabi myslím nebo tak nějak." První nádeník rychle přikývne na souhlas. ,,Bylo to strašný. Hodně takovejch jako jsi ty. Samí krasavci a krasavice vedle sebe, přitáhli ti grázlové co vlastní nevěstince v Bahnité čtvrti. Začali je chytat jak divou zvěř a tahat je pryč do města, řičeli jak prasata bylo to nechutný." Dodal a zavrtěl hlavou při té vzpomínce.

,,Zatímco je chytali ukázala se Inkvizice. Ne stará garda ty určitě podplatily aby si je mohli pochytat. Většina z těch démonů už byla pryč myslím, že zachránily jen jednu holku, kterou vzali sebou. Od tý doby tady Inkvizice hlídkuje vždycky když dorazí uprchlíci aby je nikdo nechytal." Přidal. Druhý nádeník se pak otočí na Tamalu. ,,Hele třeba ona je jedna z tvejch." Podotkl. ,,Ještě jména těch lodí co? Jak se to jen jmenovali. Nějak.. Mávení nebo něco." První se do toho opět vsune. ,,Šťastný mámení a Velkej kolovrat." Obě lodě, které byly v přístavu s vámi když jste opouštěli Ahaz Dalabi.

Redrick

Kocour kroutí pánví ze strany na stranu. ,,Jo tka ztroskotal proto vypadáš tak zbídačeně. Hele skočil bych do řeky být tebou. Až všechny děvčeta přestanou prát. Nebo pokud máš figuru se kterou by ses před nima předvedl tak si tam skoč rovnou." Zasmál se kocour a pokračuje ve vaření jeho paelly. ,,Řeka je pomalá takže tě to nikam neodnese. Smeješ ze sebe všechnu tu sůl. Alfonso ti už nějaký hadry dá. On toho má strašně moc, paní domácnosti pro něj vždycky nakupuje ačkoliv nosí furt ty tři samí košile." Zasmál se Kocour, zdálo se, že je to obecně veselý chlapík co si svojí práci a pozici na farmě velice užívá. Pak ale spozorní. ,,Jen si dávej bacha. Nikdy nechoď do patra hlavního domu. Alfonso je fajn ale paní domu - Nemá lidi jako my úplně v lásce. A hrozně se vzteká když jí jdeme na oči." Podotkl Kocour a protočil jeho oči v sloup.

,,Což je fakt škoda protože je to fakt pořádnej kus ženský. Kdyby ti neutrhla hlavu za to, že existuješ tak bych tě poslal se na ní podívat." zasmál se Kocour a hodil další hrst oleje do pánve. ,,Měls někdy paellu? Asi ne co na jihu? To uvidíš. Z týhle jedný pánve nakrmíme všechny nádeníky." Řekl a pousmál se mírně následovali nově připravené cibule od Redricka a pak trochu oleje. Následovalo maso a rýže a začal to všechno míchat dohromady na té obří pánvi. Nepoužíval na to žádnou naběračku prostě popadl za jeden konec a divoce s ní škubal čímž rýže létala směrem k němu a pak s ní mírně zatřásl aby se trochu sesypala dolů jen aby s celou pánví mohl opět škubnout. ,,Je to pěkná makačka. Hele někde támhle vedle tebe by měl být kalíšek s vodou a šafránem tak mi to sem přines ať to do toho můžem nalejt." Jakmile je mu kalíšek předán tak ho chrstne na rýži a položí jí zpátky na oheň. ,,Normálně to necháš ležet dokud rýže na dně není křupavá." Dodá na vysvětlenou. Je to velmi zajímavé jídlo. Velmi barevné díky šafránu a na té obří pánvi toho je fakt hodně.

Zatímco čekali na to až se rýže trochu přivaří podívá se Kocour na Redricka. ,,Narukovat jo? To je celkem odvážný. K armádě nebo k Inkvizici? Měli jsme tady nádeníky co šli k oběma mají teď hodně slušnej život. Trochu jim závidím." Řekl s úsměvem a zamyslel se. ,,Co se týče bylinek tak ve městě asi jsou nějací alchymisti a ranhojiči. Nás to tady moc nezajímá. Inkvizice posílá ty jejich kadety aby sbírali bylinky. Dělají z nich lektvary v klášteře co pak roznáší nemocným." Vysvětlil Kocour. ,,Inkvizice dostává špatnou reputaci protože jsou přísný na bezvěrce, pašeráky a neregistrovaný uprchlíky. Ale pokud se zaregistruješ jako občan tak se k tobě budou chovat hodně dobře. Je to jejich svaté poslání - Slyšel jsem, že v klášteře nabízí vzdělání i trénink." Řekl a pokrčil rameny. ,,Ale co já vím možná to je propaganda a v klášteře tam mučej malý děti." Zasmál se mírně.

Pak se na chvíli zamyslí. ,,Dlouho? Mno.. Jako docela jo no. Pár let už minimálně přišli jsme z východu po tom co to tam zabrali ogrové a jejich žoldáci. Nijak mi to nechybí lidi tam byly mizerní a neměli smysl pro humor. Miloval jsem tam jednu krásnou děvčinu ta mi řekla, že jsem šklebící se šmejd a, že mě Asilar potrestá za hříchy mých předků. Tak jsem jim šlohl prachy, nějaký dobrý boty a víno a vypadl jsem do Casteldhamu." Zasmál se Kocour při té vzpomínce. ,,Hele ve městě si hlavně dávej bacha na grázli. Jsou tam gangy a lidi co jsou prakticky banditi v ulicích. Jseš v bezpečí jenom pod dohledem Inkvizice nebo Královských vojáků. Stará garda se vždycky dá podplatit aby se nedívali. Pokud máš magický artefakty okamžitě je předej Inkvizici protože jestli tě s tím chytnou bez nahlášení - jseš pašerák a máš průser." Pak se ještě zamyslí. ,,Třetí branou tě pustí dovnitř a zaregistrují tě jako občana Sakónie. Nemá to žádný nevýhody ale kdybys ses vážně chtěl vyhnout úřadům stačí říct strážím u Staré brány co chtějí vědět. Až budeš mít farmářské oblečení tak bys jim mohl říct, že jdeš ze statku aby ses domluvil z kovářem na opravě nástrojů a oni tě pustí. Ale jak říkám, to jen pokud se chceš vyhnout papírování. Jinak bych šel třetí bránou." Dodal.

,,Dáš si kousek?" Nabídne pak Redrickovi po tom co se zdá, že Paella je hotová jelikož začal udušovat plamen aby přestal zahřívat pánev. Vytáhl velkou dřevěnou misku a naložil do ní docela velkou porci. Což ale neudělalo skoro nic s množstvím jídla v pánvi. Rýže měla žlutou barvu s kusami vepřového a kuřecího masa a část z ní byla nahnědlá a křupavá.

Sheerah

Sheerah dojde za mužem v pozlacené zbrojy, který natočí hlavu a pohled mu padne na balíček se stejným symbolem jako má na svém hrudním plátu. Pak jeho pohled skočí nahoru k Sheerah a v neposlední řadě k jejímu červenému oděvu. Beze slova se otočí zpátky a rychle předá nějakému kolemjdoucímu malý hnědý balíček po tom co on mu podsune zlato. Následně se rozhlédne ze strany na stranu jako by si dával na někoho pozor. Pak se nadechne a řekne dost nahlas aby to slyšelo i pár lidí kolem. ,,Balíček pro kartografa? Jo, ten má stánek za rohem. Říkal, že se tak za pět minut vrátí." Pootočí k Sheerah a krátce jí pokývne. Pak už jí vůbec nevěnuje svojí pozornost a opět se věnuje předávání malých hnědých balíčků za podsunuté zlato. zdálo se, že pár lidí jeho slova pochytila ale zároveň je vůbec nezajímala když slyšeli něco o balíčku pro kartografa.

Stánek o, kterém mluvil byl opravdu za rohem. Momentálně opuštěný se vším zbožím uklizeným logicky. Jednalo se o hodně divné místo pro stánek, byla to malá zapadlá ulička. Trochu španavá ale hlavně tam nikdo nebyl, normálně by si obchodníci daly svůj stánek někam do popředí kde se dá snadno najít a upoutá pozornost kolemjdoucích. Sheerah tam musí postávat pár minut než se konečně někdo objeví. Byl to ten samí strážce v pozlacené zbroji co jí o tom stánku řekl. Vešel do uličky a nejdříve se rozhlédl zda tady nikdo není. Pak pokývl Sheerah aby ho následovala. Přešel okolo stánku k domu u, kterého stál a vytáhl z kapsy klíč, kterým otevřel dveře. Opět pokynul Sheerah pro jistotu pokud ho ještě nenásledovala a pak vešel dovnitř. Byl to nějaký sklad, leželi tam krabice a sudy všude. Většina z toho byla překrytá plátnem, vzduch byl těžký a vlhký a byla v něm matně cítit plíseň. Leželo tam pár židlí, jednu z nich si muž přitáhl a posadil se na ní. ,,Zavři dveře." Řekl tiše a počkal až to Sheerah udělá. Pak tasil svůj meč a položil si ho přes kolena.

,,Tak jo pojďme si vyjasnit pár věcí děvče. Za prvé - Nechlub se tím kdo seš a už vůbec nemávej svým zbožím tady na veřejnosti. Uvidí tě špatnej člověk, napráská tě Červeným plášťům a můžeš říct sbohem svému účesu a svobodné vůli. Nebo životu to už záleží na tom jestli si budou myslet jestli jsi opravdu Rudý korzár nebo ne." Změřil jí chladným pohledem. ,,Za druhé - Jdeš pozdě. Callan se rozhodl to získat od Inkvizice protože čekal tak dlouho a ti magoři ho během toho chytli a odtáhli do kláštera. Teď kvůli tomu, že se ten debil nechal chytit musím v přístavu dělat já. Takže nemám nejlepší náladu co se týče celé téhle záležitosti." Na chvíli se odmlčel než dodal tu nejvážnější část. ,,Za třetí - Nevím kdo kurva jsi. Ale rozhodně nejseš Rudej korzár to vím na jistotu." Jak se zdálo on a jeho skupina s korzárem už pracovali takže věděli kdo to byl.

,,Což ale znamená, že máš i trochu štěstí. Kdybys byla skutečnej Korzár a takhle to všechno dosrala tak bych tě vykuchal tady na místě. Ale jelikož Korzár nejsi tak ti dám možnost vysvětlit mi o co tady přesně jde. A možná ti i za ten balíček nakonec zaplatím. Možná tě stejně zabiju, pokud zjistím, že jsi příliš mnoho potíží." Řekl a poklepal svůj meč párkrát. ,,Nech mě hádat. Rudej korzár si tě někde na jihu odchytil a chtěl to do tebe strčit. Debil zkurvenej vždycky koukal po Proklatcích. Místo toho chytnul špatnou holku co mu dala kudlu ke koulím a ukradla mu všechno včetně toho balíčku." Po chvíli zvažování dodal. ,,Což u mě vyvolává dvě otázky. Co jsi udělala se skutečným Rudým korzárem? A jestli víš co v tom balíku máš?" Řekl a pokýval jí. Také spustil svůj meč dolů, alespoň momentálně se nezdálo, že by jí plánoval napadnout.

Kael

Voják se natočil k pevnosti co stála na kopci nad městem a poukázal na ní. ,,Držte se u městské zdi a jděte odsud do leva až dojdete ke schodišti. Tam vyjdete nahoru a dorazíte do první úrovně opevnění kde jsou kasárny. To je ještě část opevnění přístupná veřejnosti takže vás nikdo zastavovat nebude." Jak voják popsal tak taková opravdu byla cesta do kasáren. Dlouhou ulicí podél hradeb až se došlo ke schodišti co vedlo k opevněnému komplexu na kopci co se tyčil nad městem. Už zezdola byly slyšet pokřiky vojáků a třískání zbraní. Všude okolo postávali muži ve zbrojích i různobarevných kabátcích a buďto byly na stráži nebo si jen tak mezi sebou něco povídaly. Město se zdálo až po zuby ozbrojeno a zbrojilo se ještě více. Společně s Kaelem nahoru šplhali i další uprchlíci ale také mladíci jeho věku - Dost možná dobrovolníci co byly na jejich cestě se přidat ke královské armádě.

První část pevnosti měla několik velkých kamenných budov a tři oddělené nádvoří. Jedno sloužilo čistě jako místo kde se vojáci scházeli a trávily čas ale ty druhé dvě nádvoří byly evidentně rezervované pro trénink. Na jednom byly muži v bílých tabardech co proti sobě šermovali bez instruktorů. Na druhém byly muži v rudo-bílých kabátcích, kteří si procvičovali úchop zbraní a různé typy výpadů a krytů pod dohledem mužů v těžkých plátových zbrojích. Všude na stěnách visí královské praporce, každý ozbrojenec tady má meč a kuš nebo jinou kombinaci zbraně na blízko a na dálku. V pozadí bylo slyšet drnčení tětiv a duté nárazy, někde se tady ještě trénovala lukostřelba a střelba s kuší evidentně ale nebylo to tak na oku jako trénink s meči. Přes nádvoří na druhou stranu vedla cesta k druhému schodišti co vedlo k tvrzi, která byla ještě výše než kasárny. Ale už odsud bylo vidět, že schodiště je důkladně střeženo muži v plátových zbrojích.

Když si Kael odchytne nějakého vojáka tak se zdá být stejně formální jako ti u brány ale také stejně nápomocný. Když se zeptá na Arbera tak mu ukáže na menší z kamenných staveb. Byla to jediná co měla pouze jedno patro ale byla trochu delší než ty ostatní stavby v kasárnách. ,,Arber je ve skladu. Zrovna sepisuje inventář najdete ho hned u vchodu. Šedivý muž, bude určitě psát do knihy nebo počítat nějaké sudy." Když Kael vešel do skladu rychle Arbera našel. Byl to opravdu již starší muž, který docela zešedl a v některých místech byla dokonce vidět čirá bílá. Momentálně stál u pultu a psal brkem do obrovské knihy se soustředěným výrazem. Měl na sobě kroužkovou zbroj jako většina vojáků ve městě a bílý tabard s černým lvem. ,,Ještě to není hotové. Musím přepočítat pytle pepře." Řekl hlubším silným hlasem. Vzhledově se Kaelovu otci podobal ale ten hlas byl jasnou známkou, že toto je ten Arber, kterého Kael hledal. Arber a Kaelův otec prý zněly hlasově skoro stejně. Když Arber vzhlédne a všimne si, že Kael není jeden z vojáků svraští své obočí. ,,Ach pardon mladíku. Pokud se chceš zapsat k domobraně zajdi se serem Ulsricem v hlavní budově kasáren." Pokývl mu. Zdálo se, že ho nepoznal. Což nebylo zas tak zvláštní jelikož jste se neviděli celá léta.

Emric

Voják pokývl Emricovi. ,,Stačí vojáku. Je mým potěšením a mou povinností občane. Přeji vám hodně štěstí v kasárnách. Nechť nad vámi Asilar drží ochranou ruku." To byla ta druhá věc na seveřanech. Náboženství. Emric si toho mohl všimnou jak procházel městem. Většinou v jižanských městech bylo na každém rohu nějaké vyobrazení Elementálních bohů, nebo nějaká domácí svatyně. A každé město mělo několik kostelů a klidně i několik katedrál zasvěcených těmto božstův. Nic takového tady ale nebylo. Jediné vyobrazení byla občasná fontána na, které stále socha Asilar a jednou mohl pochytit podobiznu Haviho nakreslenou uhlem na zeď jedné z kováren. Po chvíli chůze dorazil Emric ke schodišti co veldo nahoru ke opevněným kasárnám. Mohl si všimnou dalších uprchlíků se, kterými dorazil jak také jdou nahoru ke kasárnám ale také hodně mladých mužů co pravděpodobně šli nahoru aby se zapsali ke královské armádě.

První část pevnosti měla několik velkých kamenných budov a tři oddělené nádvoří. Jedno sloužilo čistě jako místo kde se vojáci scházeli a trávily čas ale ty druhé dvě nádvoří byly evidentně rezervované pro trénink. Na jednom byly muži v bílých tabardech co proti sobě šermovali bez instruktorů. Na druhém byly muži v rudo-bílých kabátcích, kteří si procvičovali úchop zbraní a různé typy výpadů a krytů pod dohledem mužů v těžkých plátových zbrojích. Všude na stěnách visí královské praporce, každý ozbrojenec tady má meč a kuš nebo jinou kombinaci zbraně na blízko a na dálku. V pozadí bylo slyšet drnčení tětiv a duté nárazy, někde se tady ještě trénovala lukostřelba a střelba s kuší evidentně ale nebylo to tak na oku jako trénink s meči. Přes nádvoří na druhou stranu vedla cesta k druhému schodišti co vedlo k tvrzi, která byla ještě výše než kasárny. Ale už odsud bylo vidět, že schodiště je důkladně střeženo muži v plátových zbrojích.

Najít sera Ulsrica nebylo zas tak těžké. Hned naproti od cvičících mužů v rudo-bílých kabátcích byla ta největší kasárenská budova. Měla tři patra a předsunutou dřevěnou verandu na, které byly stoly a židle. Posedávali tam dobře oblečení muži a také vojáci v těch nejkvalitnějších zbrojích a diskutovali mezi sebou nad poháry. Ser Ulsric byl uvnitř a postával podstavce na, kterém měl velkou knihu ve, které listoval. Zdálo se, že si něco do ní poznamenával. Byl kompletně oblečený v plátové zbroji a pod ní měl také svojí kroužkovou zbroj. Dokonce měl nataženou svojí kapuci s ocelových kroužků nataženou přes hlavu. Narozdíl od ostatních byl jeho tabard rozčtvrcený na rudou a bílou. Vzhlédl od své knihy a změřil Emrica pohledem ačkoliv se zatvářil dost zaskočeně když vytáhl dopis a zmínil lorda Garretta. Evidentně očekával jen dalšího rekruta. Podívá se na pečeť a pak Emrica.

,,Neočekávali jsme žádné zprávy z jihu. Odkud přicházíš dobrý muži?" Zeptal se a párkrát zalistoval ve své knize jako by se snažil o Emricovi najít zmínku ale marně. ,,Lord Garrett je neuvěřitelně zaměstnaný muž co se musí starat o bezpečí města a celého království. Momentálně plánuje strategii našeho boje s ogry. Za žádnou cenu nesmí být vyrušován. I kdybych chtěl nemám oprávnění tě k němu pustit to mají pouze moji nadřízení." Řekl Ulsric přísně a pokynul Emricovi. ,,A lord Cedrik je také velmi zaměstnaný muž co se musí starat o bezpečnost města a jeho okolí. Já sloužím jako Cedrikův zástupce pro většinu záležitostí. Předej mi tento dopis posle a jsem si jistý, že ti budu schopný pomoct stejně dobře jako oni."

Landis

Muž ve zbroji pozvedl svou dlaň aby Landise zastavil než se dostane příliš blízko k domu. ,,Buď zdráv občane. Chci tě požádat aby jsi se držel dál od tohoto domu. Momentálně tady řešíme zločin toho nejhoršího kalibru. Odcizení nevinného života." Řekl velmi důležitě a pak pokýval an Landisovu otázku. ,,Pokud tvůj dopis byl určen pro Merlika Uresfona musím tě zklamat občane. Ale známí přední expert na drakologii byl včera večer surově zavražděn." Řekl rytíř a poukázal ne všechnu krev kolem na ulici. ,,Stále ejště nevíme přesně co se stalo. Nikdo u toho nebyl svědkem teprve ráno našli všechnu krev, jeho tělo a jeho poničený dům." Podotkl rytíř a svěsil hlavu mírně. ,,Asilar budiž milostivá vůči nebožtíkovi a Havi budiž spravedlivý v jeho soudu. Nikdo si nezasluhuje odejít takovýmto způsobem."

Pak jeho pohled padnul na Landisův dopis. ,,Pokud jsi posel pro nebožtíka navštiv kasárny. Ser Ursic ti proplatí tvojí službu a cestu. Bohužel svojí zprávu již doručit nemůžeš. Mohu ti ale slíbit občane, že tohoto nechutného braha najdeme a potrestáme. Svatý hněv Asilar se snese na všechny kdo se opováží zhřešit v tomto městě." Řekl vážně. Zdálo se, že Landisova cesta se dost zkomplikovala. Bylo možné, že ačkoliv jeho kontakt je mrtví mohl mít domě stále nějaké relevantní dokumenty k drakům ale to by vyžadovalo získat přístup ke scéně zločinu. Další možnost bylo pokusit se najít nového drakologa.

Nezdálo se, že by tady kromě vojáků co vyšetřovali scénu stálo mnoho lidí. Naopak ulice byla celkem prázdná, jedno místo kde by mohl někdo být je potenciálně svatyně Eccandis naproti od hospody.

Kocour

Trhání cibule poměrně rychle uteče. Nejedná se o nějak extra těžkou práci, po chvilce mám přeplněný košík. Podle mě nejlepší ze tří alternativ. Půda se zdá být na severu jiná, celkově přístup lidí je tu dost jiný. Chlap mě sotva zná a hned mi dá práci, myslím že se mi tu bude líbit. Cibule odnesu do kuchyně, cestou ještě potkám několik přeživších, většina ale odešla do města.

Kocour je další polo-upír kterého na tomto kontinentě vidím. Dobré znamení že se tu můj druh dokáže uchytit. „Jasně šéfe jsem tu novej, před chvílí jsem připlul do této krásně vlasti.“ Kocour má v kuchyni evidentně spoustu práce, asi dělá jídlo pro celou farmu. Takže se mu další pracant bude hodit.

Dle jeho instrukcí položím pánev s cibulemi na stůl a začnu je umývat. „Já jsem Red“ houknu na něj. „Já tu akorát odpracovávám dnešní nocleh“ upřesním zatímco se pouštím do zpracování těch cibulí. „Jo tak nějak. Alfonso vypadá jako slušnej chlap. Naše loď ztroskotala na moři a já všechno ztratil. Takže ničím nepohrdnu.“ Popadnu nůž a začnu krájet cibule, snad u toho nebudu moc bulet.

„Chtěl bych zítra do města. Nejspíš narukovat a nebo si sehnat nějakou práci kde budu moc šmajkovat do bylinek. Ty jsi tu dlouho? Mám si ve městě na něco dávat majzla ? … o inkvizici už vím." zeptám se. Jakákoliv rada od místních se bude hodit.