Muž na rozcestí

Hilda mi dá docela naději ohledně té šunky. Ale rozhodně nehodlám být tím prvním pokusným králíkem který jí bude muset ochutnat. Nakonec si ale po troše váhání přece jenom kus dám. Po týdnech zavřených v tom pekle, kde jsem přežíval na jídle co chutnalo jak zvratky, je sto let stará šunka přece jenom značné polepšení, stejně většina chodu tvoří zaječí maso.

Tajemná Sheerah se představí jako Rudý Korzár a navrhne velice zajímavý plán „Já se jmenuji „Red“ o všemocný Rudý Korzáre!“ ukloním se Sheerah zdviženýma rukama. „Rudý Korzáre, nerad bych šťoural do skvělého plánu … ale jak víte že ta jeskyně vyznačená na mapě je právě ta ve které se schovávají ty zelené … věci?“ ušklíbnu se.

„Samozřejmě bych to rád těm kriplům vrátil milost-paní, hrst plná zlaťáků by se taky hodila... na druhou stranu lítat po lesích s úpalem a s navíc tady Lazlowem v zádech nezní jako moc dobrý plán...“ pokrčím rameny. "Bez urážky" pronesu suše na Lazlowa. Ke všemu sehnat práci ve městě jako je Casteldham snad nebude problém, tudíž nouze o peníze bude jenom dočasná. Zvednu se od ohně a s plným žaludkem se pomalu začnu chystat zase na průzkum.

Moje námitky ohledně řešení gobliní otázky nakonec shrne ještě Karstan. Kterému, když mluví tak souhlasně přikyvuji. Jeho plán najít cestu do města, se zdá být realističtější. Proto se nakonec rozhodnu vydat se skupinkou podívat se na místního domorodce. Najít nějakou vesnici nebo farmu, je zatím můj hlavní cíl.

Cestou k místnímu narazíme na chlapíka s košíkem lesních plodů a na jakousi ženu, kterou jsem snad zahlédl v podpalubí. Obou dvou si moc nevšímám a pokračuji s Karstanem k rozcestí.

Chlapík vypadá že na cestě spíš relaxuje než že by něco hlídal, ale má přehled o naší situaci. Nebude to asi obyčejný voják ale jeho odznak se symbolem Casteldhamu, rozhodně naznačuje že asi bude mít nějakou oficiální funkci. Asi to bude myslivec nebo možná hraničář. Mluvení zatím nechám na ostatních, i když je muž vcelku přátelský a dokonce nabízí pivo tak si přece jenom držím trochu odstup, tohle je divná doba a člověk nikdy neví.

Nakonec se zdá že nejsme v úplnné divočině, rozcestí se zdá být dobře udržované a dálce lze dokonce spatřit kouř, na sever od rozcestí je pak jakási pevnost. Od té se budu raději držet dál.

K mým krokům se brzy připojí někdo další. Ještě že tak, protože sám bych asi nezvládl nějak bezpečně odstranit střechu ze zborcené dílny. I když se celou dobu tvářil jako citrón, nechával jsem na tváři přívětivý úsměv. Vlastně je na mé tváři neustále, mimo doby, kdy jsem dávil slanou vodu. Nejsem si ovšem jistý, zda jsem rád, že je muž ozbrojen a tak se může bránit případnému nebezpečí, nebo mne hlodá, co takto ozbrojený bude podnikat nadále, vzhledem k jeho velmi okaté nenávisti k většině družiny. Z těchto myšlenek mne ale vytrhne můj objev. Velmi zachovalé dláto, které perfektně sedí do ruky. Možná ještě o něco lépe, než má ztracená dýka. Umístím ho poměrně spokojeně na stejné místo, kde nosívám dýku. Je tedy poměrně viditelné, vzhledem k novému oblečení a absenci pláště na mé osobě.

Vyrazíme za ostatními dovnitř. Zatímco se můj dočasný společník usazuje v místnosti, zamířím do sklepa. Již poměrně probraná hromádka, avšak krk mandoly si nespletu. Velmi opatrně vyprostím nástroj ze zbylých věcí. Díky tomu si všimnu také řádky nepovedených fléten, pravděpodobně ručně vyřezávaných. Musím se nad tím pousmát. Možná by stálo za to zkusit to někdy také. Vynesu ji na řádné světlo, abych si ji mohl prohlédnout. Je ve velmi zachovalém stavu a dokonce i struny vypadají v pořádku. Usadím se ve světnici někam stranou ostatních a lemem haleny bez rukávu se dám do vyčistění prachu. Pokud tedy někde nezahlédnu nějaký použitelný hadřík.

Když je mandola vyčištěna, vykročím ven, abych ji naladil. Vím, že takové brnkání bych stejně tak mohl někomu dělat na nervy. A už jen to, že příliš ničím skupině nepřispěji, je dost na obtíž. Nemusím je ještě zbytečně rozčilovat. Když jsem spokojený s lazením, zkusmo zabrnkám první co mi přijde na mysl. Nezní to vůbec špatně, i když preferuji flétnu. Zpět dovnitř se vydám, až když má Karstan připravené králíky a také vyrazí dovnitř.

I když jsem hovor, a téměř potyčky, zevnitř vnímal, zatlačil jsem je trochu na pozadí. Měli bychom se držet pospolu, nebo se tady jeden po druhém ztratíme. Nechci si tak moc připouštět, že se úplně roztrháme na jednotlivce.

I když označení lidi je dost nadnesené v našem složení, souhlasím s ním, potom co se vyjádří k situaci. Jsme oslabení, nevyspalí a hladový. Já sám jsem většinu počátečního kapitálu utratil, než jsme se s Maghem vůbec dostali do přístavu. Těch pár mincí co mi zbylo, by mi ve městě asi stejně nepomohlo. Nehledě na to, že v jakémkoliv boji budu spíše překážet než pomáhat. Usadím se opět někam stranou, abych si vyslechl i zbytek, co má na srdci. Zatímco se snažím nějak utišit kručení v břiše, potom, co to tady začne tak vonět.

Když však zmíní, že je na cestě místní a že s ním půjde promluvit, získá si mou plnou pozornost. Konečně něco, v čem bych mohl pomoci. Zvláště, když si vyžádá několikačlennou skupinku, aby ho doprovodila. Jestli tedy nikdo neprotestuje a Karstan se vydá po cestě, přidám se k němu. Vyrazíme po cestě od domu. Hned jak se objevíme v dohledu, již dotyčný na lavičce mává a když jsme v doslechu, hned spustí. Vypadá to na sympatického mladého muže plného života. Ač je jeho řeč pro nás nezvyklá, tento přátelský projev mne potěší. Trochu jsem čekal, že nám tady na každém kroku každý omlátí náš původ, za který ani nemůžeme. Přeci jen my jsme si nevybrali jak se narodíme.

Každopádně nám ani nedá šanci se do jeho bujarého proslovu nějak vložit. Celý pak zakončí nabídkou piva. Nejsem si jistý, zda bych měl mluvit jako první a tak trochu nejistě těknu pohledem na našeho průvodce. Každopádně jsem připraven mu na oplátku nabídnout vína.

Domek

Když se Redrick ozve a přinese celou nohu šunky pozvedne Hilda obočí a prohlédne si ji. ,,No vida alespoň někdo něco užitečného našel. Polož to támhle na stůl." Hilda rychle přejde a prohlédne si celou kýtu. Chvíli jí otáčí a zkoumá než spokojeně mlaskne. ,,Žádná plíseň. Pěkně zachovalá očividně jí tady bylo dobře." Řekla se zkušeností v hlase. ,,Nu aspoň budeme mít dost pro všechny s tak velkým kusem šunky. Teď ještě nějaký sýr a byla by to hotová hostina." Řekne a vrátí se k ohni kde začne přikládat aby se ohniště opravdu roztopilo. Uvnitř domku začíná být docela teplo od ohně což některé z vás co jsou stále mokří vysušší ale také to není obzvláště příjemné jelikož celkově podnebí zde je velmi teplé. S ohněm pěkně rozžhaveným se Hilda začne připravovat na vaření zajíců. Všichni - Ať už jste dorazily nyní nebo před hodinami jste docela vyhládlí. Od ztroskotání jste nic nejedli a něco do žaludku by vám určitě pomohlo na cestě.

Hilda se pak otočí k Landisovi a zavrtí hlavou trochu. ,,Klidně si jí můžeš dát. Je jí dost. Ačkoliv tou hroznou mačetou to krájet nebudeš." Naštěstí na pomoc přispěchá Emric, který nabídne svůj očištěný řeznický nůž. Ten Hilda přijme a začne rozřezávat šunku. Šunka má dobrou barvu, nevypadá, že by byla zkažená ačkoliv se musí trochu okrojit kvůli tvrdé vnějšku. Hilda jí rozkrájí jen částečně jelikož je to celá noha. Polovina toho co rozkrájí pak nakrájí na plátky zatímco druhou polovinu nechá ve větších kusech, které se pak budou celé asi vařit. Každopádně pro zájemce jako landis tam už tedy čekali nakrájené plátky šunky. Šunka chutnala dobře, byla velice slaná se silnou chutí kouře. Velice dobrá změna pro všechny, kteří cestovali v podpalubí a přežívali na nesolených rybách a tučných vývarech. Nějaké pořádné maso se prakticky rozplývá na jazyku. Ačkoliv se šunkou nemáte žádný chleba pro většinu z vás by se asi dala jíst samotná.

Když Sheerah vznese svůj návrh nezdá se, že by se Hilda někam hrnula. Ta si stále hledí svého a stará se o přípravu jídla. Lazlow se však ušklíbne a pokrčí rameny. ,,Jít vraždit malý gremliny? Ve dvou? Nevidím důvod proč si s tím lámat hlavu. Stejně než je najdeš tak bude zase tma." Prohlásí ale pak si protáhne nohy. ,,Ale pokud nutně chceš jít tak vyrazím. Nechám si ale větší část toho co tam najdeme za tuhle službu. Nebudu se vraždit skrze ty otravný bestie pro pár špinavých stříbrňáků." Prohlásil nakonec. Jeho pohled pak skočil na Redricka a obočí se mu svraštilo. ,,Dávej si pozor. uvidíme jak vtipný ti to přijde až nás něco přepadne v lese. Možná ti podrazím nohu a nechám tě za námi abys to uvtipkoval k smrti." Řekne mu.

Pak dovnitř vejde Karstan s očištěnými zajíci co zřejmě slyšel co ostatní říkali jelikož se také nejdříve vyjádří ke goblinům. ,,Jsme ztracení a hladoví. Většina těhle lidí neumí ani pořádně držet hůl natož pak meč. Měli bychom se dostat do bezpečí - Na nějakou farmu nebo dokonce do města. Pak se můžeme vrátit a vzít si co goblini sebrali." Řekl jeho hlubokým hlasem a odložil zajíce stranou. ,,Měli bychom držet pohromadě. Neznáme to tady. Neznáme místní lidi. Pokud však chcete vyrazit it tak nebudu vám bránit. osobně bych doporučil pokračovat dále cestou a pokusit se zjistit zda tady někdo nežije a pak se vrátit. Někdo tady zůstane a dohlídne na ostatní přeživší zatímco se připraví jídlo. Pokud však budete chtít bojovat proti tlupě goblinů bez vybavení uprostřed lesa tak budu určitě muset jít s vámi jinak nepřežijete." Řekl mohutný muž a posadil se u ohně zatímco začal nabodávat zajíce celé na rožně aby mohli být pověšeni a opečeni. ,,Goblini vaše cennosti nezahodí. Shromáždí je na jednom místě. Budou tam pasti a bude jich tam hodně. Radši bych tam šel připravený."

,,Co dál po cestě ale? Co když tady budeme bloudit dny nebo možná i týdny?" Vznese Hilda zatímco si dojde pro koření. Mezi keramickými nádobkami mezitím Tamala najde dvě prázdné, které může využít pro své byliny. Hilda využije koření co bylo v kuchyni a začne nějaké nanášet na zajíce.
,,Kouknul jsem se dál. Na cestě je člověk. Vypadá na místního, myslím, že bychom se ho měli zkusit zeptat kudy kam. Nevypadal z Invkizice ani jako voják. Spíše jako nějaký lovec. To by mohlo znamenat, že se v okolí vyzná. Myslím, že by byl dobrý nápad se teď v několika vydat z a ním zjistit co ví. Vrátit se sem, najíst se a potom se rozhodneme kudy budeme pokračovat podle toho co nám řekne. To je ale můj nápad." Řekne Karstan na vysvětlenou a rozhlédne se po celé místnosti. ,,Nebudu nikoho z vás držet s námi. Vyrazil bych za tím člověk teď zatímco Hilda tady zůstane a bude se soustředit na jídlo." Dodá po chvíli. Po tom co pomůže Hildě se zajíci se zvedne a pokud někdo nevznese nějaký protest tak se vydá ven a nahoru po cestě kudy se vydala Bodhi. Sybilla a Hilda ve všech případech zůstanou v domě a starají se o jídlo.

Mezitím Bodhi jen vyjde z domu a vydá se rovnou cestou za domem o, kteér právě teď Karstan mluvil Cestou zahlédne staršího muže, který také směřuje směrem k domu a nese v šátku co vypadá jako hromada různých malin a ostružin. Podle jeho vzhledu také někdo kdo byl na lodi ačkoliv nebyl v podpalubí. Jack, který projde okolo Bodhi jí krátce přikývne a zamíří dovnitř do domu kde přinese ještě více jídla v podobě malin a ostružin co našel v lese. Bodhi mezitím pokračuje dále až nakonec zahlédne křižovatku. Cesta od domu se napojuje na mnohem krásnější a vydlážděnou cestu co vede od severu na jih. Uprostřed tohoto spoje je lavička na, které sedí muž. zatím ho vidí jen z dálky takže vidí jen hnědé vlasy a vousy zdá se? Vypadá to na člověka, který na sobě má nějaký kožený oděv a leskne se mu něco zlatého na hrudi. Pokud se rozhodne přiblížit tak na ní zamává aby jí dal vědět, že jí spatřil. Pokud si však není jistá může se vydat zpátky k domu. Muž na křižovatce tam je velmi dobře utábořený. Má tam luk a šípy, štít a sekeru. Vedle něj leží pár lahví zdá se, že to je možná víno podle rudé barvy a dokonce pod lavičkou plápolá ohínek s pánvičkou.

Napravo od něj vede cesta dále na jih do lesa a mizí. Není odtamtud nic moc vidět ačkoliv ti pozornější z vás mohou zahlédnout kouř za stromy. Několik úzkých proužků což vypadá jako komíny. Možná nějaká vesnice nebo statek? Na druhou stranu na sever vede cesta rovně a z ničeho nic na ní začíná provizorní opevnění. Je tam dřevěná palisáda a táhne se odtamtud mnohem více kouře což asi znamená táborové ohně místo komínů. I z dálky můžete vidět muže oděné v rudém ale nevidíte na ně dost dobře aby jste poznali nějaké detaily. Vypadá to jako tábor nějakých ozbrojenců z dálky možná i vojáků ačkoliv ta červená je opravdu zvláštní jelikož se nezdá, že by nosili jakoukoliv zbroj. Ta by se ve světle leskla. Ať jste se chtěli vydat kamkoliv muž co seděl uprostřed rozcestí vás měl na ráně. Mohl vás velmi dobře vidět a pokud jste se přiblížili tak na vás také promluvil i kdyby jste se pokusili proběhnout okolo něj.

Ať už se k němu vydá Bodhi, nebo Bodhi s Karstanem, či jakákoliv jiná kombinace trosečníků, kteří se rozhodli jít po cestě směrem od domu tak k ním vzhlédne a zářivě se usměje. ,,No vida! Vy dokonce žijete to jsem fakt nečekal." Jeho hlas zněl vesele, měl přízvuk, který vám jižanům mohl přijít zvláštní. Byl drsnější než ty jakými mluvili jižané, vyrážel více určité písmena což bylo v kontrastu s jeho celkovým vzhledem. Byl to mladší muž oblečený v kožené zbroji. Na prsou měl zlatou sponu na, které se nacházelo vyobrazení hranatého slunce. Pokývl směrem k oceánu. ,,V noci jsem sledoval bouři a loď, kterou to trefilo. myslel jsem si, že to nikdo nepřežije ale přesto tady stojíte. No tedy - Ačkoliv je to trochu neobvyklé tak jste to zvládli!" Řekl s pobaveným úsměvem a rozpražil se. ,,Vítejte v Casteldhamu! Tedy už v Sakónii vlastně. Jste na samotném jižním cípu severského království." Řekl a popadl jednu z lahví, kterou vám pak nabídne. ,,Pivo?"

Pláž

Ačkoliv je sleduje z dálky tak Kael nevyčte přesně co se mezi muži a trosečníkem stalo co vedlo k tak náhlému a fyzickému napadení. Naštěstí pro Kaela si ho však nikdo z mužů v dálce nevšiml a tak mohl vyklouznout. Ačkoliv když je sledoval blíže mohl na mužích v červených vypozorovat pár zvláštností. Samozřejmě nejdříve to byla červená - Červené kabátce, červené pláště nebo místo nich červené stoly (Římská součást oděvu ne nábytek). Všichni měli vyholené hlavy a jak už jsi všiml neměli zbraně jenom dlouhé dřevěné hole. Ačkoliv se zdálo, že s nimi byly nebezpečnější než kdejaký ňouma s mečem. Zdálo se, že se neplánujou nikam hýbat nešťastníka prostě odnesli za palisádu a bohové jen ví co s ním plánovali udělat.

Kael se tedy v klidu mohl vrátit ke svému ohništi a přivést ho zpět k životu. Pokud se náhodou zadívá směrem kudy se ostatní přeživší vydaly může přes útes vidět blízký úzký pruh dýmu. Zdá se, že také rozdělali oheň možná tam i nějaká budova do, které se schovali. Každopádně nyní je Kael schopen připravit svého racka jakkoliv chtěl. Mohl ho napíchnout na klacek a otáčet nad ohněm. Možná ho šoupnout na Rackovu pánev ačkoliv bez oleje či másla se racek začne přivařovat k rozžhavenému kovu a trochu se připálí. Ale to asi bylo jedno hladovému chlapci. Nebyla to úplná hostina - Racek byl převážně kost a kůže a to málo masa co na něm bylo, bylo buď úplně provařené - Suché a drolivé. Či ještě částečně syrové podle toho jak brzy ho Kael sundal z pánve. Byl to přeci jenom celý racek co se blbě vařil jelikož se dříve opálil z venku než se uvařil vevnitř.

Pokud se náhodou vydají někteří z domku hledat gobliny tak asi projdou okolo Kaela. Jinak je Kael na pláži sám aby si posbíral svoje věci, snědl své maliny a racka a uvažoval kam dál. Pokud se vydá nahoru po útesu za ostatními přeživšími tak je může najít v domě a možná i na cestě nahoru k rozcestí. Uvnitř domu se momentálně už vaří takže tam je ještě více jídla. Pokud Kael chce tak se může i začlenit a vydat se nahoru cestou s ostatními. Nebude to vést rovnou k mužům v červeném takže asi byly v bezpečí před uhozením holí a třeba se odtamtud dalo dojít někam do civilizace.

Vytržení ze snu

Ne že by se mi spalo klidně, ale oproti podpalubí to bylo jako v bavlnce. Byl tady klid, nehoupalo to, nemusela jsem nikoho poslouchat. Ne že bych si napovídala ráda, ale každý přece jen je někdy sám a užívá si ticha. Navíc, neměla jsem strach z tý hromady pirátů u kterých jeden nikdy neví co se jim v tom jejich mozečku právě vylíhne. Takže vlastně... Kdyby se na jihu nestalo to co se stalo, byla by to pohoda.

Ale ne na dlouho. Potom co jsem se probudila na pláži a odpotácela se pryč, štěstěna při mě stála že jsem to tady našla. Spala jsem možná i několik hodin než mě probudil hluk. Dost silný na to abych vyskočila z postele čelit někomu kdo právě vešel dovnitř.

Čekala jsem cokoliv jen ne to, že mě budou příchozí lidé téměř ignorovat. Některé jsem zahlédla v podpalubí, ale nějak víc jsme se nebavili. Ne jinak je tomu i teď. Jen ta bělovlasá dívka na mě pokývla hlavou. Upřímně, nevím co to znamenalo, snad nějaký pozdrav. Tak či tak, začala jsem konat. Posbírala všechny své věci. V poklidu. Nedělám žádný prudký pohyb.

Ale moje myšlenky jsou jasné. Mám pocit že z druhé strany domku než jsem přišla jsem viděla cestu. Musí někam vést a tady to vypadalo na její konec.

Beze slova jsem proto vyšla ven před dům, kde jsou další. Na malou chvíli se na ně zadívám, jestli snad někoho nepoznám. Upravím si svou koženou tornu aby se mě lépe nesla a vyrazím rovnou na cestu. Pryč od tohoto domu.

Kdo mě zahlédne, vidí před sebou přibližně stosedmdesát čísel vysokou, štíhlou dívku. Má dlouhé havraní vlasy s vpletenými ozdobami, zelené oči. Její tělo je poseto trvalými malbami. K jejímu šatstvu patří světle šedý plášť, jednoduchá, místy až průsvitná halena, kožené boty, kožené kalhoty. Její krk také zdobí tři náhrdelníky s přívěsky z nějakého kovu, možná stříbra.

Zabydlujeme se

V kuchyni najdu docela slušný nůž se stopami krve. Je již zaschlá a těžko poznat, komu nebo čemu patřila. Vzhledem k tomu, že jsem si nevšiml stop krve v domě nebo okolí, tak nejspíš majitel jen neočistil své náčiní. Opatrně nůž očistím od nečistot a zkontroluji ostrost nože. S rybářským vybavením mám výrazně méně úspěchů, najdu jen několik kousků vlasce. Když vidím, jak jedna z žen rozdělá oheň pomocí magie, ucítím sladký pocit, jako bych byl téměř doma.

Nechť nás ochraňuje plamen její spravedlnosti.
Odpovím naučenou frází na Landise dřív, než si to vůbec uvědomím. Nabídnu svůj nůž na rozkrájení kýty, pokud ji neplánují upéct či vařit v celku.
Postupně se shromažďujeme kolem ohně. Když přijde démonka s hřebíkem, chvíli přemýšlím a poté k ní opatrně přijdu blíž.

Nechceš si radši vzít ten nůž?
Nabídnu "svůj" kuchyňák a držím jej rukojetí směrem k démonce. Riskuji, že mě rovnou bodne, riskuji, že bez nože se neubráním, kdyby přišlo na věc. Ale moje šance tak jako tak se zas tak výrazně nesníží a ozbrojená démonka na "mé" straně mi dává víc šancí na přežití. Nabídnu vyměnit za ten hřebík. Pokud bude souhlasit, pokusím se vytvořit z nějaké násady či jiného vhodného kusu dřeva a vlasce bodák či krátké kopí, případně rukojeť omotám kusem látky pro lepší úchop.


Na nabídku Démonky jít do nějaké neznámé jeskyně nic neříkám. Neláká mě toto nebezpečné dobrodružství s nejistým výsledkem. Pokud by se k ní ale přidal Karstan a Landis, případně další, nebude mi zbývat nic jiného. Každopádně dosažením cíle své cesty získám rozhodně víc, než v nějaké jeskyni a nebude mi hrozit téměř žádné nebezpečí.

Lazlow by si nevšiml, kdyby do domu najel ten koráb co je tam na moři. Takže jestli hlídat, tak raději i jeho.
Rýpnu si do jeho chyby, kdy si nevšiml, že dům rozhodně nebyl prázdný.