Nový nepřítel?

Nedlouho po tom co vstoupím do lesa, narazím na několik keřů s malinami. Bezva, jídlo! Mám už sice oškubaného racka, který čeká jen na trochu péče na ohni, ale než ho připravím, tak to bude chvilku trvat. Něco do žaludku by mi neuškodilo. Otrhám proto nějaké plody z keřů a trochu se najím. Není to kdoví jak velké jídlo, ale prozatím to bude muset stačit. Potom se konečně pustím do hledání něčeho na podpal. A je toho opravdu dost. Čekal jsem, že budu muset hledat déle, ale dřeva je tu dost a dokonce i suché. Za chvilku mám hotovo a můžu se tak vrátit. Ale chvilku se ještě procházím lesem. Až skončím s jídlem, budu potřebovat najít cestu do města nebo nějaké vesnice. Hledám proto v okolí a cestu opravdu najdu. Vypadá to, že tenhle den přeci jen nebude tak špatný.
Nemám sice žádné informace o tom, kterým směrem se vydat, ale to mohu rozhodnout až později. Podstatné je, že už mám něco, od čeho můžu pokračovat. Kousek dál po cestě dokonce spatřím i nějaké lidi. Není to ale nikdo z přeživších. Vypadá to spíš na vojáky.
Ne ti to také nebudou. Vojáci by neměli hole. Mágové? Inkvizice? Nikdy dřív jsem se s mágy ani s inkvizicí nesetkal, tak ani nevím, jestli mám pravdu. Chvilku zvažuji, jestli za nimi nejít a nezeptat se na cestu, ale stane se něco, po čem ten nápad úplně zavrhnu.
Z lesa se vypotácí nějaký člověk. Podle vzhledu to bude další, který přežil potopení lodi. Ale takhle na dálku nepoznám, jestli je to někdo z těch, které jsem viděl na pláži. Nevypadal dvakrát dobře a jen stěží se držel na nohou. Čekal bych, že mu lidé v červených róbách pomůžou, ale místo toho ho jeden z nich přetáhne holí po hlavě. V ten moment se rychle vrhnu k zemi a schovám se za nejbližším křovím. Klestí svírám křečovitě v rukou, zatím co moje srdce buší jak na poplach. Snažím se zůstat z dohledu, aby si mě nikdo z nich nevšiml. Opatrně pak sleduji, co se bude dít.
Muži v róbách nakonec popadnou bezvládné tělo a odvlečou ho pryč. Chvilku po tom co zmizí ještě čekám, ale nevypadá to, že by mě někdo z nich viděl. Opatrně se proto vyplížím pryč, a zpátky stejnou cestou, kterou jsem přišel.

Co to mělo znamenat? Proč ho napadli? Vždyť nebyl ozbrojený. Byli to banditi? Ne, ti by sebou netahali tělo. Jenom by ho obrali a nechali u cesty. Jedí na severu lidi? Nebo inkvizice. Máma vždycky říkala, abych se od nich držel dál. Byli to oni? Jdu zpátky ve svých stopách a jakmile jsem dostatečně daleko tak zrychlím. Když už mezi stromy vidím prosvítat slunce a slyším šumění vln, tak se dám skoro do běhu.
Jsem zpátky u ohniště i se dřevem. To odhodím na zem a sám se svalím vedle. To co jsem viděl, se mi ani trochu nelíbilo.
Budu se jim muset vyhnout. Každý v červené róbě bude znamenat problémy. Prostě se jim nebudu plést do cesty a bude to dobrý.
Přiložím nějaké dřevo na oheň aby neuhasl a začnu připravovat jídlo. Hezky naporcovat. Vyndat zevnitř ty špatné věci a ty dobré upeču s masem. Byla škoda je vyhodit. Ale během vaření se nedokážu zbavit špatného pocitu, který ve mně postavy u cesty vyvolaly.
Měl bych jít za ostatními a varovat je? Možná si jich všimli. Ale co když ne? Vlezou jim do rány a seberou je. Nebo ne. Třeba se o sebe dokážou postarat. Ale nikdo na pláži neměl zbraně. Proč se o to starat. Není to můj problém. Ty lidi neznám a je jejich věc jestli se nechají chytit. Ale říct bych jim to mohl. Jenom je varuju a potom zase zmizím. A kdyby mi chtěli sebrat věci, tak uteču. Jo to bych mohl. Ale nejdřív dodělám to jídlo.

Šunka

Knihy jsou v bídném stavu ale názvy jsou čitelné, dokonce některé poznávám. Lokirnarova Pravda mi kdysi na Akademii sloužila jako podložka pod stůl a teď nám poslouží na podpal. V duchu se usměju a knížky nechám být, zatímco se pustím do prohledávání sklepa.
Mezi krabicemi na zemi ležela jakási mince, velice stará, asi sběratelský kousek. Vypadá to, že majitel domu byl archeolog, fanoušek zaniklé elfské kultury. Ty knihy o Elfech, před barákem ten kámen, a teď ta mince… asi tu budou nějaká náleziště nebo vykopávky. Minci schovám do kapsy, třeba mi přinese štěstí.

Kromě mince se mi podaří ukořistit ještě lovecký nůž, jedná se o poměrně krutopřísnou záležitost, která se bude hodit i mimo boj. Velký nůž a nějaká stará mince, není to na žádnou oslavu ale rozhodně tím nepohrdnu. Zvlášť když to porovnám s hřebíkem který našla jakási polo-démonka , která se rovněž rozhodla prošmejdit sklep. „Tomu říkáš nůž ?! … Tohle je nůž“ zamávám před ní loveckým nožem.

Nejzajímavější nález sklepa je ale velmi dobře zachovalá šunka, nesmrdí a není zkažená. Z celého domu je ruina ale šunka to všechno přežila. Opatrně jí sundám z háku a vydám se zpátky k Hildě, která ještě s další ženou rozdělává ohniště. „Nejsem si dvakrát jistý jestli je to jedlý … ale na první pohled to vypadá dobře ... asi? Neví někdo jestli je rok stará šunka jedlá?“ zeptám se a nalezený kus šunky položím k ohništi.
Ta druhá žena která vedle Hildy rozdělává oheň, použije magii. Trochu se leknu ale pocit hřejivého ohně mě zas rychle uklidní. Opatrně se posadím k ohni, a vyčkám jak to dopadne s jídlem.

Na první pohled se velká část naší skupinky dobře vyzbrojila, i když byl dům ve špatném stavu tak stejně se tu pár užitečných předmětů našlo. Lazlow našel harpunu a vidlák z podpalubí dokonce mačetu a štít. „Dobrodruh“ se dokonce nabídne že vyzkouší šunku. „Jen do toho! Je to asi 2 roky starý ale budeš za hrdinu jestli to okusíš jako první.“ pronesu povzbudivě. Rovněž se zeptá kde se přesně nacházíme. „Ta polo-démonka s hřebíkem našla mapu.“

Šmejděníčko šmejdění + Bodhi

Neznámo všem co prohledávají dům je, že tam vlastně nejsou sami. Zatímco vtrhnou dovnitř a rozhlíží se okolo tak naleznou novou osobu, kterou možná někdo pozná z podpalubí lodi ale pouze jen pohledem. Další přeživší. Zdá se, že přežila stejně jako vy ale dokázala se probudit dřív a evidentně se dostala sem do domu kde následně usnula na staré slaměné posteli. Bodhi je skoro určitě probuzena hlasitým randálem kolem ní a může poznat několik lidí z podpalubí. Zdá se, že není jediným přeživším a že ostatní jsou konečně na nohou a nyní prohledávají toto místo, které se stalo jejím provizorním útočištěm. Ve zmatku čerstvého ztroskotání a obecné únavy také nebyla schopna prohledat dům takže se možná chce k ostatním přidat? Nebo se alespoň představit.

Zatímco si Tamala a Redrick prohlíží zaprášené knihy tak najdou většinu z nich ve velmi špatném stavu. Knihy to jen tak leželi na pospas elementům celé měsíce. Měli na sobě tolik prachu, že na nich byla permanentní vrstva co by se musela seškrábnout nehty. Stránky byli suché a drolily se a tak se s knihami muselo zacházet opatrně jinak by byli rychle poškozeny. Podle knih se zdá, že kdokoliv tu žil byl velmi zaujatý historií a náboženstvím. Casteldhamský Pentagram - Elfové Sakónie - Poznámky o Archeologickém Výzkumu Almském - Elfí Pojednání o Havim - Lokirnarova Pravda. A další podobné tituly se zde daly nalézt. Jednalo se o velmi nezajímavou četbou, velice formální, suchý text zřejmě učeneckého původu. Tamale se však podařilo ukořistit jednu jednoduší knihu, která dokonce byla v tak dobrém stavu, že si jí mohla vzít sebou bez toho aniž by se poškodila. Asilar, mýty, báje a příběhy. Ačkoliv se jedná o knížku příběhů byla psaná ve stylu modlitebních knížek.

Tamala také úspěšně najde košík na pletení ačkoliv jeho obsah musí být veliké zklamání. Kromě pár chuchvalců chlupů a vlny tam nebyla co plést. Zdálo se, že kdokoliv tu šil si rád vyráběl svoje vlastní nitě a látky. Alespoň se jí podařila ukořistit kovová jehla, byla stará a použitá místy dokonce rezavá. Na zašívání ran asi ne úplně ideální ale v případě nejvyšší nouze by se asi dala někomu zarazit do oka nebo do krku jako velmi bolestivá ale malá provizorní zbraň. V hledání zbraní byl mnohem úspěšnější Emric, kterému se v kuchyni podařilo ukořistit nůž. Dlouhá, kovaná čepel s mírným zahnutím co končila v ostré špičce. Byla to velmi dobrá provizorní zbraň a nůž byl také velmi dobře zachovalý ačkoliv na sobě měl zaschlou krev. A kdyby něco tak by s ním mohl naporcovat i nějaké maso. V čem Emric úplně úspěšný nebyl bylo hledání háčků a vlasců. Podařilo se mu ukořistit několik použitých, přetržených vlasců co si místní odložil stranou. Asi se dají stále použít ale jsou v různých délkách a mají roztřepené konce.

Sheerah a Redrick se vydají prohledat sklep. Redrick nenajde žádné zlato ani stříbro ale po chvíli hledání najde velkou bronzovou minci. Jedná se evidentně o nějaký další místní nález jeliko mince je silně oxidovaná a nyní už je celá zelená. Na jedné straně je vidět muž v dlouhém plášti s kápí. Na druhé straně byl vlk vyjící na měsíc. Tato mince pravděpodobně neměla žádnou skutečnou hodnotu ale Redrick mohl doufat, že by se mu podařilo jí prodat nějakému sběratelovi či muzeu. Poštěstilo se však při hledání zbraně jelikož vedle použitých a rozbitých loveckých zásob našel na zdi visící lovecký nůž. Nůž byl ve velmi dobrém stavu ačkoliv bylo zřejmé, že byl často používaný. Byl velice dlouhý skoro jako kratší meč než nůž. Byla to docela dobrá zbraň prozatím. A také měla praktické využití i mimo podřezávání Lazlowa ve spánku.

Sheerah, která také prohledávala sklep bohužel neměla takové štěstí s hledáním zbraně. Našla velmi starý silný hřebík. Kov už byl celý černý ale hřebík se dal dobře uchopit a ve zkušených rukou mohl sloužit jako relativně dobrá kudla. Byl dostatečně dlouhý aby dosáhl vnitřních orgánů a dostatečně široký a robustní aby se neohl po pár bodnutích. Avšak mnohem lepší než velký hřebík byla stará mapa - Zřejmě lovecká nebo orientační? Trochu zvláštní, že by toto někdo potřeboval pokud zde žil trvale. Byla to docela směšná skoro až dětská znamení na mapě ale mohli možná udělat menší přestavu o tom kde jste. Uprostřed mapy byl dům na, kterém bylo červené X. Zřejmě kde se právě nacházíte. Na jih od domu byla velká šipka s písmenem C. Ukazovala na cestu co vedla nedaleko od domu na jih. V lese bylo nakreslené něco co vypadalo jako hora s dírou? Možná nějaká jeskyně. A v moři jako pro blbečky byly nakreslené ryby.

Venku se vydal landis a Zelv prohledat zborcenou dílnu za domem. Stavba je špatném stavu a nejdříve oba musí odkrýt spadlou střechu než se vůbec mohou dostat dovnitř a podívat se jaké nářadí se tam skrývá. Landis okamžitě nalezne mačetu. Visí hned vedle něj jedná se o nástroj skoro stejně dlouhý jako jeho meč s širší jednostrannou čepelí. Má na sobě trochu rzi a vypadá docela tupě ale stále je to velmi dobrá zbraň a užitečný nástroj pokud byste se chtěli prosekat lesem. Mačeta byla vyvěšena na svém vlastním štítu takže bylo jasné, že kdokoliv tu žil jí často používal. Zelv najde menší zbraň ale dost možná více nebezpečnou. Zelv najde dláto, perfektně zachovalé nádherné dláto co skoro vypadá jako zbrusu nové. Nástroj je poměrně dlouhý skoro jako dýka s velmi ostrou hranou a perfektním dřevěným úchopem co mu padne přímo do ruky. Landis také v dílně našel co zřejmě bývalo víko od sudu. Zdálo se, že majitel na něj připevnil kožený řemen a pověsil ho na jeden sloup možná aby měl terč na házení kudel podle mělkých řezů v dřevě. Každopádně se Landisovi podařilo víko sundat a protáhnou ruku koženým řemenem čímž si pro sebe získal velmi primitivní, provizorní štít.

Zelv se potom vydá dovnitř do domu kde se mu podaří v hromadách neuklizených krámů vyhrabat hudební nástroj. Je tam pár docela špatně vypadajících fléten jako by je místní majitel vyřezával sám ale také jedna pěkná mandola. Dokonce měla všechny struny jenom jí bylo potřeba trochu oprášit. Mezitím se dovnitř začali přesouvat i ostatní přeživší. Hilda se ujala ohniště a začala rozdělávat oheň jelikož se evidentně plánovala ujmout vaření. Asi to budou nakonec jenom tři zajíci jelikož kolem domu nic jedlého nerostlo. Pokud tu byli nějaké políčka tak zanikli už před nějakým časem jelikož všude kolem rostla jenom tráva a plevel. Ale dole ve sklepě dvojice Sheerah a Redrick najdou velký nález. Celá šunka! Visela tam na velkém háku. Vypadala docela dobře. Nezdálo se, že by s ní bylo něco v nepořádku, žádná plíseň ani hniloba. V sklepě bylo docela sucho takže to možná přežila od té doby co místní majitel odešel a byla stále k jídlu což by mohlo velice obohatit váš jídelníček jelikož šunka určitě bude dostatečně slaná.

Venku seděl Karstan co se pustil do opracovávání zajíců s nožem zatímco Lazlow vítězoslavně ukořistil sám pro sebe harpunu mezi harampádím a pak se rozhodl, že po všem tom náročném hledání se posadí do jedné z židlí. Sybilla začala pomáhat Hildě rozdělávat oheň a dost možná k překvapení všech se po vzniku jiskry a začátku ohně postavila. Místo aby foukala do ohně na něj namířila prstem a něco zašeptala. Měli jste pocit jako by se mírně zvednul uvnitř domu vítr co rozvířil všude kolem prach a oheň začal silně plápolat. Sybilla si odkašlala a tiše se postavila stranou vypadalo to, že se snažila co nejvíce zapadnout do své kapuce jak jen to bylo možné. ,,Nenašli jste nějaké koření v té kuchyni? Alespoň sůl. Po vší té plavbě potřebuju na jídle nějakou sůl." Prohlásí nahlas Hilda. Naštěstí v kuchyni koření opravdu je v malých keramických nádobkách překrytých plátnem. Trocha soli, celý pepř a překvapivě šafrán.

Sám samotinký chlapeček

Kael si mezitím sám užívá svojí osobní pláž daleko od ostatních co zuřivě prohledávají opuštěný dům na útesu. Podaří se mu ukořistit a oškubat racka, kterého Emric odhodil do moře. I samotný pták je trochu vymáchaný ale nic co dobrý ohýnek nespraví. Avšak zatímco usycháš se náhle s hlasitým praskáním začne pohybovat krab. Dojde na pláž dlouhými kroky. Párkrát cvakne klepety a pak popadne další mrtvolu a odtáhne jí na jeho místečko za keři kde asi opět začne hodovat. Zdálo se, že tenhle velký tvor bude mít pré a jen tak brzo nepřestane. Ačkoliv se nezdálo, že by projevil nějaký zájem v Kaelovi stále tu byla ta možnost, že si to rozmyslí. Těžko říct jelikož Kael o tomhle tvoru nevěděl prakticky nic.

Za záhybem útesu najde druhou pláž co vypadá velmi podobně jako ta ze, které přišel. Byli tady známky po ostatních přeživších včetně jejich ohně ale jinak to tu bylo stejné jenom více těl a rozbitých krabic. Odsud však Kael bez problému došel až k lesu. V lesu je docela příjemně a překvapivě sucho an to, že ještě před pár hodinami tady zuřila bouře. Kael na okraji lesa najde několik velkých keřů malin. Některé byly ještě docela kyselé ale mnohé byly velké a sladké. Perfektní překvapení a jednoduchý zdroj nějakého jídla než se vydal dále prohledávat les pro dříví. Dřeva tam je trochu méně než ve velkých listnatých lesech na jihu ale stále se tam dá mezi jehličnany najít více než dostatek suchého dříví. Všude okolo rostou menší keře malin ačkoliv jenom u stráně k pláži jakmile Kael zajde trochu hlouběji do lesa tak začnou mizet. V lese není žádná stopa po zvířatech ani živáčcích.

Po chvíli chůze dorazí na krásnou dlážděnou cestu co zahýbá jak nalevo tak napravo od něj. Bylo jasné, že cesta vede k nějakému důležitému místu a, že tu bylo okolo civilizace. Naproti od Kaela na druhé straně cesty byl další hustý les tentokrát i s listnatými stromy. Napravo od něj se cesta vinula a mizela mezi stromy vypadalo to, že se tam rozděluje a zahýbá zpátky ke pláži a pak na druhou stranu dále do lesa. Na levo od sebe Kael vidí lidi. Je tam celý vojenský tábor zdá se ale nikdo si ho na okraji lesa nevšimnul. Tábor má vysoké dřevěné palisády a rozestavěné stráže. Stráže nemají zbroje ani meče. Měli na sobě nějaké červené róby a červené pláště a jejich zbraně byly dlouhé dřevěné hole. Jak je tam sledoval zpozoroval, že se k nim z lesa začal někdo potácet. Byl otrhaný a obalený v písku pravděpodobně nějaký další nešťastník co přežil ztroskotání lodě. S dálky vypadal velmi slabě, měl černé vlasy a sotva se držel na nohou.

Narozdíl od Kaela jeho si stráže všimli a začali něco pokřikovat ačkoliv jim nebylo na dálku moc rozumnět. Vydali se k muži co se jejich směrem potácel a z ničeho nic he jeden z nich uhodil přes hlavu a omráčil. Objevili se dva další oblečení v červeném, každý chytl trosečníka pod rukou aby ho zvedli a pak ho odtáhli pryč do jejich tábora. Nevěstilo to nic moc dobrého ale třeba to bylo nějaké nedorozumění? Každopádně Kael měl své dřevo i jehličí, měl i nějaké maliny navíc a pokud chtěl tak se mohl vrátit na pláž aby udržoval oheň a pokusil si uvařit svého racka k jídlu.

Sám

Oblečení které jsem nechal na pláži, vypadá už docela suše. Je pořád od písku a slané vody, ale s tím si budu dělat starosti, až se dostanu někam do civilizace. Prozatím bude stačit. Na pláž se také ukáže několik dalších lidí. Nikdo známý. Ke mě ale nikdo z nich nejde. Proč taky. Místo toho se věnují truchlící dívce, kterou zdá se přesvědčují, aby šla s nimi. Ta nakonec zdá se souhlasí, dobře pro ní. Mladík kterému jsem před tím pomohl mi pak navrhne, abychom opustili pláž. Asi chce jít s ostatními.
"Běž napřed. Já přijdu později." Odpovím Zelvovi. Popravdě si ale nejsem jistý, jestli to vůbec udělám. Za ostatními se mi nijak zvlášť nechce. Vůbec nikoho z nich neznám a stejně tak nikdo z nich nezná mě. Byl bych pro ně cizinec. Další krk, který jim bude přidělávat starosti. A velké skupiny sebou přinášejí problémy.
Taky by někoho z nich mohl chtít moje zásoby, nebo věci. Vsadím se, že toho lidem ztroskotání moc nezbylo a budou ochotní vzít i to málo co mám já. Ne, raději zůstanu sám.

Všichni přeživší z pláže odejdou. Zůstane pouze jeden mladík (Emric), který se snaží ulovit jednu z těch skřehotavých potvor. A dokonce se mu to i podaří. Pěkně. Během plavby jsme je s ostatními jedli a nechutnali zrovna špatně. K mému překvapení ale mladík racka po chvilce zahodí. Seš normální? Chtěl jsem na něj zavolat, ale všechno se seběhlo tak rychle a než jsem stačil vypustit jediné slovo, letěl racek už vzduchem. Na nic nečekám a rozběhnu se rychle jeho směrem. Racek dopadl kamsi do vody a zatím je pořád na mělčině. Vrhnu se tedy po něm a ozve se hlasité šplouchnutí.
Mám tě! Kořist je moje, i když za cenu drobné koupele. Vylezu z vody a stejně jako zmoklá kočka zamířím zpátky ke svým věcem. Takže tentokrát budu schnout já. Sednu si do písku a čekání si zkrátím škubáním racka.
Trochu krve, ale jinak vypadá dobrej. Proč ho zahazoval?

Na pláži jsem zbyl už jediný. Všichni ostatní mezi tím odešli pryč. Takže jenom já, můj zpola opeřený gáblík a můj cvakavý kamarád, který si pochutnává na svém jídle. Sleduji, jak pojídá jednoho z těch co nepřežili a zamrazí mě. Ne kvůli tomu co se děje, smrti jsem viděl už víc než bych chtěl, ale spíš kvůli celkové situaci. Zůstal jsem tu sám a jenom kousek ode mě sedí taková hladová bestie. V souboji s ní bych si moc šancí nedával. Nezbývá mi než doufat, že se bude zajímat víc o mrtvá těla, než o ta živá.

Jakmile jsem zase suchý, tak na sebe hodím oblečení, posbírám věci a zmizím z pláže. Jdu směrem, kudy odešli ostatní, protože žádnou jinou možnost vlastně nemám. Tím se dostanu na další pláž. I tady už přeživší vyklidili. Je tu ale spousta stop po přeživších. Směřují pryč z pláže. Nic co by mě teď zajímalo, protože narazím na ohniště. Už sice vypadá, že vyhasíná, ale není to nic, co by nezpravilo pár větví a trocha jehličí.
Měl bych ale sebou pohnout ať nevyhasne. A tak zamířím do lesa, abych tam nasbíral něco na podpal.

The Beach Arc - Finding a way out

Pozorně poslouchám, co se všechno děje, a rozhodně nehodlám sedět na zadku dlouho. Jistě, přednostně mě ale čeká ne zrovna příjemné ošetření - nedá se říct, že bych se na něj těšil, i když ta Kallistó vypadala jako žena, jejíž péče se mi bude líbit. No, bolelo to jako kráva, co si budeme povídat. Jsou asi i příjemnější chvíle se ženou. Nicméně, vydržel jsem to, a měl jsem na ráně nyní obvaz. Určitě to bude stačit do chvíle, než se dostanu do města - a věřte, že v přítomnosti tolika existencí jsem nad svou situací nehodlal dlouho přemýšlet. Směr k městu jsem znal, a nebylo složité odhadnout, že tak daleko zase taky nejsme. Město bylo v době bouře na dohled. To znamená, že musí být jen pár kilometrů směrem po té cestě, co o ní mluvil Karstan. Přesto, jakožto dobrodruh pro zábavu (a rád si myslím, že i zábavný dobrodruh) jsem nemohl říci ne dobrodružství - a jedno takové dobrodružství se nabízelo v možnosti prozkoumat dům. Vydávaje se s naší bandou, velmi rychle si povšimnu povědomé tváře - okamžitě litující, že jsem poslechl Hildu, a nevykuchal ho tehdy jako prase. Navíc ten chlap byl opět při plné síle - tím hůř, myslel jsem, že jsme ho teda zrasili víc. Já navíc nemám vůbec nic. No, problém nad problémem. Ten proklatec je navíc z Lazlowa vysloveně nadšený - oba působí jako dost kriminální živly, takže jsem hned věděl, že od nich můžu čekat bodnutí do zad. Ten Karstan nás chtěl asi přesvědčit, že to je v pohodě a Lazlow ho bude poslouchat - ale já hned věděl, že bude problém.

,,Lazlowe, kamaráde, takhle mluvíš s někým kdo byl tak hodný, a nezabil tě už na lodi?" odpovím mu, jak si zaslouží. A je to pravda. A zatímco celá naše grupa prolézá dům, všichni přehlíží dílnu, která je za samotným barákem. A tu si vyberu jako svůj cíl. V meč nedoufám, ale taková sekera na sekání dříví by mi udělala radost. I blbé kladivo. Hergot, i blbý srp. Cokoliv, čím se dá člověk fláknout po hlavě.

The Searching Squad

Usušení netrvalo zas tak dlouho a já si opět mohla vzít svůj kabát. Oprášila jsem z něj trochu toho nalepeného písku a dala jej opět na sebe, opět jsem měla všechno své oblečení a následovalo tedy rozhodnutí, jak pokračovat. Většina ze skupiny nevypadala na to, že by se chtěla vydat za těmi zelenými skřety a radši se rozhodli prozkoumat nedalekou stavbu.
Hm, lepší bude, až tam půjdeme všichni. Jakmile získám své, můžu se vytratit… v tom chaosu se stejně leckdo ztratí, pomyslela jsem si s pohledem směrem na moře.

Piráti si samozřejmě museli prohodit několik otázek a já na takovéto chování mohla jen protočit očima. Touto dobou jsme měli ve městě a nebýt té revolty, možná bychom tam již byly. Nyní jsme se spoléhali na tu smutnou realitu a to, že nás někdo najde anebo dokážeme město najít my.
Výšlap byl ideální na to, aby se někomu smýkla noha a vzal cestou dolů s sebou minimálně tak další tři. Dávala jsem si aspoň tedy pozor na to, abych nebyla jedna z těch tří… kdo ví, jestli se mezi sebou piráti ještě nebudou více hádat a upřímně? To, co předvedli na té lodi mi stačilo jako důkaz jejich schopností.

Pohled na starou budovu v zamyšlení, že toto místo bude vhodné na případné přespání, pokud by naše snahy trvaly dostatečně dlouho, i když už nyní jsem věděla, že když zde byl tento náznak civilizace, nějaká cesta do města nebude daleko. Potom již stačilo chytit nějaký povoz a svézt se do města...
I tak, pohled mi skončil na kameni, který si jistě užijí ti věřící mezi námi a já se tedy radši rozhodla prohledat vnitřek budovy. Konkrétně tedy sklep, kam se nás pár vydalo. Byl na čase najít nějakou tu vhodnou zbraň proti těm skřetům. Bez svého přívěšku odsuď nejdu.

Šmejděníčko šmejdění ...

Podaří se mi kamenem trefit nízko letícího racka a srazit ho na zem. Nepřidělávám si práci s oškubáváním peří a rovnou se zakousnu. Piji ale příliš hltavě a rackova krev velmi rychle stydne. Ani teplá nebyla nic extra, ne ve srovnání třeba s mladou laní. Ale účel splnila dostatečně. Mrtvého racka odhodím do moře po chvíli váhání, jestli jej nenabídnout do společné kuchyně.
Truchlící dívka se nechá přemluvit, ať jde s námi. Nevěřím ale tomu, že zde ještě někdo najde někoho na pohřbívání. Ráno už nejspíš nikoho nepoznáme, snad jen podle oblečení. Ale opět raději mlčím. Rychle poberu to nic, co mi zůstalo a vydávám se za ostatními, kteří se mezitím začali zvedat a vydali se společně k domu. Jde se mi velmi lehce, snadno předběhnu, skoro předletím ostatní. Na těžších úsecích počkám a nabídnu pomoc slabším.

Měl jsem asi víc štěstí, než rozumu.
Usměji se. Redrick by si mohl všimnout drobných odlišností a poznat, že je "nadopovaný", tedy kromě toho, že ve výstupu snadno drží krok s těmi nejrychlejšími, zatímco ještě před chvílí byl rád, že se udrží na nohou.
A důvod? Kupecké počty. Přišlo mi lepší pomoci jedné straně k rychlejšímu vítězství, než čekat, kolik jich ten masakr přežije a bude schopno ovládat loď.
Ani se pořádně nezadýchám a už stojíme před domem. A Lazlowem. Opět ozbrojeným a v plné síle. Opatrně se rozhlédnu, jestli nebude pokračovat další dění z podpalubí. Nejspíš ho někdo v tom zmatku rozvázal, možná to byl dokonce velitel skupiny Karstan. Ale zdá se, že nejsilnější emoce už asi vychladly. Ale třeba to jen v některých bude doutnat a čekat na nějakou záminku. Pak se ale přesuneme k domu, kde se někteří okamžitě pustí do prohlížení věcí. Můj pohled padne na rybářské pruty a pokusím se najít nějaké háčky, případně i vlasce. To by byl v těchto podmínkách perfektní materiál na zašití rány nebo díry v oblečení, případně na ulovení nějaké říční ryby či vytvoření pasti na drobnou zvěř, až se vydáme na cestu. V kuchyni se také podívám po nějakém noži. Ve zbylém čase vyjdu před dům a pokusím se opsat, případně obkreslit text na kameni. Zatím nemám nejmenší tušení, proč je dům prázdný. Je to jen nějaká sezónní chata někoho z města? Nebo utekl nebo nestihl utéct před gobliny nebo horší havětí, co se tu potuluje? Stala se mu nějaká nehoda na moři při rybaření?

Listů je dost a všechny jsou plné. Zvláštní chuť mne ani na chvíli nezpomalí, abych se pořádně napil a vzhledem k jejímu množství také rozpustím dlouhé stříbrné vlasy z copu a smyji z nich sůl. Nechám je na chvíli rozpuštěné, aby následně pořádně proschli.

Mladík, co přišel z vedlejší pláže, nevypadá, že by se tu chtěl příliš dlouho zdržovat. Ujmu se tak rusovlasé dívky sám, abych s ní tichým konejšivým hlasem promluvil. Podaří se mi ji přesvědčit, aby se přidala ke zbylým přeživším. Její druh by jistě nechtěl, abych tady zemřela s ním. Přijde další žena, která se dívky ujme, hned po té, co se rozhodne jít se zbylou skupinkou.

Také se díky těm, co se přišli zajímat, dozvím o domku a jistém krytu. Nerad bych se spálil, takže to bude naše nejlepší šance. Nehledě na to, že bychom se měli přesouvat. O dívku je postaráno a tak se vrátím ke svému plášti, abych z něj a ze sebe vyklepal uschlý písek. Spletu vlasy opět do volného copu. Plášť lehce složím a hodím si ho přes ruku. Nyní by mne spíše zpomaloval. Jak sepnu vlasy řádně, na pravém uchu vykoukne na sluníčku malá stříbrná náušnice. Jak o ní zavadím, překvapí mne, že je stále na svém místě. Velmi příjemně překvapí.

Poté navrhnu svému zachránci, že nyní je již zcela určitě čas se přesunout. Potěší mne, pokud vyrazí se mnou za ohyb, avšak jestli bude chtít provést ještě něco a zdržet se, vyrazím za ženami sám. Potěšeně zjišťuji, že přeživších není tak málo, jak jsem si myslel. Momentálně se sbírají k odchodu, tak se jen s určitým rozestupem zařadím za ně. Nerad bych někoho obtěžoval tím, jak budu funět jak drak, až polezu do kopce na ostrém slunci. Mám dojem, že bude zázrak, pokud to se mnou nesekne než se tam doplazím za zbytkem.

Hlídka na cestě rozhodně vypadá lecjak, jen ne mile. Rozhodně je jeho reakce na počet přeživších přesně opačná, než ta má. Celá skupinka má jasného vůdce, takže mu věnuji největší pozornost, když seznamuje skupinu s okolnostmi. Každopádně i nadále se držím na ocásku skupiny, vzhledem k tomu, že před případným překvapením v podobě bandity, se mohu bránit tak leda slovy. Přeci jen, z mého vzezření může leckdo vydedukovat, že by mne pravděpodobně zlomil i silnější vítr. Ač jsem velmi vysoký, moc masa na mne není. Jestli něco, tak jsem šlachovitý. Pokud mi někdo nabídne pomocnou ruku, rozhodně neodmítnu. Věnuji mu vděčný, trochu omluvný, úsměv. Nakonec to ale nějakým zázrakem přeci jen k domku zvládnu.

Vedoucí celého procesí víceméně zavelí k průzkumu. Nenechám se dvakrát vybízet. Přeci jen je potřeba nahradit zmizelou dýku a mohlo by se tady nalézt i něco dalšího užitečného. Ne úplně pro mé řemeslo, ale rozhodně pro cestu. Ladným krokem se vydám k jakési bývalé dílničce za domem, vzhledem k tomu, že to vypadá, že se většina vydá spíše do domu. Mohlo by se tam přeci jen nacházet něco, co bych mohl použít jako dýku. Ať už lovecký nebo třeba řezbářský nůž. Nebo cokoliv ostrého v zachovalém stavu. Samozřejmě, pokud se tam bude nacházet i něco jiného zachovalého, bude dobré to alespoň donést dovnitř. Třeba to někdo využije. Když procházím jistou bývalou zahrádkou, zkusím se podívat i zda tady neroste něco jedlého. Nebo tu třeba není zakopané nějaké fermentované jídlo.

Když se vydám do domku, již je pečlivě prohledáván. Přesto se vydám na další průzkum. Přeci jen, mohli by přehlédnout třeba nějaký exotický hudební nástroj, který si spletou s junkem. Nebo je prostě nebudou zajímat hudební nástroje. Bylo by skvělé nalézt třeba flétnu. Samozřejmě dýmkou a tabákem bych také nepohrdl, ale to pochybuji, že tady po ostatních zbylo.