Dům a Lazlow

„Nevím, mám pocit, jakoby to nejhorší mělo dneska teprve přijít.“ Odpovím rezignovaně. Karstan má také v plánu navštívit dům. Což je jen dobře. Zdá se že je to schopný a celkem rozumný chlápek, u něho se budu držet, dokud nedorazíme do nějaké civilizované oblasti. Když zmíní že Lazlow je ten chlápek co hlídá cestu a že ho tam poslal tak mi spadne čelist. Nejen že to celé přežil ale teď dokonce kope za ty „dobrý“. "Jsem tak rád že je Lazlow naživu. Co bychom si bez něj počali." Prohodím ironicky ale nijak dál to nekomentuju. Je jasný že teďka musíme všichni držet pospolu, abychom se z týhle posraný hroudy písku dostali někam do bezpečí.

Hned jak dojdeme na pláž tak se Karstan začne věnovat, lidem u ohně. Nečekám na něj a jdu pomalu napřed na ten útes. Brzo mě ale společně s několika přeživšími dohoní.

Pokud je mezi nimi ten polo-upír z podpalubí tak jej vřele pozdravím „Rád tě vidím bratře! Upřímně jsem tě odepsal, potom co si s kuší vyběhl na horní palubu … ale díky bohům že jsi to přežil.“ Usměji se. „Proč jsi vůbec pouštěl do takový píčoviny? Vždyť to nebyl „náš“ boj…“

Cesta nás zavede do stráně, kde na nás čeká Lazlow, vypadá zdravě, je naštvaný a hlavně je ozbrojen. Nejraději bych tomu debilovy rozšlapal ksicht, ale nehodlám dělat žádný vlny, Karstan má asi dobrý důvod proč s ním spolupracuje. Někdy jsou lidi jako Lazlow potřeba, netěší mě to ale řešit ho asi nebudu.

„Taky tě rád vidím parťáku“ odvětím mu. „Jak si se dostal z těch pout do kterých tě ti nebožáci přivázali? Nech mě hádat, měl si záložní kudlu schovanou v botě!“ zazubím se na něj. Možná se mu prostě provaz uvolnil během té exploze. Lazlow tu nějaký čas už byl. Podle něj je onen dům zcela opuštěný. Opatrně následuji Karstana do strmého kopce, začínají mě pomalu bolet nohy a také jsem unavený, i když jsem vzhůru jen necelou hodinu.

Cesta na krpál ale stála za to. Dům je sice starý a dlouho opuštěný ale 4 zdi a střecha poslouží naším účelům. Budova je velmi prostá a celá z kamene, ale zatím stojí. Co víc tak od domu dokonce vede poměrně udržovaná cesta. Škoda že tu nikdo nebydlí, mohl by nám říct kam vede. Karstan navrhne ať dům prozkoumáme, moc neváhám a vstoupím do kamenného baráku. Polo-rozpadlou budovu za domem, zatím vynechám.

Hned u vchodu je hezká deska, s jakýmsi náboženským motivem a elfským nápisem, nejspíše archeologický nález pána domu. Vnitřek je dobře vybaven, na to jak dlouho to tu musí být opuštěné. Sednu si na postel a očima přejedu po celé místnosti, všimnu si léčitelky Tamaly která šmejdí u poliček s knihami, hned se zvednu a také si začnu prohlížet knížky. Pokud jsou knihy čitelné, tak do nich okrajově nahlédnu, spíše se zajímám o jakém tématu pojednávají. Z nich bych třeba mohl vydedukovat jaký člověk byl asi předešlý majitel tohoto domu.

Brzy mě ale čtení omrzí a raději začnu systematicky prohledávat dům, počínaje sklepem. Hledám především peníze, popřípadě pokud bych náhodnou narazil na nějakou zbraň, tak tím bych rozhodně nepohrdnul. Nedělám si ale moc velké iluze že bych vlastně něco našel. Minimálně se ve dole trochu ochladím. Pozorně především prohledám každou krabici a každý barel který se ve sklepě nachází a poté se přesunu zpět do hlavní místnosti, kterou rovněž začnu pozorně prohledávat.

Trosečníci

Karstan co směřuje zpátky k pláži s Redrickem pokrčí rameny. ,,Jak si přeješ já bych řekl, že skoro se utopit a vyplavit se na pevnině je ta těžká část dne." Zabručí ačkoliv jeho hlas nedává žádnou intonaci komedie možná to byl vtip? Pak však Redrickovi pokyne. ,,Půjdeme do domu taky. Nechci vařit tady na pláži. Potřebujeme pořádné ohniště možná i kotel. Něco co by tam snad mohlo být." Dodá a vyhlédne směrem kude vedla cesta z pláže nahoru k domu a kývne na Redrickovu otázku. ,,Ano. Řekl jsem Lazlowovi ať dohlíží na dům. Pro jistotu kdyby tam přeci někdo žil." Takže to byl Lazlow. Zdálo se, že zázračných přeživších tady bylo plno.

Následně tedy Karstan dorazí a začne pomáhat na pláži. Když začne rozdělávat oheň a léčení Landise se ujme Kalistó tak jen hluboce zabručí než po chvíli dodá. ,,Mořskou vodu ránu jen očistit od písku. Jinak se zanítí. Na zabránění infekce použijeme víno." Trvá si na svém. Když se mu nedostane vína přihlasí se Hilda se svým měchem co jí zůstal z plavby. Karstan vymáčkne tenkým pramínkem zbytek rudé tekutiny do rendlíku než do něj Tamala přidá své byliny. Pak se zvedne a jde pomoct Akmadanovi. Mezitím se Hilda postaví k Tamale a kouká jí přes rameno se založenýma rukama aby také dohlédla na bublající víno. Po chvíli bulbání pokývla Tamale. ,,Myslím, že to stačí."

Víno s přidanýma bylinkami bylo tedy připravené jako dezinfekce pro Landise během ošetřování jeho rány. Pokud proces projde jak je momentálně plánováno tak je Landisova rána nejdříve omytá v mořské vodě což byla velmi nepříjemná zkušenost. Silné štípání po celé délce řezné rány. Naštěstí však nebyla moc široká ani hluboká. Jednalo se o velice přesný tenký řez jako břitvou. Následovala ta těžší část - Víno, které mezitím trochu vychladlo bylo nalito přímo na ránu. Ačkoliv už nebylo vroucí stále bylo docela horké takže to následovala další vlna silné bolesti společně se štípáním ačkoliv ne tak silným. Pak už se mohla mast nanést na Landisovu ránu předtím než mu byla ruka obložena provizorním obvazem. Ačkoliv tento postup nebyl ideální zdálo se, že to zatím drželo jak mělo a s štěstím to Landisovi pomůže než narazíte na zkušeného doktora nebo možná i magického léčitele.

Když Emric vznese svůj návrh na pohřbívání mrtvých Hilda zavrtí hlavou. ,,Rozhlédni se kolem nás mladíku. Nemáme čas všechny tyhle lidi pohřbívat. Bylo by to příliš mnoho práce a času. Musíme se dostat odsud pryč a najít nějakou vesnici nebo město. Tam jim pak můžeme říct a oni sem pošlou kněze Morrana co se o to postarají." Řekne přesvědčeně. Ti z vás co měli alespoň částečnou znalost severní kultury věděli, že toto bylo nepřesné jelikož by to nebyli kněží Morrana ale Asilar.
Akmadan co zrovna dokončil svou mohylu pro jeho mrtvou ženu si povzdechl a přikývl. ,,Bohužel nemůžeme trávit celý den pohřbíváním mrtvých. Pokud vám zemřel někdo blízký tak vám pomohu ale jinak chci z tohoto pekelného místa pryč." Řekl a vzhlédl směrem k vyšlapané cestě co vedla nahoru na útes.

Karstan pak pokývl Kalistó. ,,Půjdeme nahoru na útes." Ukáže na vyšlapanou stezku. ,,Je tam dům. Evidentně opuštěný. Potřebujeme nějaké zásoby a místo kam se pro případ schovat. nevíme kde jsme, nevíme kudy jít. To je jediná stavba okolo co jsem zatím viděl. Pojď s námi ctěná ranhojičko. Odtamtud už určitě zjistíme kudy dál." Řekl a pak se otočil směrem k přehybu útesu za kterým se skrývala druhá pláž kam se vydal Emric. ,,Pokud tam jsou lidi tak jim řekněte, že jsme tady a že jdeme prozkoumat dům na útesu." Zvolá zatímco se sám zvedne. ,,Není na co čekat. potřebujeme vybavení. Jídlo. Střechu nad hlavou. Možná i mapu." Řekl nakonec Karstan co sbalil svoje věci a začal se chystat na odchod. S ním se začal připravovat i Akmadan zatímco Hilda se ještě rychle vydala za Emricem na vedlejší pláž. ,,Jestli nechcete tak když půjdete rovně napříč lesem narazíte na cestu. Nevím kam vede." Dodá Karstan jeho hlubokým hlasem a pokrčí svými rameny zatímco se vydá vpřed.
Zdálo se, že loď v dálce nijak nereagovala na váš oheň a začala se pomalu vzdalovat.

Mezitím na druhé pláži se Kaelovo a Zelovo oblečení docela rychle vysuší na ohřátém písku a pod pražícím sluncem. Dívka, které nechá měch s vodou na něj jen zmateně vzhlédne než se začne rozhlížet po celé pláži jakoby jí teprve teď došlo kde je. Zatímco si Kael probírá své věci může si všimnout, že záštita na jeho dýce nedrží úplně pevně. Stále se dýka dala v pořádku použít ale zdálo se, že její stav se částečně zhoršil. Když se rozhlíží po cestách z pláže tak si může všimnout Emrica co se vyloupne zpoza záhybu skály kam předtím odešel se Sheerah. Takže tamtím směrem evidentně vedla nějaká cesta dále. Jinak to vypadalo dost bídně. Celá pláž byla obklopena útesy. Technicky by se na ně dalo vyšplhat ale vypadalo to náročně a nebezpečně. Pokud by se dalo nějak proplížit okolo velkého kraba tak by se možná dalo obeplavat útes na druhé straně pláže za kterým se možná skrývala další pláž ale možná taky ne.

Emric co dojde na pláž má docela štěstí s jeho hodem. Sice to není nějaký vydatný jelen ale stejně kámen vzlétne do vzduchu a trefí racka do hlavy zatímco přelétal nad ním. Ptákovo tělo sebou bezmocně pleskne na pláž ačkoliv Emric si musí pospíšit než ho sebera nějaká vlna. Každopádně má svůj úlovek. Racek není nijak moc vypasený narozdíl od těch co žijí v přístavech ale bylo to něco živého, teď už mrtvého, s krví. Co se týče pití tak Zelv zase okusí lahodný doušek dešťové vody z lopuchových listů. Vody tam je stále více než dost. Lopuchů jsou tam celé obrovské keře, a skoro každý list je až po okraj naplněný dešťovou vodou. Není se čemu divit ta bouře byla ohromná určitě se musela přenést i sem na pevninu. Venku na moři působila jako nějaký tajfun.

Jako poslední na pláži se ukáže Hilda a rozhlédne se kolem než si všimne mladé ženy ke které směřuje Emric a Zelv. Dívka vzhlédne nejdříve k Emricovi co přijde a zamrká. ,,J-já.." Vydá ze sebe pípavě. ,,Nemůžu odejít. Nemůžeme ho tady takhle nechat." Řekne po chvíli a podívá se na mrtvého Keirana. ,,Och Keirane!" Slzy jí opět začnou stékat po tváři. ,,C-co budeme dělat? Kam vůbec půjdem?" Zasténá si. Trvá to chvíli ale pokud se Emric či Zelv budou trochu snažit nebo spojí síly tak žena nakonec přikývne a souhlasí s tím, že půjde s nimi. Ujme se jí Hilda velmi rychle. ,,No tak pojď. Na hoře na útesu je dům. Tam se schováme a najíme se. Pak najdeme město a vrátíme se pro něj dobře?" Zašeptá jí tiše zatímco jí vede zpátky na pláž za ohybem skály. Pokud Emric neřekl Zelvovi ohledně domu na skále tak teď o tom uslyší.

Opuštěný dům

Karstan vede cestu nahoru po stezce k útesu. Po chvíli stoupání se vám otevře pohled na skalnatý sráz. Jediná cesta vzhůru je po stejné vyšlapané cestě co se tence vine mezi velkými balvany. Na jednom z balvanů stojí Lazlow s rukama v bok. ,,No konečně. Už jsem si myslel, že mi z toho čekání upadnou nohy." Řekne otráveně ke Karstanovi než se rozhlédne po všech, které přivedl. ,,Hmpff.. Přežilo víc než jsem čekal." Řekl bez nadšení. Pokud se však nahoru do kopce s Karstanem vydal Landis tak se náhlé zamračí. Stále měl rozpláclí nos od jeho rány ačkoliv krev byla evidentně v moři smyta. ,,Modlil jsem se abys klesl ke dnu jako zkurvený kámen ve vší tý zbroji hajzle." Prohlásil nahlas ale jinak se nezdálo, že se plánoval vrhnout na Landise. Ačkoliv to bylo zvláštní zdálo se, že z Karstana má respekt či dokonce strach.

Karstan mu pokyne. ,,Stačí. Viděl jsi něco?" Zeptá se zatímco začne pokračovat nahoru po stezce.
Lazlow seskočí ze svého kamene a začne šplhat s ním a ostatními. ,,Ne. Dům je rozhodně prázdnej. Žádný lidi, žádný světla, žádný zvířata nic. Od tý doby co jsi odešel jsem neviděl jedinýho živáčka." Řekl. Lazlow na tom také vypadal lépe než většina ostatních bylo zjevné, že už je vzhůru déle než vy. Stále měl svojí koženou zbroj a up pasu mu visela nová dýka.
,,To ještě neznamená, že tam nikdo nebude. Dávejte si pozor." Zabručel Karstan zatímco vedl cestu nahoru. Pro některé z vás to mohl být docela náročný výšlap jelikož krpál to byl docela strmý ale nakonec se dostanete nahoru na útes kde se terén naprosto vyrovná.

Cesta se vinula hned vedle okraje útesu a vedla k opuštěnému domu, který stál opodál. Krátce za domem opět začínal jehličnatý les. Dům byl nízký. Neměl žádné pevné dveře ani prosklená okna. Jednoduše měl velký prázdný oblouk pro vchod a několik otevřených výklenků jako okna. Byl velice prostý ze surového kamene, který nebyl zakryt jakoukoliv omítkou. Jeho střecha byla nízká, skoro až plochá, z břidlicových desek. V některých místech už břidlice chyběla a tak měl dům několik děr ve střeše ale jinak pevně stál. Uprostřed domu trčel velmi prostý a tenký, kamenný komín. Vypadalo ta na velmi prostý dům možná nějakého rybáře. Ačkoliv měl několik laviček před dveřmi a za domem se nacházela polorozpadlá dřevěná stavba. Možná nějaký přístřešek pro zvířata nebo dílna. Také tam byla rozpadlá ohrada co napovídala, že tady opravdu možná byly nějaké zvířata. Ať už tu žil kdokoliv už tady nebyl a nebyly tu ani žádní tvorové.

,,Vede tady cesta." Dodá po chvíli Karstan co si všimne cesty co vede od domu lesem. Tato cesta vypadalo mnohem více oficiální. Byla velmi viditelně vyšlapaná a dokonce místy ohraničená kamenným plotem. ,,Stejně bych se nejdříve podíval okolo a do domu." Dodal po chvíli a položil svoje věci na lavičku na, kterou se pak posadil a začal procházet svojí brašnu. ,,Můžete začít beze mě." Dodá po chvíli. Bylo na vás zda jste se chtěli podívat nejdříve dovnitř nebo zkontrolovat rozpadlou stavbu za domem nejdříve. Každopádně se zdálo, že dům stále měl nějaké užitečné předměty jelikož všechen nábytek a vybavení tady stále byli včetně kompletně funkčního ohniště. Hned před domem vedle vchodu stála kamenná deska. Nevypadala místní spíše jako nějaký nález co sem někdo odtáhl. Byla krásně vypracovaná s náboženskou scénou jak se zdálo. Na kameni byla vytesaná Asilar, v pozadí za ní plameny pekelné. Asilar stála na kopci z mrtvol nestvůr a držela pod krkem démona co se na ní pokoušel skočit. Druhou rukou se mu očividně chystala prohnat kopí obličejem za válečného pokřiku zatímco se k ní ze všech stran hrnulo ještě více démonů. Na kamenu byl text ale byl pro vás nepřečtitelný. Ti vzdělanější z vás poznají mrtví jazyk elfů ale ani oni nebudou schopni ho přečíst.

Vnitřek domu byl docela útulný pokud se nepočítala vrstva prachu na všem. Bylo nanejvýš jasné, že kdokoliv tady žil odsud odešel před měsíci ne-li roky. Dům byl kompletně opuštěný se vším svým vybavením. Byl zde stůl s prázdnými talíři, miskami a poháry. Leželo zde několik rybářských prutů. Uprostřed místnosti byl komín a ohniště na vaření. Byla tam i stará postel plněná slámou něco co většina z vás neviděla už celé týdny. Na pár poličkách se povalovaly knihy přebalené v kůži pokryté silnou vrstvou prachu. Určitě se tady dalo najít mnoho užitečných věcí nebo alespoň si zde odpočinout ve stínu. Díky kamenným zdem a střeše bylo uvnitř mnohem příjemněji než venku kde bylo horko a pražilo slunce. V rohu místnosti byly schody co vedly dolů zdálo se, že vedou do sklepa?
Ti z vás co se vydají dolů tak opravdu naleznou sklep. Je to malá kamenná místnost co skoro vypadá jako jeskyně. Leží tam několik barelů a krabic a také velká hromada starých krámů. Evidentně místo kam místní odhazoval nechtěné věci. Ale pro vás se zde mohli skrývat poklady pokud jste hledali důkladně.
Rozpadlá dřevěná stavba za barákem byla určitě nějaká dílna. Bylo zde minimálně dřevo a pár starých hřebíků ale možná i nějaké ty nástroje by se tu dali najít pokud odkryjete spadlou střechu s trochou úsilí. Zdálo se, že kdokoliv tu žil byl velice soběstačný.

*(Pokud budete prohlédavat kteroukoliv se tří lokací tak si dvakrát hoďte kostku v rozsahu 1-20. Podle toho určím co najdete a v jakém stavu to bude. Specifické věci budete moct najít jen v určitých částech domu.

Pokud hledáte něco specifického tak to zdůrazněte abych vám náhodou nepodsunul něco co nechcete.)*

Pousměji se na něj a kývnu, když zmíní, že má ještě nějakou vodu. Douškem bych nepohrdl, ale nechci mu ztenčovat zásoby. Povytáhnu obočí. Možná? Pravda, že se ten velký krab za celou dobu nepohl a nadále si pochutnává na svém úlovku. Na jeho návrh jen přikývnu hlavou. Nechci krk trápit zbytečnými slovy. Také jsem chlapci zavázán, takže mu chci pomoci. Opatrně se tedy postavím a plášť rozložím vedle jeho věcí, které schnou na sluníčku. Na sobě mám čistě černé oblečení, které by mělo schnout rychle. A co jsem tak někde slyšel, tak je prý sůl dobrá na pleť.

Vyrazím na druhou stranu než on. Nemám ale příliš štěstí. Všichni jsou dost očesáni a těch pár použitelných věcí sesbíral. Po chvíli se tak zastavím a jen se vyhřívám na sluníčku, zatímco se rozhlížím. Díky toho si všimnu, že priestka sklouzla z kamene a s Sheerah odchází někam za ohyb pláže. Natočím se tedy k útesu za námi a sleduji ho pohledem. Vypadá to, že se svažuje směrem, kam odešli. Pravděpodobně to bude jediná schůdná cesta z pláže, což dívka v bílém mohla jistě dobře vidět ze svého kamenu.

Ohlédnu se, kde je můj zachránce a všimnu si, že plní vaky vodou z lopuchů. Vyrazím směrem k němu, vzhledem k tomu, že mne jen z toho pohledu zaškrabalo v krku. Jestli zbyde voda, zhluboka se napiji. Chvíli váhám, zda nevyprázdnit svůj měch a nenaplnit ho vodou, ale mám dojem, že víno se může ještě hodit. Zvláště kapitánovo kvalitní víno. Minimálně jako vyjednávací prostředek.

Poté se již vrátím k věcem. "Vskutku nemám nejmenší tušení. Ale vypadá to, že všichni odešli tím směrem," ukážu směrem k ohybu, "a vypadá to, že se tam útesy svažují a bude tam vstup do lesa," poznamenám svůj postřeh.

To se zpoza ohybu opět někdo objeví. Nevím co přesně hledá, avšak stále ještě na pláži děláme poměrně rozruch. Stále ho však sleduji pohledem. Původně jsem chtěl za dívkou zajít, protože ji tady rozhodně nechci nechávat samotnou, ale vypadá to, že má v úmyslu se jí věnovat. Pokud u ní neuspěje, zkusím to sám. Přeci jen mám pochopení pro její počínání na lodi.

Co dál? Kam dál? S kým dál? Jak dál?

Prakticky každý přichází s nějakou informací nebo pomocí. Zdá se, že se za nějakou chvíli přesuneme k nějakému domu, který stojí poblíž odsud a zdá se, že bychom tam měli zvládnout dojít všichni bez problémů. Trochu zvláštní, že není nikdo vážně zraněn. Krom Landise, který si zranění způsobil ještě před samotnou vzpourou. To, že nic v moři nepřilákal a nic ho nesežralo, nevykrvácel a neblouzní v horečkách ukazuje, že zranění nakonec nebudou tak vážná, jak jsem se obával. Když se vedle mě téměř svlékne do naha Sheerah, cítím jak mi začínají rudnout uši. Do opačného extrému, tedy prakticky dokonalé bílé až průhledné kůži mě dostane nápad Landise nechat si ránu zašít hřebíkem. Jen nasucho polknu, zatímco přemýšlím, co na to říct.
Říkají mi Emric ... trochu jsem se učil ranhojičství, ale bez alespoň základních nástrojů bych ti víc ublížil než pomohl.
Snad vyrobit "jehlu" z dřevěné třísky. Navíc nějaké prosolené rozmáčené nitě by toho moc neudržely a stehy by se nejspíš trhaly při sebemenším pohybu a šití samotném. Ale i tak se zdá být moudřejší ránu vyčistit něčím lepším než špinavou mořskou vodou a směs vhodných bylinek také neuškodí. Zkusit zašít ránu můžeme v tom domě, případně v civilizovanějším koutu světa.
Dívám se Kallisto pod ruce, zvědavý nejen na její způsob práce, ale hlavně abych se lépe podíval na ránu samotnou. Nijak jejich práci nekomentuji, už jen proto, že sám teď nemám jak pomoci lépe. Snad jen nějakému nebožákovi stáhnu košili nebo jiný kus oblečení a zkusím jej natrhat na pruhy. Jednak na případný obvaz nejen pro Landise, ale také na zafixování ruky u těla. Pruhy látky položím poblíž ranhojičů a pak se opět vrátím a pomocí kamenů či větví alespoň symbolicky zakrýt oloupené tělo.
Možná se mi zdála reakce Sheerah podrážděnější, než ve skutečnosti byla, ale uvědomím si obrovskou únavu a vyčerpání. Už jen prakticky hladovění na lodi mě stálo dost sil a pak ztroskotání mi sebralo ten zbytek. Jestli se mám někam dostat a držet s ostatními krok, budeme potřebovat všichni nabrat více sil. Vyzuji si boty, stále ještě plné vody a vydám se nahlédnout na první část pláže. Nějakou dobu tam byl klid, kromě toho velkého kraba a truchlící dívky. Mohli se tam vrátit nějaké drobné zvířata, mrchožraví ptáci. Pokud by se tam zjevilo něco ulovitelného, pokusím se kamenem hodit a omráčit či ochromit zvíře. Pokud moje snaha nebude úspěšná, alespoň pomalu přijdu k truchlící dívce, abych ji řekl o plánu pokračovat dál a zda nepotřebuje pomoci. Neobětuji mému výletu zbytečně času, nechci aby na mě ostatní čekali, nebo hůře, nečekali.

Původně jsem se chtěl lovce zeptat, kde a jak daleko našel ty zajíce, ale potloukat se po okolí sám mi nepřišlo jako dobrý nápad.

Akce střídá akci a Landis je v péči

Poslouchám nějaké uštěpačné poznámky kteří mezi sebou někteří mají i když se stalo to co se stalo a měli by být rádi že jsou zde a ne na dně oceánu nebo v díře. Má cesta je jasná. Pomůžu jak jen můžu, ale mé kroky povedou dál ať se stalo co se stalo. Má cesta má cíl který dřív nebo později dosáhnu.

"Ukaž mi tu tvoji ránu." Promluvím k Landisovi abych k němu malátným krokem došla a vzala jej za ruku. Neptám se... "Rozmíchej sůl a obyčejnou vodu." Povídám ale nemyslím to jako nějaký příkaz či povel. "Jako dezinfekce to pomůže." Hned na to dodám. "Moře je slané." Prohlížím si ruku dál než mu pohlédnu do očí. "Omyjeme v něm tvoji ránu. Vyčistíme, zbavíme všech nečistot. Trochu to zaštípe, ale je to rozhodně lepší řešení než se to pokoušet šít nějakým hřebíkem a zatáhnout tam nějakou infekci. A šlo by to?" Podívám se na muže tázavě s jasnou odpovědí v mých očích.

Pustím jej abych zašmátrala ve svých věcech a našla ještě jednu léčivou mast. "Potom ti dám na čistou ránu tohle a stáhneme znovu. Vydrží to než se dostaneš do města a tam si najdeš někoho kdo bude mít vše potřebné na šití. Jestli mi věříš, sundej si košili a začneme."

Než však cokoliv udělá, rozhlédnu se kolem dokola a jedním uchem naslouchám všem ostatním. Také je mi samozřejmě líto, že se nepodařilo zachránit ženu Akmadana, ale každý má svou cestu vepsanou, i když to někdy bývá proklatě těžké.

"Nebudu vás zdržovat více než je nutné. Odpočinu a dám se znovu na cesty." Začnu mluvit zprvu nenavazující slova. "Pokud máte někdo v plánu vyrazit co nejdříve, možná bych uvítala nějakou společnost." Domnívám se, že už o tomto nějaké slovo padlo. Podívám se tázavě na Karstana, Akmadana, Landise. Nakonec i Tamalu a ostatní kteří jsou na pláži v mé blízkosti.

Kolečko po pláži

Průzkum pláže se nakonec ukázal jako docela úspěšný. Trochu jsem doufal, že by se mezi mrtvými a ve vyplavených zbytcích lodi našlo trochu víc, ale i tak jsem se svým nálezem spokojený. Tak to máme jeden smradlavej sýr. Dva vaky s … asi vodou? Jako jestli ti lidi dole pili tohle, tak chápu, že tam bylo tolik nemocných. Ale z čeho jsem obzvláště nadšený, je Rackova pánev.
Ta se bude hodit. A pokud dojde na nejhorší, tak s ní můžu někoho fláknout po hlavě.

Jdu ještě dál, až nakonec narazím na listy plné vody. Chvilku listy zvědavě pozoruji, ale nakonec usoudím, že to asi nebude nebezpečné. Popravdě ani nemám moc na výběr. Navíc jsem tu před tím zahlédl potulovat se tu jednoho z přeživších. Stopy, které jsem před tím zahlédl, to navíc potvrzují. Hádám, že kdyby to bylo jedovaté, tak bych tu někde viděl se povalovat tělo. Opatrně ochutnám a čekám, jestli se nedostaví nějaký zvláštní pocit. Nic. Vezmu tedy jeden z vaků, vyprázdním zkaženou vodu a potom ho naplním vodou z listů. Když bude vody dost, tak zkusím naplnit i druhý vak. Tak, to bychom měli.

Po svém pátrání se nakonec vydám zpátky na místo, kde jsem zanechal svoje věci. Cestou to vezmu kolem truchlící dívky, která se za celou tu dobu od toho mrtvého nehnula. Musel to být někdo hodně blízký. Upustím vedle ní jeden z vaků, ale nic neříkám. Nemělo by to smysl. Jenom pokračuji dál ke svým věcem. Všechno je tam, kde jsem to nechal (doufám).
Hmm, pořád ještě mokré. Bude to chvilku trvat. Sednu si do písku a začnu se probírat všemi věcmi. Při tom se zaposlouchám do šumění moře a … Pořád cvaká.Z mých osobních zásob přežila jenom část. Ta druhá je slušně řečeno, k ničemu. Pokusím se ovoce ochutnat, ale není moc dobré, proto se ho hned zbavím. Nalezené věci pak přesunu do svého vaku.
“Asi nevíš kterým směrem je nějaký město, co?“ zeptám se Zelva, zatím co přemýšlím, co dělat dál.
Na lodi se všechno seběhlo tak rychle a dřív než jsem stačil cokoliv udělat, tak jsem byl tuhej. Třeba něco viděl. Nebo viděl pevninu před tím a tuší kde jsme. Dál na pevninu se mi zatím chodit nechce. Nechci se od svých věcí moc vzdalovat. Ale zůstávat tu taky nemůžu. Ta potvora by mohla dostat hlad. Ohlédnu se po krabímu monstru. Pořád cvaká. Možná jít po pobřeží? Najít nějakou skálu nebo vysoký kopec? Rozhlédnu se kolem, jaké cesty pláž nabízí.

The Plan

Informace o tom, že jsme nebyli okradeni dětmi mne částečně potěšila. Na její slova jsem se musela jen pousmát a dodat: „Směřuji do Casteldhamu… a… řekněme, že pokud tě tam dovedu, budeme si kvit,“ pokrčila jsem rameny, ať ta modlitba zafungovala nebo ne, nechtěla jsem mít nějaké nesplacené závazky. Na další její slova a prosbu jsem nereagovala a já jen poznamenala: „Na té pláži je poměrně velké monstrum, které právě jí. Pokud ji docvakne, že trucovat nad mrtvými je nyní poměrně… zbytečné… tak sama půjde na bezpečnější místo,“ s čímž jsem nechávala dívku již samotnou. Nemohla jsem ji mluvit do duše a pokud měla chuť být na jídelníčku toho kraba? Mohla.

Na pláži jsem měla představení v podobě toho člověka, který se snažil zapálit oheň skrz kus skla. Jak s tím hýbal a jak se u toho tvářil to vypadalo, že se vážně snaží… Mohla bych mu říct, že ty kameny jsou asi lepší varianta, ale… co už… pomalu jsem polykala vodu, kdy se konečně chytil mého nápadu s kamením a dokázal tak rozdělat oheň.

„Snaha byla…“ řekla jsem téměř až sladce na muže s kusem skla, nechávající ho, popřípadě ve snaze rozdělat svůj oheň. Pokud ho to bavilo a nechtěl se trochu ohřát, jeho záležitost.
List s vodou jsem nechala vedle jeho ohně, mohl tedy možnost se i napít a pokračovat ve své snaze, kdy já přešla o kus dál směrem k ohni, vytahující kus sušeného masa, do kterého jsem se zakousla, tak nějak ignorující debatu o tom, že zde není jídlo. Mé zásoby nějak přežili a já si v malých kouskách mohla dovolit aspoň trochu toho, co jsem měla.

Pohled padl na toho, který se vyskytoval u té mladé dívky (Emric). Jeho návrh se postarat o mrtvé jsem okomentovala: „Ty jsi v kondici, abys vykopával hroby a házel do nich mrtvoly? Bylo by lepší využít tuto energii a hledat nějakou pomoc, či… si ji nechat na moment, kdy si půjdeme vzít zpět své věci, které nám ukradli. Mrtvým již nic nepomůže… Modlitba od pár věřících je asi to nejlepší, co můžeme nyní poskytnout.“ Konstatovala jsem a sundala si svršek svého oděvu, zůstávající jen ve spodním prádle a svršku, který obsahoval promoklou košili a plátěné kalhoty. Chtěla jsem se usušit a trochu zahřát, potom snad budu mít i náladu jít lovit ty zelené mužíky…