Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Je to nějaká "schovávačka," jako Alíb agil? Cože? Tys dostal nějaký psaní a vydržíš si ho jako nepřečíst? Cože? No tak to bych nedokázala. Doháje, úplně mřu zvědavostí a to není ten dopis ani pro mě! Přečti si to! Co tam píšou? Co tam pí...hele on se snad stydí. Úplně jasně se prostě stydí! Trochu se v duchu divím, že ho na to nenapadl žádný vtípek, který by mi vmetl zpátky do xichtu v rámci všeobecného veselí. Místo toho čekám, kdy z židle odteče pod stůl a vypaří se. Vezmu látkový bryndák ze stolu a začnu si otírat ruce, protože mám dojedeno. Minimálně do doby, než se rozhodnu pro nějakej ten dezert. Chudáček, možná jsem neměla, možná to byl už moc drsnej humor, že na to nemá přes stud žádnou odpověď. Měla bych ho utěšit a obej... ALE HOVNO! To bych udělala, kdyby mě předtím NAPROSTO EVIDENTNĚ NEPROVOKOVAL TÍM, ŽE SE LÍSAL K FIORELLI!!! Tak jako NAFEFRI BAFTIANO, protože já ti ještě přidám! "A nemyslím si, že ti s tím Fiorella pomůže. Mamma Vittoria samozřejmě určitě ano, zia Claudia snad, to si netroufám soudit. Ale vzhledem k tomu, jak chuděra zrudla, když jsi jí poslal pracovat do bordelu, pokud se bojí na misi, soudím, že v tomto směru zrovna ostřílená nebude. To spíš Luca by vyhovoval tvým potřebám," a protože on Darii, já pošlu vzduchem polibek Lucovi. "Slyšela jsem o něm... Nějaké zvěsti. Prý se docela nezdá, neřád jeden." | ||
| |||
 | Hava Nagila! "Naferfi!" Cože? Co to ta blekotá? Proč připíjíme na Nefertity? Odkud Alessandra zná manželku Achnatona, jednoho z faraonů nové říše, který proslul svým pokusem měnit náboženství v říši, který skončil ihned po jeho smrti a jeho potomek byl naprosto bezvýznamný nikdo, koho jeho rádcové zabili před dospělostí? Občas jí fakt nerozumím. Chce naznačit, že jsem její posel slunce? Či že ona je slunce? A odkdy se zajímá o Egypt. Sakra, ani já se pořádně nezajímám o Egypt! Kromě Amunet tam nikdy nebylo pro Asasína nic zajímavého. Kromě Alexandra a Caesara, ale to jsou čistě mužské záležitosti! Ne, teda, že by to nebyla i halapartna a jak má Alessandra ráda halapartny. Hlavně, když mají pořádné a tvrdé ratiště, které může pěvně držet v rukou... "Co? Co? Eh-" vytrhne mě ze snění madame Vitorria, "Ehm děkuji, a mamááá, poslala jste někoho ráno tam, jak jsem požádal v ranním dopise?" zvolám za rychle vzdalující se mamá. Snad mě slyšela. Kdyby ne, alespoň se na mě už nezlobí. Ještě než se začtu do psaní, rozhodnu se zareagovat na Dariinu poznámku. "Milá Dario, já mám jen veřejné ctitelky, ale o tom sama jistě něco víš!" a poslu jí vzdušnou pusu a mrknu na Alessandru. A trošku se otřu bokem o Fiorellu, která sedí vedle mě. Protože můžu a jsem nejvtipnější a nejoblíbenější osoba u stolu. Než se však stihnu začíst, Alessandra dropne svojí bombu. Na to nemám moc co říct. Schovám dopis do kapsy, napiju se vína, nadechnu a ... zase vydechnu a snažím se splynout se židlí. | ||
| |||
| Lul, co si s tou Vittorií furt píšete? Všichni hořečnatě civí do talířů a nikdo se nemá k žádné kloudné odpovědi. Tak jako Salvio, jak to je? Stihl mu to říct, nestihl? Nevíš, jak to bylo? Nebyl jsi u toho? Myslela jsem, že Fiorella říkala, žes u toho jakože jaksi byl! Můžeš mi laskavě zareagovat, když jsi jediný, kdo to může osvětlit a já o tom velmi konkrétně mluvím? Ale ne, ty prostě RADŠI ŽEREŠ MÍSTO TOHO! “Jestli se Claudio neobjeví do večera, asi ho půjdu hledat. Snad se nedostal do nějakého průseru,” "Hm," odpovím mnohoznačně, zatímco obírám prsty maso od kosti. Pořád trochu věřím, že Claudio jen chvilku nevěděl, co se svým životem a nově nabytou zodpovědností, ale že se o sebe pořád ještě umí postarat. Pokud ne, tak jako jak ho Daria na pevnině najde? "Dobrej den, bodří Italští rybáři, neprojel tady náhodou veselej negr v bílý rozhalence na loďce? Možná pronásledoval škuner s takovým velkým křížem. Nevíte o tom třeba něco, když si tady tak v rákosí nahazujete udice?" Heh. No, takhle to asi úplně nevyjde. Alespoň víme, že papíry jsou u Claudie a Luca s Alessiem je neztratili někde cestou. Přiznám se, že jsem se o ně včera večer nestarala, protože jsem je jaksi považovala no... Za starost svýho milýho? Hehe, milýho, hehe. Hele, Mamma! "Dala bych ti to dřív, ale prý jste byli zaměstnáni." Hehe, zaměstnáni, hehe. Hehe. MOMENT!!! JAKTOŽE O TOM ZAS VŠICHNI KURVA VÍ??? Tady člověk prostě ani prcat diskrétně nemůže, v tomhle baráku! "Ti amo Mamma!" Zavolám za ní ještě, když si jde zas po svých. Klasicky, jako vždy. “Uuu, tajná ctitelka?” VIDLIČKU DO OKA TI BODNU, DARIO!!! Zatímco si Bastiano prohlíží obálku, nebo si čte dopis, ujmu se slova jako první, protože jsem mistr vtipu tyvole! "Bastiano si s Mamma Vittorií vyměňují dopisy, však on jí ráno taky jeden dal," prohlásím všeznale, ztiším hlas a spiklenecky se nakloním přes stůl. "Myslím si, že Bastiano má zájem na tom, naučit se něco nového od starších a zkušenějších žen, aby mě oslnil, tuhle se mě ptal, zda by mi vadilo, kdyby spal se signorou Claudií!" Haha, hahahahaahaha! Haaaaaaa!!! | ||
| |||
 | Moment… my měli nějaký lejstra?
Nikdo nevypadal, že by se na papíry byť očkem podíval. Odpověď byla, jednoduše řečeno, zajezená. Jídlo. Oblíbena kratochvíle, když nastane trapné ticho.
“Jestli se Claudio neobjeví do večera, asi ho půjdu hledat. Snad se nedostal do nějakého průseru,” začala Daria, aby řeč úplně nestála. “A ty papíry si rychle pročetla Claudia. Kdyby něco našla, určitě by nám to řekla. Jinak…” nedořekla, jelikož do jídelny vešla madame Vittoria. Ne, že by to bylo něco nenormálního. Musela jíst taky. Její pohled však padl rovnou na Bastiana, který k ní seděl zády.
Na její přítomnost byl upozorněn, když mu zaklepala na rameno. Natáhla k němu ruku, v níž držela dopis. “Tohle dneska přinesl posel. Dala bych ti to dřív, ale prý jste byli zaměstnáni,” povytáhla jedno obočí. Počkala, až si dopis přebral, mrkla na Alessandru a odešla.
“Uuu, tajná ctitelka?” rýpla si Daria. “Tak co? Co se tam píše?”
Drahý Bastiano,
vůbec netuším, zda se k tobě tento dopis dostane, ale rozhodli jsme se s ostatními, že bychom to měli zkusit, pro případ, že potřebuješ pomoci. Maurizio byl před pár dny v Růžovém domě a říkal, že tě zahlédl. Proč jsi nám neřekl, že jsi zpátky v Benátkách? Také zmínil, žes nevypadal, jako bys tam byl za zábavou, spíše a nyní se doopravdy omlouvám, pokud to vyzní špatně, ale cituji jeho slova "jako bys tam patřil." Netuším, co si pod tím představit a jeho vysvětlení bylo také zcela vágní. Víme, že ses s námi srdečně rozloučil než jsi Benátky opustil a řekl nám, že tě čeká jiný osud, než divadlo. Všichni jsme ti přáli a stále přejeme, abys v životě nalezl, co hledáš. Ale pokud se tvá cesta nezdařila dle tvých představ, pokud ses musel vrátit ze světa domů, do Venezie, pokud jsi v problémech, ale cítíš se příliš hrdý na to, aby ses k nám vrátil žádat o pomoc, věz, náš milovaný chlapče, že jsme a navždy budeme tvá rodina, že se k nám vždy můžeš vrátit a my tě přijmeme. Bez soudů a bez posměchu. Prosím, zvaž to, abys nemusel nadále prodávat své tělo. Tvůj talent si rozhodně nezaslouží být mrhán v nějakém vykřičeném domě! Benátky ti znovu mohou ležet u nohou, namísto, abys ty musel líbat nohy dámám, které si za to zaplatí!
Odetta z Teatro la Fenice | ||
| |||
| Jak jako naditý, co jako naditý? "Máš to koukám pěkně naditý, tak to mám sám nejradši," "FO?" Vyprsknu ze sebe ztěžka s plnou hubou rýže. A je to kurva dobrá rýže, ještě že ji pěstuje Sforza, tak skoro můžu říct, že je to NAŠE ASSASSINSKÁ RÝŽE! Jak jako naditý? Co jako naditý? Já mám naditej tak leda měšec, ty malá copatá kurvičko! "Na zdraví!" "Naferfi!" začnu se smát a nemůžu to sousto přes smích spolknout, až mi v koutcích očí tečou první slzy. Se normálně udusíš, ty krávo! Klid! Nádech nosem, pomalu, tak. Požvejkat, spolknout. Ano. Výborně. Výborně. Už je dobře. "Každopádně," zamračím se na něj v evidentně hrané nasranosti a pak věčně pokračuju. "Ta složka... Nevíme CO v ní je. Ale víme KDE je. No, jakože... Nebyla by to první věc, kterou jsme prostě chtěli a tak jsme jí někde čmajzli, žejo. Salvio ví i přesně, ve kterém okně má ten chlap pracovnu. Stačí ho chvíli sledovat, zjistit, kdy není doma, " pokrčím rameny. "Nebo na to poslat Pietrovy lidi, pokud se na to necítíte, protože Fringgo rád střílí lidi. " Což jako teda paráda, to už tu máme druhého, co rád střílí do lidí, pač je to teď hrozně nový a moderní a in! "Dobrá zpráva je, že pokud ho zastřelil takhle hned, nejspíše to zvládl udělat dřív, než mu ten nešťastník vykdákal, že za tím stojí Camaratta. Asi teda." mrknu po Salviovi, aby jakože potvrdil nebo vyvrátil, jestli mám pravdu. Takže by přežil o pár dní víc, třeba i dvoje, troje výpalný? To by bylo prima, ne? "Ach, nemůžu věřit, Bastiano, žes někde propil ty Camaratovy papíry, který jsi tak chtěl..." povzdechnu si a doliju si vína. "Dario chceš taky víno?" | ||
| |||
| "Bella Ciao" - Doslova ten chlapík, co něco tušil a utekl Fiorelle To jsou hrozné zprávy. Otřesné. Ona to fakt žere všechno holýma rukama a všechno opatlává. Že mastnou pusou opatláš svoje mastný ruce je nevyčistí proboha. Její rodina prostě nebude místní. Ti budou určitě někde z Jihu, tohle chování tam mají všeci. Já vím, že ona to po sobě nebude muset mýt, ale někdo tu umazanou sklenici čistit bude muset. Chudák Luca, jak ten k tomu přijde... "To je zajímavé, ale tak v kostce. Fringo za tím doopravdy stojí, jak jsme si však mysleli i tak a ještě se zjevně zodpovídá nějakému náhodnému tlusťochovi. Je teda veliká škoda, že jste jej ztratili, to je informace, co se nám mohla opravdu hodit. Ale co už, tak život chode. Dobrá práce i tak!" a odložím vidličku a tím nově volnou rukou poplácám Fiorellu po ramenou. "Byť moc nechápu, jakou složku by si mohli předávat a proč. Že by to byl nějaký jeho templářský sponzor, či spojka mezi ním, a ukazoval mu učetnictví, aby věděl jak se investicím vede? To asi z Camaraty nebudou mít radost... No, dříve či později to nejspíše zjistíme i tak. Ne, že by se nám mohli schovávat věčně. Což, složky mi připomněli - už někdo četl ty papíry, které jsme přivezli od našeho 'přítele' Camaraty? A nebo se furt někde válejí?" No, snad je někdo už četl. Minimálně by je snad někdo měl začít číst. Třeba z toho něco vyčteme. A nebo to bude ztráta času. Holt, i tak život chode. Měl jsem je možná číst já, místo primitivního obcování. Vždyť i rád čtu... Ale taky nemám nic proti obcování. Není to lehký život. Člověk si musí umět třídit priority. "Dobrou chuť Darijko!" pronesu mimoděk k Darii, když se rozhodne k nám připojit se svým naditým talířem. "Máš to koukám pěkně naditý, tak to mám sám nejradši," řeknu a potutelně se usměju a mrknu na Alessandru. Proč na mě ta Alessandra tak kouká? Chce po mě něco? Kouká při pití, chce dolít? Proč ale po mě? Nebo mám jakože JÁ víc pít? Já těm ženskejm fakt nerozumím. "Na zdraví!" pronesu k Alessandře a pořádně se napiju. Ah, a cože teď máme vlastně v plánu tu pořešit? Já jsem nějak na těch schodech musel ztratit pojem o čase a úplně se mi to vykouřilo z hlavy... | ||
| |||
| Já jsem taky smutná. Že Salvio není za mé uznání rád. Salvio vypadá, že ho úplně nepotěšilo, že jsem se ho snažila ocenit a povzbudit. No, tak ať si asi nasere, blbeček malej, já to myslela dobře. Co takový Luca! Já se mu prakticky vysměju tím, že Salviovi uznám stěr - a on se ještě směje. To je úplně jiný typ týmovýho ducha! Jen kdyby teda nebyl takovej malej mamlas. No. “Měli jsme štěstí,...” zaposlouchám se do toho, co Fiorella říká, zatímco se bez skrupulí prostě cpu. Rukama! Šikovný děcka, šikovný. Nejenom že víme, kde bydlí Fringgo, ale taky máme nějaké informace navíc, trošičku se nám tedy komplikuje, že celý ten podjeb na Bianca není evidentně z Fringgovy hlavy. Nicméně mi pořád nedává smysl, že by ten buřt, kterého tady popisujou, byl templář, když Bianco dělá pro Templáře a Templáři objednali od Alessie Capone ty... Kurva, řekla bych hrdlořezy, ale hovno leda, ... tu bandu ubohejch budižkničemů. ... ale musel o nás nějak vědět, protože se nám rychle ztratil.” Smradi, smradi. Tak přeci je jaksi základem naší práce že o nás nesmí nikdo vědět, když ho sledujem. Doufejme, že ne, že byl ten člověk prostě jen pro jistotu opatrnej. Nebylo by dobrý, kdyby vás někdo někde takhle zmerčil. Pro vás, pro nás, pro nikoho. Olíznu si prsty ať neuprasím sklenici... Tak moc. A podívám se s tázavým pohledem na Bastiana, zatímco piju. Ahoj, Dario, už taky nepotřebuješ speciální stůl, aby sis mentálně přišla důležitější, než ostatní? Usměju se na ni beze slov, když si přisedne | ||
| |||
| U stolu… Daria je smutná, že sedí sama
Luca se na Alessandru zazubil, jako by měl něco velkého na srdci. Místo slov se pustil do zbytku jídla, který měl na talíři. Salvio zakoulel očima. Já ho nechápu, pomyslel si. Poposedl si a zvědavě se podíval na Fiorellu. Tak se pochlub, co se nám podařilo najít, Fio.
“Měli jsme štěstí,” otočila se Fiorella na Bastiana. “Běžel, aniž by se ujistil, že ho nikdo nesleduje. Ne, že by si nás všiml. Zavedl nás rovnou k sílu Fringga. Salvio to šel obhlédnout okolo, já mezitím hlídala, kdo dovnitř vstupuje nebo odchází. Salvio se vrátil s tím, že chlapík šel rovnou za svým šéfem, který ho no… na místě zastřelil. Ten zvuk jsem slyšela taky,” ošila se. “Rozhodli jsme se ještě chvíli počat, co se bude dít. Asi po půlhodině se Fringgo se svou gardou rozhodl opustit svoje sídlo. Sledovali jsme ho na náměstí, kde se sešel s takovým boubelatým chlapíkem. Šlo vidět, že z něj má Fringgo respekt, jo a ten chlapík byl první, kdo použil Fringgovo jméno.” Na chvíli se odmlčela, protože si potřebovala utřídit myšlenky. “Nevíme, jestli to byl templář, ale byl dost nespokojený z výsledku dnešního rána. Že chtěl Biancu znemožnit, aby se od něj Řím dal ruce pryč. Moc jsem tomu nerozuměla. Něco si předali. Vypadalo to jako složka a pak se rozešli. Fringgo se vracel a tak jsme zkusili sledovat toho chlapíka, ale musel o nás nějak vědět, protože se nám rychle ztratil.”
Chiara se na Fiorellu se Salviem dívala tiše a snažila se vstřebávat informace, které právě slyšela. Byla zvědavá, jak na to celé bude reagovat maestro. Alessio a vlastně ostatní učňové čekali, co tohle bude znamenat dál.
Během vyprávění se ke stolu nenápadně přesunula Daria s notně naloženým talířem. | ||
| |||
| Hořčice. Se. Ke. Koroptvi. Nejí! Ještě odložím talíř na stůl, včetně příborů a otočím se rychle pro dvě sklenice a láhev vína. Protože co je dobrý oběd bez pořádného, hutného červeného? První sklenici, kterou naliju, posunu po stole Bastianovi, druhou pak naliju sobě a pohodlně se usadím k jídlu. Než se do toho pustím, chvilku koukám na to, jak se ve svojí porci začal můj milý šťourat vidličkou. Ale ptáci se smějí jíst rukama! To je na nich právě to KOUZELNÉ! No počkej, mileráda předvedu, urozený pane! Na tváři se mi mimoděk objeví trošku, možná jen trošičku zlomyslný výraz. Zabořím prsty do prsního masa na svém talíři a kus urvu, omáchám ho, ano, ZNOVU PRSTY, v omáčce, strčím ho do pusy a ještě pak provokativně prsty olíznu, než začnu žvýkat. Hehe, Bastiano, hehe | ||
| |||
| Ze zcela prázdné lednice, zírá pixla hořčice. Těžko říct, jak stará je, však už dost fialová je. "Je to od tebe výborný návrh, že se oblečeme a dáme do pucu, než tam půjdeme, hehe. Jinak by je to mohlo dosti rozhodit." Ještě by seňora Cladia začala žárlit! *** "Bodré podoledne, není to dnes hezky?" pronesu k davu, zatímco si jdu pro koroptvičku. Hmm, Alessandra si nejde sednout k VIP stolu, ale jde budovat vztahy s našimi učni, jak krásné! Kdo jsem, abych jí v tom rozporoval a kazil jí plány! Jdu a sednu si vedle Fiorelly. "Povídej Fio, jak jste si dneska poradili s tím úkolem, který jste dostali? Vzhledem k tomu, že jste tu oba dva ve zdraví, hádám, že bez potíží!" No, pokud by přeci jen byly, hádám se o ně nepochlubí, ale fakt že tu jsou ve zdraví a dobré náladě mi říká, že to snad šlo všechno pořádku. A pustím se do koroptve - ale s grácii a příborem, jako civilizovaný člověk. | ||