Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
Postava Alessandra d`Avanzago je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:07Alessandra d`Avanzago
Postava Bastiano da Mezzo je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:00Bastiano da Mezzo
| |||
 | Obííídek! Do čistého se obléct, učesat, vzít reporty, dát si nečekané druhé kolo, protože proč ne prostě, znovu se obléct, znovu se učesat, bilance dnešního rána je... Jo, solidní. Nebyla by ještě jedna básnička? No a nebo radši ne, protože by to bylo něco jako: Ach kozičky, prcatelné Kulaté a pravidelné Zabořil bych do nich hlavu Takovou mám představu Jakou bych měl zábavu! Takže radši nic. Hehe. Jdeme společně dolů, hezky čistí a vypucovaní, možná s trošku zdravější barvou ve tváři a řešíme problematiku koroptve a zda je lepší s rýží z Forli, čočkou nebo dušeným zelím. "Jo vidíš a k tomu zelí, jsem se chtěla zep-" “Pokud nebudeš padat ze střechy do kanálu, tak máš šanci,” Touché, prcku, jen se nedej lacino! “Pst, už jsou tady,” He, ty malá kuno? No dovol! Mrknu na Salvia a ukážu na něj rychle prstem, abych mu naznačila, že Lucu dobře setřel a stočím zrak k Fiorelle, když vstupuju do místnosti. "Samozřejmě, že jsme, myslíš, že bych si dobrovolně nechala ujít oběd?" poplácám ji cestou po vlasech, odložím reporty s náznakem něčeho jako pukrle, před Claudii a jdu si pro svou koroptvičku. A beru si jí hodně. Následně se zakřením na Dariu, trapošící si u mentorského stolu a jdu si sednout mezi učně. Nepotřebuju žádný zasraný stůl k tomu, aby každej věděl, že nejsem žádná podřadná sračka. No ne? | ||
| |||
 | Tak jste si děti zahráli a teď něco musím vymyslet
“Narazily jsme na žoldáky,” zpravovala zrovna Chiara, zatímco všichni (dokonce i Luco a Rodrigo) seděli v jídelně a dávali si do nosu. Všichni byli v čistém. Holky měly ještě vlhké vlasy. “Podle Darii jsou to lidi nějakého Capone.” “Je to ona,” upřesnil Alessio, aniž by si uvědomil, že ostatním ještě neřekl, co zažil on. Chiara se na něj podívala dost žárlivě. “Jak to můžeš vědět?!” Alessio sebou trhl. “Řekl nám to Rocco. Támhle je,” ukázal do rohu, kde obvykle sedával Salvio. Chiara se Roccovým směrem podívala a zamračila se. “Tos nemohl říct, že už víš o těch žoldácích? A kdo je ten Rocco?” “No, jeden ze žoldáků. Bastiano ho vyslýchal a tak nějak se stalo, že se k nám přidal,” vysvětlil Alessio.
“Doufám, že všichni máte sepsané reporty z mise,” mihla se kolem Daria. “I já?” znejistěl Luca. “Jo,” ušklíbla se Fiorella. “Mytí hajzlů a praní prádla je taky mise. A nezapomeň doplnit, jak jsi nasral madame Vittorii.” Luca pokrčil rameny. “Nevím jako čím,” uchechtl se Luca a dloubl Salvia loktem do paže. “A ty jsi nějak ticho. A jo vlastně, ty jsi ticho furt.” Udělal ksicht. Salvio to přešel. Luco byl poslední dobou otravný.
“Já bych taky chtěl na misi,” posteskl si Rodrigo. “Pokud nebudeš padat ze střechy do kanálu, tak máš šanci,” podotkl Salvio, který se takto rozhodl rýpnout do Lucy.
“Pst, už jsou tady,” upozornila všechny Fiorella. Daria seděla u mentorského stolu. Byla zde i Claudia. Jako jediný, kdo se stále neukázal, byl Claudio. | ||
| |||
| Já ti dám takovou vědu s paní Petronelou, ty malej neřáde! "Však já vím, že mám. To já mám často. Hehe, to lechtá," odstrčím ho se smíchem od ucha. "Než vůbec tu kontrolu získáme, určitě na tom budou mnohem líp, než jsou teď. Buď to, nebo budou mrtví, těžko říct. Jednou to přijde." Je to takový smutný fakt. "Ale neboj, z Říma nám zítra někoho pošlou, požádala jsem alespoň o dva lidi s ukončeným výcvikem, takže bychom je jednak měli znát z minula a druhak by měli být schopní samostatně plnit naše úkoly. Claudia si prostě srovnám do latě, jestli bude pokračovat v tom, co jako dělá a... No, Daria prostě dělá svoji práci dobře, co si budem. Když ji pošlem něco udělat, tak to nakonec prostě dopadne. Chce to jen udělat si pokud možno vlastní síť informátorů, trošku si to tady utřepat po našem a prostě to časem nějak půjde. Za mě, na první dva dny docela dobrý, co bys ostatně chtěl," ukazováčkem ho cvrknu do nosu. " Akorát se bojím toho, abychom se časem prostě nezajebali do pracovny a nemuseli za sebe posílat do akce venku někoho jinýho. To by byl k uzoufání nudnej život," zhnusneně zamávám rukou a zašklebím se. Pru-da! Chvíli uvažuju, jestli dodat, že jsem na něj dneska i včera byla pořádně nasraná a vysvětlit i proč, že by se to třeba nemuselo pak opakovat. Ale nechám to zatím tak. Kdyžtak to vždycky můžu vysvětlit dodatečně. A nebo na něj prostě budu sahat já, kdykoliv budu chtít, aby se on nemusel stydět. Zjevně totiž to není tak, že by o to nestál, jen je většinou... Jak to říkala Beatrice? "Každej člověk na světě nejspíš potká jinýho Bastiana, jenom ten tvůj je nějak trošku blbější, než ti ostatní." No, zas je aspoň jenom můj. Se s tím smiřte, kreténi. I když třeba na toho zlého se dobře kouká. Je zatraceně přitažlivej. "Tak se asi dáme trochu do pucu, oblečem a půjdeme zjistit, jestli už někdo přišel zpátky? Dívala jsem se z okna, než jsi vešel do pokoje, ale nikoho jsem nezahlídla." | ||
| |||
 | Hmm, paní Petronella, hmm Ona řekla ano, hehehe. Líná huba, holé neštěstí. To říkával už Feidippidés. "Pprrfffffffbrbrb" Život je dobrý. "No, chudák paní Petronella. Musí jí furt bolet záda, furt to překáží a kdo ví, KDO ví, jak to vypadá, když je vypustí ven, děkuji, ale raději si je nedám. Prrfffffffbrbrb." Ale co když je nemá paní Petronella hrozné? Pak by byly naopak velmi dobré. Je zajímavá otázka. Úplně si říká o výzkum. Je tu možnost zklamání, ale pro vědu by měl být člověk ochoten trpět, že ano! "No jo, chybami se člověk učí, bla, bla. Ale prostě jsou základy, co by člověk neměl pojebávat. Tak snad to bude v budoucnu s ním lepší, stejně tak se všemi. Ta kontrola nad Benátkama se pak neudrží sama!" A já ji plánuji mít! Když se mi Alessandra nakloní šeptat do ouška, pokývnu souhlasně hlavou a naznačím jí rukou, ať také nastaví ucho, že jí něco pošeptám. "No máš pravdu..." a kousnu ji něžně do ušního boltce. Jsem mudrc i tak hravý člověk! | ||
| |||
| Tak neasi že jsem se motala v kuchyni, dyť jsem se tam šla ráno nažrat, protože jsi mi sežral na misi svačinu! "Koroptve jsou dobrý jídlo. Jen je opečeš a jsou hotové," No tak to piču leda! To se dá tak venku na ohni, když někoho tejden stopuješ v divočině! Dobře udělaná koroptev plave ve šťávě a vínku, rozhodně není hned hotová, musí se podlívat máslíčkem a vývarem, takhle mám ráda svoje koroptve! Se spoustou česneku a bylinek! Voňavé po kvalitním červeným z Francie! Tohle je přesně tak, jak si představuju sobotní kor... Nah, to ti nebudu ani říkat, to budou zas kecy o hedonismu a že ráda žeru dobrý věci a že di ráda nakupuju hezký šaty a moje zbroje nejsou dost dobrý, pokud nestojí majlant a půl! No a jak se mu válí v mých hedonistických brokátových peřinách, žejo, asketovi! Haha, Bastiano! "On je prostě i jako čolek na prd. Achjo... Promiň... " Jenom se zakřením a mávnu rukou, jako že mi nevadí mluvit o práci. Což upřímně nevadí. Práce je můj celej život, nemám problém si ji tahat do postele - důkazem je člen týmu který se mnou prošel novicátem, přes běžného řadového assassina až do mistrovské-mentorské hodnosti. Tohle je za mě doslova definice tahání si práce do postele. A je mi to fuk. Žijeme intenzivní a někdy krátkej život, nebudu přemýšlet nad tím, kdo by tomu co řekl. Haha, jeho fotr třeba, haha! Ne, to by mě skoro snad i pro tu prdel zajímalo. Mojí matce by se líbil, ale tak ta je pod drnem. A otec by s ním určitě řešil problematiku pěstování zelí. No, ale ten je pod drnem taky, takže není o čem. Intenzivní a krátkej život, prostě, no. "Máš pěkný kozy. Mohu si je prosím ještě pomazlit, než půjdeme?" Co todle je za náhodný drop!?! "Ehhh, jo? Jo. Jasně že." vyblekotám trošku rozhozeně, sednu si na polštář a přitáhnu jeho hlavu na svůj hrudník. Divný, ale co. A ta blbá maska studí. "Jsi asi jedinej člověk široko daleko, kdo nesní o kozách, jako má paní Petronella," vzpomenu si na Rocca a Alessii a Rosarii - ta má kozy naprosto jak paní Petronella!!! Taky si na tom založila živnost, žejo. Já zabíjím lidi a určitě jsem jich zabila víc, než paní Petronella. Tak asi... O všechny. "Já myslím, že jsi na Lucu možná trochu tvrdý. Což jako, já nemám nic proti tomu, když seš, eheheehehehe... No. Eh. Hehehe. A dost. Hehe. Známe ho dva dny a prostě to jednou zajebal. Však kolikrát jsme to už zajebali my, bráško. Jenom se tím jako asi nebudeme chlubit a nikdo to nikdy neviděl, takže se to samozřejmě nestalo, protože nejsme žádný marný a neschopný kreténi, neasi. Třeba se v něm ještě najde nějaký talent. A když ne," spiklenecky se skloním k jeho uchu. " Není to náš učeň, ja to Darii problém." | ||
| |||
| Pojďme místo Ameriky kolonizovat Nipponce! Já to věděl, že se určitě zase motala v kuchyni! "Koroptve jsou dobrý jídlo. Jen je opečeš a jsou hotové," moudrost Bastiano, moudrost z tebe dneska crčí, "Což je dobře. Není s tím pak tolik práce. Ne jak s Lucou! Kéž by byl Luca jako koroptev. Ale on je spíš čolek. Smutná pravda. Nebo kreveta. Či jiná ryba. Je stejně agilní a zhruba stejně dobře to umí s kuší. Ale být opravdový čolek, uměl by si ji z toho kanálu vytáhnout... On je prostě i jako čolek na prd. Achjo... Promiň, že nám kazím okamžik prací. Je to silnější než já... což není jediná věc v místnosti, o které to můžu říct. Hehe." Jako, jak mi bylo ráno blbě, tak už mi i vyhládlo. "Doufám, že se naši novicové v pořádku vrátí a nic nezkonili. Přišli mi schopnější, než jsme s nimi začali dělat věci... Doufám, že to není námi, ale v nich. Bylo by smutné, kdybychom na ně měli špatný vliv." Vole, proč jsi furt tak negativní, řekni něco hezkého. "Máš pěkný kozy. Mohu si je prosím ještě pomazlit, než půjdeme?" Jsi génius bratře. | ||
| |||
| Omg, tak krásný haiku! Menší než tři. Teda nesedí ti slabiky, ale kdo to počítá, japončíci tak možná! . "Co myslíš, že bude dneska na oběd?" Ha, to vím náhodou naprosto přesně!!! Převalím se na břicho, podložím si ruce pod sebe a trochu se na nich zvednu. "Koroptev, budeme mít koroptev," odpovím zasněně. Mi-lu-ju koroptev!!! "Viděla jsem ráno kuchaře, jak je škube, doufám, že budou na víně a s nádivkou..." S tichým "mmm" se nadšeně zavrtím v peřině. "A pak nevím, vždycky je toho na výběr víc, žejo - ale když jsem viděla ty ptáky, všechno ostatní šlo stranou, protože já mám ráda pt... Eh, to zní možná TROŠKU JINAK, než jsem zamýšlela." | ||
| |||
| Kolotoč, templářská svoloč, řeka šumí, Slunce. [ANIMUS DATA REDACTED] *** Ležím vedle Alessandry a hladím ji po vlasech. Měl bych něco říkat, či ani neměl? Toliko důležitých otázek. Ale tak trapné ticho nemá nikdo rád... "Co myslíš, že bude dneska na oběd?" No, někdy je ticho možná lepší... | ||
| |||
| Tak protože kolotoč. Ne a teď vážně, já neumím psát romantický věci, asi bych si měla jít přečíst nějaký červený knihovny pro inspiraci. Ale snažím se, I guess! "Ale, ale, Alessandro, to mělo být jakože o lásce, ta báseň. "To ale Platón nespecifikoval a ty taky ne... To je eh..." Zmlknu, protože se mi evidentně jal dokázat, jak na zamilovanou báseň. Je to upřímně krásný, vlastně mi nikdo nikdy nesložil žádnou poezii. O mně. Cítím, že mám trošku horké tváře a lehce se zavrtím. Ráda bych něco hezkého řekla, ale nic, co by vystihlo, jak jsem zrovna dojatá romantikou okamžiku, mě vlastně nenapadá. Napadají mě jen takové ty krátké, nedůležité myšlenky jako "tak tohle bych jako nezvládla, Platón, neplatón. Ale tak to kurva neznamená, že tě jako nemiluju, i když moje báseň byla proti té tvojí, no trošku fluidní." případně "Heh, tohle jsi nevymyslel teď z patra, tos skládal určitě tak týden... A nebo minimálně celé ráno od té doby, co jsem odešla!" no a nebo "co sakra znamená láska s nebezpečným ostychem? To jako, že seš ostýchavej?" ale nic z toho mi nepřijde vhodné, vlastně tyhle myšlenky okamžitě zaháním z hlavy, protože mi samotné kazí kouzlo okamžiku. Natož, abych je snad řekla nahlas! Obejmu ho pevněji a rozhodnu se neříct radši ani snad nic, abych ten moment nějak nezkazila. Jenom přitisknu hlavu pod jeho krk, zavřu oči, vysvobodím jednu ruku z objetí a pohladím ho zboku po vlasech. Prý sladkým vysvobozením, spíše vzácným drahokamem, který člověk musí s obrovskou dřinou vykopat. Chvíli ho jen tak jednou rukou objímám, konci prstů něžně přejíždím po záhybech jeho košile, zatímco ta druhá zůstala v boku nezakryté části jeho tváře. V tichu vnímám tlukot jeho srdce, klidný dech a jeho dlouhé vlasy, s jemným šimráním padající mi do obličeje. Chtěla bych mu říct takovejch věcí vyslovit nahlas spoustu myšlenek, které mě napadají. Ale jsem zticha a jen zhluboka dýchám v jakémsi něžném, napjatém očekávání. Naberu jeho vlasy mezi prsty a odhrnu je na stranu. Pak se svými rty opatrně dotknu jeho odhaleného krku nad límcem košile. | ||
| |||
| Proč bože Sním, či bdím. Dělá si legraci, či to myslí smrtelně vážně? "Ale, ale, Alessandro, to mělo být jakože o lásce, ta báseň. Ne náhodné téma, víš, něco jako, eeer.-" Zadívám se Alessandře do očí a jasným hlasem herce, jí začnu recitovat: "V městě vodních cest a tajemství, Alessandra, v jejím srdci hrdinství. Asasínka v mlhavých Benátkách, Kde templáři padají jak na jatkách. V nočním stínu a tichém taktu, Jíž kráčí přes střechy jako kůň skákavý. Meč má v ruce, s láskou ke kontraktu, Hledá spravedlnost u každé výpravy. Templářské stíny, které zatemňují světlo, Alessandřin meč má odpověď pro ně odpověď - Peklo. V jejím pohledu tajemství a touhy, Je Bastiano, který má cop dlouhý. V záhadném pouti skrze Benátky, Kde zrada a láska tančí ve světle měsíce. Alessandra, neustoupí nikdy zpátky, Nese lásku a meč, jež skolí tisíce. Bastiano, chlapec s okouzlujícím smíchem, Jehož polibek je sladkým vysvobozením. Asasínská láska, s nebezpečným ostychem, V srdci Benátek, kde spolu dva osudy tančí vzrušením. Vítr nese šepot o tajných jednání, Alessandra a Bastiano, jejichž osud je spjat. Meč a láska, temné noci a svítání, Ve stínu asasínů, kde naděje a touhy září napořád." Hlavně se nedojímej, jaký máš talent! | ||