Andor.cz - Dračí doupě online

Omg tak musíte tam běžet jak vejlet ze školky, bratře?

Bastiano, doteď blízko mě na střeše, se otáčí a dává rozkazy o pronásledování.
Tak KOLIK vás tam musí jako běžet?
"Bastiano, kurva, dopíči!" Zařvu z plných plic a doufám, že se otočí, než bude pozdě.
"Nemusíte si všichni dělat vejlet, pojď mi s ním pomoct, než bude zle, támhle se plazí ještě druhej živej, kčertu!
TY ZMRDE!" Urvu se na gangstera, který mě na zemi kopne a jednu mu vrazím pěstí do zubů.
"To nebylo na tebe!" volám na střechu ufuněně.

Bruce Willis by se měl učit od nás, jak se to dělá!

"Pěkně," řeknu nahlas, když Alessandra zkolí toho jednoho modrýho chlapíka, i když mě nemůže slyšet. Tak, to máme i jednoho zajatce. Byť tenhle nám asi nic extra moc nepoví. Teď už sledovat ten zbytek. Druhýho modrýho má snad Daria, takže na nás je ten jeden hnědík, na kterýho už se chystá pomalu Fiorella. HA! A pak že je k ničemu a já si ji vybral jenom pro vzhled!

"Jdeme za hnědkou!" pronesu k Bologně. "Pamatujte, nemá se mu nic stát, má jenom dojít do své základny a říct jim, co se tu stalo a nám ukázat, kde ta základně je!"

Tak snad se nic neposere... jako vždy. A rozběhnu se s novici po střechách sledovat našeho gangstéra.

Tackle him, bitch!!!
Omg, já snad poprvé nepomrdala hod na dovednostní d20, jsem bůh!

Ještě se na Bastiana naposled vesele zakřením, když mi zamává. Já osobně tohleto hodnotím, jako perfektní ráno. Akce deset z deseti, i když jsme nedostali ten konvoj, co jsme chtěli, tak jsme si to užili, dokonce měli sebou i učně, kteří se třeba něco naučili, nebo mohli něco málo odkoukat, když už si nic sami nezkusili - a hej, mám halapartnu!

Ho una nuova alabarda!!!

Mimo to si prohlídnu spoušť, která na zemi je po pistoli. V akci jsem ji prakticky neviděla, na našich misích se Bastiano fakt zřídka dostal k tomu, ji vůbec reálně použít, když byl spíš týmový průzkumník, než bitkař, obvykle jsme si, když jsme šli klasicky ve čtyřech, skoro všechno vybili sami s Claudiem. To ještě černej bejval co k čemu.
Ty vystřelený půlky z hlav, to je absolutní ekl, musím si to pak jít okoukat zblízka, to s mečem prostě člověk nevidí, tendle humus.

Už se začínají rozprchávat!
Smutně se podívám na svoji novou halapartnu, kterou si asi nevyzkouším. Což je docela smutný, protože halapartny na akce netahám, protože jsou zbytečně nápadný a otravný a neskladný na nošení, takže když si můžu zažít nějakou srandu s halapartnou, musím si ji ukořistit v boji. Pak si ji teda, když je to možné, urvu domů, jako suvenýr, ale žel tím už i navěky zůstane.

S povzdechem a vědomím, že asi půjdu ošacovat ty Templáře, jestli u sebe nemaj nějaký důležitý věci, oči zase zvednu nahoru.
No ale tak cotokurva!?
Řítí se na mě jeden z gangsterů v modrém. Teda ne přímo na mě. Respektive ano, ale spíš chce běžet tím směrem, protože když si mě všimne, jak tam stojím, s halapartnou v ruce a očima stejně vykulenýma překvapením, jako má on od zděšení, zakličkuje zmateně tam a zpátky.

"Kurvacoteď."
Zamumlám si pod nosem, ale jasně, že i kdyby to někdo slyšel, nestihne mi v tom mžiku oka odpovědět. Můj první instinkt mi velí, natáhnout prostě zbraň před sebe a nechat ho si naběhnout, kurva, to by byla PRDEL! Ale rozum mi říká, že ho chcem prostě živýho, tohle je moje druhá šance, když tu první jsem tak promrdala. Se slzičkou smutku zahazuju svoji novou hračku na dlažbu, udělám tři rychlé kroky a odskok, kterým ho naberu a srazím k zemi.

Dvakrát se přes sebe převalíme, ale vybojuju si bez problémů místo nahoře.
"Pojďte mi ho někdo chytit, než ho omylem zabiju, jak se zmítá!"
Zařvu zoufale a snažím se cloumajícího se debílka zakleknout.
Nesmíš ho pobodat, nesmíš ho pobodat, Alessandro! Nebodej ho a radši mu ani nedávej pěstí!

To se to tu nějak vykosilo…



Chiara chvíli sledovala Alessandru s pootevřenou pusou, a jestli dosud neměla žádného idola, tak jej právě našla. To je tak… krásné! Pomyslela si v duchu a jen vzdáleně slyšela, jak do ní něco mluví Daria, aby přestala zamilovaně civět a hnula sebou.
Oklepala se a přikývla. „Půjdu pomoc Bologna,“ sice v duchu tušila, že tam půjde zbytečně, ale nechtěla na střeše stát jako tvrdé ý.
„Buď s Alessandrou. Já půjdu naproti,“ zarazila ji Daria. „Bastiano má dneska vyřídilku a nebude to trvat dlouho a zbytek se rozprchne.“ Charia přikývla. Daria se rychle přemístila neprotější střechu, kde byla ulička, kterou mohli začít utíkat

Alessio se rozhodl dávat pozor na místě, kde teď byl. Ať už to mohla být další hrozba, který by se uličkou přiřítila anebo by se někdo z bitkařů rozhodl využít k útěku hlavní ulici.

Salvio se málem zářivě usmál. Kupodivu používání kuše bylo docela cool. „È divino!!“ sdílel svoje nadšení. Ještě předtím stihl trefit do hlavy jednoho v hnědém kabátě. Fiorella se přemístila dál po střeše, protože měla neblahé tušení, že za nedlouho začne závod.

Dole zbývaly už tři. Jeden od Fringga a dva od Biancy. Sice to nevíte jistě, ale koho jiného by byli. Nicméně jak se čekalo. Sypající se šipky a kulky přinutily zbytek vzít nohy na ramena. Každý se rozeběhl úplně jiným směrem. Jeden z Biancových mužů nepochopitelně běžel ke kanálu. Fringgův to vzal po hlavní doleva a poslední modrý se rozhodl využít uličku.

V Benátkách sudy válej, z pistole mi pára stoupá

Dobře já, probleskne mi hlavou, když se první gangster svalí k zemi s rudou mlhou místo hlavy a všichni se na mě otočí. Přesně jak jsem chtěl. Teď máme už svoje místo v benátském podsvětí jisté. Naštěstí se za mnou nepustí, ale začnou se znovu spolu řezat. To já už ale hbitě přebíjím pistoli.

Tak třeba tenhle nemá kamaráda, tak ať ho nenapadají vylomeniny a zamířím na vystřelím na gangstera (č. 10), který se zhroutí k zemi s dírou v hrudníku. Nestíhám se ani radovat jak mi to jde, protože musím do pistole rychle sypat novou nálož prachu a kouli. Vidím jednoho modrého (č. 3) jak se snaží obejít a zezadu zabodnout jednoho hnědého chudáka co bojuje s jeho kolegou. Tak to je nesportovní, nemyslíš? A pošlu mu ze střechy kulku, která zjevně vinou dobrého úhlu projede jeho klíční kostí a rozstřelí se o jeho lopatku, takže se gangster skácí k zemi s viditelně potrhaným trupem, z kterého silou nárazu vylétli ven zakrvácené rozdrcené kusy kostí a olova. Pfuj, pak že jsou palné zbraně elegantní a čisté bojové prostředky, které nedělají bordel. Takovej hnus se mi s dýkou nikdy nestal.

Když sypu do pistole další prachovou nálož, periferně si všimnu, že Alessandra jen tak mimoděk povraždila skupinu nějakých brutů. Ty vole, ti se tam kdy vzali... a ona na mě mává a má halapartnu? Proboha, to bude krásná cesta domů, kdy to potáhneme naprosto nenápadně sebou. No, ne že by tohlo bylo nenápadné... a zamávám Alessandře nazpět rukou s pistolí.

Tak třeba ty... a odprásknu dalšího gangstera (č. 4) na zemi, který se sklátí k zemi s chybějícím kusem hlavy. Hej chlapče, buďme k sobě upřímní. Stejně jsi ji moc nepoužíval, takže vlastně žádná škoda, ne?

"Tak co kuše Salvio?" a otočím se ke svým učedníkům, zatímco mimoděk znovu láduji pistoli. "Nezapomeň, že pokud nějaký začne utíkat pryč, tak ne, že mu pošleš šipku do zad!"

HA-LA-PAR-TNA!!!!

Tak kurva Dario, kam to střílíš, bojuje se tamh-
Otevřu pusu, abych jí to jako řekla, jestli se posrala, nebo co, když si všimnu, kam míří a hlavně, HLAVNĚ na co.
Přemýšlím, jestli mi to jako zatajili, nebo co, nebo proč prostě mi to nikdo neřekl a nechali mě soustředit se na nějakou blbou bitku podřadnejch pouličních mlátiček.
Jako nemají mě snad rádi? To snad ne, musí mě mít rádi, dyť jsem vlastně i docela milá! A hlavně, to já se kurva starám, aby bylo všechno v cajku a udělaný, bez mojí pevný ruky a ostrý huby by se Daria nezvedla z knihovny a Claudio z postele! Tak jako jakýpak... Hm, moment.

Na něco si vzpomenu asociací s Claudiem.
„Tihle by klidně mohli patřit k templářům. Tohle je větší než to vypadá. Někdo někoho pořádně nasral.“
Jo, asi o tom mluvil a myslel tydle. To mám z toho, že je vždycky poslouchám tak napůl, no. Teda chci říct, už jsem byla plná adrenalinu nad tím, jak se hned po ránu vrhnu do pořádný pouliční rvačky a nějak jsem to přeslechla. No. Tak. Tak to bylo. 

Buď jak buď, teď tady mám čtyři... Sakra, už jen tři, protože Daria jednoho sňala k zemi, Templáře, který bych asi měla vyřešit. Určitě bych je měla vyřešit, protože s Templáři je to vždycky osobní! Rychle obhlídnu terén. Nejlepší by bylo na ně skočit zvrchu, ale na to jsou daleko. Naštěstí i v týdle čtvrti zjevně existuje ten sousedy nenáviděný kretén, kterej prostě musel udělat k baráku přístavbu na štorc, čímž pojebal průjezdnost silnice, ale udělal si fajnový atrium.
Hehe, děkuji, neznámý sobecký zmrde, probleskne mi hlavou současně s myšlenkou na to, že jsem asi jedinej cizí člověk, který mu za todle kdy v životě poděkoval. Ostatní ho asi spíš častují dost nevybíravými názvy.

"Dejte mi na něj pozor," mávnu směrem k Bastianovi, který k sobě teatrálně přitáhl spoustu očí zezdola. Nejspíš teda očí, který neumějí vylézt na střechu. Ale i tak.
"Dost bylo kravin," zastrčím si bombu zas za opasek a řeknu s pohledem na mrtvolu v davu, kterou jsem vyrobila, zatímco jsem se měla dávno soustředit na něco LEPŠÍHO, bez váhání se seberu a přeskočím na ten štorcovej barák naproti. Doufám, že budou čumět na Dariu, ale tak když ne, tak co se dá dělat.

Seskočím na nosník o patro níž a z něj přímo na prvního Templáře. V jedné ruce Benátský rapír, na druhé během letu vytáhnu skrytou čepel. Jak dopadnu, zabodnu ji tomu, na kterého skáču, zezadu mezi přilbu a konec krčního plátu. No, co si budem, ostatní to vzburcovalo. Což jsem čekala, ale i tak je to nahovno.
Odskočím ze zad padajícího těla do kotrmelce, protože je naprostá pohoda být bez zbroje - než teda dostanete. Čemuž bych se v ideálním případě jakože i vyhla, pokud si můžu tedy vybrat!

Plynule se postavím z kotoulu na nohy, vyhnu se rozmachu halapartnou a to už mám pro druhýho blbý zprávy, protože jsem moc blízko, aby mě tou halapartnou dostal. V duchu si představuju, jak říkám nějakou frajerskou repliku, třeba "Bon giorno, to máme ale krásný ráno, mladej pane!" ale ve finále neřeknu vůbec nic, jenom ho efektivně a bez zbytečného sraní okolo zabodnu schiavonnou. Můj bojový instinkt je žel silnější, než touha bejt za každou cenu třeskutě vtipná.

Odkucknu si, když kolem mě proletí ostří dřív, než vypáčím meč z posledního nepřítele.
"Kurva, ale roztrhal mi rukáv!" a asi u svrchní vrstvy i košile, protože si koutkem oka všimnu, že se mi kousek pod ramenem barví róba od povrchového škrábnutí do červena. Ale to je docela hovno zítra o tom nebudu vědět.

Musí zůstat živej Alessandro, neposer to!
Vyhnu se další ráně a fláknu ho vší silou košem rapíru do přilbice. Zavrávorá, ale nic víc se nestane.
Kurva, nemohl se prostě zhroutit v bezvědomí k zemi jako slušnej člověk?
Nejenom, že nemohl, on mi kurva zas vrací! Vykryju jeho úder a instinktivně druhou rukou aktivuji skrytou čepel, kterou mu vrazím do krku.
"Do píči!" vykřiknu automaticky, když mi dojde, že už ho asi s takovou živýho nezajmu!
"Nasrat!" ulevím si ještě, rapír dám k pasu a natáhnu se po jedné halapartně na zemi.
Ale ahoj, ti oškliví zlí Templáři se o tebe určitě vůbec nestarali, krásko, já už ale přesně vím, kam si tě v pokoji pověsím!
Nejradši bych si stopila obě dvě, ale čeká mě ještě jedna bitečka, kterou nechci prošvihnout!

Potěžkám halapartnu v ruce, zatímco běžím na roh toho "na štorc" domu, odkud mám výhled na tým Bologna.
Zamávám na Bastiana halapartnou a s maniakálním úsměvem zaznakuju.
Podívej! Co mám!

Tak to pojďme vybít



Salvio si od Bastiana vzal kuši. Ne, že by ve střílení byl extra dobrý, ale dokud se to dole hemžilo a bylo jedno, kam střílí, tak si to mohl aspoň trochu zkusit. Jednoho smrtelně trefil, i když se bude ještě nějakou dobu cukat, než to jeho tělo vzdá.
Fiorella zatím neměla v plánu lézt dolů, dokud se ze střechy útočil chaos.

Znesvářené dva tábory byly zaskočeny třetím, dosud nespatřeným a málem se udobřili. To padlo hned, když jeden s modrých zapíchl jednoho z Friggových mužů. Chaos.

Přicházející templáři, i kterých doposud věděl jenom tým A s Dariou. Daria se už pustila do akce a vyslala jedno z jedových šipek na templáře. Nicméně šipka nenašla cestu nikde mezi pláty a neškodně se odrazila. Za následek to mělo, že se pozornost templářů obrátila na tým A. „Merda,“ zanadávala Daria a raději tasila kuši a přesnou střelou zasáhla nejbližšího templáře, že neměl čas ani zařvat: „Esto lo!“

Bamboozling, much, Bastiano?

"Jo, začněte na můj výstřel,"
Výstřel? No, koukám, že nejsem jediná, kdo se chce dneska bavit! Jako nevím jestli by nebylo lepší, první házet nože a pak dělat kravál, ale tak, snad to je ve finále fuk.
Sere mě ta promrhaná loď. Ale s tím už nic neuděláme. Snad se aspoň Claudio trochu pochlapí a přinese krom syfilitídy jednou třeba i nějaké použitelné info.

"ŽROUTI HOVEN Z KUND SVÝCH MATEK! Capo Orfeo Camarata posílá své pozdravy!"
Zasměju se do dlaně. Tohle bude extrémně vtipný, tvářit se, že nás poslal na všechny. Nebo si jedni z nich řeknou, že jsme s nima. Heh, stejně je hodlám pobít skoro všecky, takže planý naděje, pánové!

"No není on prostě brouček?" Nadhodím jen tak všem a nikomu a pohodím v ruce prvním nožem.
Pak ho mrsknu po nejbližším modrým a spokojeně mlasknu, když se zabodne do temena jeho hlavy. Ten druhý už žel letí kamsi do hajzlu, někomu pod nohy. No, co se dá dělat. Jeden dole. S trochou štěstí každý vyndá aspoň jednoho, nějaký už se stihli během znakování pomrcasit mezi sebou a pokud maj dva přežít - no, to mi jich moc živejch vlastně ani nezbyde!


Pro jistotu si nachystám předem bombu a druhou podám Chiaře pro případ že děcka jsou prostě nevybavený a já bych potřebovala sekundární krytí. Jsem teď i docela nalehko a mobilní, takže bych tam mohla teoreticky skočit, v dýmu vyndat co vyndám a úplně na vtipálka někde utýct povýš a opakovat tendle majstrštyk.

Cerveza, rock'n'roll, corrida Veneziaon, Nandej mi to, señorito, por favor

Tak, je to jak by jeden čekal. Parta mamlasů se spolu řeže. Jedni jsou zjevně "naši" a druhá konkurence. Takže to byla prostě past a bordel, jak jsem říkal, že to bude a my můžeme všechno prošvihnout. Což je přesně to, co jsem včera říkal. Ale jako vždy, asi jsem moc mluvil a tak mě nakonec nikdo neposlouchal. Ach můj ubohý život. A kvůli tomu umře pár dalších chlapů. Otřesné... no co už.

"Dobrý odhad chlapče, nejspíš to tak bude. Dobrý odhad. Ten plazící je pro nás super. Máme v teorii automatického super zajatce, co nám, hehe, nikam už neuteče. A v ideálním světě by ho nikdo nemusel ani omylem zabít." Teda, ne že by tyhle věci Alessandra dělala omylem.

Vidím, že na mě Alessandra něco znakuje.

Proboha, ona mi snad hodlá vyznakovat celé Úvahy o umění válečném od Machiavelliho... Ale jasně, prostě to nemůžeme nechat volně plynout a musí si prostě pozabíjet pár lidí růčo, aby měla lepší den. Ale tak co už, jak jsem řekl, je přece mozkem celé operace.

"Jo, začněte na můj výstřel," zaznakuju jí nazpět a pak se otočím ke svým učnům.

"Tak jo děcka, za chvíli to začne, už k nám běží zbytek. Jako nebudu lhát, ti dole se pobijou brzo pomalu sami, ale maestra Alessandra to chce mírně urychlit. Pokud se na to necítíte, nemusíte běžet dolů a nikoho zabíjet. Není to nutný se tam hnát, pokud se na to necítíte. Vím, že včera to bylo docela drsný i bez toho. Já se přiznám, že dolů neskáču. Ale mám sebou kuši, kdybyste si chtěl někdo vyzkoušet někoho sestřelit ze střechy, teď je dobrá příležitost," a nabídnu kuši, jestli má o ni Salvio či Fiorella zájem.

Počkám, až se Arcona teda nachystá a vytáhnu svoji pistoli a zadívám se na řež pod sebou. Všechno co uděláme, bude rezonovat ve věčnosti. Tak uvidíme, jestli mám dobrý nápad. A nebo úplně šílený.

Namířím pistoli na náhodného ganstéra a zmáčknu spoušť.

V návazné salvě olova, přidám svůj majsterplán a přidám salvu slovní.

"ŽROUTI HOVEN Z KUND SVÝCH MATEK! Capo Orfeo Camarata posílá své pozdravy!"

Ha, tak právě jsem udělal něco hrozně geniálního a nebo úplně píčovinu. Čas ukáže, ale je prostě potřeba být o krok napřed! Dopředu, jedině dopředu, i když člověk někdy klopýtne mimo cestu.

Claudio, ty negře

"Ale nechcete to spíš odpískat?“
"Klasika!" zasyčím a neskrývám nasrání na Claudia, který ještě od rána pokračuje. "Kdybys nebyl takovej neskutečnej pičus, tak prostě řekneš, že budeš ten škuner nenápadně sledovat až na pevninu a zjistíš pro nás kam to vezou. Ale ne, dopíči, to je totiž zase pro někoho jako seš ty, moc práce!"
Zamávám mu před xichtem rukou se spojeným palcem a prostředníčkem v klasickém místním gestu.

„Do toho se mi učně posílat nechce."
"Jako do tý bitky? Tak ne asi, že bys fo toho nešla, ty posero. Je jich tak maximálně deset, ještě se melou mezi sebou, my máme výhodu překvapení, ty máš kuši, Bastiano taky a já mám hromadu vrhacích nožů a kouřové bomby. "
Takovoudle chátru bysme si s Bastianem dali sami ve dvou a ještě se u toho smáli, ale ona tam nechce pustit učně, `žišmarja.

"když tam teď nahážeme nože a začnem střílet, většinu jich sejmeme, než do toho někdo půjde. Pak tam hodím bombu, skočím do nich a vyřežu co zbyde. Pokud se chcou moji učňové přidat, můžou."
Rozdávám Alessiovi i Chiaře každýmu po čtyřech vrhacích nožích a sama si jich pár nachystám mezi prsty.
"Mělo by to způsobit chaos, v lepším případě se rozprchnou. Necháme žít a utýct jednoho modrýho a jednoho hnědýho. Ty budeš sledovat jednoho, Bastiano druhýho a zjistíte, kam prchaj. Jeden nás dovede k Fringovi, druhej k Biancovi, neasi. Pokud jich zdrhne víc, pokryjou to Bastianovy děcka."

Odznakuju, co jsem říkala Darii na vedlejší barák a přidám znak pro otázku.
souhlasíš?