Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Jako nejseš žádnej Bruce Willis, ale skákat hlavou dolů imho umíš. "No právě, Daria mě trochu udivuje, upřímně, co jsem slyšela, jsou v Perském bratrstvu na disciplínu docela psi. Možná proto je tady s náma, co já vím?" Rozhodím rukama, jako že nemám tušení. "Myslela jsem teda, že hledá nějaké knihy, nebo co." "Ale upřímně, za jeho momentální neschopnost schytává nejvíc ona a veze se s ním, nechápu, že se jí chce si to furt vyžírat. Však ty lodě včera?" S odporem protočím očima a nakrčím horní ret. "A schytala to s ním prostě automaticky, ale nic, vzala to, hodila za hlavu, šla to zařídit. Někdy je mi jí upřímně líto, ale z týhletý situace si musí pomoct sama. Já kurva ke všemu nebudu ještě řešit dynamiku jejich vztahu. Už tak toho máme nad hlavu a je nás málo. Proto taky," otevřu dveře nahoru do menší části pod střechou, kde volně i v klecích hřaduje nespočet holubů, sivých, bílých, mahnědlých i černých. Venku je ještě tma, tak jsou evidentně ospalí a pomalí. " Jsem nám požádala do Říma o posily. Snad pošlou někoho schopnýho." Povzdechnu si a vytáhnu jednoho osamoceného holuba z klece označené jako "Řím." připevním mu na nohu dopis a posadím ho mimo klec, volně na bidlo. Jakmile se rozední, zmizí okenním výletem ven. "Protože ty drogy, tam to vypadá, že to bude nadýl a pro víc lidí. A to ještě nevíme, co se vyklube z té práce pro Vanucciho a... Viděl jsi ten štos starých kontraktů, co měla Claudia? Bůh ví, co v tom ještě dál je." | ||
| |||
 | Bastiano je cestoval v čase! "Jsem zaseklý nevlastní sestro je vrchol humoru ty nekulturní barbare! Ty na to možná nejsi kulturně připravená, ale věř mi, že tvoji potomci to budou milovat!" Vůbec neví, co je dobrý. Alespoň, že já vím co je dobrý. Vím co je špatný. Ale hlavně nevím jak to vím ale vím to málo platný. "A Claudio je prostě Claudio no. Holt jak stárne, tak dementní asi, nevím jak si to vysvětlit. Kdo ví, třeba nás to čeká všechny. Ale u Ezia mi nepřijde, že by byl horší. Spíš z vyprávění mi přijde, že naopak se stářím našel rozum. Možná je to holt tím, že mistr Auditore je Ital a Claudio je, no, však víš co je. A Daria taky holt není od nás, jestli mi rozumíš. Má díky tomu proto chování asi větší pochopení skrze naše kulturní rozdíly. No, snad jsi mu ukázala, že takhle ne. Když bude nejhůř, tak ho vždycky můžeš vzít přes hlavu palicí, aby se mu rozsvítilo." | ||
| |||
| Narážka na Deuce Bigalow? Je rok 1999? "Asi... Jsem tě měla víc držet?" Zamumlám tiše a začnu ho stavět na nohy. Řekla bych, že na srandu tohoto typu není čas, ale než se ten idiot Claudio obleče, jsme dole z holubníku třikrát, takže není moc o čem. "Myslela jsem si, že kariéra u divadla znamenala, žes hrál v trošku lepších věcech, než," chvilku hledám správná slova, "... komediích tohohle typu." Zasměju se. "Na tohleto, že chodí do divadla Dóže?" Nesouhlasně zavrtím hlavou, jako bych hluboce opovrhovala jeho vkusem. "A my se divíme, že Benátky jdou ke dnu. No, " Přejdu do trochu vážnější roviny. "Když jsme u toho dna, přiznám se, že mi ráno dost ujely nervy. Ale jako divíš se mi?" věnuji mu skoro zoufalý pohled. "Sotva Ezio vytáhne paty z Benátek, on začne naprosto srát na jakékoliv povinnosti, které ho tady vážou! To skoro vypadá, že jediné, co ho doteď drželo v lajně, byl strach z maestra. Kde je nějaká loajalita krédu? Má vůbec něco takového? Jak si může dvakrát za sebou říct, že prostě nejde na misi? I jednou to bylo dost! Hned první den! " Zlostně odfrknu nosem. " Mě to tak vytočilo! A Daria, jak je na něj akorát měkká! Mluvila s ním přede mnou, měla ho normálně zfackat!" | ||
| |||
| Hehehe "Neboj, se, byla bys jen moje nevlastní matka, to nevadí," a znovu na ni pobaveně mrknu. Následně teatrálně zakopnu na schodech a rozplácnu se přes ně jak pytel tuřínu a nebo Luca. "Aooah, nevlastní mámo, pomoc! Potřebuji pomoci nevlastní mámo, jsem tu zaseknutý! Ooah!" Hehe, Bastiono, Puttano in saldo. | ||
| |||
| Až uvidíš Saracéna, tak prostě vem tu trubku a jebni ho s ní po hlavě, protože to je horší verbež, jak Slovák! Můj předchozí vztek se pomalu utápí v objetí, které je o dost měkčí, když na sobě nemám zbroj, ale jen několik vrstev oblečení. "No, pokud nemáš bratra," odtuším, v rámci vzájemného ranního humoru se zamyšlenou tváří, "tak možná doopravdy budu potřebovat pomoct s identifikací tohoto ctitele. Podepsal se jen příjmením tvé rodiny, takže věřím, že mi můžeš pomoct rozluštit, kdo to byl." Jemně ho stáhnu směrem k posledním schodům nahoru, kam mám namířeno. Aby se nedivil, proč míříme nahoru a ne dolů, kde je sraz, a zároveň se nepřerušila původní nit hovoru, dodám rychlou sadu znaků jednou rukou. Musím nahoru. Holub. "Ale slib mi, že..." pobavený pohled "...pokud přijdeš na nějakou děsivou odpověď, která se mi nebude líbit, žei ji raději zamlčíš. Děsím se toho, že bych se třeba mohla stát tvojí novou nevlastní mámou, to by bylo mezi námi pak hrozně divný." | ||
| |||
| Nebude to Claudio dělat! "Máš to naop-" Aáh, to je asi vtípek. "Tajný ctitel, kdo by to tak mohl být!? On se nezdvořák nepodepsal či tam jsou písmenka, jež jsou na tebe moc těžká? Pokud ale chceš, můžu ti s tím pomoci," a mrknu na Alessandru. "Klidně můžeme pak po misi zkusit tu udělat nějaký menší čtenářský kroužek. " Nechám se obejmout a pokračuji. "Bratra nemám, ale jistě to dokážeme večer rozluštit." | ||
| |||
| Ani očko nenasadíš! Než jsem začala číst, byla jsem dost vzteklá. Ale když přečtu v přítmí spoře osvětlené chodby těch pár jednoduchých řádků, zacukají mi koutky pobavením. Takže to nebyla Daria. "Ooo, takže ty opravdu umíš číst jak koukám! Copak tě dostalo tak brzo na nohy." Zvednu hlavu od kousku papíru, přetočím ho vzhůru nohama, jako bych ho celou dobu vlastně četla naopak a ušklíbnu se. "Doufám, že to není Claudiova povolenka od Ezia, že má taky dovolenou! I když na dnešek by se to nejspíš i hodilo." "Nene, píše mi tajný ctitel," uchechtnu se. "Nevěděla jsem, že máš bratra," přejdu k němu, obejmu ho jednou rukou okolo pasu a druhou mu vrátím dopis. "Ale je rozhodně milej." | ||
| |||
| Klid tu jeden nemá Spokojeně si ležím na posteli a čekám, až přijde Daria zaklepat, ale místo toho se na chodbě strhne nějaká mela a řvaní. Člověk tu prostě nemůže mít chvíli klidu, probleskne mi hlavou, zatímco jdu ke dveřím, kde už slyším o co jde. Saracén blbej, ale plést se do toho raději nechci. Stejně bych mu neřekl nic nového a radši se tam nebudu plést, dokud Alessandra řve. Počkám až to utichne a otevřu dveře, abych tam našel Alessandru, jak si čte nejspíš můj vzkaz. "Ooo, takže ty opravdu umíš číst jak koukám! Copak tě dostalo tak brzo na nohy." Doufám, že to je teda ten můj dopis a ne nákupní seznam. Byť si ho umím představit. Meč, meč, meč, meč a hmm, kdyby měla odvážnou náladu a chtěla v životě změnu, tak by to končilo mečem a dýkou. "Doufám, že to není Claudiova povolenka od Ezia, že má taky dovolenou! I když na dnešek by se to nejspíš i hodilo." | ||
| |||
| wtf Claudio!!!? Já se teda sama od sebe neprobouzím. Probouzím se za normálních okolností každý den v jednu a tutéž běžnou dobu. Ve výjimečných případech, jako je tento, spoléhám na zbytek svého týmu - no a nebo prostě nemůžu jít spát, jinak jsem v pěkný kaši. Takže je samozřejmě fajn, když jsme všichni doma a vím, že se na někoho můžu spolehnout. S kapucí přes hlavu, obličejem v polštáři a plně oblečené ve všech vrstvách ke mi pravda trochu horko, takže zatímco spím peřina je odhozená kamsi na zem. Zabušení na dveře mě ze sna vytrhne naprosto spolehlivě. Tohle se ale s kopím nedě...ah. Rozsvítit, rozsvítit. Vykulím se z postele, seberu polo poslepu peřinu a vrátím ji na matraci. Zažehnu lampičku a začnu sbírat vybavení. Boty, pásek. Chvíli koukám na zbroj a přemýšlím, zda je vůbec třeba. Popravdě bych možná tentokrát v zájmu vyšší obratnosti mohla... Hm, ale pak jak tomu přizpůsobit zbraň, úplně se mi beze zbroje nechce někomu skákat po krku s malým řeznickým nožem. Ale můj obvyklý jednoapůlruční meč je zase na malý lodi takovej dost khovnu, plus jak s ním prostě budu šplhat z vody nahoru, meč je v tomto pěkně otravnej, tak kurva hlavně že jsem včera řešila kraviny, jako že mě Bastiano nemá rád, místo abych si tady vyskládala napevno, co so beru sebou, doprdele práce, Alessandro, mělo by to bejt nelegální, úplně ti to ničí soustředění k práci! Za všechny pásky a do všech volných míst si začnu cpát vrhací nože. Protože prostě kuši nenosím, nerada se seru jak s natahováním, tak šipkama a bude se bojovat na dálku, to je jasný. Po krátký rozvaze si přitáhnu židli k jedné štěně, vyskočím na ni a podám si lehkou schiavonu s krásným vykládaným košem. Kurva, snad ji neutopím, tahle je fakt pěkná, to by mě mrzelo a mám pak už jen tři podobný. Na malou chvilku můj pohled mine kus kopí krále Leonida, které jsem si poté, co jsme ho vzali od Templářů zpět, směla ponechat, vzhledem k tomu, že na něj mám prostě tak nějak dědičnej nárok. Ne, nenene. Nebudu na to sahat. A nechci to utopit. Vůbec bych tu věc měla zavřít někde do truhly a chovat se, že neexistuje. Je to ta nejdivnější zbraň, která... ... mi ale padne do ruky a vždycky mám pocit, jako by byla moje odjakživa. Nechám ho tam, kde je, vystavené, možná už trošičku pod vrstvičkou prachu a seskočím ze židle. Na stůl ještě položím lahvičku s drogou, kterou jsem si včera vyžádala, seberu dopis pro Beatrice, pytlík s masem, zkontroluji, jestli mám alespoň dvě bomby. Při cestě ven mě kromě hluku na chodbě, zaujme složené psaní pod dveřmi. Copak, Daria mi píše zpátky, že není smradlavá a že si to odskáču? Zatím to neotevírám, protože mě zaujme, co se děje na chodbě. Neslyšně otevřu dveře a vyslechnu si rozhovor. No tak to snad kurva ne, dopíči, to je fakt nutný mě HNED PO RÁNU NASRAT!!!! Chci do toho vletět hned, ale Daria odspěchá pryč než se objevím. Vztekle zaskřípu zuby, udělám několik rychlých kroků, zezadu drapnu nic netušícího Claudia za noční košili a přirazím ke zdi. Aktivuji skrytou čepel a tu mu v návalu spravedlivého vzteku přiložím špičkou pod ucho tam, kde končí čelist. "Claudio, já toho už mám akorát tak po krk!" Syčím mu nasraně do ucha. "Jednou jsi v zasraným Řádu, vzali jsme tě sem před lety, dali ti domov a tvýmu mizernýmu životu smysl! Důvod tvýho povýšení mi kurva naprosto uniká, ale já narozdíl od tebe, svý místo v tomhletom baráku i celým řádu moc dobře znám a tak mi nepřísluší rozhodnutí Maestra Ezia zpochybňovat, minimálně ne nahlas," Ne, ještě jsem neskončila a moje oči jasně v přítmí chodby říkaj, ať se opováží třeba jen zkusit mi odmlouvat. "Nemůžu se rozhodnout, jestli se chováš jak ubulený děcko, nebo prostě jen nezodpovědnej čurák, kterej sere na svoji práci, poslání a zbytek týmu, ale nestrpím tady ani jedno," plynule přejdu do řevu z plných plic a sundám špičku nože z jeho krku. Čepel nicméně nestahuji do nátepníku. " TAKŽE SE KURVA CLAUDIO UŽ SEBER, ZAČNI SE CHOVAT, JAKO KDYSI, KDYŽ JSI BYL JEŠTĚ PLATNÝM ČLENEM TOHOTO TÝMU, PROTOŽE KURVENÍ SE A CHLAST JE SRANDA JEN DO DOBY, KDY SE TO NESERE DO TVEJCH POVINNOSTÍ! CHCI TĚ VIDĚT DOLE A PŘIPRAVENÝHO S NÁMA DNESKA FUNGOVAT A CHCI, ABY SES CHOVAL JAKO MISTR ASSASSÍN, KTERÝM SES" včera zcela neprávem!!! "STAL! DOUFÁM, ŽE TOMU ROZUMÍŠ, PROTOŽE JÁ TO S TEBPU PODRUHÝ ŘEŠIT UŽ NEBUDU A PROSTĚ TĚ NECHÁM POSLAT NA MISI NĚKDE DO ZAPLIVANÝ STŘEDNÍ EVROPY, KDE LIDI ŽIJOU JAK ZVÍŘATA, SEROU DO DĚR A NEPOUŽÍVAJÍ BIDET!!!" Prakticky ho strčím do jeho pokoje, doplním to kopem a zabouchnu za ním dveře. "SARAI PRONTO IN CINQUE MINUTI, CAZZO!" Zaječím ještě na zavřené dveře a už to zní kurva hystericky. No, tak jsem ráno probudila celej barák na nohy. Kdo nemusel vstávat, nemá zač. S nasraným výdechem se opřu o zeď a podívám se na papír, který mi přišel pod dveře a který jsem ještě neměla čas číst. | ||
| |||
 | Alou do postele… budíček, kurva!
Učňové se pomalu rozešli do svých pokojů. Luco vzal koš s prádlem. Nechal ho před pokojem, protože nechtěl čichat nic z toho, co v koši bylo. Nějak neměl hlad. Nalokal se vody, když do ní spadl a divil se, že ještě někoho nepoblil, protože žaludek měl doslova na vodě. Salvio na pokoji zatím nebyl. Viděl ho jít směrem do jídelny. Beztak tam většina už zamířila. Pokrčil rameny, nechal na sobě jenom spodky a zalezl si do postele.
Salvio nešel do jídelny. Sice mu žaludek protestoval, že ještě nic nedostal, ale potřeboval se nad sebou zamyslet, což mu nejlépe šlo na střeše. Otevřel okno na chodbě a vylezl na parapet. Na břichu bude mít pěknou modřinu, ale nebylo to nic, co by mu znemožňovalo lézt po fasádách domů a střechách. „Nejdeš jíst?“ zastavila se u něj Fiorella. Salvio jen zavrtěl hlavou. „Chci být teď sám,“ odehnal další Fiorellin pokus začít delší konverzaci, než na jakou měl chuť. „Pak si něco vezmi. Ale díky za zájem,“ alespoň projevil trochu vděku, než se vyšvihl nad okno a zmizel ve tmě. Fiorella se vyklonila a podívala se nad sebe. Chvíli ho sledovala, než přivřela okno, aby mohl později dovnitř, ale aby ho nikdo nezavřel, že je otevřené. Otočila se a šla rovnou do jídelny.
Alessio s Chiarou šli spolu. Nabrali si misku jídla, sedli si ke stolu. Chiara mezi sousty sledovala Alessia a přemítala, co se mu dneska během mise honilo hlavou. Uvažovala, jestli je bezpečné se o tom bavit, nebo ji pošle do prdele. Za pokus možná nic nedá, tak začala. „Dneska, během mise, jsi nebyl sám sebou. Co se stalo?“ Alessio zvedl hlavu od jídla a chvíli zkoumal Chiařin obličej. Nebyl si jistý, jestli se ho ptá jenom ze strachu, že by mu zase přeskočilo nebo má opravdu zájem. „Nechce se mi o tom mluvit,“ řekl nakonec. Jediné, co jej zajímalo, byla večeře. „V pohodě. Ale kdybys potřeboval vrbu, tak jsem tady,“ položila mu ruku na tu jeho. Alespoň se o to pokusila, ale Alessio byl zaujatý svým jídlem až hanba. Vzdychla. Pako.
Fiorella se ke dvojici přidala a mrkla na Chiaru. „To byl den, co?“ „Pro někoho dobrý, pro někoho pěkně na hovno,“ poznamenala Chiara. „Upřímně jsem nečekala, že se Salvio dostane do situace, do jaké se dostal. Ale byla to jeho mise. Já při své první misi usnula. Ezio mě nechal střežil střechu a dlouho se nevracel. Pak jsem se dozvěděla, že se dostal do problémů a já to celé prospala.“ „Jak maestro na tvůj šlofík reagoval?“ zeptal se Alessio. Chiara se uchechtla. „Doporučil mi na další misi si vzít polštář. Cítila jsem se tak trapně, že pak jsem už nezamhouřila oka, ale je to opruz.“
Po jídle se nakonec zvedli a rozešli se do svých pokojů. Nezapomněli Lucovi do koše přihodit i svoje špinavé oblečení, které nechali na pokoji, když se měli převléct než šli do společenské místnosti na kobereček.
***
Všechny učně probudilo bušení na dveře a rychle vzdalující se kroky. Daria byla velmi dochvilná a při svém spěchu málem zakopla o koš plný prádla. Che cazzo ci fa qui? Nevraživě se na koš podívala a být bohyní, tak na místě vzplane. Pak málem vrazila do Claudia, který se rozespale plížil a zíval u toho, jako by chtěl někoho sežral. „Ah, to jsi ne ty, Dario,“ ulevilo se mu. Daria ho jako odpověď kopla do nohy. „Jak jenom já? A proč tu chodíš v noční košili. Počkej… to je dámská noční košile?“ zarazila se, jelikož napoprvé si vyšívaných kytiček nevšimla. „Měl jsem náročnou noc.“ „Jo, to ti tak věřím. Uhni, mám dost práce. Jestli jsi zapomněl, tak dneska jdeme na misi,“ zamračila se. Claudio povytáhl obočí. „Misi? Jakou misi? Já nikam nejdu. Všichni máte nějaké učeně. Já chci taky!“ Mamma mia! „To bys musel dělat něco jiného než zkoušet všechny kurtizány dole.“ „Prosííím,“ zkusil to ještě Claudio. Claudia zakoulela očima, odstrčila ho a šla na místo srazu. Jestli od Claudia čekala, že bude připravený na to jít s nimi na misi, i když mu vše potřebné řekla, několikrát zopakovala a pohrozila vztyčeným prstem, tak jí to ani nepřekvapilo. Sama zařídila loďky. Pro jistotu sehnala o jednu navíc, kdyby náhodou bylo potřeba utopit Claudia.
Dostavila se na nádvoří, kde zatím bylo pusto a prázdno. Sama byla už připravená, i když uvažovala, že spíš bude vzdálený přihlížející než někdo, kdo s nimi popluje. Třeba jako záloha, kdyby se někdo začal topit. Loďka navíc v tomto případě byla dobrá krádež koupě. | ||