Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
Postava Alessandra d`Avanzago je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:07Alessandra d`Avanzago
Postava Bastiano da Mezzo je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:00Bastiano da Mezzo
| |||
 | Ranní ptáče, dál doskáče Probudím se před svítáním, jako vždycky když mám brzo vstávat. Moje tělo mi prostě nikdy nedovolí zaspat. Ale všechno špatné je i k něčemu dobré. Jak by jistě řekl Markus Aurelius - Je lepší se vzbudit brzo, než zaspat. Mám aspoň čas si v klidu zkontrolovat výstroj, byť jsem pro ji včera pro jistotu ani nevytahoval z baťohu, abych nemohl nic zapomenout. Převleču se a využiju čas k tomu, abych napsal nějaké dopisy. Prvně udělám krátký vzkaz, který následně ještě pod rouškou tmy jdu strčit Alessandře pod dveře. No, snad to ocení a naopak se neurazí. Psaní pro Alessandru  Následně se pustím do další krátké, ale důležité zprávy. Dopis pro Vitorii Tuhle zprávu hodlám dát ráno Lucovi, který už bude vědět, komu ji po včerejšku předat. No, jen aby si nezvykal tam chodit zase moc často pacholek nemotorný. Přemýšlím, jestli už napsat ten dopis, který jsem slíbil dodat Orfeovi, ale nejlepší bude to nejspíše nechat po dnešní akci. Ono není úplně nemožné, že by se stal během chvíli již zastaralým a stejně bych jako idiot musel posílat další. A bude přeci jenom lepší, když tam předtím budeme mít vevnitř nějaké svoje lidi. Inu, to znamená, že mám zatím hotovo. Lehnu si spokojeně oblečený na záda v posteli a čekám, až na mě Daria přijde zaklepat ať vstávám. Nemá cenu okounět dole a ještě by si mysleli, že to schválně přeháním a moc všechno prožívám. A takový lidi nemá nikdo rád. Ale sakra, měl jsem se včera před spaním víc najíst. | ||
| |||
 | 2/2 Rozsvítím si v pokoji olejovou lampu a se zamyšleným výrazem si sednu na židli k psacímu stolu. S povzdechem odsunu knížku z odpoledne, kterou mi tady nechala ležet ta osoba, která mě teď, zatímco beztak už chrápe ve svojí postýlce, zrovna hrozně nasírá a ani o tom neví. "Taky by tě neubylo, kdyby ses v těch svejch blbejch knížkách dočetl jednou něco reálně užitečnýho pro život," zamumlám zpruzele. Pak se uchechtnu, protože si vzpomenu, že jsem mu todle jednou vlastně řekla nahlas. V Římě. Před Machiavellim. Ježíši jak ten na mě čuměl, pořád mám před očima Machiavelliho nesouhlasnej výraz a musím se v duchu smát. Myslím si, že mě Niccolò, narozdíl od Bastiana, kterýho miluje, nikdy neměl rád. Vzpomínka na Machiavelliho zpruzelej xicht mi trochu zvedne náladu. Vezmu první papír. Dario, vzbuď nás, až bude čas jít. Mise platí, pokud máte ty lodě. Platí, i pokud je nemáte, kdyžtak něco odimprovizuju, věřím, že ráno vstaneš včas, jako vždycky. Jsi můj nejoblíbenější špinavej Peršan Jsi moje nejoblíbenější assassínská sestra v tomhle domě, I když ti Chiara šlape tvrdě na paty a těším se, až spolu zítra budeme páchat násilí. Nenechej mě zaspat, uškodilo by to mýmu egu. Naší lásce. ÚSPĚCHU MISE! kaňka a něco omylem rozmazanýho rukou. Alessandra. Tak, to bych měla. Vezmu vrhací nožík, vyjdu ven na chodbu k Dariiným dveřím, připíchnu ji papír na zárubeň, zabuším na dveře, aby o tom věděla, že má poštu a jdu zpátky do pokoje. Teď ta těžší část. Dopis do Říma. Narozdíl od Darii si aspoň můžu odpustit zdvořilosti! Beatrice, Vím, že jsem ti delší dobu nenapsala, ale honili jsme se tady za Holí, takže jsem tak trošku lítala po celých Benátkách jako hadr na holi. Haha. Takže to možná bude trošku delší, protože se to nakupilo. Jsme teď na Bratrstvo sami, což jecna jednu stranu docela zábava a na druhou i docela oser, protože člověk zjistí, že už to není jen o prdelení se z mise do mise, ale že musí řešit všechny ty otravný věci okolo, jako třeba novice, logistiku, hromadu nikdy neprošlé pošty a vadnejch kontraktů, na který prostě Ezio neměl čas, chod místní domácnosti a všechny tuty opruzy, který upřímně, buď kurva ráda že za vás v Římě řeší Lodovico a ty nikdy nebudeš muset. Už máš učně? JÁ mám dva a jsou teda hustý, doufám, že mi nezařvou moc brzo. Jednu jsem vyloženě zdědila po Eziovi, takže to mám trošku lehčí, akorát si myslím že mě fo konce roku opustí, skočí si do sena a opálíme ji prst. Do tý doby ji ale hodlám naučit všechny ty špatný věci, malováním frnd na fasády počínaje a opileckým skákáním do sena konče. Což mi připomíná! Bastiano se tě ptá, jestli Řím pořád smrdí jako sračky s chcankama. Myslím, že to chce vědět proto, že poslední dobou zahořel zvláštním citem k místním latrýnám, protože co si budeme - my máme potrubí a vy ne. Já mu rozumím, na Benátkách mi chybělo v Římě kdeco, ale kultivovaný sraní asi nejvíc. V létě to tu teda skoro bude jako malej Řím, až některý kanály vyschnou do bahna, ale hej. Do léta daleko. Každopádně, prosím, odpověz na tuto důležitou otázku. Jo a pozdrav zbytek svého týmu. Určitě vám chybíme. Jednou, až se naše cesty zase spojí, třeba potkáš Claudia hlavně se s ním nevyspi, určitě má syfilis a Dariu, kteří se k nám v Navaře přidali a dali tady Bratrstvo zase nějak do kupy. No ale o těch už jsi slyšela a papír není nekonečnej, takže k věci. V Benátkách nám bují trošku podružnej bordel, který nikdo nikdy neměl čas řešit a který bychom ode dneška rádi dali do kupy. Rozkryli jsme s Bastianem drogovou síť, která sahá až do Říma a kromě klasických drog vyrábí i bojové rádoby opium, probouzející agresi. Máme tady místního šéfa, kterýho plánujeme sledovat a zmáčknout, ale dostali jsme echo o někom, kdo se jmenuje Valerio Bianco a má údajně největší síť, vyrábějící a prodávající opiáty až k arcibiskupům a papeži. Jako ne, že by mi vadilo, kdyby se ten zpíčen papež ufetoval, s tím, jak se snaží Benátky posrat, kudy chodí, ale myslím že byste na to měli nasadit svoje lidi, prověřit to a poslat nám zpátky veškeré info, které dokážete sesbírat. My zatím zjistíme co nejvíce tady u nás, přeci jen, jsme obchodní křižovatka a bude to tu proudit ve velkým, tak jako všechno. Ještě bych tě chtěla požádat o jednu věc. Práce je tady hodně a my jsme jen čtyři plus několik noviců, z nichž většina byla dneska na první akci. Jsou poměrně šikovní, ale my tady zoufale potřebujeme lidi. Řekni Lodovicovi, ať nám tady někoho pošle. Dva vycvičení, iniciovaní assassíni pod naším velením by mohli udělat v místních poměrech docela rozdíl. Potřebujeme někoho, koho můžeme poslat na samostatnou misi s vědomím, že to přežije a pokud možno splní bez problému zadání. Věřím, že to nebude problém. V Římě jsme si s Bastianem oddřeli svoje a Řádu pomohli. Je načase, aby tentokrát někdo pomohl nám, než se to tu trochu utřepe, protože my nemůžeme být na deseti místech naráz. To bude zatím asi všechno. Slibuju, že budu psát častěji. A. d'A. Složím dopis a svážu. Holubi už spí, ale ráno s tím do holubníku zaběhnu. Holubince!!!! zachichotám se do ruky tomu, jak říká holubníku Daria. Nikdo jsme neměli to srdce ji říct, že holubník je místo, kde spí holub a holubinec je to, co holub co půl hodiny pod sebe pustí. Ale jinak umí Italsky fakt dobře, to se musí nechat. Už bych si šla i lehnout, ale co se dá dělat, čím dřív tohle budu mít z krku, tím líp. Nejotravnější část mise. Oficiální report k založení do archivu. Tak tedy. Mi avevano promesso una base templare, ma ho ottenuto questa merda. Insoddisfacente. Dato che Bastiano molto probabilmente si dimenticherà di aggiungere questa valutazione, valuto la qualità dei loro servizi igienici a 2/10. Hrdě to pofoukám, přeložím a odložím na vrch Bastianovy knihy, zítra to půjdu založit. Doufám jen, že jsem to se dvěma z deseti nenadhodnotila. Co už, stejně to nikdy nikdo nečte, ne? Ze skříně si vytahám celou bílou pracovní róbu a komplet se obleču, mínus opasek, zbroj a boty. Takhle prostě jen ráno vstanu, vezmu to nejnutnější a zbraně a můžu vyrazit. Načase jít do postele. Snad to zítra bude dobrý, protože jestli ne, nevím na koho to svedu! | ||
| |||
| Awww, někdo prostě nemá rád ranní vstávačky Rozděluju to na dva posty, protože tvl to bude ještě nadýl! XD Ah, pořád má ten splín. Plýtvání zdroji, plýtvání časem... Nejraději bych mu řekla něco jako "Tak podívej, pokud nechceš jít, tak prostě zůstaň doma a projdi ty účetní knihy," ale nechám si to pro sebe. Popravdě nerada pracuju sama a to i přes to, že si většinou sama vystačím, když potřebuju. Tahle mise je ale něco trochu jiného. Tak, jak je původně navržená, není pro jednoho člověka. To bych je musela přepadnout úplně někde na pevnině, nejlépe na druhé straně laguny. Pokrčím rameny. Já od nich nečekám nic. Dneska pracovali - jak dlouho? Dvě hodiny? Ještě se vlastně ani pořádně k ničemu nedostali, jenom se dívali, jak zabíjím lidi a pak vypadali, že tady vyčerpáním usnou ve stoje. Co budou dělat až zjistěj, že některé mise se táhnou i týden, kdy člověk nespí a sotva žere? Až budou muset probdít třetí noc za sebou a někde na něco čekat? "Minimálně to ty sračky naučí se připravit na rychlou akci po krátkým spaní. I kdyby z toho nakonec nic nebylo, nebo jsme se ráno zasekli na tom, že si některý z nich neumí do minuty nazout boty, je lepší si to vyzkoušet na něčem, u čeho o nic nepřijdem, když budeme chybět. A vlastně to zas tak hrozný nebude. Pět, šest hodin spánku před akcí - jako pamatuju si doby, kdy jsme takový luxus neměli a prostě se šlo udělat, co bylo třeba." Nechápu, proč všichni dneska vypadáte, že chcípete únavou. Jako z čeho? Chápu, kdybysme to doupě čistili do rána, ale tohle byla akce kurva ani ne na hodinu s průměrem jednoho nepřítele na osobu. Nejhorší, co se tam stalo, byla ta hrozba absolutní veřejný ostudy, kdyby nám na první misi, ještě sračce tohoto typu, zařval Salvio. "Ale z té lepší stránky - je dobře, že nakonec přeci jenom žádný člověk nepřišel k úhoně." Řekne prakticky na odchodu pryč. Chtěla jsem s ním ještě možná pár věcí rozebrat, ale vypadá, že ho to celé složilo úplně stejně, jako učně. Jen přikývnu a nechám ho jít. Doufala jsem, že budeme ještě chvíli spolu sami. Nebo že bychom třeba mohli společně jít spát. Pusu na dobrou noc, možná? Sednu si v prázdné místnosti na chvíli do křesla, přitáhnu si kolena k hrudi a jen si třídím myšlenky, který se rozbíhají do všech stran. Musím ještě nějak dát dohromady to psaní do Říma, uvědomit Dariu, nachystat se na zítra, začít skládat dohromady vše, co víme a u toho všeho se starat o Bratrstvo, přičemž to poslední je práce, kterou jsem nikdy nechtěla dělat. Jak tohle Ezio zvládá a proč mám pocit, že to prostě padá na mě? Pak tady kromě tohoto máme tu banku s Templářskými špehy, kterou si zatím úspěšně sóluje Salvio. Na to bude taky třeba se zítra podívat. No a pak je tady to s Bastianem. Jak to teda je? Myslela jsem, že jsme teda... že se to dneska rozseklo a pak zase... Ani mi neřekl dobrou noc a prostě šel pryč. Tak já nevím, jestli jsem prostě něco udělala, nebo neudělala, nebo je to takhle úplně normální a takhle to prostě bude. Doufala jsem, že... No nic. Prsty si začnu rozplétat složitý drdol, který mi včera na hlavě napletly šlapky. Chvíli jen tak přemítám nad vším a ničím, až nakonec přeci jen uvolním všechny vlasy ze sevření několika menších copů. Zvednu se a zamířím do kuchyně. Třeba je nasranej, že jsem to odprezentovala já? Já tomu nerozumím, vždyť to on chtěl, ať s učni mluvím a komunikuju. Procházím okolo zavřených dveří, za nimiž je slyšet tlumený hluk veselí z bordelu. Tam se ještě dlouho spát nebude, ostatně, navzdory tomu, jak se všichni tvářej, že umírají vyčerpaním, noc je ještě mladá. V kuchyni si vezmu kus pečiva se zapečenou cibulí a olivami a můj pohled upoutá prázdný pekáč s omastkem. Tak já nevím, co mám prostě dělat, celý ty roky kvůli němu překonávám sama sebe, tak pokud jim chce všechno říkat sám, tak ať mi to řekne, Rychle se rozhlídnu, jestli tu prasárnu, co se absolutně k dámám nehodí a neměla bych ji dělat, nikdo nevidí, urvu kousek foccacci, narvu ho do slaného omastku a pak to celý strčím do pusy. a já se prostě přestanu snažit. Prostě tak lehký to celý je. No ale ňam ňam! Zfutruju takhle vlastně celý kus pečiva, který jsem si měla v plánu odnést na pokoj a tam ho v klidu sníst u psaní. A jo, padla i většina omastku, kdyby něco, tak to vylízal medvěd, já v žádným případě bych tohleto nikdy...! Do plátěného pytlíku si ještě naberu hromadu sušeného masa, protože už vidím, jak sedím na lodi, nudím se a jsem ráno protivná, že sebou nemám žádnou chálečku. Děcka to taky beztak podceněj a Bastiano, ten klasicky prostě snad nikdy nežere. Což mi opětně připomene...!!! Tak jak to s náma teda je nebo není? On mě tak rozčiluje! "Já nedávám žádné nejasné signály, ty je jenom nedokážeš pochopit!" Tak jako já nevím, prostě jak moc jasnej signál je, když se mě ani nedotkne a prostě odleze spát? Za mě docela dost teda! A pak mi řekne, že mu na mě záleží a tváří se snad uraženě, že o tom jako nevím nebo pochybuju! Tak já fakt nevím, jestli je tuřínovej člověk on nebo já nebo jsme oba, strčím si kus sušeného masa i do pusy a začnu ho nespokojeně žvýkat protože já jako nemůžu... Nemůžu i tohle prostě vzít do vlastních rukou a udělat s tím pořádek jednou pro vždy, protože... PROTOŽE JÁ JSEM ŽENA A JE NEUVĚŘITELNĚ PONIŽUJÍCÍ, ŽE MU MUSÍM NADBÍHAT A SNAŽIT SE! I když z nás dvou jsem samozřejmě já ten tvrďák a on je ten malej citlivej ubulen. Jdu po chodbě zpátky a do schodů nahoru směrem ke svému pokoji. Poslední slova mojí matky, než mě ukryla do sena a šla někde chcípnout, byla "Buď jako Kassandra a nikdy se nevzdávej." No doprdele, ale bejt v tomhle zrovna jako moje pra pra pra pra pra... Kurva hodně pra bába, to nevím jestli chci! Matka nemusela ve spaní prožívat životy svých předků, měla ji asi dost zromantizovanou. Já od tý doby, co jsem sáhla poprvé na to kopí, tak... SAKRA, KDYBYCH MĚLA BEJT JAKO ONA, TAK TEĎ ZAJDU ZA PRVNÍ DĚVKOU, PAK JEŠTĚ V ZÁPALU SRANDY DOJDU PRO ALESSIA, AŤ SE PŘIDÁ PROTOŽE PROČ NE A ZEJTRA SKLÁTÍM CHIARU JEŠTĚ S FIORELLOU NA JEJICH POKOJI! No dobře to už možná přeháním, ale ta ženská byla prostě strašná, po vzoru všech špinavejch Řeků i obdivuhodně necudná! Bojovat jako ona - no dobře, to je sen který se mi asi postupně i vlastní pílí plní - ale v rámci romantickýho vyžití, kurva jak já se za ni někdy stydím když se vzbudím! A ten kudrnatej blond blbeček? Co to tehdy dělal s... Ááá! No to já bych teda ne...! Nejhorší rada, jakou mi matka kdy dala, fakt! A ani o tom neví! Otevřu dveře do svého pokoje a zastavím se mezi zárubněmi. Chvíli se dívám na dveře naproti a povzdechnu si. Někdy mě tak, tak sereš. Kdybys věděl, jak moc! Možná bych si měla víc jít za svým, možná bych ho prostě měla zbít, svázat a táhnout za koněm, dokud konečně neřekne, že mě miluje! No a nebo to nechat bejt, protože mi přijde vlastně kurva divný, že někdo, kdo se dokáže vykecat z naprosto jakékoliv extrémní situace, nedokáže říct něco takovýho. Tak třeba asi spíš nechce? No ale pak proč by ty jiný věci...? Už jsem si říkala, že jsem v naší sázce s Beatrice prohrála sto dinárů a jak jí to nezapomenu zmínit v dopise, ale asi hovno, protože... Nojo, Beatrice! | ||
| |||
| Alessandra je mozkem celé operace #FR #FRNOCAP Alessandra se na mě dívá, jak kdyby čekala nějakou odpověď. Tak já už řekl, že nevím co s tím a nejradši bych se na to vysral. Tak jenom pokrčím rameny a řeknu: "No, co už no. Za ten pokus nic nedáme. Snad, pokud naši učňové se budou alespoň trošku snažit." Tak. Počkám, až novicové odejdou a řeknu Alessandře, co si ale myslím doopravdy. "Jako reálně si myslím, že plýtváme zdroji a časem. A potom co se dneska stalo, možná až zbytečně riskujeme. Byla asi opravdu chyba jich sebou brát tolik. Ale já vážně věřil, že nejsou tak neschopní a půjde to s nimi. Ale co už. Zítra to snad dopadne lépe," řeknu rezignovaně a vstanu, abych šel spát. "Ale z té lepší stránky - je dobře, že nakonec přeci jenom žádný člověk nepřišel k úhoně." A odbelhám se unaveně do svého pokoje, sundám si boty a opasek a padnu do sladkého obětí peřiny. Tak další den za námi. V teorii by ten následující měl proběhnout klidněji než ten dnešní, když už víme, že se na ty smrady musí holt víc dohlížet. | ||
| |||
| #Alessandrinylifehacky! Čumte a učte se, smradi! Zjevně s tím všichni učni souhlasí a nikdo nemá žádné další námitky. No, co si budem. Není to možná nejlepší možný plán, ale je to něco, čeho se můžeme chytit. Věnuju ještě poslední tázavý pohled Bastianovi, jestli se vším souhlasí. Ale předpokládám, že by mohl, protože sám přiznal, že neví, co dál. No, kdyby ne, může mi to ještě říct před spaním a můžeme to nějak přizpůsobit jeho myšlence za pochodu. Učni evidentně půjdou, kam jim ráno řekneme, což je vlastně i moudré, když něco podobného dělají zjevně poprvé. "Jděte už připravení spát. Oblečte se tak, abyste ráno vylezli z postele, sebrali vybavení a mohli co hned jít na misi. Před spaním zkuste něco sníst, trhá mi to srdce, ale ráno se tím zdržovat nebudeme. My... Vás ráno vzbudíme, ale pak musíte být nachystaní fakt rychle. Alespoň si to natrénujete, někdy to tak prostě bejvá, " že není čas na pyžámko. Přejdu k Bastianovi, položím mu ruku na rameno a nakloním se k jeho uchu. "A nás vzbudí Daria, jednak bude určitě vyspaná a druhak v tomhle nikdy nezklame," konstatuji, co je nám nejspíš za dobu, co jsme všichni byli jeden tým, zjevné. | ||
| |||
 | Že by nakonec lodičky byly?
Chiara přikývla. Proč se namáhat, když to jde jednodušeji a rovnou jim zkřížit cestu na moři. Pro ni takový tip mise bude první, ale těšila se, že nabere další zkušenosti. Podobně, ale s méně zkušenostmi, na tom byli ostatní. Jediný, kdo se nesmočí, bude Luco, i když praní prádla taky není nejsušší činnost. Budu mu muset taky přinést nějaké oblečení na vyprání, pomyslela si.
“V kolik máme být připraveni?” zeptala se Fiorella. Na většině šla znát únava. Padla na ně ve chvíli, kdy překročili práh úkrytu a opadla z nich ostražitost. | ||
| |||
| No jako vidím tu jistou podobnost. Pochopím, když se na mě už nebudete chtít do konce života ani podívat, protože si zrovna přijdu tak mrzkej! Chci být jako vy, maestro, ale prosím, teď mnou opovrhujte, abych se mohl cítit dramaticky odmítán!!! ... No, jako je rozhodně na dobrý cestě, být jako Bastiano. Cit pro občasný melodrama není to, čím bych já osobně svou životní cestu, na jejímž cílem se stanu Bastianem na jeho místě začínala - ale tak hej, dělej co ti srdíčko poroučí Salvio! Chvilku převaluju v hlavě, co řekla Chiara. Ani nevím jak a proč vlastně, protože neřekla nic z toho, nad čím teď uvažuju já, ale mám pocit že mě to strčilo na dobrou cestu ke spásné myšlence. Možná jsem potřebovala jen nějaké slovo, které by ten tok myšlenek spustilo. Vyloďování, přístav, tábor... Hm.. Nebo potřebuju víc vína. S lehce opruzelým výrazem cvrnknu párkrát nehtem do okraje prázdné skleničky, až to zacinká. "No, není to tak?" "Hm?" Otázka mě vytrhne ze zamyšlení. Co, tentokrát bez citátku? Svět se v prdel obrací. Vzal ještě jednu láhev? Bylo by fajn, kdyby vzal ještě... Hm. Tojefuk. "Jo, násilí plodí násilí a to je dobře," zkusím tentokrát citát teda dodat já. No, nejsem v tom asi tak dobrá, ale co se dá prostě dělat. "Chiaro, zajímavý postřeh. Taky mám jeden a nechápu, proč mi to nedošlo dřív," seskočím z komody a ukážu na mapu Benátek. Vzhledem k tomu, že se tady plánují mise, tak tady prostě nějaká je. "Nám je vlastně úplně jedno, jestli to je past, nebo není, nebo co. Pořád je to ta samá mise a bude fungovat i se stejným postupem. A bude jedno, odkud vyjedou a kde to naloží na loď. Protože jedou po laguně někde tady," ukážu na oblast nad Lagunou. Je to vojenský tábor. V současném rozložení toho, kde se poblíž válčí, není úplně logické že by se nacházel jinde, než víceméně v této oblasti. " Pokud je Fringo přepadne a je to past, nám je po tom hovno, protože ho konvoj nejspíše porazí a pojede dál. Pokud se s Fringem minou, protože dostal špatný echo o místě, tak nám je po tom úplně stejný hovno, protože vyplují tak či onak. Takže ve finále je vždycky potkáme s loděmi na vodě. Víme, kam mají zhruba namířeno, takže neminout je bude lehký. Jediný problém by byl, kdyby se ten převoz uskutečnil úplně jiný den a to bychom stejně tak jak onak vypluli na kradených lodích zbytečně, tak není důvod se tím předem úplně trápit. Pokud by náhodou Fringovi lidi Biancův konvoj porazili už na pevnině, no... Zjistíme to později a vlastně asi dobře pro nás. Pokud ho minou, nebo padnou do pasti, co nám po tom? Tak Fringo přijde o pár lidí. Je to zmrd, kterýho chcem vydírat a využít, ne náš kámoš. Tak pro něj bulet nebudem. Každopádně Chiara má pravdu, že pokud to má proběhnout tady," ukážu na místo, které jsme předpokládali jako začátek trasy lodi, "tak by to byla zbytečná oklika, protože víme, že prostě míří sem. Ale nám je to fuk, protože nás víc, než jejich start, zajímá jejich cíl, kde je chytíme na vodě, mimo oči celého města, jak ostatně chtěla paní Claudia." | ||
| |||
| (u)Bulánci Ach, hlupý Luco. Takže jsi mi na otázku proč jsi neseděl na střeše odpověděl, že protože jsi idiot co šel na pryč. Úžasný. "No, to už je asi jedno. Co se stalo se stalo a musíme se posunout dopředu. Důležité je, že oba víte, že jste udělali něco špatně. A myslete na to a příště víc poslouchejte, nedělejte blbosti a pamatujte na to, že mi nikde nejdeme proti nevinným lidem, ale lidem, co si zaslouží umřít. Pokud jdeme přepadnout templářskou základnou, nejsou tam žádní civilisté. Jenom Templáři, skrytí Templáři, templářští pomocníci a nevědomí templářští pomocníci. A pamatujte - Nic není pravda a vše je dovoleno!" Napiju se vína a kouknu na Alessandru. "No, není to tak?" | ||
| |||
| Jedna, dva, tři… kua, kolik tu je?
Výměna špinavého oblečení, rychlé opláchnutí, ač studenou vodou, jinak by to trvalo dlouho a cesta do společenské místnosti. Luca se celou dobu tvářil, jako by měl zaražené prdy. Nemohl pustit z hlavy, že ztratil kuši. Salvio si v hlavě přemítal celou situaci a být tam jeho budoucí já, tak své minulé já zmlátí sám. Nebylo to dobré. Vůbec.
Chiara se podívala na Alessia, který prošel kolem a rovnou mířil na místo srazu. Ani se na ni nepodíval. Zamračila se a dala ruce v kříž. „Co je?“ došla k ní Fiorella a podívala se jí přes rameno. Chiara pokrčila rameny. „Nevím. Raději pojď. Zjistíme, jak jsme dopadli, ale počítám s tím, že to nebude nic extra,“ spravila si cop a vzala kamarádku za rámě.
***
Vyslechnout si Bastianova slova bylo pro některé dost těžké. Nejvíc to šlo vidět na Salviovi, který si věřil a najednou jeho důvěra v sebe sama byla tatam. Stál, s rameny svěšenými a ani do stínu tentokrát nezaplul. Nemělo se cenu hádat. Prostě to posral a nebýt Alessandry a ostatních, byl by žral slimáky.
Luco byl spíš ztracený ve své hlavě a prohlížel si koš, který před něj položila Alessandra. Tak trochu se zatoulal myšlenkami k děvám, jelikož prádelna byla v jejich části domu. Podíval se na Bastiana, který k jeho dnešnímu počínání měl co říct. „Jak jste lezli po stěně, tak vás nikdo neohrožoval. Ten chlapík byl prostě mimo a,“ a zkřížil ruce na prsou, „já nechtěl…“ poslední slova: zabít někoho, kdo o sobě nevěděl. „A sledoval jsem vás. Chtěl jsem jít Salviovi na pomoc a krýt ho ze střechy, jen mi podklouzla noha,“ dodal rezignovaně. Salvio se na Lucu podíval. „Mistře,“ začal nakonec. Hlavu natočil k Bastianovi. „Vím, že jsem to posral a to hodně. Myslel jsem, že tam už nikdo jiný nebude. Chtěl jsem chlápka zabít a rovnou zamířit k Vám. Může za to moje nezkušenost. Chtěl jsem udělat dojem. Pokud už nestojím za vaši námahu mě dál učit, pochopím to, ale nechci se už do takových situací dostat. Chci být víc jako vy, maestro.“ „Vlezdoprdko,“ šeptl k němu Luca.
Chiara mezitím přečetla vzkaz a podělila se s ním s Fiorellou a Alessiem. Pak poslouchali výměnu mezi Alessandrou a Bastianem. „Já si myslím,“ ozvala se Chiara, „že se bude vyloďování dít na jiném místě. Stojí tady, ať Fringga navedou na špatnou stopu, což je s největší pravděpodobnosti ta, po které jdeme i my. Čekala bych tam taky nějakou tu past. Nicméně je ještě otázka, zda náhodou my nemáme tu správnou a náš informátor se nenechal zmást. Stále je však jisté, že Biancovi lidé musí použít přístaviště, což je jako hledat kupku v seně, ale mělo by jít o dost důležitou zásilku. Nicméně se mi zdá, že ten přístav, ze kterého má zásilka údajně vyrazit, není zrovna nejblíž přístavu na pevnině, ze kterého vede přímá cesta do vojenského tábora. Převážet něco takového, tak tam chci být co nejdřív.“
Pozn. autora.: jestli jsme někde psali ze kterého přístavu, tak prosím o info, protože jsem na rychlo nic nenašla :D pokud říká Chiara blbost ohledně přístavu, tak dejte vědět a já to poupravím. Předem děkuji za spolupráci xD | ||
| |||
| "Dneeeskaaa se podíváme zpátky do minulosti na tooo... " "Tyvole!" Rozchechtám se a možná, že za to můžou dvě exnuté sklenice prosecca na už skoro zas lačný žaludek, ale nemůžu si prostě pomoct. "Hlavně že já ti včera říkám " neumím si představit že sebou taháme nějakýho neumětela! Budou s tím jenom samý problémy! " - jo, sorry děcka, to sem ještě ani nevěděla, jak se jmenujete, jo? A ty na to:" Postavím se doprostřed místnosti a dramaticky si přiložím hřbet ruky na čelo, druhou rukou máchnu v dramatickém gestu a spustím vyšším, parodickým hlasem. "Alessandro, i tys nějak začínala, patří to k tomu, my tady nebudeme na věky a oni jsou naše budoucnost!" Dramaticky se zavlním ze strany na stranu. "A teď, doslova o den později, tě úplně stihli zbavit veškerých iluzí. No vidíte prostě, co mu děláte? Vždycky byl tak veselej a milej, tenhle kluk! Teď už vám nevěří ani to, že zvládnete sedět na prdeli na nějaký střeše a čumět dolů!" Upřu pohled na Lucu a vyprsknu v smích, když si zase vzpomenu na to, jakej to je vůl. Pak se uklidním a vyskočím na komodu, o kterou se včera opíral Ezio a na ni si sednu. "Každopádně, já žádný očekávání neměla a Ancoma mě dneska příjemně překvapila, takže pokud si myslíš že to může bejt problém, můžeme vzít jen je. Ale nemyslím si, že držet je kvůli jedné chybě dál od akce je dlouhodobá cesta k úspěchu. Možná i někdo z učňů má nějaký návrh, jak se k zítřejšímu problému postavit, kdo ví?" Významně se po nich rozhlídnu. | ||