Andor.cz - Dračí doupě online

Chrmp

"No, to my asi zvládneme. Ale je tu problém," a rozhodím rukama po místnosti. "Dokáží to i oni? A nebo budeme zase riskovat, že někdo zase něco špatně vyhodnotí. Nic proti děcka, ale polovina z vás mě dneska nepřesvědčila, že jste mistři improvizace a dobrého úsudku pod tlakem. Jít vám příkladem a dát dobré rozkazy zjevně samo o sobě nestačí."

No tak tady vidím velký špatný!

"Až si říkám, jestli to zítra neodpískat."
Cože? No tak to snad ne! Moji templáři!!!
Prudce k němu otočím hlavu a doširoka otevřu oči.
"Ty informace už určitě neseženeme, to jsem ani nepovažovala nikdy za reálné. Ale nic se nám nestane, když si prostě půjdeme do přístavu sednout na střechu a sledovat, co se tam dole bude nebo nebude dít. Pokud se rozhodneš na místě nezasahovat, tak budiž. Budu věřit tomu, že tvůj odhad na to, co reálně je a co není nebezpečný, je lepší, než můj. Heh, což jako obvykle bejvá,"
Uchechtnu se do skleničky, jako bych si vzpomněla na nějaké společné situace z minulosti, ale nerozvádím to.
" Ale nevidím jedinej dobrej důvod k tomu, tam prostě vůbec nebejt a nepozorovat to, když už nic jinýho. A neříkej mi, že ten důvod je, že se chceš vyspat, " šťouchnu do něj hravě prstem.
"Navíc, pokud nějaká cizí potyčka proběhne, vždycky můžeme někoho prostě nenápadně ve všeobecným zmatku zatáhnout do temný uličky a zeptat se ho na pár věcí."

Akorát Daria bude pěkně vzteklá, že sháněla ty lodě nadarmo. No ale to prostě není naše vina!

Ja nevjem uš

"No, třeba se někam nachomítneme, ale stejně tak se může stát, že tam přijdeme a nic tam nebude, či vpadne mezi dva gangy, co se jdou pobít. Těch možností a promněných je až moc. A jak se dneska ukázalo, nejde to úplně hladce, i když víme, co máme očekávat. A vzhledem k tomu, kolik je hodin, si nemyslím, že ještě stihneme nějak sehnat informace, kde má Bianco svoji základnu a to ještě za předpokladu, že má jenom jednu a ne víc. Nevím, upřímně se přiznám, že moc nevím co zítra dělat, respektive ani pořádně kam jít. Je to taková daň za to, že to je celé na rychlo a my prostě nestíháme reagovat na změny. Holt, bohužel nejsme jako ta voda v řece."

Doleji si skleničku a opřu se v židli.

"Až si říkám, jestli to zítra neodpískat."

Post co zmizel, takže to jdem celé překopat, abychom ho zpětně vložili. Nadpis byl Zidan a obsah byl delší, ale tuten postačí.

Nechávám Bastiana si srovnat učně do latě. Nebudu tvrdit, že si to po dnešku nezaslouží. Opravdu nechápu, proč se Salvio ihned nepřesunul po střelbě jinam. V Arsenalu se vyrábí děla. Musí moc dobře vědět, jaký kravál to dělá, když se střílí. A k čemu měl ten malej hovnožrout kouřové bomby? Kouřové bomby, které jim všem od rána hážeme pod nohy? Proč ani jednu nepoužil? Spousta otázek - no a to ani nezačínám o Lucovi.

Naliju si sklenici do plna, zvědavě víno očichám a poté, co usoudím, že dobrý, sleduji dění okolo.

"Je víc možností a reálně, ani jedna mi nepřijde nikterak dobrá."
"Tak, jako nejhorší možnost by bylo, kdyby ta zásilka vůbec neproběhla, nebo proběhla v jiný den, než nám bylo řečeno. Upřímně, naše informátorská síť stojí za vyližprdel, úplně stejně, jako stála tady ta poslední mise, na které se někteří vyloženě nepředvedli a možná dobře, že tam nebyli žádní slíbení Templáři, protože zjevně můžou být problémovými nepřáteli i obyčejní hovnožrouti z ulice, nebo tašky na střeše.

Naopak," napiju se a odtuším,
" Možnost s pastí je docela v pohodě. Však to není past na nás, můžeme se k tomu prostě nachomejtnout, nebo jen sledovat z vyššího místa, co se bude dít a vytřískat ze situace maximum.
A jako my kurva umíme vytřískat ze situace maximum! Však dneska? Situace khovnu, informace předem khovnu, mise úplně o něčem jiným - a voila, máme pasivní příjem z pěstírny drog!

"Bylo by samozřejmě mnohem lepší, kdybychom věděli, kde Bianco má svoji... Výrobnu? Říká se tomu výrobna? A odkud ta zásilka vyráží. Takhle prostě musíme počkat v přístavu a doufat, protože jsme to echo dostali až dneska a nebyl čas se pořádně připravit."

Tu kabel, tu kabel!

Dojdu do pokoje a shodím ze sebe prvně baťoh a následně si róbu a převleču se do čisté, prosté košile, jako slušný a nemarnotratný člověk. Gatě a opasek s věcma se mi sundávat nechce, stejně tak ani se jít mít. Nějak jsem se nezasral, takže proto teď ani není nějaký extra důvod. Sbalím sklenice, tu svoji ještě vykopnu do sebe a jdu shánět to víno.

***

Achjo, takže to musím nějak pořešit já, bleskne mi hlavou a napiju se vína.

"Luco, to co jsi předvedl bylo hrozné. Měl jsi jasný úkol, sedět na střeše a krýt nás s kuší. Bylo to schválně tak jednoznačné a jednoduché, aby to pochopil i naprostý idiot a nebylo na tom co pokazit. Měl jsi sedět v bezpečí a nejhorší co se mohlo stát, by bylo, kdybys trefil někoho z našich, což se naštěstí nestalo a mělo to být i eliminováno tím, že jsi měl na to dávat pozor a kasal jsi se, jak jsi podle mistra Ezia skvělý střelec. Tohle byla tragédie. Naprosto nechápu, proč jsi slezl z té střechy, kde jsi měl být a musel jít na druhou stranu. Prostě proč. To bylo jednak úplně zbytečné a ještě v rozporu s tím, co jsi měl za úkol. Navíc, kdybys to celé nepokazil, nemusel možná Salvio dostat nákládačku. Což k tomu se taky dostaneme. Salvio, jak jsi se mohl nechat překvapit takovou bandou přízemních hrubiánů. Myslel jsem, že se umíš lépe plížit i případně utíkat. To co jste oba předvedli, je pro mě strašné zklamání. Samozřejmě z Lucovi strany větší, a proto jak už bylo řečeno, s námi zítra nepůjde na misi. A Salvio, tobě doporučuji se zítra znovu neztratpnit."

Nikdy nevíš, kdy je to totiž naposledy.

"No, pokud tedy nás zítra nějaká mise vůbec čeká tedy, podle toho vzkazu, co tu teď koluje. Protože ten vzkaz může znamenat, že to zítra je past, vůbec nic tam nebude či se to všechno bude dít někde jinde. Je víc možností a reálně, ani jedna mi nepřijde nikterak dobrá."

Jaaaaaaj, chudák!

Poslouchám, co mi říká, zatímco jdu po jeho boku. Sakra, chtěla jsem skočit hned venku do vody a aspoň ze sebe nějak základně spláchnout krev, ale zrovna se to dost nehodí, abych mu řekla "Počkej chvíli, já si to doposlechnu, jenom tu skočím jednu malou nezbytnou šipku do kanálu, ale to není osobní, chci tě poslouchat!"
Takže se prostě smířím s tím, že jsem pěkně špinavá a stáhnu si kapuci víc do obličeje.

To, co říká, se neposlouchá dobře. Ne tedy pro obsah samotný, ten tak nějak tuším taky, spíše pro to, že když začne o temných vyhlídkách na budoucnost, znamená to, že ho něco dneska prostě a jednoduše psychicky poznamenalo a jenom si to nechce přiznat nahlas.

Trpělivě si vše vyslechnu a neskáču mu do řeči, i když vím, že pak bude nemožné zpětně nějak reagovat na vše, o čem mluvil a spousta věcí tím pádem zapadne, jako by byla nedůležitá.
"Bartolomeo, stejně jako já, z boje neutíká," prohlásím rezolutně. "Ne, že by ho to nemohlo v týdle situaci stát krk, no." dodám o dost měkčeji. Ráda bych dodala, že plátno přece není naše starost a existují jiná, starší bratrstva, která to mají řešit. Ale raději mlčím, protože na některé věci tohoto typu máme prostě rozdílné názory. Faktem je, že my sami odjet nemůžeme, nemůžeme tady ty děcka nechat, už doteď rostli, jak dříví v lese a pak z toho vychází... Pablbové, jako je Luca.

Povzdechnu si a obejmu ho okolo pasu.
"Nevěš hlavu, slunce zase vyjde. Jestli nad celými Benátkami a našimi državami za mořem, to nevím, to neovlivníme. Ale naše bratrstvo a vše s ním spjaté, to ovlivnit můžeme. Byli jsme dlouho pryč, je to tu v hrozném stavu. Jak jsi říkal. I síť informátorů zjevně stojí za vyližprdel, když nás krmí takovými hovny, jako teď. Jenomže ode dneška to máme ve svých rukou. A kdo jinej se o nás postará když ne my dva?"
Ezio vždycky říkal, že se máme odprostit od politiky, že Řád tu není pro služby mocným. Ale speciálně pro nás, občany Republiky, je to dost možná o dost těžší, než pro kohokoliv jinýho.

"Máš ještě v pokoji víno z rána, ale asi si skoč cestou do společenské místnosti pro jiný, neprohryzali jsme se v potravním řetězci assassínského řádu až na samotnej vrchol pro to, abysme pili zvětralý víno," přátelsky do něj vrazím bokem, ať přijde na jiné myšlenky.

Ještě jeden most a jsme doma. No, nebylo to tak těžký. Skoro se divím, že Luca cestou nespadl do kanálu nebo pod kola nějakýho nočního povozu, protože co jsem ho tak viděla dneska v akci, to by mu bylo podobný!

*****

"Sraz ve společenské místnosti za... Co nejdřív. Ale kdo je zasranej, ten ať se převleče, opovažte se tam zechcat krví čalounění a koberec. Očekáváme vás tam všechny, kdo chce jít rovnou, může. Aspoň pak nebudeme na nikoho muset zbytečně čekat."

"Jdu se rychle umýt, skoč prosím pro to víno. Prosecco brut, kdyby tam bylo," Mrknu na Bastiana a spěchám nahoru.
S těmito slovy se jdu rychle opláchnout a převléct. Špinavé hadry nahážu do proutěného koše ke včerejší bílé róbě, která je taky od krve a k šatům, které jsou od řeckého žrádla. Obleču se jen do košile a tmavých lněných kalhot. Celý koš pak vezmu sebou. Do společenské místnosti.

Počkám, až se tam všichni slezou zpátky.
"Takže čím bych začala. ...Luco," dramaticky před něj položím proutěný koš s vším tím prádlem. "Tady máš můj první příspěvek na tvou zítřejší misi v prádelně. Zbytek o tom, že když se řeší důležitý věci, novicové zpravidla maj dobrej zvyk držet hubu a zároveň, že když někoho oslovujeme" příteli," tak že to neznamená, že se mu budeme automaticky svěřovat se svými plány na další dny, ti asi vysvětlí ten mistr, který tvým schopnostem důvěřoval natolik, že tě vzal na misi."

Pak podám Chiaře vzkaz, který našel Salvio u mrtvoly, ať se na něj taky podívá a přemýšlí o tom, co tam je psaný, než to začneme řešit nahlas. Třeba ji v tom čase navíc napadne něco, co nás ne. Naznačím, že to má pak poslat dál, Alessiovi a Fiorelle.

Plot thickens

"My dva a velikej negr navrch."

"A věř mi příteli," řeknu klidným hlasem Orfeovi. "Jeho poznat nechceš. Protože přijde nafetovanej tím tvým svinstvem a s lampou. A tvoje prdel následně pozná starověk. Tak se opatruj a nezlob, ať si na tebe Rosita nemusí stěžovat."

***

"To je v prdeli fakt," pronesu rezignovaně, zatímco opouštíme naši sekundární opiovou základnu a čtu si za chůze tento výživný vzkaz a jen tak, aby mě slyšela jen ona, si začnu monologově stěžovat Alessandře.

"Takže máme '''tak kvalitní''' špionážní síť, že dostane dvoje pořádné echa a oboje jsou prostě bludy, který platí jenom z části. Asi jsme zlenivěli. Stali se slabí. Nástup Borgiů přinesl těžké časy, které vyprodukovaly silné lidi. Jako byl Ezio, jako jsme se staly my. A silní mistři jako Ezio či Niccolò přinesli opět dobré časy. A díky nim jsme vyměkly. Naučili jsme se, že všechno je jednoduché a musí dobře dopadnout. A když ne, tak se to prostě nějak vyřeší. Neutuchající koloběh dějin, jen tu zmenšený v našem mikrokosmu Serenissimy. Už nevíme ani o tom, co se děje v našem, NAŠEM městě." Povzdechnu si a zakroutím hlavou. "Víš proč je Bartolomeo na severu a bojuje střídavě s Francouzi a Nesvatou neříší neřímskou? Protože Lev Svatého Marka umírá a supi si slétají pro kosti. Není náhoda, že Ludvík má dvůr plný Templářů a táhne zrovna k Agnadellue, kde schováváme plátno. Co jsem slyšel, Bartolomeo má asi 15 tisíc vojáků, Francouzi minimálně dvakrát tolik. Za jeden, dva týdny se dozvíme, že Templáři mají Plátno, pokud ho někdo neschová a neodveze pryč. Ale i když znáš d'Alviana líp než já, nemyslím si, že to je ten typ, co si myslí, že prohraje a nezkusí Francouze porazit v bitvě, kterou si nepřizná, že prohraje. Ach. A poslední válka s Osmany skončila nerozhodně a i to jenom hlavně díky práci našeho Bratrstva a že bylo i v zájmu osmanských asasínů ji ukončit co nejdřív, protože mají vlastní problémy s pohrobky byzantských Templářů. A logicky příští válku s Turky už republika prohraje, nehledě na vliv, jaký tam Bratrstvo má či ne a upřímně pohybuju, že osmanské bratrstvo preferuje vliv Benátek nad Kostantiniyye či jak svým barbarským jazykem říkají Roma Constantinopolitana. Ale tak, zasloužíme si to. Vyměnili jsme papeže templáře za papeže, který nesnáší Benátky a spojil proti nám dohromady Francii, Španělsko a Německo, jak kdyby Osmani za Mare Adriatico nestačili. Věk Serenissimy se blíží ke konci a sní i vliv Benátského Bratrstva. Možná se toho dožijeme my, možná další generace, ale to co dnes děláme jenom odvrací konec, který zákonitě přijde. Podzim Benátek je tady a my musíme jenom zajistit, aby přežily zimu do jara, kdy se to snad zlepší... Už, abychom byli zpátky doma, potřebuju se napít."

Což asi všichni. Každý jenom z jiného důvodu. Novicové budou pít a až jim opadne vztek, smutek, vzrušení či co se jim ted honí hlavou, a nastoupí radost a tlachání nad misí a nenapadne je ani na chvíli přemýšlet nad tím, že nad všemi se stahuje temný mrak, pod kterým se jenom propijeme a protančíme k naší neodvratné smrti.

Tvl tak co je teda s těma lodičkama???

Poslechnu si instruktáž k užívání drog a jenom se ušklíbnu.
"Dolce. Myslíš si, že by mě nějaký dozor dokázal držet zpátky, kdybych si to vzala? Viděl jsi vůbec, co dělám bez drog?"
Protočím pohrdavě očima a odfrknu si, jako by to nestálo za řeč.
Ne, že by mě tedy nezajímalo, jaký by to bylo. Jen mám pocit, že mi to asi úplně nestojí za ztrátu veškeré sebekontroly.
" Nicméně, to bude z mé strany vše. Instruktáž od toho milejšího z nás jsi dostal a já už další otázky nemám. Uvidíme se v pondělí. A pokud dostaneme jakýkoliv echo o tom, že bys tady měl tropit nějaký lotroviny, přijdeme osobně. My dva a velikej negr navrch."

Pak mi Salvio podá vzkaz.
"Jo a buď za nás rád, měl jsi tu krysu," kývnu k mrtvole.
"Tak naschle," otočím se na podpatku k odchodu a Bastianovi cestou vtisknu do ruky papír, ať si ho taky přečte.

Wait a minute, bruh!

Je asi už pro dnešek všechno, co myslíš?"
"Ještě malý moment a půjdeme," ujistím ho, obejmu mimochodem na malou chvilku okolo pasu a otřu se o něj zboku tak abych mu pořádně oprasila róbu.
Jen si to vyžer, Luco. A počkej, Tu, piccolo pezzo di merda sfacciato, až vylezeme ven z týhle díry.

"Jak je na tom s dodávkami Fringgo, to zatím nevím. Ale konvoj, který vyráží ráno, míří do vojenského tábora."
No co, stejně to Luca provalil takže z toho hodlám vytřískat maximum. No, jak říkal Graticula - improvizuj, adaptuj se, přežij.
"Co!?" hraný překvapený výraz. "Ty sis snad myslel, že se v Benátkách něco šustne a my o tom nevíme? To snad ne," pohodím hlavou.
"Máme oči všude. A kde nejsou, tam je aktivně nasazujeme," spiklenecky mrknu, jako bychom spolu měli nějaké velké tajemství. 

"No, pokud budeš tak hodný, vzala bych si s dovolením vzorek tý dobrůtky, co tady vaříte. A... Možná bude pro tebe lepší, když o nás Fringgovi nic nebudeš říkat. Pro tvoje vlastní bezpečí si s ním promluvíme jako první my, za našich podmínek, hm?"
Natáhnu ruku a čekám, že mi něco podá, předpokládám, že by něco mohl mít snad i u sebe, ať se zbytečně nezdržujeme.
Ty knížky vypadají pěkně tlustý, času je málo a zítra nás čeká perný ráno, no ne?