Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Another one bites the dust "Dýku si nech nebo zahoď a peníze si nech," mrknu na Fiorellu, "A kup si za ně na sebe něco hezkého pro sebe a Alessandru, určitě jí to udělá radost." a Hehehe, byly by sranda, přijít jednou obě ve stejném oblečení. "No, jdeme dolů, drž se za mnou a nikde se neztrať. Zatím to jde podle plánu, tak snad se to nepokazí." No, v nejhorším tu bude další mrtvola, bleskne mi hlavou, když začnu scházet schodiště. Ten hlavní vchod už musí být nedaleko. | ||
| |||
 | Tajný symbol ženský moci, Chiarro!!! "Alessio, kéž by nás někdo slyšel," věnuju mu něco, o čem si osobně myslím, že je nejsladší úsměv na světě, ale ve finále to vypadá asi spíše, jako výraz někoho, kdo chce změnit zelenavou barvu vody v kanálech na rudou a čekat, jestli tentokrát bude mít to štěstí a uvidí hezkého a macatého žraloka. "Protože bych byla o hodně klidnější, kdyby mi přišel nějaký z těch hulibrků, co to tady, ehm... Provozují... Otevřít dveře a já šla Bologně naproti po svým. Kdybych zabušila na ty dveře pěstí, vyřešilo by se všechno. Akorát bych pak měla na krku jednu pěkně nasranou lasici. A neumíš si představit, jakej je, když je nasranej." Protočím očima. " To by bylo samý "vůbec mi nedůvěřuješ," "seš tvrdohlavá a neumíš se chovat," "staráš se jenom sama o sebe," který by pro jistotu vystřídal s "neumíš se o sebe postarat," větou kterou jsem kurva nikdy nepochopila, protože není situace, ze který jsem se ještě neprosekala ven, tak jakýpak copak a skončilo by to nějakým citátem, kterej nechápu a můžeš si ho vyložit naprosto jakkoliv. Ježíši, úplně to vidím před očima!" Rozhodím rukama potom, co umělecky dokreslím středovou čáru. „To je nějaký tajný symbol?“ Zachichotám se. " To si piš," ze špičky svého řeznického sekáčku odstraním poslední pilinu. " Tento prastarý symbol vyrývala na fasády už moje pra pra pra pra pra prabába, když byla zrovna v náladě předávat poselství svým prapotomkům. Je to velmi mocný symbol, který přetrval v myslích a podvědomí lidí a věřím že jeho poselství a moc přetrvá ještě dlouhé věky... Ehm," Ušklíbnu se a přestanu znít vážně. "Je to frnda, Chiaro. Prostě jsem jim tady vyryla na dveře velkou frndu." | ||
| |||
 | Man is down!
~Ancona~
Alessio se podívá po Chiaře, když Alessandra začala vyřezávat do dřeva. Ta se jen potichu uchechtla a pokrčila rameny. „No, teď tu je nuda,“ připustila. „Co kdyby nás někdo slyšel?“ šeptl Alessio. „Tak by nuda aspoň přestala být,“ došla k Alessandře a podívala se na její dílo. „To je nějaký tajný symbol?“ zeptala se.
~Bologna~
Luca na svém místě se zavrtěl. Dyť to je jen fetka, pomyslel si, ale kuši si připravil. Zvracející se chlapík mezitím zmizel zase uvnitř, ale okno zůstalo otevřené. Pak jen sledoval, jak se Bastiano vrhl dovnitř na hromotluka a Fiorella krátce potom taky zalezla. Sice neviděl, co se uvnitř dělo, ale usoudil, že se nic neposralo. Zabít, pomyslel si. Zatím střílel jenom do panáků a neměl tu čest do někoho zabořit svou šipku z kuše. Kousl se do rtu a uvažoval, jestli je vůbec schopný něco takového udělat.
Fiorella dle pokynů přešla k tělu mrtvého. Našla u něj váček s penězi, dýku zasunutou ve vysoké botě a dost to z něj táhlo. Nejspíš nečekal, že se na něj vrhnou asasíni. „Víc toho nemá,“ ukázala váček. „A dýku,“ ještě dodala.
Jinak bylo ticho. Z chodby vedlo točité hranaté schodiště. Na obou koncích chodby, naproti oknům, byly zavřené dveře. | ||
| |||
| Knives out Vtrhnu dovnitř a hodím první nůž, který se zaryje brutovi do ramene, ale na první pohled s ním nic moc nedělá. Než stihnu v duchu zanadávat, že prostě jsem se nemohl líp trefit, nezávisle na prvním už letí i druhý nůž, který naštěstí už najde cíl v hrudníku a po čistém zásahu do srdce se svalovec zhroutí bezvládně na zem dřív, než si stihl vůbec všimnou, že umřel. No, tak přeci jenom něco se alespoň hned nevysralo, pomyslím si a pokynu Fiorelle, aby prohledala mrtvolu a sám jdu nahlížet do dveří, kudy pokračovat dál. | ||
| |||
| Ježíši s váma je otrava, děcka. Je to docela drtivé zjištění, ale tohle je po dlouhé době poprvé, kdy někde čekám, až jiná část týmu dodělá, co je třeba a jsem tu s někým, kdo ustavičně něco nemele. Nepočítám samozřejmě chvíle, kdy takhle čekám na zbytek týmu sama, tam se to tak nějak předpokládá. Ale ty děcka prostě nic neříkaj. Ani žádnou debilní ppezii, ani žádné legendární obraty z legendárních divadelních her, které mám znát. Ani nic, co řekl Machiavelli, když zrovna civěl z okna na Tiberu. Sakra, musím přiznat, že mi to chybí. Oni dva jsou jak... Eh. No co. Možná bych něčím mohla oblažit já je... No a nebo se na to vysrat a jít škrábat do nejbližšího dřeva, kterým jsou dveře, nějaký obscénní obrázek. To vyhrává. Aspoň budu u dveří, až se otevřou. Hehe, hehehehe. Vrchol humoru, maj na předních dveřích kosočtverec, hehe. | ||
| |||
| Lucoóóóó Na co má ten debil kuši, pomyslím si, když mě málem pobleje nějaký dement z baráku. TO je přesně ta situace, kdy nám hrozilo prozrazení a on měl hodit do okna šipku. At se jeho matka zadusí hovnama z okapu, k čemu je nám taková podpora, která nás nepodpoří. Lezu dál a zamávám na Luca a mávám rukou k oknu, odkud zvracel ten nebožák. Tohle máš řešit ty, ty cretino, na cos čekal? No, snad pochopí, že mu naznačuju, ať příště střílí. Lezu dál a nakoukno do cílového okna. Mio dio, z prdele drát. Nemůžu mít chvilku prostě štěstíčko? Ale tak jeden chlap, to není něco, co bych už nezabil. Svaly jsou super, ale čím větší svaly, tím větší tepny. Mávnu na Fiorellu a potichu jí řeknu. "Je tam jeden ten svalovec. Ale asi sám. Jdu dovnitř a snad ho nepozorovaně zabiju. Pojď zamnou a kryj mi záda, kdyby něco." Nádech, výdech. Nachystám si na opasku dva vrhací nože a vtrhnu dovnitř oknem a házím hned, než snad stihne zareagovat, po otrapovi jeden a následně hned druhý vrhací nůž. Jistota je jistota. | ||
| |||
| Sezame, otevři se!
~Ancona~
Chiara vděčně přikývla. I Alessio přikývl, že mu to přijde vhod. Na rozdíl od skupiny Bologna měli trochu toho času na nějaké to menší učení. Oba však zůstali v pozoru.
Alessio se ušklíbl, když si Alessandra postěžovala, koho si Bastiano bere s sebou. Nicméně jeho úšklebek neviděla.
~Bologna~
Salvio převzal křesadlovku a trochu si ji potěžkal. „Rozumím,“ přitakal a přešel víc k okraji, kde si dřepl a nehnul ani brvou. Fiorella se podívala na Bastiana a začínala pociťovat kapku adrenalinu. Ještě koukla na Salvia a usoudila, že jeho nehybnost by ho mohla dělat téměř neviditelným. Možná to byl důvod, proč si ho většina lidí prostě nevšimla.
Počkala, až Bastian o kus sleze, a pak se vydala za ním. Nějaké to lezení už měla za sebou, takže jí to nepřišlo složité. V podstatě všichni, kdo byli přijati do Bratrstva, hned začali s tréninkem. Běh, přeskakování překážek, lezení, plížení a další. Každý samozřejmě vynikal v něčem jiném.
Slézala tak, aby měla dostatek místa mezi sebou a maestrem. Bastiano minul zabedněné okno v druhém patře a Fiorella jej přelézala, když se náhle otevřelo okno vedle. Ztuhla. Okenice bouchly o fasádu a ven vyhlédla hlava. Muž nebyl evidentně moc při smyslech, protože si něco brblal a dost nebezpečně se nakláněl přes parapet. Pak se jeho pohled střetl s tím Fiorelliným. Merda! Netušila, co má dělat. Pohnout se? Lézt dál? Pokusit se o něco? Byla od chlapíka docela daleko, než aby se pokoušela na něj zaútočit a… on začal zvracet. Che schifo!
Nicméně využila ne moc chutné situace a rychle se spustila niž, aby se mohla přidat k Bastianovi.
Smůla se na dvojici lepila dál. Chodba, do které vedlo cílové okno, nebyla prázdná. Byl tam jeden z těch nabouchaných týpků. Šel pomalu. Potichu si pobrukoval, což na takového svalouna bylo zvláštní, ale zdálo se, že se z chodby nehodlá vzdálit, jelikož se na jejím konci opět otočil a vracel se. | ||
| |||
| Kurva, ty jdeš s Chitanem??? "Teď říkal. Pořád. Klid. Uvnitř. Lidí. Málo. Jdeme. Dovnitř." Oznámím učňům a ukazuju jim mimochodem ta gesta zblízka. Zvednu ruku a zaznakuju zpátky. Opatrně-Neriskuj Řeknu to taky Chiaře a Alessiovi, aby věděli. Dívám se, co se nahoře děje. Nechávají za sebou Salvia. Tak kčertu KDO jde dovnitř??? "Ty blázne," vydechnu tiše. "Tu jsi měl zaparkovat na večeři u nejbližšího okapu, proč si nebereš Salvia..." Zní to snad i trošičku zoufale, zatímco to šeptám. | ||
| |||
| Uff, lets gooo dál Bože, Fiorella to dalo. Super. Nebudu do konce života poslouchat 'aLe jA tI říKalA' ale bude to v klidu. Uff. Pomyslím si pro sebe, když všichni doskočí a pomalu se přesunu k okraji střechy, abych nakoukl na dvůr. Pusto, takže to asi určitě není žádná tajná maxi základna templářů, ale fakt tu jenom pár pobudů prodává ještě větším pobudům opium. Bene, bene. To půjde. "Salvio, vem si tohle," a vytáhnu z baťůžku svoji křesadlovku od Machiavelliho. "Nevím, jestli už jsi někdy pistoli používal, ale nic na tom není. Natáhneš tenhle kohoutek, namíříš to na nepřítele, zmáčkneš spoušť a bum, on umře a my ostatní dostaneme signál, že se něco pokazilo a víme o tom. S tímhle tu na střeše počkej a hlídej jak ji, tak i dvůr. Tichost už nebude tak potřeba, protože" a otočím se na Fiorellu, "já s Fiorellou jdeme dovnitř. Teď bude důležitější bezpečnost, než nenápadnost. Já půjdu první, Fiorella zamnou. Polezeme po fasádě do okna v prvním patře u hlavní brány a pak snad dokážeme nepozorovaně vnitřkem projít k bráně a vpustit dovnitř tým Ancona." Furt si říkám, že se nemá moc co pokazit. Na okraji střechy ještě zaznakuju Alessandře. "Furt-klid. Uvnitř-lidí-málo. Jdeme-dovnitř." *lezení po fasádě* | ||
| |||
| Lulw, Alessiovi rodiče asi byli taky fajn lidi, že nemá rád fetky! „Takovýhle místa jsou plná lidí, co by zabili vlastní mámu pro špetku opia,“ "Hm a taky matek, co za opium svoje děcka prodaj. Nebo by spíš prodaly kdyby o ně někdo stál. Svět prostě není vždycky plnej duhy a růžovejch, pevnejch koziček," pokrčím rameny, jako by přece o nic nešlo. Tydle věci se dějí. I horší věci se dějí. A já nejsem úplně mistr empatie, když na to přijde. Jsem člověk, co nejspíš v životě vytvořil pár vdov i sirotků a nejde říct, že by mě to nějak z dlouhodobého hlediska trápilo. "Ale pokud konkrétně tudletu sortu lidí nemáš z nějakého osobního důvodu rád, mám pro tebe dneska dobrý zprávy. Pár z nich můžeš beztrestně rozkopat držky. Někdy to člověku udělá líp." Moudrosti Alessadřiny, svazek druhý. „Je něco ve znakování, co bychom měli znát?“ "Těžko vybrat jedno konkrétní gesto. Každý znak je slovo, každé slovo, které takto používáme, se hodí. Ty zbytečný se neuchytí a nebo je zapomenem. Pokud se chceš učit, můžu odteď říkat, co posílám, až se budeme na něčem domlouvat. Každopádně, už jsou pryč," sleduju kus střechy, kde jsem je viděla naposled. " Takže si zapamatujte svoji stranu a než se otevřou dveře nebo něco semele, se tvařte, že tu patříte, kdyby se někdo ptal jsme žoldáci a máme vycházky. Ale tady se nikdo ptát nebude ani na to hovno." | ||