Andor.cz - Dračí doupě online

Skupina A čeká, skupina B jde do akce

~Ancona~

Alessio sledoval nadrogovaného týpka, jak sebou šlehl o zem. Na chvíli měl nutkání se k němu rozeběhnout a zkusit, jestli žije. Podíval se na dům a zamračil se. „Takovýhle místa jsou plná lidí, co by zabili vlastní mámu pro špetku opia,“ zadržel odplivnutí. Zdálo se, že mu tohle místo vyvolává nepříjemné vzpomínky. Chiara se na něj chvíli dívala, ale nic neříkala. Nevěděla co.

„Dobře,“ přikývla Chiara a postavila se na levou stranu Alessandry. „Je něco ve znakování, co bychom měli znát?“ zeptala se. Určitě by to do budoucna ušetřilo nějaká nedorozumění, kdyby blbě slyšeli.

Alessio se postavil na strany pravou, ale mračit se nepřestal.

~Bologna~

Luca přikývl. Ani nijak neprotestoval, že s ostatními nepůjde. Sundal si kuši a našel si místo na střeše, kde bude dobře vidět a sám viděn nebude. Vypadalo to, že dobře věděl, co dělá.

„I přes kanál,“ dodala Fiorella, ale raději se měřila vzdálenost, kterou musela vzduchem překonat. Doufala, že to neposere a nespadne rovnou do vody. Zaprvé by udělala dost hluku a mohla by přilákat pozornost a za druhé nechtěla padat zrovna do tohoto kanálu. Navíc nechtěla při plavání narazit na mrtvolu. Nedělala si iluze, že chlápek, kterého do vody hodili, ještě žije.

Salvio se za Bastianem díval, a pak jej následoval. Neměl s přeskokem žádný problém. Musel to dělat tak tisíckrát. Fiorella skrčila nos a skočila. Její dopad na střechu nebyl tak ladný a odřela si u toho koleno, ale zvládla to. „Uf,“ vydechla u toho.

Dům nádvoří měl a připomínalo hustě zarostlou zahradu, kde se zelené listí dotýkalo téměř okapů střech a dávalo rozestavěným truhlíkům zabrat. Dlažba nebyla vidět, jelikož byla pokryta hlínou a mezi truhlíky vedly pěšinky. Někdo nechal položené hrabičky na zemi a o kousek dál leželo převrhnuté vědro.

Nádvoří obklopovala terasa, která měla provizorně vytvořené zdi z dřevěných desek. Notná část provizorní zdi dávno tlela pod náporem zelených úponků. Z nádvoří vedly dva vchody bez dveří. Šlo tudíž vidět, že se po terase někdo pohyboval.

Claudio chce taky učně… beh

„Claudio,“ zkřížila ruce Daria. „Kdybys nechlastal, neoblboval náhodný čubky a nebalil je na medvěda, tak bys věděl, že se nějakou chvíli po tobě sháněla Claudia. Takže za ní jdi a zjisti, co po tobě chce.“ Pak se otočila na Alessandru s Bastianem. „No, jdu vám sehnat ty loďky. Držte pěsti,“ a s tím odklusala pryč.

„A mě někdo řekne, kde je jako Claudia?“ zeptal se Claudio.

„Co se tu dělo?“ zeptal se Luca, který si všiml, že se Alessio s Chiarou nad něčím náramně baví.

„Za mě nic,“ Salvio reagoval na Bastianův dotaz.

Nikdo další nic neříkali. Seřadili se a už nedočkavě čekali, jak budou moct vyrazit.

***

Jak to jenom podat. Večerní Benátky jsou krásné. Teda alespoň ta část, o kterou se lidi starají, mají pověšené lampióny, ulice vesměs čisté, na každém kroku vysazený nějaký ten keřík, protože trávy tu moc není. To samé se nedalo říct o části Benátek, kam jste měli namířeno. Temné stíny dodávaly ulicím zlověstný nádech a nejeden by měl pocit, že ho něco čapne. Pro lapky to tady ani ráj moc nebyl, protože moc lidí se sem ani nenamáhalo chodit, kór v noci.

Budova, která byla vaším cílem, vypadala stále stejně. Popraskané zdi, narychlo upravený mostek a… hlasy? Během dne tu bylo víc mrtvo jak v noci. Hlasy se ozývaly z druhé strany, kde, jak Alessandra s Bastianem věděli, kotvila napůl ponořená gondola. Hlasy zaslechli ti, co šli po střechách a snažili se být co nejvíc ticho. Což byla skupina Bologna.

Mohli tak spatřit dva muže, kteří byli oděni jako dva bezdomovci a kymáceli se ze strany na stranu, div nepadli hlavou rovnou do kanálu. Zadní dveře do budovy byly otevřené. Sice nebylo vidět, jestli uvnitř někdo byl, ale jeden z kolébajících se chlapíků právě říkal: „… a já ti povííd… víí.. vídám, že to je matroš…“ dál se nedostal, protože se opřel o zeď a sesunul se k zemi.

„Co děláš?“ jeho kolega neměl nejspíš tolik v kopýtku, ale i on vypadal, že se každou chvíli sesype.

Pak se ve dveřích objevila postava, mladíka, docela pohledného a slušně oblečeného. „Vypadněte!“ sykl na ně a luskl. Zpoza něj se vynořily dvě obří postavy a jejich mohutná a svalnatá těla přiměla chlapíka při vědomí vzít do zaječích. Druhého prostě hodili do vody. Nezapomněli jej obrat o poslední mince, dveře pak zabouchli a nastalo ticho.

Ze země šly alespoň zahlédnout nějaké pohyby v oknech. Přední dveře byly zavřené. Zrovna kolem probíhal chlapík v rauši, uběhl ještě několik metrů a plácl sebou o zem a zůstal nehybně ležet.

Neeeee

Daria moc dobře věděla, že plán sehnat loďky nedopadl podle plánu. V duchu byla naštvaná sama na sebe, že na Claudia nedohlédla a nechala ho řešit situaci po svém. Ještě měla sto chutí Claudiovi vrazit, protože on byl sám se sebou spokojený. Mají přece super gondolu, kterou nikdo jiný v Benátkých nemá a seděl v ní papež. Nicméně uvažovala, kdy naposled papež v Benátkách byl.

Neuvědomila si včas, co ti dva mají v plánu, takže se neubránila dvou mlaskavým hudlanům na svých tvářích. „VOI MANIACI SBAVANTI!!“ vykřikla a vytrhla se. Rychle si tváře otřela, ale v duchu musela připustit, že jí to docela zvedlo náladu, i když navenek nechtěla nic znát.

„A teď já!“ zkusil přiskočit Claudio k Alessandře a Bastianovi s tím, že chce taky abbraccio di gruppo.

A jen poznámka k učňům, kteří byli na nádvoří přítomni. Sledovali celou scénku s velkým zaujetím, jak to celé dopadne. Alessio byl navíc rád, že se k nim přidá i Chiara. Byl zvědavý, jaká bude v terénu.

„Tak co? Jak se těšíš na misi?“ zeptal se. S ní se nemusel moc nutit mluvit. Tak trochu se atmosféra mezi nimi uvolnila během posledního tréninku.

„Kdo by se netěšil na krev, zmar a destrukci,“ ušklíbla se a opřela se o Alessiovo rameno. Byl docela vysoký, takže to spíš vypadalo jako zavěšení.

Po nějaké době se vrátili ostatní učňové s nafasovanými padáky. Claudio si trochu fňukl: „Proč já nemám žádného učně?“