Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
Postava Alessandra d`Avanzago je offline, naposledy online byla 08. května 2024 20:42Alessandra d`Avanzago
Postava Bastiano da Mezzo je offline, naposledy online byla 08. května 2024 20:37Bastiano da Mezzo
| |||
 | Alessandra moment "To je vlastně jedno," řeknu a hodím si ruku přes Alessandry rameno. "Je vlastně zbytečné rozebírat, co znamená být dobrým člověkem, když jím stačí prostě být," a cvrnku druhou rukou Alessandru do nosu. "A důležité je, že i když to možná neděláš ani naschvál, tak se ti to svým způsobem daří dělat." | ||
| |||
 | Sorry na todle jsem asi moc SpongeBobr No, nebyla jsem sama vlastně ani moc dlouho. Ostentativně si ho nevšímám a zrovna mě hrozně zajímá skrytá čepel, jenom, abych mphla dělat, že tu vlastně nejsem. Kdybych stála, tak o krok poodejdu, ale sedím a jsem extrémně líná se zvedat, než se tady všichni slezou. Popravdě moc nechápu, co mi to říká. Nejsem jako žádná úplná tupka, ale tohle je zas nějaký filozofický nonsens, který jde úplně mimo mě a moc nechápu ani, jak to vlastně myslel, nebo co tím chtěl říct. Je to... Hodně slov o čem vlastně? Byla jsem rozhodnutá se s ním vůbec dneska už nebavit, protože přece "zbytečně kdákám," ale ať chci, nebo ne, vždycky měl talent na to, ze mě vytáhnout nějakou odpověď. I v době, kdy jsem prakticky nemluvila s nikým a o ničem. Teď už jsem po letech ustavičného tréninku doslova mistr slov. Teda, eh, na moje poměry, žejo. "No a ten mudrc jako, to máš bejt ty nebo já nebo někdo jinej, kdo je s tebou teď kamarád? ...já to nechápu." S jemným cvaknutím zasunu čepel kam patří. | ||
| |||
| Makat smradi! "No, tak si to hezky nachystejte a přijdte na nádvoří." řeknu novicům a odejdu od stolu. Hehe, Luca se tváří, že snad má jisté místo na dnešní večerní misi? Hehe, ten bude možná překvapen. *** "Pravý mudrc nezná žádné vzrušení a přebývá v tichu nadměsíčního světla," pronesu k Alessandře, zatímco nádvoří začíná pomalu osvětlovat měsíc, střídající zapadající slunce. "A jedině mudrc se umí odvděčit, jedině mudrc dovede milovat a jedině mudrc je přítelem," řeknu a kecnu si vedle ní. "Novicové tu budou co nevidět a my můžeme zase udělat z Benátek a trochu lepší místo k životu." | ||
| |||
| Ale tak jako dobře, já teda asi napíšu? Nádvoří je zcela prázdné. Ještě jednou se rozhlídnu, jestli tady náhodou už nestepuje Daria, která chodí všude včas, dřív a první, ale zdá se že tentokrát, dost výjimečně, budu na místě setkání první já. No kdo by to byl řekl, obvykle jsem všude poslední a výrazem dost jasně dávám najevo, jak moc v prdeli mi to je, že to někomu vadí. Pro mě dobře, že jsem tu sama. Nemám vlastně nakonec zrovna náladu se s někým vybavovat. Přejdu nádvoří až k jeho okraji, kde se nachází studna, svádějící z okapu dešťovou vodu, vlastně jediný pořádný zdroj sladké vody v Benátkách, postavených v laguně na moři. Kecnu sebou na zem vedle studny, opřu se o ní zády a z dlouhé chvíle si svou skrytou čepelí drbu pod nehty a vyšťourávám špínu. Nejraději bych tam šla úplně sama a na všechny a všechno se vykašlala. Život je tak nefér, Bartolomeo je někde v Pontebbě a užívá si určitě hroznou srandu a já trčím tady. V noci mívám divný a zlý sny a přes den jsou moje nová noční můra ty děcka, který mi úplně rozhazují zaběhlou dynamiku mezilidských vztahů. A to je to úplně první den, kdy je máme a už mě všichni serou! A teď je na mě Bastiano ještě hnusnej a beztak je to proto, že jsem o nich nebo jim řekla něco, co se mladýmu pánovi nelíbilo a nebylo přesně podle jeho plánu, jak si ho maloval v hlavě. A je to samozřejmě jejich vina a nikoho jinýho na světě. Vezmu do ruky malý kamínek a hodím ho za záda do studny, aby to žbluňklo. Pak si odfrknu a usadím se, opřená o kámen, trošku pohodlněji. | ||
| |||
 | Jednou takhle a pak takhle… kdo se v tom má jako vyznat?
Salvio těkal očima mezi Alessandrou a Bastianem. Na venek to nedal znát, ale vnitřně byl dost nakrknutý. Jestli za mých pár vět se templáři stihnou odstěhovat do Španělska, tak za jejich vykecáváni už to stihli až do Anglie. Kdyby tehdy existovaly stopky, jak je známe dnes, tak by si ten čas i stopnul.
"No, jak jsem se ptal před okamžikem, jste všichni ostatní připraveni pomalu, ale jistě, vyrazit na dnešní misi? …" „Já mám vše,“ odvětil stručně Salvio. „Musíme skočit ještě do zbrojnice,“ vzala si slovo Chiara. „Minimálně já s Alessiem potřebujeme meč a Lucovi,“ koukla na něj, „nemá u sebe kuši.“ Luco se ušklíbl stylem: Pff, proč se namáhat. Stejně beztak nebude potřeba. „A není něco menšího, než kuše? Proč není něco, co se dá schovat, hm?“ „Tak si vem foukačku a šipky. Jen je nezapomeň namočit do jedu,“ navrhla Fiorella. „Já mám taky vše.“ Dýky se ji houpaly u pasu. Přece jenom byly skladnější než třeba meč nebo kuše.
„Sejdeme se na nádvoří?“ zeptal se Alessio. „Dlouho nám to nezabere,“ dodal, kdyby si někdo myslel, že má nějaké skryté úmysly někam vtáhnout Chiaru a ještě si to před misí rozdat. Ale zatím tak daleko nebyly, aby se o něco takového mohl pokoušet. | ||
| |||
| Lul Koukám, na Alessandru jako odchází, zatímco se mi honí v hlavě: Proč jsou ženský neustále tak neuspokojený. Fakt, proč? "No, jak jsem se ptal před okamžikem, jste všichni ostatní připraveni pomalu, ale jistě, vyrazit na dnešní misi?" zeptám se znovu noviců. "Abychom pak nezjistili, že když vyrazíme, tak jste si zapomněli vzít vrhací nože, či něco dalšího, co potřebujete." | ||
| |||
| Tss Tssss Chvíli na něj jen tak hledím skrze nasráním zúžené oči. "To teda nemohla. A nežer mi moje olivy, když na mě chceš bejt takhle protivnej. To je jenom pro hodný kluky a ne pro lasice, jako seš ty. " Tssss tsssss tsssss... "Tak když tak moc spěcháš, že ti vadí i základní lidská slovní interakce, pane strohost sama, tak snad, abychom šli," uraženě se bez dalšího slova zvednu a mířím na dvůr. | ||
| |||
| Bla bla bla "No, vidíš to, sama jsi naznala, že tvoje zbytečný kdákání bylo bezpředmětné. Doslova vteřiny potom, co jsem řekl Salviovi, že má být víc k věci. Nemohla sis to prostě odpustit? A nebo jenom musíš mít poslední slovo? Nejlíp, když si u toho od někoho navíc i kopneš?" řeknu Alessandře a ostentativně si vezmu další olivu z talíře. "A může těch pár vět prostě sepsat na papír a zítra mu to může donést klidně Rodrigo nebo Luca, není to žádná super složitá operace." | ||
| |||
| Damn it, okay! "Taky mám občas chuť ti říct, abys myslel hlavou a ne tím, co míváš často v ruce," odpovím lehce nabroušeně a nabízenou olivu si dám zpátky do pusy. Když ti to chutná jenom, když je to kradený, tak si asi trhni nohou, miláčku. "Ale dobře, uznávám, že nemáme čas, i přesto že s ničím dalším, co jsi řekl určitě už z principu nesouhlasím. Už proto, že já, narozdíl od některých, jsem na zabíjení psychicky připravená kdykoliv," Dojím i zbytek jídla. "Půjde to Vanuccimu nahlásit Salvio sám, nebo my nebo to prostě předáme Claudii, ať se postará? V tuhle chvíli mi přijde už zbytečné ji do toho ve finále tahat, má stejně práce nad hlavu a je to náš problém," pokrčím rameny. Co kdybychom tam poslali tady princezničku? Není to ani nebezpečný, poreferovat by mu to snad zvládla, nikdo ji nebude podezírat z toho, že vypadá divně a ani by se z toho nemusela psychicky složit. " nebo tam můžeme poslat i někoho jinýho, než Salvia, přetlumočit dobře informace snad zvládne každej, co tu sedí." | ||
| |||
| Its no from me. "Proboha, mysli alespoň někdy hlavou a ne tím co máš v ruce. Nevymýšlej blbosti a spíše se mentálně připravuj na to, co nás čeká dneska a zítra, než vymýšlet nějaké fantasmagorie o mlácení templářů, na které stejně nemáme teď čas. A nebál bych se, že když na to přijde, že nás tam další kontrakt za pár dní nezavede i tak." Proč jsou ženský neustále tak neuspokojený a furt musí mít všechno hned. | ||