Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
Postava Alessandra d`Avanzago je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:07Alessandra d`Avanzago
Postava Bastiano da Mezzo je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:10Bastiano da Mezzo
| |||
 | Inspektor hoven se uklidnil? "Máš pravdu. Pojďme tedy." "To já mám vždycky," INSPEKTORE HOVEN!!! Konejšivě ho obejmu okolo pasu a utřu si hřbetem ruky slzičky. "Ale ještě není čas srazu a děcka jsou stejně v jídelně, tak co kdybychom se šli ještě taky trochu nažrat, jako jsem měla původně v plánu, než jsem byla tak hrubě přerušena," nástinem tvojí nový oblíbený práce na pozici mentora Assassínského řádu? A až to umění správné inspekce zvládneš, budeš to učit i Fiorellu? Pořád se pohihňávám nad tím, na co zrovna myslím a vedu vzteklounka do jídelny. " Rodrigo, jdeš taky, nebo už jsi jedl, broučku?" Pak se otočím zase zpátky k inspettore degli escrementi, kterého vedu okolo pasu. Pořádně ho obejmu a trošku konejšivě pohoupu ze strany na stranu. "Víš," oslovím ho jemně a odepnu mu od ranečku jednou rukou jednu ze dvou masek, zakrývajících celý obličej. Tu, která se směje, tu tragickou raději ne. "Možná si chceš na chvilku dát na obličej toto, protože jsi celý rudý a uvztekaný." Nepouštím ho a masku mu podám. "A vůbec, neměl by ses takhle vztekat, nedělá ti to dobře a bude tě akorát bolet hlava." Zopakuji jeho vlastní doporučení z poledne. | ||
| |||
 | Jsem brouček ubohý! Máš štěstí, ty děvo proradná, sprostá, nevtipná a podlá! "Máš pravdu. Pojďme tedy." Ty nevíš, že se ti při nejbližší příležitosti tajně vyseru do postele! Uvidíme, kdo bude pak inspektor hoven, dámo v hnědé róbě! | ||
| |||
| Ale brouček ubohej! "NE, POČKEJ, BASTIANO!" Doběhnu ho pár rychlými skoky, chytím ho za ruku a podívám se mu hluboko do očí. "Ještě na tu inspekci nemůžeš jít, můj milovaný, ještě musíme na tu misi, víš?" Pořád mi tečou slzičky smíchu, nechápu, proč se taky nesměje, vždyť je to úplně zlatá komedie! | ||
| |||
| Hahahaha "Jsi úplně blbá a žereš holubí hovna z okapu!" řeknu Alessandře a nasoptěně jdu pryč. | ||
| |||
| To vidím, pane inspektor! Zatímco řve, mám už skoro problém se udržet na nohou, protože se prostě řehtám tomu, jak ten vtip pěkně padl na úrodnou půdu, tomu, jak je nasranej, vypadá jak takoví ti vzteklí malí směšní pejsci, do kterých člověk strčí prstem a oni se poserou od zuřivosti, moje matka jednoho kdysi mívala, hroznej zlostnej zmrdeček. "Já jenom doufám," vydávím ze sebe mezi záchvaty smíchu, "Že ses z toho v rámci mýho přízemního humoru... Ahahahaha... Neposral, protože..." Pane bože, jak je vzteklej! Tenhle vtip byl naprostý top dne, no to jsem kurva nečekala! Přitom takovej jednoduchoučkej vtípek, i žoldáci by se mu tak nějak uchechtli, kdybych jim to řekla! " Už se nestihneš převlíct a není to dobrá mentorská vizitka!" Tečou mi slzy a rozmazávají tuhu, kterou pod očima mám ještě od oběda. "... ale s takovou tě seru, protože mám moc práce s noční inspekcí hoven!" "Ty na to jdeš hned dneska, místo spaní? Tomu říkám naprostý nasazení! Ezio by byl hrdej na to, jak jsi i bez jeho vedení našel sám sebe!" | ||
| |||
| No a co? Čistý záchody, to mám rád! Chvilku stojím a čumím. Podívám si na Rodriga a naznačím mu, že si má zakrýt uši, zatímco z těžka dýchám. A pak začnu křičet a mávat rukama. "A ŽE TO ŘÍKÁŠ ZROVNA TY, KTERÁ SE SMĚJE JENOM VTIPŮM S PRDAMA A HOVNAMA! TY SAMA SEŠ HAJZLOVÝ INSPEKTOR! A vůbec, chtěl jsem tě pak po misi vzít na romantickou procházku Benátkama pod měsíčním svitem a jít otravovat Řeky s pozdní večeří, ale s takovou tě seru, protože mám moc práce s noční inspekcí hoven!" | ||
| |||
| Co mají společného Mamma Vittoria a Daniel Landa? Čistý záchody! "Pojďme tedy oblažit naše studenty na dvůr. Snad tam dojdou všichni, protože jinak budu muset jít do města hledat ty nejvíc posraný hajzly." ONO TO CELÝ DNESKA GRADUJE!!! "Tyvole!" Vyprsknu. "Teda tos Rodrigo, neslyšel, chci říct MAESTRO BASTIANO, TY VOLE!" To dítě je vlastně roztomilý, neohrožuje mě a zatím ho mám i svým způsobem ráda. Chápu, proč to občas Ezio sbírá ze smetiště a bere si domů, jak toulavý koťata. "To je tvoje životní role, na kterou čekáš!" Srazím podpatky a vyprsím se. "Bon Giorno, moje jméno je Bastiano a přišel jsem k vám na inspekci latrýn, zaznamenávám čistotu a srovnávám to s domem vedle... Víte, dělám to pro vědu! Porovnávání rozpatlanejch sraček je totiž takový můj vnitřní úkryt - láska a práce!" | ||
| |||
| Home Alone "Hezky mi to nabruš, jak jistě víš, jsi moc hodná," mrknu a poděkuji Alessandře za postarání se o moji dýku. "No, sice si stále nemyslím, že jsi asi nějaký nadšený čtenář Danteho, ale jsem překvapen, že znáš jeho rčení: 'Nejkrásnější úkryt je pro člověka láska a práce.' a dokonce jeho znalost podáš v nejlepší tradici Marka Aurelia! Jsi dneska plná překvapení! Už jenom chybí, aby jsi nám oběma večer vyprala!" vyhrknu ve vtipu na Alessandru a instinktivně si kryju rukami obličej. "Jdeme? Já můžu. " "Hnedka, já se ještě taky jdu dochystat, pak na tepe zaklepu a půjdeme." *** Převleču si do svého obvyklého hávu. No, bylo to divný, chodit v tomhle. A odložím svoji vycházkovou masku na své místo na stěně. Pak si rutině vezmu to, co si beru vždycky, včetně svého taktického baťůžku, na kterém visí i pár erárních masek, za který se mi už snad nikdo nesměje. Beru tedy svoji přebroušenou dýku, vrhací nože, erární vrhací nože, dýmovnice, kuši včetně jedových šipek a nakonec do baťohu schovám pro všechny případy i pistoli, kterou si potěžkám, když ji balím. Ještě nikdy jsem tě snad nepoužil, ale tak jednou to přijde. Je lepší být připraven a pak nebrečet, že nemám potřebnou výstroj. A u toho si do baťohu schovám pro jistotu i náhradní dýku. "UUU, jsem Alessandra a nadávám na dementy co potřebují tahat dvě dýky, kdyby asi jednu ztratili, eeeeeee, to já si sebou vezmu tři meče, uuu to je ale něco jiného." *** „Madamme Vittoria byla tak nadšená, že nechala Luca, aby vypomohl dámám. " "Ha, vidíš? Já říkal, že tam pak beztak zůstane na výpomoc v kuchyni! Tak snad tam do ničeho syčák nenaplival. No, nebyl tvůj úkol hlídat Salvia, takže tě nemusí trápit, že tu není." No, snad to neznamená, že leží někde mrtvý, protože ho pan bankéř zabil, ale to by snad bylo pod jeho úroveŇ schopností. "Pojďme tedy oblažit naše studenty na dvůr. Snad tam dojdou všichni, protože jinak budu muset jít do města hledat ty nejvíc posraný hajzly." | ||
| |||
| Tak asi let's goo, chat! Do domu jsme se vrátili, když na věži odbíjela druhá. Po krátké debatě po schodech jsme zamířili ke mně, kde jsme zbytek odpoledne vyplnili nejprv běžným každodenním tlacháním a následně jsme skončili u toho, že já si ostřila svůj "malý" řeznický nůž, který je mou oblíbenou zbraní do vnitřních a celkově stísněných prostor, kde je meč spíše překážkou a Bastiano si přinesl jednu ze svých filozofických sraček ke čtení, protože já sice žádnýmu muži ani sobě neperu, ale na to, že až skončím se svým, tak se mu postarám o ostří jeho dýky se spolehnout může. Do večera tím pádem máme o "společnou" zábavu postaráno, pokud by mě chtěl oblažit nějakým zajímavým faktem, odpovím klasickým "hmmm" a dál systematicky ve své vnitřní meditaci šmrdlám ostří. Do výstroje se oblékneme dost brzy na to, abychom se stihli najíst. Pěkně zase v plné polní a v černé se vydáváme pro lehkou večeři, která bude spíš taková svačinoidní, protože jsem na misi nerada přežraná. Jehlice si ve vlasech nechám a kapsu s penězi a jedem beru sebou taky. Teda nemyslím si, že půjdu něco takhle večer nakupovat - ale ten jed není úplně od věci. Beru si sebou pro všechny případy i kouřové bomby, i když většinou stejně nemám důvod je použít. Na druhou stranu, co kdybychom museli krýt v kouři prchající smrady, než se do toho vložíme my. "Jdeme? Já můžu. " Hodím mu čerstvě naostřenou zbraň, ještě vonící od oleje. ***** „Latríny jsou vycíděné, maestra!“ No to je nejdůležitější informace dne! Ne moc dobře se snažím udržet vážnou tvář. Takže fakt prostě drhnul poctivě hovna. Skoro jsem čekala, že se na to vykašle. „Madamme Vittoria byla tak nadšená, že nechala Luca, aby vypomohl dámám. " "No vidíš," vyprsknu už smíchem a podívám se na Bastiana, "Tak nakonec jsi mu zařídil i trochu toho štěstíčka!" | ||
| |||
 | Barabizna vrací úder… hmm, anebo taky ne
Ulicemi moc lidí nechodí. Taky že se nacházíte v ne moc proslulé čtvrti, které se vyhýbají i Bastianovi kámoši. Jestli to je tím, že tu neustále někdo nachází mrtvoly anebo tím, že místní kanál je spojnicí a mrtvá těla se zaráží o mříže pod hladinou vody. Možná by to vysvětlovalo i tu ponořenou gondolu. Někdo si nevšiml vývěsky: Bacha, mříž! Nebo jenom tím, že tu žije spodina Benátek a domu tu jsou v opravdu omšelém stavu.
Z ani do domu nikdo nejde. Maximálně se ještě někdo párkrát mihne kolem okna, ale jinak nic záživného. Možná to nakonec bude jenom ubytovna pro bezdomovce, který mají střechu nad hlavou s rizikem, že je tu půjde někdo vymlátit.
Ale aby tu nebylo až příliš ticho, protože jsme přece jenom v Itálii, roznese se ulicí spílavé: „Madona mia!!!“ je to ženský hlas, který zažil lepší roky. Tak trochu chraplák, ale jinak vcelku líbezný. A to bylo vše. Zase jen zvuk zurčícího kanálu a šplouchání vlnek.
***
Do večera se toho moc neudálo. Maximálně se vrátil Salvio, který vás marně hledal, a nakonec se usídlil na nejvyšším bodě bordel domu, hned vedle komína, ze kterého téměř nikdy nekouřilo. Alessio, Chiara a Fiorella byli zrovna v jídelně a dávali si dlabanec.
Jestli jste se chtěli nějak protáhnout a nebýt ihned spatřeni, tak vám to překazil mladý Rodrigo, který na vás narazil hned na první dobrou, ať už jste šli dveřmi, oknem nebo přes střechu. „Latríny jsou vycíděné, maestra!“ zanotoval. Jako by si těch pár slov několik hodin procvičoval. „Madamme Vittoria byla tak nadšená, že nechala Luca, aby vypomohl dámám.“ Zjevně neměl tušení, co ta výpomoc mohla znamenat. „Ostatní jsou v jídelně. Teda až na Salvia. Ten nevím, kde je,“ připustit. Tváře mu trochu zrůžověly nejistotou. | ||