Andor.cz - Dračí doupě online

O krevetách a jiných rybách

"Kreveta není ryba. Je to..." no, vlastně nikdo pořádně neví, co to je, kreveta je prostě kreveta a ryba je prostě ryba! Ale i tak mám svoji teorii o tom, co kreveta je a není! "Spíš takový vodní chrobák."

"A ne, už nic jiného na srdci nemám, ještě bys oak zapomněl, co jsme řešili na začátku, protože by to na tvoji vlasatou hlavičku bylo moc," odseknu.
"Takže si to asi zatím někde sepiš, nebo co já vím. Já jdu vedle, postarat se o tu ránu na rameni, uklidit si věci a tak." zvednu se, posbírám věci ze země a jdu ke dveřím. Možná půjdu ve volné chvilce mrknout na koně. Kdo ví kdy budu mít pak čas za ním zajít, docela se nám plní program.
"Uvidíme se na obědě."

Takhle to teda prostě je. On sice všem hrdě řekne, že spolu odteďka asi teda máme nějaký vztah, nebo co, ale zároveň jsem pro něj evidentně tak absolutně nepřitažlivá, že se mě štítí i dotknout, ba jenom chytit za ruku. To by mi stačilo, nic víc vlastně ani nepotřebuju. Nebo mohl projevit nějakou účast k tomu škrábanci. Já bych řekla že je to v pohodě, že to vlastně ani nebolí. No nic. Nezajímá ho prakticky nic, nad rámec toho, že spolu pro srandu děláme tu a tam prostě bordel. Dala jsem mu teď, za celou dobu takovejch šancí. Po každém drcnutí, pohlazení po vlasech, obejmutí okolo ramen. Pokaždé, když jsem se přísunula blíž. No nasrat, tohle byla poslední šance tohoto dopoledne a vědomě ji prosral. Takže se mezi náma vlastně nic nezměnilo. Krom jeho ranního teatrálního výstupu před zbytkem bratrstva.

Na chodbě si všechno hodím přes jednu ruku, otevřu dveře, do druhé ruky vezmu halapartnu a jdu do svého pokoje.

Heh, Bastiano?

"Tak si to, můj drahý Bastiano, někde asi napiš, když si nedovedeš zapamatovat tři úkoly najednou." nakloním hlavu na stranu zatímco si ho dobírám.
"Pak se nedivím, že ty svoje filozofický knížky čteš pořád dokola, protože s pamětí průměrné krevety než se dočteš na konec, zapomeneš, co bylo na začátku a tak je to pro tebe pokaždé jako úplně nový okouzlující a dechberoucí zážitek, kdy znovu a znovu zjistíš něco nového! Jakožto člověk, co si pamatuje kdejakou blbost, ti snad tuhle prostou vlastnost docela závidím, jak magické místo pro tebe musí být svět, když ho vidíš znovu a znovu, vždy poprvé"
Hehe, hehehe.
Kousek se poodsunu dozadu, abych v případě že by začal rozhazovat rukama a řvát, jsem měla trochu strategičtější pozici.

Kurva vole já bych ji takovou natáhla!!!

"Tak jako i kdyby s tím přišla. Tak kurva ji nebudeme snad osvobozovat až do večera, ne? Předpokládám že i tak se soumrakem stihneme prostě zajít k Capone a objednat si její služby. Ale teda doufám že mi moji učednici nikde nezajebe, nebo budu zlá. A já se umím zlobit, když chci. Ale myslím si, že reálně žádné informace kromě těch, které už víme, nikdo nepřinese. Možná to, kde sídlí Fringgo, to by bylo hezké. Věřím, že Salvio by to mohl vyčmuchat. "

Vzpomenu si ještě na něco.
"No a tím zase otevíráme téma těch Templářů, které už Salvio vyčmuchal včera. Co s nimi? Pošleme ho tam ještě prostě pozorovat, ať víme, do čeho případně jdeme? Přeci jen, tohle je kontrakt, za který teoreticky dostane Bratrstvo zaplaceno. Což by taky měl někdo domluvit. Případně by tohle s Vanuccim mohla domluvit signora Claudia, ať nemusí bezúčelně a smutně posedávat v okně. "

Nek se vidi, nikog se nebojeeee...

Chytím polštář, který na mě míří.
"A na cos asi myslel, ty dupo blbá, že jsem ji chtěla najmout? Aby nám zatančili saltarello na náměstí?"
Mrsknu se smíchem polštář zpátky a skočím za ním do postele.
"Tak SAMOZŘEJMĚ, že aby hlídali Camaratu!" 

Sednu si na paty naproti němu.
"Můžeme ji pak inkognito zastřelit venku, aby si nás s tím nikdo nespojil a pak jim tam dělat prostě jen civilní bordel a zákaznický nepříjemnosti."
Zasměju se při té představě, že tam naběhneme a rozhazujeme rukama, že jak si někdo může dovolit jim zabít paní Alessii, prej za bílého dne, nejlíp u toho vykřikovat nějaký zaručený tip, kdo za to určitě může a ještě více všem posrat vztahovou dynamiku. Pane bože. To musíme!!!

"Jen bych se zatím s tímhle skvělým plánem úplně zatím nesvěřovala nikomu jinýmu. Určitě do toho budou chtít blbě kecat a přisrat se k naší legendární srandě."

Znam da želiš da me vidiš al ti stari brani!

"No, tak máme asi plán na večer! Budeme k tomu fakt ještě super drzí a najmeme si je rovnou na tu ochranu Camaratova domu štěstí a kytiček? By byla z toho možná nakonec i dobrá sranda být. Což je fajn, stejně pak ji můžeme zabít, až přijdeme podruhé. Kdy už budeme mít více důvěry. Jo, je pěkný plán. Tak snad nám to vyjde!" řeknu a nečekaně hodím po Alessandře polštář nazpět.

Ha! To nečekáš!

"Vittoria agli assassini!"

Stojke? Jako MC Stojan? Jako já vím že tvůj životní příběh se dá shrnout do jeho slavného "ali tata mi neda!" ale jak sis ho teď vybavil?

"Jak by nás asi mohl někdo poznat, z dnešního rána? Každej, kdo mě viděl, kromě Rocca je mrtvej. A tys měl masku. A když mluvíme o maskách," zvednu se pomalu z postele a přejdu k jedné štěně. Bastianův pokoj byl vždycky zvláštní místo. Pro cizího člověka fakt divná sbírka, pro mě ještě něco trošku jiného. Protože já v těch barevných, zdobených obličejích na stěně nevidím prostě jen sbírku masek. Každá jedna z nich je Bastiano. A většinu z nich, pokud ne všechny, si pamatuju.
Každá jedna z nich je Bastiano - kromě této.
Přejdu k bílé masce s červeným a zlatým malováním okolo očí a sejmu ji opatrně ze zdi.
To jsem totiž já.

"Ostatně, lidé si od určitého postavení nechodí kupovat levárny se svým xichtem. Víš, jak to tady chodí,"
Převracím ji v rukou.
"Mě tam neznají a tebe... Tebe nikdy nikdo pořádně neviděl."
Ani já ne.
"Není jediný důvod k tomu, aby se tam cokoliv semlelo. Přijdeme, domluvíme, zaplatíme. Výhra-výhra. Pro obě strany. A pak..." věnuji masce poslední zasněný úsměv, když si vzpomenu na některé naše karnevalové excesy a vrátím ji, odkud jsem ji vzala.
"Až ji zabijeme, pokud si budeme chtít užít nějakou srandu navíc, můžeme přijít udělat jejímu zástupci hysterickou scénu ohledně toho, že jako co teď, když je paní velitelka mrtvá - a vyžadovat slevu na další služby, protože jsou evidentně banda budižkničemů."
Hehe, Caponová, hehe!

Ne zen, stoijke

"Nemáš sice kontrolu nad tím, co se děje v okolí, ale máš kontrolu nad svými emocemi." To říkal Marcus Aurelius a jako ve všem měl prostě pravdu. Když nebudu dávat najevo žádnou reakci, která by ji mohla bavit, dřív nebo později ji to házení polštářem musí přestat bavit. To je naprosto jednoduchá výroková logika. Úplně před očima vidím ten diagram. Vlevo je kolečko 'Alessandra dělá věci' který překrývá částečně kolečka 'Je to zábava, když Bastiano něco dělá' a bokem je to kolečko 'Bastiano nereaguje' - Jednoduché a geniální. Bastianův Diagram. Měl bych to někam zapsat.

"To není o tom, že bych chtěl někoho oškubat, ale že bych chtěl efektivní využití zdrojů. Jak našich, tak vlastně i nepřítele! A tvůj nápad není tak špatný, ale je tam pár proměnných. Co když nás jednak někdo pozná z dnešního rána či nás 'zná' vzhledem k tomu, že si ji najali Templáři? Je to docela risk... ale jistě potenciální zábava! Budu šlechtic a ty má manželka, a půjdeme si 'dlahoušku kopit nějaký fojáčky!' hehe. Nejhůř se stane, že někdo umře. Ale na to jsme zvyklí, protože to nikdy nebýváme my." A usměji se. At ví, že jako mám nějaký emoce a zase tak stoik nejsem.