Andor.cz - Dračí doupě online

Tvl jak tak nic? Kdybys nám raději character sheety a staty vytáhl z krabice, brzo to možná budeme potřebovat!

"... Samozřejmě myslím svačinu u Řeků."
"Mmmm..." zatvářím se soucitně, jako by mi ho zrovna bylo extrémně líto. "Bohužel, mě z toho plácání po zadku úplně přešla na tyhlety zábavy chuť,"

Proč jako jdeme pryč? Měli jsme dokonalý krytí, mohli jsme se tady muchlovat klidně půl hodiny, sledovat, co se tu děje a kolik v okně projde lidí, ale ty to celý zahodíš, protože chceš mermomocí přelézt do postele! Bylo to snad moc? No to asi nebylo, jinak by mi odpovídal něčím zajímavějším, než blbounským mlácením po prdeli. Tak co přesně jako byl problém? Že mu nedovolím vlézt dovnitř? No ani se mě nesnažil přesvědčit, abych změnila názor, jakmile má mlít o Caesarovi, Aureliovi a nějaký Dido nebo co, která se je asi nějaký mýtický démon, který posedá lidi, nebo co to tehdy mlel, když mi tvrdil, že mě "Posedl duch Dido," tak to má plnou hubu keců, ale jakmile po něm chce člověk slyšet nějaký jeden pádný argument, proč chce udělat, co chce udělat, tak to najednou slova dojdou a mám pravdu já.
Což teda jako samozřejmě mám, ale i tak bych čekala, že si bude trošku stát za svým, místo toho, aby se hned otrávil!

Jdeme domů ve vzájemném objetí a aby se neřeklo, naznačím, jako bych ho cestou přes Ponte del Tette chtěla bokem vytlačit ze zděného okraje do kanálu.

No tak nic no...

"No, neboj prdelko," a plácnu ji ještě jednou. "Vím, že mezi žraloky mě nehodíš, protože by pak nebyl nikdo, kdo by ti dával tipy na dobré jídlo! Což mě přivádí na myšlenku, dáme ještě před misí druhé kolo? ... Samozřejmě myslím svačinu u Řeků." Myslím? hehe

Tak či onak chytnu Alessandru kolem pasu a jdeme zase pryč. Naposled se na dům kouknu, jestli mě náhodou něco neosvítí a nevšimnu si nějakého ušlého detailu.

Tak zase večer barabizno. Snad nás nezklameš.

Tak to jsme měli od Metrixe beatbox, teď ten parkur a nakonec... Asi zápal plic?

"Au, co děláš, ještě jednou mě takhle flákneš, tak ti to vrátím a pak se půjdeš koupat mezi ryby."
No ale k věci,
"MY za idioty nebudem, nám ten kontrakt jenom zadali, pamatuješ?"
Jo, nikdy není nic lepšího, než shodit vinu ma někoho jinýho a sám z toho vyjít s čistým štítem. Pokud todle bude fiasko, tak to přesně tak hodlám udělat. Nějaký divný pocit uvnitř mě mi ale říká, že to fiasko nebude, že v tom baráku něco je. No, nebo mám divný pocit v břiše, protože cítím, jak mi dýchá na krk.

"Jestli to bude ztráta času, nebo ne,"
Soudím, že v rámci krytí je načase ho políbit na rty. Rozhodně. Je. To. Jen. Pracovní. Nutnost. A ne. Že bych zrovna. Hrozně. Chtěla!
"to nezjistíme, pokud teď někoho vyburcuješ, když za bílého dne polezeš na parapet."

Po očku sleduju, jestli náhodou do domu někdo za tu dobu vchází, nebo se tváří nějak podezřele a s barabiznou jakkoliv interaguje.
Taky, kolik tady chodí lidí.

FENOMÉN, dum buc brrrr dc

Nechám se vláčet osudem, protože to je docela fajn. Rychle pochopím, co po mě Alessandra chce a abych nerušil naše krytí, chytnu ji za zadek. Chvíli přemýšlím, zda mám pro větší autenticitu nějak dál pokračovat, ale raději si to rozmyslím, aby si to Alessandra špatně nevyložila a naše krytí naopak omylem nezničila.

"No právě, víš! Co když to je fakt prázdné či jen s bandou nějakých dementů a naopak se tam nic nenaučí a bude to jenom ztráta času a energie, co jim nic nedá a ještě budeme vypadat za idioty? Ale tak pokud nechceš, tak co už, jako hádat se s tebou nebudu," a plácnu Alessandru pořádně přes řiť, "Ještě bys mě tu chtěla zbít."

Měli bychom dělat inkognito mise častěji!

A ty jsi Metrix Steel tohoto příběhu!

Nemůžeš stolovat, když nikde v okolí není stůl!
Mimoděk si vzpomenu na jeden z Claudiových vtipů, při kterých nasadí takový ten rádoby chytrácký úsměv a klepe si zboku na čelo. Neříkám ale nic. Neušlo mi, že ... No, to je jedno. Nemyslel to tak. 
No počkej, ty malej zmetku, až budeme mít čas jet s koňmi ven na pevninu, pak ti zase jednou ukážu, koho rodiče nenaučili pořádně jezdit, až budeš finišovat závod tři délky za mnou! 

*****

Ten dům vypadá jako pěkná díra, kde tak nějak člověk tuší, že se uvnitř bude válet nějaký odpad společnosti, zkouřený Konstantinopolským hašišem a tak se jí raději vyhne obloukem a vezme to v neděli do kostela jinudy, protože nikdy nevíte, kdy hašiš dojde a individua budou shánět peníze na další. Nicméně, jak Bastiano podotkne, protože si všiml taky, evidentně to je spíše zástěrka, protože i přes rozpadající se vzhled domu, tam nejenže jsou přístupové cesty nahrubo opraveny, ale dokonce tam i někdo je. 

"...jako, tak či onak, se klidně můžu jít podívat po fasádě dovnitř či to zkontrolovat z protější střechy, co myslíš?"
"Myslím, že tady okouníme a brzo to začne být nápadný." 
Odpovím tiše, lehce ho chytím za vestu, udělám dva kroky k protější zdi, o kterou se opřu zády a stáhnu ho jemně za sebou. Nemůžu s ním smýknout, to by bylo nepřirozené. Pak ho pevně obejmu okolo pasu. 

Tak, teď jsme jen jeden z mnoha v Benátkách se v postranních uličkách muchlujících párů. Nic neobvyklého, nic divného. 
"Nemůžeš tam jít," zašeptám mu naléhavě do ucha. "kam se podělo to tvoje "musíme je naučit všechno, co umíme, protože oni tady budou až my tady nebudem?" Tohle je ideální, jednoduchá práce," nosem mu polechtám krk a něžně ho kousnu do ucha, "kterou by nemuseli úplně posrat. Však se na ten barák podívej, to bychom sfoukli sami i bez Křenirezády. Pokud to jsou Templáři, pěstují si to tady nerušeně už pěkně dlouho. Nemůžeme je teď, pár hodin před misí, vyrušit." 

Hlavně, zítra ráno bude ta mise možná trošku víc o hubu a jak jinak předem zjistíme, jestli někdo z nich není třeba úplně neschopnej? 

To je asi Hroznová Lhota!

"Já se taky stydím, že tu sedím na lavičce s někým, koho ani rodi- ehm kdo se nenaučil stolovat." Ok, právě jsem asi těsně minul bombu.
"No, utři se ty čuňo a jdeme. Ještě chvíli tu budu sedět a nebude se mi chtít ani zvednout."

***
"No, asi to tam na tom stole fakt leželo dlouho no," pronesu, zatímco se dívám na tu ruinu. "Ale tak, může to být jenom krytí, protože zjevně to někdo vyspravoval, vidíš? Tamty prkna jsou nově přibyté aaa hle! Za oknem se někdo pohnul!"

Jako, mohl bych tam vylézt. Stejně tak i na protější stranu. Jedna věc je připravit novice o zábavu, druhá se dobře vyspat, když zítra brzo vstáváme.

"Jako, dle mě je několik možností, co se tam děje. První je, že prostě fakt je to opuštěné a teď tam žijí nějací opiotoví podlidi. Další je, že to je templářské krytí, aby je nikdo nerušil, když to je naoko opuštěné. Třetí a poslední za mě, je že to prostě má nějaká firma jako skladiště a jenom to neudržuje, protože to nepotřebuje mít z venku krásné. Jako, tak či onak, se klidně můžu jít podívat po fasádě dovnitř či to zkontrolovat z protější střechy, co myslíš?"

Jak jako prase, je to jenom trošku!

"Třeba časem i Bratrstvo bude jenom stínem své dnešní slávy."
Nevím, co na to odpovědět. Nevím ani proč ho napadá takto smutná věc doslova v době, kdy Bratrstvu v Benátkách stavíme teprve první základy. Proč na začátku přemýšlet nad koncem? Většinou jsem tady od pesimistických myšlenek já, on je naopak věčně rozhání svým milým optimismem. Znamená to, že má pocit že to, co děláme, nikam nespěje? Nebo co tím vlastně myslí?

Rozhodnu se tím nezatěžovat a prostě se o něj jen tak chvíli opírat, zatímco mluví. Je hezky a i bez toho mám určitě plnou hlavu starostí.

"... je mistr Machiavelli,"
Otřesu se potlačovaným smíchem, když si vzpomenu na svůj dnešní vtip s naplácáním na jeho zadek od "Mistra Machiavelliho." Nadechnu se, abych ho pro velký úspěch zopakovala, protože byl... "Mio Dio, ty jsi jak prase. Kde je ten náš saracén, aby tě zase opucoval."
"Tojejenom trošku!"
Ohradím se rychle a přisednu si kus sukně, na kterém je skvrna od omáčky.
"A vůbec, proč by mě měl pucovat, na mě se nesahá. Jsem extrémně háklivá na to, když na mě někdo hrabe prackama. A už vůbec ne ten starej chlívák, kdes na tohle přišel. Měl by ses stydět za takový myšlenky, já se stydím i za tebe, ble."
Postavím se z lavičky, zatáhnu ho za ruku, abych mu pomohla vstát taky a jdu, kudy tuším, že se nachází dům. Jeho ruku nicméně nepouštím. Nemělo by to být daleko.

Pro Aláhovo slávu, do pity vám narvu, kuře nebo krávu a nebo obojií!

"Řím byl hnusný a smrděl. no. Ale tak to všechny města, co nejsou Benátky. Ono to má asi něco společnýho s tím, že nemají všude kanály, víš co. Ale Řím byl město nepřeberné krásy z mramoru v době, kdy tady byla jenom smradlavá bažina. Čas plyne a věci se mění. Jednou třeba i Benátky budou jen prázdnou a rozpadlou schránkou toho, co jsou dnes. A kdo ví," pokrčím rameny a dojím svoji svačinu. "Třeba časem i Bratrstvo bude jenom stínem své dnešní slávy. Však jak vypadalo před jen pár desítkami let. Nebo jen si vem, jak vypadalo jen pár měsíců tady, než jsme se vrátili z Navarry. Kdo ví, jak to bude vypadat v budoucnosti. Čím víc propadne písku přesýpacími hodinami, tím lépe je skrze ně vidět. Je mistr Machiavelli," dodám na závěr, zatímco si z hrudníku očesám zbytky drobků. "Mio Dio, ty jsi jak prase. Kde je ten náš saracén, aby tě zase opucoval."

No, mohl bych ho zastoupit, ale...

"No, kdepak je ta budova? Ty sis zabavila a prohlídla všechny ty kontrakty. Kdo ví, bylo by vtipné zjistit, že je fakt opuštěná a vyřídit to už tedka a mít večer klídeček.