Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Khaaaamo? My jdeme pak po Teplářích s Dannym na prozkoumávačku? Yay! Co kdybysme vzali Fiorínu jako médium? Tak nějak se na mě podívá. Takovým tím pohledem, když má pocit, že já mám mít pocit, že jsem řekla něco špatně. Což jsem samozřejmě neřekla, protože je to banda tupejch blbů. Ani u toho Alessia si teda nedělám iluzi, že to, že to, že nešel okounět, je nějakým důkazem jeho skrytého génia, ale spíš jen chtěl rozrubat panáka na cimpr campr a nějak neměl zájem o nic jinýho. Nenápadné znakové gesto rukou, kterým Bastianovi naznačím. "Já jdu správným směrem." No, není to úplně přesná odpověď kterou bych chtěla dát a vyžaduje trošku překladatelské fantazie, ale jaksi nemáme z nějakého důvodu ještě gesto pro "Já mám pravdu a ty nemáš!" I když, jak teď nad tím přemýšlím, by se nám snad skoro i na pár misích hodilo. "Nemám pravdu, Alessandro?" "Pokud se s tímhle někdo na světě dokáže poprat a udělat z jednoho z nich co k čemu, věřím, že ty jsi ten, který to dokáže." Odpovím o dost měkčeji a věnuju mu mírný zamilovaný úsměv. Pak se vrátím do původního, spílavého, tónu a otočím se k viníkům. "Nejdřív se ale musí naučit trošku kriticky myslet. Zrovna dokázali, že dokážou čelně vletět do první, naprosto zjevné pasti kterou jim dáš před nos. A..." Na chvíli spočinu pohledem na tom chlapci, který šplhal po baráku nahoru, "...kromě tohoto jednoho, ani nebudou schopni ve stresu vymyslet, jak z toho ven a začnou se ušlapávat, jak zvířata u východu." | ||
| |||
 | Kháámo Podívám se na Alessandru a zkusím na tváři hodit výraz ve stylu: Ty volé, tu, před nima? Ok, asi by uměla číst z mojí tváře líp, kdybych neměl masku. "No, je to tak," navážu na Alessandru směrem k novicům, "že jste tak trošku všichni pokazili první test, založený na tom, jestli přiběhnete na dvůr a necháte se ušikanovat dýmovnicemi. Což jste udělali téměř všichni, takže v tom ve finále není žádná ostuda. Vůbec to nevadí, protože když máte dobrého mistra," a podívám se úkosem na Alessandru, "Můžete být pořád všichni skvělý asasíni, i po takovéhle chybce." Proč to musela uvést takhle, že její učedník je super a ti moji jsou troubové? Teď se nedá svítit, ale holt ti moji budou muset být lepší než ten její cucák. "Nemám pravdu, Alessandro?" | ||
| |||
| Tak máme shora povolení se najít, tak tady mě máte, vy sračky! Takže ve společenské místnosti, hm. Jasně, kdo by byl čekal, že budou dělat třeba do oběda něco užitečnýho, žejo. Jako například jsem dělala já. Já svůj dopolední čas využila naprosto na maximum a nakonec jsem si dala i těch pět minut mentorování. Zamířím tedy i s Alessiem po schodech do společenské místnosti. Bez smalltalku, pokud se zeptá na nějakou faktickou věc k tréninku, samozřejmě mu odpovím, ale počasí spolu probírat nebudeme. Zastavím se ve dveřích a obhlídnu situaci. Hlouček noviců a mezi nimi, jak jinak, hlavní hvězda každého představení. "...se mohlo pokazit, když na vás přihlédneme, no ne?" Přemýšlím, jaký rozhovor téhle větě asi předcházel, když mě zaujme, jak podezřele blízko se k němu vtírá ta malá drzá nána. No to teda ne, holčičko. Načase tě odpálit zase zpátky tam, kam patříš. "Vidím," začnu chladně, když vstoupím do místnosti a gestem naznačím Alessiovi, aby mě následoval, "Že mě maestro Bastiano již předběhl a osobně vám přišel oznámit," na každém z nich na chvilku ulpím nepřátelským, zlým pohledem. Na té malé čubce o chvilku déle, než na ostatních. "Že při první zkoušce jste všichni, kromě Alessia," mimoděk na něj ukážu, takovým tím způsobem "tak se všichni podívejte jak vypadá učedník, který má budoucnost," "naprosto selhali." | ||
| |||
| Bruh, pls, jste sestřenice teda? Ah, taky jsme byli mladší takhle otravní? "No, pokud jste oba schopní a holt se musíte oba dva učit nové věci, nedá se svítit. Asi budete muset jít semnou na misi oba." To jste nečekali, co smradi? "Nechť ulice ukáže, co ve vás je! A nebojte, Templářů je venku dost pro všechny! Elán zjevně máte, tak co by se mohlo pokazit, když na vás přihlédneme, no ne?" | ||
| |||
| V pohodě, my taky u Andoru někdy pijem. Když Alessiovi šrotuje, než mu dojde, že to vlastně znamená, že s námi jde večer na misi, přijde mi to svým způsobem roztomilé. Takový velký, milý ňouma je to. Jeho první pokusy jsou, jak jsem čekala, jako od někoho, kdo úplně nemá páru, jak na to. Párkrát se po něm palcátem i rozeženu, abych mu dala šanci, ale evidentně se ho snaží ukořistit v úplně blbou dobu, tedy, když s ním zrovna neútočím. Nehraju si s ním dlouho, nemá to smysl a mohlo by ho to zbytečně vyfrustrovat. "No, tvůj problém je," zastavím se a naznačím, že má přestat, "Že to děláš úplně blbě." No, to možná bylo trochu víc upřímný, než jsem chtěla. "Podívej, není to žádná kapsařina, jen tak prostě nepřijdeš a načapneš ho někomu z ruky. Pokud už takhle po zbrani sáhneš, tak ne s úmyslem ji vyrvat, ale vyprovokovat nepřítele k útoku. To se ti povedlo, švihla jsem po tobě. ALE!" Varovně zvednu prst druhé ruky, ve které nemám zbraň, do vzduchu. " Jakmile jsem se po tobě rozehnala, tak ses stáhl. To je samozřejmě, pokud jsi sám beze zbraně, recept na pěkný bolení, v tom lepším případě. " Který jsem ti nezpůsobila protože jsem MOC HODNÁ a chci být lepší člověk. Podám mu palcát do ruky. "Flákni tím zvrchu, takhle směrem na moje rameno. To je taková klasika, co oni většinou udělaj. Neboj. " Jakmile to udělá, vykročím energicky proti němu, jednou rukou mu chytnu za zápěstí, druhou mu palcát seberu, otočím se na podpatku a pokračuji s trajektorií zbraně okolo něj až na jeho záda. Nedávám do toho žádnou sílu, ránu zabrzdím a tak ho nakonec ani zbytečně neudeřím. Škoda, že tady není Bastiano, určitě by mě pochválil, že jsem se ovládla a neukázala Alessiovi trošku tvrdší školu. Ale taky si ho nechci pomrzačit hned první den, pak by musel psát nový dopis nějakému jinému z nich a třeba by to podruhé nevyšlo. A já bych se vrátila ke klasickému otvíráku "Ahoj, umíš šermovat?" a následně v duchu dodala - ne, neumíš, ale co se dá dělat! "Takhle se to dělá." Oznámím zjevné a vrátím mu palcát. "Ještě jednou a pomalu, vysvětlím ti, co dělám. Když se nepřítel rozmáchne proti tobě a chce tě zabít, jdeš proti němu. Nebude to čekat, věř mi, že to prostě nikdy nečekají. Reflex většiny lidí je uskočit nebo se stáhnout." Jako jsi až doteď dělal ty. "Zpevníš ruku, a taky se připrav tady, musíš být lehce pod ním, v takovým úhlu, nepřestávej dýchat, výdech, když ho budeš chytat, ti pomůže se zatnout. Drží palcát v pravé ruce. Chytíš levou jeho zápěstí, ale palcát poletí dál. Čím víc do něj dal síly, tím lehčí to budeš mít. Takhle. A viděl jsi sám sebe s tou figurínou, všichni mají automaticky potřebu tu sílu s touhle zbraní přehánět. Pokud ho pevně držíš a zatlačíš nahoru, on to pustí. Vždycky to pustí, pokud si nechtějí lámat ruce. Ty si ho pravou rukou prostě úplně jednoduše sebereš, ale protože ta věc pořád letí v nějakém směru a ty ji jen tak nezastavíš, ani se nebudeš snažit a jen trochu zkoriguješ kudma chceš, aby to proletělo, musíš tomu sám kousek uhnout, otočíš se k němu na okamžik zády, dostaneš se za něj a prostě mu to napereš, kam se trefíš. Ty jsi vysoký, tak asi s trochou cviku i do hlavy proč ne. Já většinou končím v ledvinách a zádech, protože je to pro mě jednodušší a je to jedno." Zase mu zbraň hodím. "Bude fajn, když si na toto najdeš někoho, kdo ti chvilku bude dělat toho chudáka, který se po tobě bude rozmachovat a ty mu to brát. Stejně to funguje i když se po tobě rozeženou zboku. Zespodu se na to spíš vyser, uskoč a počkej si, až se nepřítel rozežene znovu a líp." Přejdu k uražené slaměné hlavě. "Ono, rubat do panáka hlava nehlava - to dokáže každý brut, to tě nic nenaučí." Ještě si to s ním jednou, dvakrát vyzkouším, jestli to pochopil a dokáže mi zbraň doopravdy sebrat. Předpokládám, že nebude úplně debilní, takže se mu to nejpozději napodruhé povede. "No vidíš, teď mi řekni, kde tak asi můžou být ostatní učni, půjdeme se na ně podívat, ať mají taky nějakou radost ze života. Docela bych jim něco chtěla říct." Tím mu dám i docela jasně najevo, že jde prostě se mnou a nasrat. | ||
| |||
 | Jak to píšu, tak mám trochu v pale xD ~Alessandra~
“Zkouším a hledám, co mi nejvíce sedne,” dodal k tvé poznámce o palcátu. “I mnohem lehčí hlavice dokáže roztřískat zbroj, natož hlavu. Možná by nebylo od věci ti dneska večer sehnat nějaký nový.” Alessio se na chvíli zarazil, protože si nebyl jistý, co tím myslíš. Po chvilce mu to však došlo a oči mu zajiskřily nadšením. Minimálně šlo o to, že půjde konečně do nějaké akce. Neměl tolik možností se dostat do terénu jak asasíni kvůli svému statusu učedník.
“No, zkusím,” trochu si nebyl jistý tím, co má zrovna udělat a tak se po palcátu natáhl, což se nesetkalo s kýženým výsledkem, jaký chtěl a trochu víc se do toho opřel. Doplnil to o nečekaný pohyb v bok s doufáním, že to Alessandra nepostřehne a podaří se mu palcát ukořistit. Ale proti zkušené asasínce prostě neměl šanci.
~Bastiano~
Skupinka se na sebe podívala. Být to v dnešní době, tak by zaznělo: WTF? Fiorella byla aktivnější a rychlejší. U Salvia se zdálo, že by se nejraději ztratil a nebyl viděn. To se mu bude spíš hodit na mise, kde to bude přínosem, ale v této situaci spíš prohrával.
“Strašně moc bych se od vás chtěla učit, maestro,” přistoupila blíž. Měla velké oči, ve kterých se člověk mohl ztratit. “A určitě oceníte i mou techniku v boji s dýkami. Jejich výhodou je rychlost a nenápadnost. A Salvio se nic nového nenaučí,” koukla na svého kolegu ve zbrani, který na ni koukal, jako by spadla z višně. “Já se taky potřebuju zdokonalovat!” ohradil se. “A nemusím používat dýky. Stačí mi skrytá čepel. Tu nikdo nevidí.” “A co myslíš, že mam tady, hm?” ušklíbla se Fiorella s nataženým zápěstím. “Do teď sis toho ani nevšiml,” čepel skryté dýky vyjela s tichým swiiist. | ||
| |||
| Hmm Jujda, to vypadá, že máme více schopných noviců, než jsem čekal! Akorát, koho si ted sebou vzít. "Hmm, v tom případě mám pro tebe Rodrigo tvůj první úkol! Skoč do asasínské zbrojnice a přines mi sem 3 dýmovnice! Šup!" pobídnu Rodriga a plesknu rukama. Ah, děti. "Chtěla bych se zlepšit v plížení“[/i] "Mno, s tím ti mohu pomoci Fiorello, s obojím. Umím se skvěle plížit a píchat dýkami. Navíc i v kombinaci tak, abych vyřídil stráže a otevřel hlídanou cestu ostatním. Byť," pronesu žoviálně a zasměju se svému vlastnímu vtipu, "Nikdo tu samozřejmě nepíchá tak jak mistr Claudio, hahaha. Jen, pověz mi Fiorello, Chaira je tvoje sestřenice či?" "Hmm, no, střílení z kuše je fajn Luco no. To se taky hodí umět. Taky sebou brávám na misi kuši. Je to neocenitelný pomocník." Lul, toho ať si vezme Daria. „Jsem Salvio a nejvíc vynikám v plížení a šplhání do výšek." Heh, to taky umím! "No, to vynikáš v tom co já Salvio, vidíš to! To ty i Fiorella vypadáte jako skvělí učedníci pro mě, kteří by se mohli lecčemu přiučit! Mno, ale koho bych si z vás dvou ale měl sebou doopravdy vzít! Mama Mia, to je těžká volba!" řeknu a začnu gestikulovat rukami, aby pochopili, že teď mě mají přesvědčovat. | ||
| |||
| Awww, palcátku, jak se máme? Nezlobil nás moc ten pán? Ťuťuťu. "Hmmm, ahoj," oslovím zbraň něžně, když ji chytím do ruky. Rychlým pohybem oberu slámu a přejedu prstem po jedné boční zdobené lamele. "To jsem se chtěla popravdě zeptat, zda umíš i s jinou zbraní. Je dobře, že ano. Ono ostatně," Zkusmo si palcát pohodím v ruce a pak s ním lehce máchnu do vzduchu, "meč je meč." Tři rychlé, taneční kroky směrem k bezhlavé figuríně a jedna testovací rána tam, kde byla hlava, dopadne na pahýl krku. "Hm, no." Mlasknu si pro sebe a švihnu s ním pořádně proti hrudníku. „Abych upřímně řekl, tak trochu jsem doufal, že budu moct trénovat s vámi. Jste legenda!“ "Hm?" Nechám to být a otočím se k němu zpátky. "To mi lichotí." Zatetelím se s úsměvem. "Myslím, že maestro věděl, proč ti přidělil mě. Kvality ostatních mentorů jsou... Zkrátka se specializují na jiné věci." Daria s halapartnou je třeba k POPUKÁNÍ! No dobře zas ti prostřelí oko kuší přes tři střechy, ale... Hehehe. Jak nevěděla ani jak to chytit, ehehehe... No nic. Legenda, to zní hrdě. "No, ehm. Ale k tomu palcátu. Je moc hezký, ale možná zbytečně těžký. I mnohem lehčí hlavice dokáže roztřískat zbroj, natož hlavu. Možná by nebylo od věci ti dneska večer," Hehehehe, hehe, násilí! "Sehnat nějaký nový. Od někoho, komu už, no, nebude chybět. Když jsme u toho," přešlápnu na druhou nohu. Chtěl trénovat, ne? "Zkus si ho vzít zpátky." | ||
| |||
| Tak se prosím představte ~Bastiano~
Tvoje nadšení se vneslo i do všech přítomných. Teda hlavně do největšího nováčka, který v místnosti byl. „Rodrigo, pane… mástře…“ „Maestro, ty blbe,“ opravil jej rival. „Mástro,“ opravil se novic rychle a ještě víc se připotil, protože se jeho mladí kolegové přidušeně rozesmáli. „Jmenuju se Rodrigo,“ znovu zopakoval svoje jméno. „A jsem skvělý zloděj!“ „Tak to už stačí, Rode,“ bloncka měla slzy na krajíčku, ale držela se, aby nepropukla v hlasitý smích. „Zloděj jsi asi tak, jako pes kočka. Ale s trochou cviku mu to půjde lépe, maestro,“ usmála se na tebe. „Já se jmenuju Fiorella a nejvíc se zaměřuju na boj s dýkami. Chtěla bych se zlepšit v plížení,“ představila se bloncka. Jako další se představil rival jako Luca. „Zatím hledám, v čem jsem dobrý, ale podle maestra Ezia mám nadání pro boj na dálku. Ale kuši mi ještě nedal,“ postěžoval si.
Nakonec všechny pohledy noviců a učňů padly na posledního, nejvíc tichého účastníka. Chvíli mlčel, než se konečně odhodlal. „Jsem Salvio a nejvíc vynikám v plížení a šplhání do výšek. Nahoře mi je líp než na zemi a hlavně tam, kde je ticho,“ vrhla na Lucu nevraživý pohled.
„A nerad se baví s ostatními,“ dodala Fiorella a uculila se.
~Alessandra~
Bylo zjevné, že se Alessio ve tvé přítomnosti začal pomalu uvolňovat, protože tu není jediný dřevo na mezilidské vztahy. Což bylo fajn. Tvůj zájem o jeho zbraň mu rozzářila očička. „Jistě,“ odepl si palcát od opasku a podal ti ho. Až na pár stébel slámy z figuríny byl ve výborném stavu. Rukojeť omotaná dobře udržovanou kůží a hlava měla tvar klasického lamelového palcátu. „Normálně spíš holduju meči, ale postupně zkouším všechny těžší zbraně a různé techniky v boji,“ společný zájem se zdál být pojítkem.
„Abych upřímně řekl, tak trochu jsem doufal, že budu moct trénovat s vámi. Jste legenda!“ | ||
| |||
| Reklama na ticho Trapný ticho. Výborně. Bastiano se zdejchnul a ani mě nevzal sebou, aby mě od tohoto trapasu zachránil. Když se sejdou dva, kteří toho evidentně s cizíma lidma moc nenamluví, vznikne z toho... No, přesně toto z toho vznikne. Řekni mu to. Řekni mu "tak ty tedy šermuješ, šermuješ rád?" Chvíli si hrozně soustředěně prohlížím svoje okované boty, jako bych na nich viděla něco důležitého. "Co teď?" "No, teď nastává moje osobní peklo, protože já nejsem úplně výřečnej člověk." Řekla jsem to nahlas? "Eh, tedy." Pokusím se o úsměv. Vždyť to nezačalo zase tak špatně. Minimálně nevypadá, že by ode mě vyžadoval smalltalk o počasí, což je dobře, protože v tuhle roční dobu je samozřejmě hezky a občas trochu deštivo. "Chtěli jsme dneska večer jít vypálit templářskou základnu. Bude to určitě hrozná sranda, jako vždycky. Teda pro nás, pro Templáře asi zas tak úplně ne. Tak pokud by... Pokud by ses chtěl přidat..." Kčertu s tím "Můžu se mrknout?" Ukážu na palcát u jeho pasu. Já u sebe žádnou zbraň nemám, ve spěchu jsem si vzala jen skrytou čepel. | ||