Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Lul, Rodrigo není úplně rabono jméno Mierda, to byla zase práce. Vzpomenu si opět na arsenalskeho drevorubce. Ale naštěstí mám plán, jak si trošku tu práci ulehčit a být zase o krok napřed. "Zdravím novicove. Víte jaký je den?" a mavnu rukou, abych získal jejich jednotky pozornosti a přerušil jakýkoliv nápad mi odpovídat. "Je den, kdy budeme zabíjet templare! Ano, správně. A vezmeme sebou pár novicu, aby se přiučili našemu gildovnimu řemeslu. Tak tedy novicove, jaké jsou vaše jména a hlavní přednosti, aby se vám dostalo té cti dnes bojovat po boku Mistrů!" Hehe, Starý dobrý trik, když neznáš něčí jméno. Ten nikdy nezklame! | ||
| |||
 | Miiina ~Alessandra~
„Ponasnažím se,“ dodal k tvému doporučení. Zalétl pohledem k odcházejícímu Bastianovi a opět se vrátil k Alessandře. Nastalo hrobové ticho. Alessio netušil, co má říct. Teda se pokusil alespoň o krátké: „Co teď?“ Byli jste tu sami a podle odlehlých zvuků se tu ani nikdo nechystal. Alessio nejistě přešlápl a řekal, co jeho nová maestro má v plánu. Tak určitě má něco v plánu. Jinak by mi ji… Ezio… nedoporučil, pomyslel si.
~Bastiano~
Najít bloncku dalo více práce, než se čekalo. Ani nebudu říkat, že jste se několikrát minuli, ale nakonec se ti ji podařilo dohnat ve společenské místnosti, kde seděla na okenním parapetu a zrovna se smála, nejspíš vtipu, rivala Sasukeho. Spolu s ní tam byl taky onen přezdívaný Sasuke. Chiara zde nebyla. Pak tu byl ještě jeden novic, který od pohledu vypadal jako někdo, kdo je tu první den. Vykoulené oči a když si tě všiml, ihned vystřelil do rovného postoje.
„Co blbneš, Rodrigo,“ zasmála se bloncka, ale pak si všimla tebe. „Jo, aha, em,“ seskočila na zem a opřela se. Zjevně v pozoru stát neměla v úmyslu. „Maestro,“ pozdravila tak, k čemuž se přidali i ostatní. | ||
| |||
| Uno Perfecto Když vidím, jak se situace uklidnila a skvěle dopadla, hlavně teda díky mě, popřeji oběma hezký zbytek odpoledne a vydám se po základně hledat onu blondýnu s dvěma dýkami. | ||
| |||
 | ... and I shall call him - MINI ME!!! Ten chlapík je mistr zenového klidu. Na našeho krajana, minimálně. Má vůbec nějaké emoce? Umí mávat rukou, když se nasere, jako my všichni? A nebo je prostě pořád takhle v klidu? Tolik otázek mám! Pane bože, on to tam fakt napsal tak, jak mi to řekl, celou tu směšnou zprávu o tom, jaká jsem skvělá a jak jdeme na misi... Kterou jsme si ani ještě nevyzvedli, takže je samozřejmě krajně podezřelé, že... To je jedno. "Jo, to je celý Maestro..." Zamumlám a střelím úkosem pohledem po Bastianovi. Ty absolutní šílence, tys to dokázal a on si o mě ani nemyslí, že jsem úplná blbka! Jak to děláš? Pak se pohledem vrátím k Alessiovi. "Budeme si evidentně rozumět. Jen se u toho frontálního útoku snaž neumřít." To by byla ostuda, ztratit ho na první misi! Teda vím o někom v Římě, komu se to prý stalo, ale já jsem lepší! | ||
| |||
| Z toho zkratujou
Nezdálo se, že jste nějak Alessia vyvedli z míry. Ono ani nešlo poznat, co si zrovna myslí. Co se mu vůbec honilo hlavou? Že má strašný štěstí, že se jeho mentorem bude Alessandra? Přeci jen styl boje měli podobný. Co nejvíc ztlučených nechat za sebou.
“Že mistr Ezio ve mně má velkou důvěru a mám se držet Vás, padrona Alessandra, . Ale nevím proč u vás škrtal slova jako krásná a ohebná. Mě ta slova k vám sedí,” lehce se ušklíbl, ale spíš ve smyslu pobavení. “Od vás se taky rád přiučím, mistře Bastiano,” otočil se na něj. “Ale plížení a nenápadnost mi moc nejde. To raději rovnou zazvoňte na zvon, že jdu.” | ||
| |||
| Já nemám slov, úplně to přeju těm blbečkům, co nám budou jednou skrze Animus channelovat vzpomínky! “Mistryně Alessandra zjevně dopis četla,” "He?" Zaseknu se a chvíli na Alessia civím. Jo, chytřejší první větu jsem mu říct nemohla. Měla jsem se držet "ahoj, ty taky šermuješ?" plánu. Určitě by to dopadlo líp. Na druhou stranu, mě ta poznámka tak zaskočí, i když úplně z jiného důvodu, než má, že mi možná fakt sežere, že nevím, o čem to mluví! Což já teda samozřejmě vím, ale nemám ani tucha, co je v tom dopise, takže se mi teď v hlavě přehrávají všechny možný srance, co tam mohl vypotit, tajně a beze mě - a proto to taky dělal tajně a beze mě, žejo! Určitě mě nějak hrozně podělal, protože to je tak nějak, jak to mezi náma v rámci přátelských tahanic chodí! "Ne, já hledám tadyhle MISTRA, protože jsme se měli dostavit za Dariou pro misi navečer a..." Zaseknu se a podívám na Alessia "... Jo, co bylo v tom dopise napsaný?" | ||
| |||
| No, dopis vole!, stránskej vyprcanej Podívám se na Alessia a na Alessandru, která si nemohla odpustit tu být. Merdááááá vole, to je fakt nenápadný, takhle mi zabít dokonalý plán, ženská nešťastná! Odkašlu si a podívám se z příma na Alessia. "Je od tebe drzé novici naznačovat, že někdo četl ten dopis, když byl určený pro tebe. Dával bych si větší pozor, co z pusy vypustíš. Já ho třeba nečetl, takže vůbec netuším co myslíš tím svým 'Kdy začnem?' ale jsem ochotný si tě vyslechnout. Tak co tam stálo, když se nás to zjevně týká také?" | ||
| |||
| Dopis od… muhaha
Alessio zrovna cvičil u figuríny, která zažila lepší časy. Tak před hodinou. Jestli si všiml nedávné události, kdy bylo celé nádvoří ponořeno do kouře, tak to nedával nijak znát. Byl prostě v režimu: rozsekám tu figurínu na cimrpr campr.
Příchodu Bastiana si všiml ve chvíli, kdy figuríně odletěla hlava. Přehodil si palcát do druhé ruky, a otočil se čelem, když mu byl předává dopis. Nakonec nechal zbraň opřenou o zbytek torza, aby si mohl dopis přečíst.
Během čtení přimhouřil oči a chvíli luštil, posledních pár vět. Pak se podíval na Bastiana (mezitím se dovnitř přiřítí Alessandra), přeskočil pohledem na mistryni. “Mistryně Alessandra zjevně dopis četla,” nadhodil a papír složil. “Nicméně mě už unavuje srážet hlavy figurínám, takže jsem pro,” zvedl palcát a připnul si ho k pasu. “Kdy začnem?” | ||
| |||
| Kam ta lasice zmizela? On prostě zdrhnul a nechal mě tady! No tak to ne, já chci vidět, jak se to stane! Určitě to stihnu, musím protože než to načmárá, než ten inkoust zaschne, než... No prostě musím! Začnu na sebe spěšně nahazovat róbu. Jdeme na misi, kde určitě, doufám, potečou řeky krve, takže se oblíkám do černé. Ta se líp pere, ostatně. Alespoň na ní nezůstávají dlouho se držící fleky. A to je první vrstva, druhá vrstva, svrchní kabátek, zbroj, která se samozřejmě k mojí absolutní smůle skládá z asi milionů malých kusů, tady to přitáhnout, tuhle to zapnout, tohle nezapomenout, honem ještě... Vyběhnu na chodbu a zuby si utahuju popruh na nátepníku se skrytou čepelí, zatímco běžím k Bastianovým dveřím. Klepu. Nic. Cazzo, už je dole! MERDA DA PUTANA! Přijdu o to!!! Běžím ze schodů dolů, na nádvoří, cestou srazím nějakého novice který mi prostě zavázel, noaco, přes dvůr do haly, kde vletím jako velká voda mezi dveře. Mezi těmi se i zastavím a udýchaně sleduju, co se děje. | ||
| |||
| Lets go tedy Nechám si doplíct copek a vztanu, dám Alessandře pusu na tvář, posbírám zbytky svých věcí a spěšně odejdu. "Jdu ti tedy zajistit toho novice!" zvolám, zatímco energicky zavírám dveře a přebíhám do svého pokoje. Dokonalý plán se nemůže pokazit. A jak říkal maestro Machiavelli, účel světí prostředky! - honí se mi v hlavě, zatímco v pokoji hledám nějaký papír a pero. Když jej konečně najdu, jdu na to. 'Alessio, vím, že jsi na svůj věk skvělý šermíř a tvé dovednosti jsou neocenitelné. Věřím, že v pravém boji s templáři můžeš dosáhnout svého největšího potenciálu a stát se skvělým asasínem. Ale také vím, že se nejlépe zdokonalíš, když budeš v poli, okoukáš triky od našich mistrů a získáš praktické zkušenosti. Nejlépe, když se budeš držet mistryně Alessandry, která je nejen krásná a ohebná, ale zároveň skvělým bojovníkem. Máš naši důvěru, Alessio, a rádi bych tě dne viděli na této misi.- Mistr Ezio Auditore da Firenze' Rozhodnu se raději vynechat tu část, kterou o Alessandře nemusí vědět, papír notně pofoukám, aby zaschl inkoust co nejdříve, protože zpráva se musí předat začerstva a těším se na Alessiovu reakci. Dopis složím a na rub napíšu Alessio. Sbalím ještě svoje dýky a vyrážím do naší tělocvičny, předat Alessiovi vzkaz. *** "Tohle jsem našel zapomenuté na stole pro mentory," řeknu klidným a nonšalantním hlasem Alessiovi, "asi ti to pisatel zapomněl předat. Nevím kdo je pisatel a netuším jaký je obsah, ale je tam tvoje jméno, takže to je hádám pro tebe," a předám Alessiovi dopis. Následně si stoupnu kus od něj a začnu si cvičit s dýkami a po očku po něm koukat, abych viděl jeho reakci a případně ho mohl nenápadně následovat. Určitě netuší, co ho zasáhlo. Hehehe. | ||