Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
Postava Alessandra d`Avanzago je offline, naposledy online byla 07. května 2024 23:07Alessandra d`Avanzago
Postava Bastiano da Mezzo je offline, naposledy online byla 08. května 2024 12:00Bastiano da Mezzo
| |||
 | Okay, já si zatím nachystám popcorn a jdeme na to Chvíli to prostě tak nějak zpracovávám a převaluju v hlavě. Jaký jsou klady? Bude to sranda. Jaký jsou zápory? No žádný, bude to sranda! Doufám, že to budu smět vidět. Já to tak moc chci vidět!!! "Já tu tvoji šlechetnou nabídku beru, " Nenene, netvař se zlomyslně, Alessandro, netvař se zlomyslně!!! "Jsem ráda, že alespoň jeden z nás dokáže mistrovsky jednat s lidmi a tím pádem toho nebohého chlapce ušetří romantické projížďky ve třech, v níž bych figurovala já, on, Astorio a jeden pevný konopný provaz." | ||
| |||
 | Cmon, Im helping Málem se zvednu ze židle se zvoláním, já vím, já vím, že to mám snadné, ale chci pomoci tobě! A duchu mávám před sebe italským gestem. "Já vím," pronesu klidně, "ale teď se bavíme o tobě, takže nedbočuj. Já vím, že to mám snadné. Stejně tak vím že já jsem herec a ty jsi no, ehm, jsi ty. Takže máš pravdu, že můj návrh je vlastně blbost. Ten dopis mu doručím já sám, nemusíš se o nic starat, zařídím to," řeknu a mrknu do zrcadla. "A než s tím začneš, ne, děkovat nemusíš. Ani mě přemlouvat, udělám to rád!" | ||
| |||
 | Taková vsuvka, abych si mohla napsat i něco já
Mezitím po bombovém útoku a během vašich radovánek se Daria sešla s Claudií v Eziově pracovně, protože ten ji zrovna potřebovat nebude. Většinu volného místa na zdech zabíraly obrazy, které Ezio nasbíral během svého cestování a nechtěl, aby dopadly jako ve vile. Spálené na uhel. Nechyběl tu psací stůl, vitrína s naskládanými svitky a pár knihami, které s nejvyšší pravděpodobností ukořistil během svých misí.
Claudia seděla na židli a při příchodu Darii zvedla hlavu. “Co to bylo za zvuky?” zeptala se s povytaženým obočím. Daria zavřela za sebou dveře, než odpověděla: “To si děcka nejspíš hráli s dělobuchy.” A teď si to rozdávaj. “Jak se takové věci vůbec dostanou dětem do rukou?” podivila se Claudia. Daria pokrčila rameny a sedla si na židli naproti. Rozložila před sebe štos papírů a malých svitků, některé notně znečištěné holubím trusem. “Mám návrhy na mise.” “Skvělé. Tak ukaž,” naklonila se blíž Claudia.
***
“Tak tohle si někdo odskáče,” bordel máma, jménem Vittoria, byla vysoká, štíhlá, starší dáma s vlasy svázanými do drdolu. Ten měla ozdobený jehlicí s květy a rudé šaty ji dokonale rýsovaly postavu. Šlo vidět, že je dost nespokojená s událostmi, které se před chvílí staly. “Maestro si odjede a začne tu chaos. Že já na to vůbec kývla,” sledovala kriticky své svěřenkyně, které byly hned uprostřed kouřového dění.
“To bude dobré, mamá,” ubezpečila ji Ela. Sice se jmenovala Eleonora, ale dlouhé jméno nikdy nepoužívala. “Skoro cítit nejsou,” starala se o dívky, které byly ještě trochu otřesené. Ne že by jim vadil kouř, ale během chaosu na nádvoří byly sraženy a podřeny, jak dopadly na zem. “Podívej se na jejich paže a nohy! To je žádný mužskej chtít nebude! Maledetto lavoro!”
Poškozené dívky sklopily hlavy. “Omlouváme se, mamá,” omluvila se jedna z nich. Vittoria mávla rukou. “Vy za nic nemůžete. Běžte se vypucovat a zakryjte, co půjde. Možná někdo s horším zrakem si ničeho nevšimne. Ale až se mi do ruky dostanou ti, co tohle způsobili… Bastardi!” | ||
| |||
| Tvl, takový liebesbrief, no to nene Ha, vláčení za koněm mě vůbec nenapadlo, proč mě to vůbec nenapadlo? To zní docela jako mé preferované řešení veškerých problémů života! Jak instruktáž pokračuje, tak mám víc a víc problém udržet alespoň zpola vážnou tvář. Při představě dopisu, který si sama napíšu o své úžasnosti, už se prostě nahlas chechtám. Krásná a ohebná, ti je přesně ten typ kvalit, který Alessio k výcviku nepotřebuje znát. "Jak že bylo to první? Vláčet za koněm? K tomu bych se možná vrátila, protože představa, že mu úplně bez hnutí brvou předám takový pošahaný dopis a budu koukat na to, jak to čte, aniž bych u toho chcípla od smíchu, no nepřijde mi to reálné." Hraně si povzdechnu. Jako taky umím dávat debilní rady, hele! " Závidím ti, jak to máš jednoduchý. Ty prostě z kapsy vytáhneš to svoje včerejší ovoce, cos někde... " Nechci říct ukrad, ale ukrad jsi ho, žejo? "...Osvobodil. A jí okamžitě podklesnou kolena nad tvým umem, ihned bude chtít být přesně, jako ty. " | ||
| |||
| Ale dpč, nic není pravda přece! Povzdechnu si. "Ale tak vidím alespoň od tebe snahu, že jsi ho nechtěla přijít zbít a prostě ho sebou vláčet za koněm. Tak, oba dva vás baví šermovat, tak na něj vybal něco jako: 'Mistr Ezio ti tu nechal vzkaz a tam bude 'Alessio, vím, že jsi na svůj věk skvělý šermíř a tvé dovednosti jsou neocenitelné. Věřím, že v pravém boji s templáři můžeš dosáhnout svého největšího potenciálu a stát se skvělým asasínem. Ale také vím, že se nejlépe zdokonalíš, když budeš v poli, okoukáš triky od našich mistrů a získáš praktické zkušenosti. Nejlépe, když se budeš držet mistryně Alessandry, která je nejen krásná a ohebná, ale zároveň skvělým bojovníkem. Máš naši důvěru, Alessio, a rádi bych tě dne viděli na této misi. - Mistr Ezio Auditore da Firenze' a bum, bude natěšený, že s námi může jít, uvidíš! A než cokoliv namítneš, není to lež a ani podvod, když řekneš, že jsi ten dopis našla na stole a ne, že že ti ho dal přímo Ezio. Víš. A on určitě nemá páru, jaký má Ezio rukopis" Slavnostně rozhodím ruce a hodím si do pusy med. Můj důvtip mě někdy až děsí. | ||
| |||
| Teď poslouchej, ty malá sračko, protože ti řeknu velkou pravdu. Neujde mi, jak se zatvářil. Přes zrcadlo toaletního stolku tp samozřejmě vidím. Jo aha, tys myslel... Eh. No. Jenže čím víc nad tím uvažuju, tím víc mi zpětně dochází některé poznámky, narážky a xichty lidí, žijících s námi. Z nichž některé si evidentně ani ve svý nekonečný zahleděnosti do toho druhého nepamatujeme ani jménem, protože jsme je nikdy k ničemu nepotřebovali. "Pokud jsi myslel, jestli Darii a Claudiovi řekneme o nás," Což asi jo, "Tak mám pro tebe možná blbou zprávu. My dva jsme v tomto baráku nejspíš úplně ti poslední, kdo na to přišli. Jenom se nad tím zamysli, jak se někdy tvářej. Sakra, čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že i maestro nasadil takový ten schovívavě-dojatý xicht, když jsme po sobě včera štěkali." No jsme fakt úplně debilní, oba dva? Odložím hřeben a stáhnu konec copu bílou stuhou, kterou pak přepnu ještě zdobenou filigránovou sponou. "Já nevím, jak mám říct tomu učni, že jde se mnou, aniž by to bylo úplně trapný. Nechci za ním napochodovat a prostě mu to přikázat, ale zároveň... Jak se s ním mám vůbec začít bavit? Mám přijít do místnosti, kde se cvičí a zeptat se ho" Ahoj? Ty šermuješ?" Protože... " Trochu se uchechtnu. "Pokud na takovou otázku neodpoví ironicky" Ne, zrovna seru, nevidíš?" tak není ten pravej." | ||
| |||
| Popojíždíme "Co jestli jim řekneme? Že jsme vybombili dvůr?" No, tak samozřejmě, že jsem přesně myslel na to, co jiného, že jo. "No jo, máš pravdu, to jim nemá cenu říkat no. Co ty vlasy? Asi bysme měli pak jít sbírat svoje pomocníky a vyrazit na ty Templáře" | ||
| |||
| I just... Okay, popojedem. "Blázníš? Já neperu ani sobě!" Začnu mu systematicky vyčesávat vlasy jemným kartáčem. S neskrývanou hrdostí dodám. "Však mi perou kurtizány. Měním to s nimi... Za službičky." Zase jsme u toho, že ráda mlátím lidi! "Taky mi dávají cukroví. Doufám že nikdy nezjistí, kdo na nádvoří ty bomby hodil, protože pak už nikdy nebudou žádný medový koláčky pro Alessandru." Poodtáhnu šuplík, kde mám kostky tureckého medu a naznačím, že si u česání může posloužit. Mě tím šlapajzny cpou horem spodem. " Navíc, nechápu, co je k chlubení na tom, že si vlastně nikdy neušpiníš ruce. Já tady dělám aspoň nějakou pořádnou práci, místo skákání do sena, lezení lidem do oken a jiného obecného kravení okolo." Začnu z rozčesaných vlasů plést naprostou shodou okolností úplně stejný cop, jako má ta nová hračka, kterou si vyhlídl. Hehe, hehehehe. Hehe. "Co jestli jim řekneme? Že jsme vybombili dvůr? Si myslím, že to jim asi dojde samo, ne? Znají nás už nějakou dobu. Však vždycky když je tady bordel, je to na nás." | ||
| |||
| Lula, tak jako můžeme to zalarpit... "Měli bychom se asi chystat? Nepostřehl jsi, hledal nás někdo? " "Eh, mno, určitě ne. Kdyby něco, nechají nám vzkaz. Ale hádám, že pochopili, že byli přehráni v největším vtípku Benátek a nejsme přece idioti, abychom se se schovali v pokojíčku ne?" pokusím se říct, co nejvíce uklidnujícím hlasem. O můj bože, doufám, že tu fakt nikdo nebyl... No, co už. Vstanu a začnu se oblékat. Musím myslet na to, si doplnit dýmovnice, než bude zle. "Mám kupuci, nepotřebuji učesat!" snažím se marně vzdorovat Alessanddře, zatímco si sedám na židli. "Nebo se o mě hodláš teď takhle starat? Jako, nebudu lhát, že bych nebyl proti, kdyby se mi někdo začal o oblečení starat s větší lásku a pral ho pořádně. Ne, že bych jej měl tak často zasrané jako ty, ale to bude nejspíš tím, že nemlátím mečem každého templáře co potkám..." a dám do rozhovoru menší pauzu, abych se v duchu zasmál tomu, jaký jsem skvělý a pohotový vtipálek. "Což, když už o tom mluvíme... řekneme to Darii a Claudiovi a nebo si to necháme pro sebe? Ono, je to asi pro chod misí jedno, ale..." | ||
| |||
| Animus data corrupted, přitom z Originu víme, jak je případný uživatel po cybersexu celej vytlemenej. Tragic. Anyway... "... ale jsi tu kromě mě jediná, kdo chápe, jaké je to, mít zničené dětství." Myslím si, že všichni jsme tady nějakým způsobem rozbití a složení dohromady. Jasně, podlidi asi neztratili tolik, co my. Ale z jejich pohledu to dost možná taky bylo" všechno." Jasně, jejich" všechno" nezahrnovalo vyhlídky na pohodlný život, rodiči dohodnutý sňatek, palác a několik otroků, ale i tak! "Já nevím, podle mě i plebové maj pocit, že..." Ale zmlknu se svojí blbou poznámkou, když ještě pokračuje. Možná, jen možná, jsem přeci jen zpanikařila? No, nebo mi říká, co chci sly... Ne. Zní to dost upřímně. Navíc stětky říkaly, že muži v takových situacích neumějí lhát. A stětky se vyznaj, nebo ne? "Mohu být sám sebou. A to je pro mě nepostradatelné," Ale to je fakt hezký. Škoda, že moc neumím taky mluvit o svých citech. "No, ummm, já totiž, chci ti říct, že..." Ani v mojí mysli to nezní dobře, mohlo by to prosím být trošku jednodušší? Alespoň o trošku! Hryznu se do spodního rtu a cítím, jak mi rudnou tváře. "Ale nemusím se ti tu s ničím vyzpovídávat. Stačí, když tě chytím a ty stejně nikam neutečeš!" "Kam bych ti asi tak utíkala, to je můj pokojíček, ty blbe." Zamumlám úlevně a objetí opětuju. Už jsem zase takříkajíc na pevné půdě. Po chvilce se vymaním a jemně do něj šťouchnu. "Měli bychom se asi chystat? Nepostřehl jsi, hledal nás někdo? " Nechci jako říct nahlas, že jsem moc nevnímala, jo, ale... No. Tak. Začnu jen tak mimoděk sbírat všude okolo divoce rozházené oblečení a dávat je na jednu kupu na postel. Já toho na sobě moc neměla ani předtím, ale někdo musel přičinlivě jít oblečený v pracovním už na snídani. Zase asi, kdybych měla taky jenom pár ovyšívaných hadrů, taky bych se s tím civilním šatstvem tak nepárala. No co, čas dát se do pucu. Dojdu si pomalu ke skříni, cestou poslouchám, jestli je všude klid a následně vykrámuju čisté kalhoty a spodní košili. A krajkové spodní prádlo, protože v Brotherhoodu taky bylo, takže jaký tvl ahistorický shity? Cestou zpátky vezmu z nočního stolku hřeben. "Teď se tady pěkně posaď, protože nemůžeš před novice, jako rozcuchanej hastroš." | ||