| |||
Potroleno!!! "Navíc, ne, že bych s ním nějak zvlášť uměl, ale nepřijdeš mi ve stavu, kdy by jsi zvládla rapírový duel." "Ach, to bych spíš nezvládla chodit po svých, než bys mě ty mohl porazit na meče, ty malej blázne." Zasměju se. "A já si pamatuji věci. I z Února si pamatuji vše." K čemuž se dají dodat jen dvě věty. První je "A to je co říct" a ta druhá je "Sakra, alespoň teda doufám." A ano myslím tento únor, loňský a předloňský. Aby bylo jasno. "Ale mohla jsem to čekat." Se zahihňáním pustím jeho vlasy. "Jako obvykle, před obecenstvem silácké řeči a mimo bezpečí pódia to vše odvane vítr, hm?" |
| |||
Begone Thot? Vzpomenu si na jednoho moudrého muže, který kdysi pro Arsenál kácel stromy za Benátkami. "Už zase práce?" a chápu, jak se cítil. Dám před sebe ruce, zhruba na místa, které včera tak ochotně chtěl čistit Claudio. "Ale, i když jako asasíni nebojujeme úplně férově, není žádná sláva v tom, skolit soupeře na mol. Snídej víc chleba a míň vína zlatíčko, ať neděláš ostudu a pak si z toho i něco pamatuješ," řeknu blahosklonně Alessandře a přátelsky ji poplácám po tváři, jako když babička poučuje dítko. "Navíc, ne, že bych s ním nějak zvlášť uměl, ale nepřijdeš mi ve stavu, kdy by jsi zvládla rapírový duel." Tak snadně to mít nebudeš, ty vypočítavče. Už chápu, proč byl můj pokoj nejlepší místo na házení a proč jsi poprvé v životě odmítla příležitost někoho zmlátit! |
| |||
Venezia ha la migliore confraternita!!! Nojo, tam je! Zmerčím, kam se dívá a míří poslední bombou. Ať to dopadlo jakkoliv, musím uznat, že ten retardo docela dobře leze a možná jsem si ho přeci jen měla zkusit vzít na misi a přistoupit na závod. To už je jedno. Alessio se ukázal, jako oddaný tréninku, což se mi upřímně líbí. Začínám mít pocit, že z toho kluka třeba nakonec pod mým vedením přeci jen něco bude. Ezio věří tomu, že mám novice, co naučit, tak tomu musím zkusit věřit taky. No, v zásadě - lekce jedna - nikdy nevěřte Bastianovi a Alassandře, že vám neposerou hlavu. Nevyplácí se to. Hehe A pak je tady ještě jedna důležitá lekce, kterou chci někoho naučit. Někoho tady v této místnosti. "Neprovokuj hada bosou nohou," nazvala bych to. Ať už to s bombou na zahaleného učně dopadlo jakkoliv, odtáhnu ho od okna a okno zavřu. Stejně byla poslední a už není co hodit. "Nemohla jsem si nevšimnout, že se mě dneska od božího rána snažíš provokovat siláckými řečmi o, ehm..." Odkašlu si pro větší dramatičnost "... opíchání, který není problém." Drapnu ho bez skurpulí za vlasy a otočím jeho tvář k té svojí. "Docela bych chtěla vědět, co je na tom vlastně pravdy, než půjdeme. Jak moc to není problém?" Víno na snídani. Vždycky za to prostě může víno. Vždycky. Úplně mi rozbíjí mé obvyklé sebeovládání. "Někdy bych to měla zkusit i za střízliva, abych zjistila, jestli je to teda tebou, nebo vínem," zašeptám ještě s neupřímným úšklebkem na rtech "Ale na tom zrovna teď asi úplně nesejde." |
| |||
LuůuL Funguje to, funguje to, nejlepší sranda, jakou jsem za poslední dobu zažil. Snažím se potlačovat smích, ať na naše moje okno zbytečně neupozornuji, zatímco se schovávám pod parapetem a přihazuji dýmovnice. Ah, koukám, že ta blondýna je nejspíše vylizovač pekáčů a ne polykač hadů. Jaká škoda, takového potenciálu. Ve svém zármutku si ale všimnu i toho, že na protějším parapetu je nějaká tajemná postava. Není to ten divňous z jídelny? Hehe Potěžkám v ruce dýmovnici, odhadnu vzdálenost a směr a pokusím se ji hodit do okna, odkud kouká ona tajemná postava. No,, snad je to nějaký novic a ne průser. |
| |||
Bombrain!!!
Když dopadla první dýmovnice na zem, jako by se zastavil čas, než všem mozečkům na nádvoří došlo, že je něco sakra špatně. Nádvořím se rozezněl vystrašený jekot, který vydávaly kurtizány, protože tohle nečekaly. Ti, co byli nejblíže dopadu, se rozkašlali nebo si dali rychle rukáv přes ústa a nos, aby do sebe nenatáhli štiplavý dým. Z vrchu nešlo moc vidět, co se dole děje. Jako by se na nádvoří snesla hustá mlha, kterou místy rozvířil pohyb.
Hlava blondýny zůstala chráněná. Hlavně to bylo díky rozhodnutí Alessandry, ale taky Chiary, která ji ochranitelsky stáhla a snažila se najít vyníka. Rozhodně jste se střetli s jejím pohledem, jak kouř odvál vánek a odhalil tak dvě učednice. Blondýna stála za Chiařinými zády, v rukou tasenou dýku a podle pohybu čelistí nejspíš skřípala zuby.
Hlouček, který se tvořil k soubojovému ringu, se rozpadl. Rozhodně se někteří snažili dostat k východu a nevědomky povalili na zem dívky, které už tak měly co dělat, aby se kašlem nezadusily.
A pokud jste hledali zahaleného učně, tak jste si mohli všimnout postavy sedící na protějším parapetu, s hlavou skloněnou, jak si prohlížela, co se to dole na nádvoří děje. |
| |||
Tssss! "Jsem, hodím ji to teda pod nohy, ale jenom pro tvoje hezký oči." Ucedím mezi zuby a přehodnotím svůj dosavadní plán. Pak se chvilku soustředím, zamířím a hážu dle pokynů. "Zajímalo by mě, kde je jeden z těch dvou mamlasů z jídelny. Že bychom ho, blbečka, vůbec nezajímali?" |
| |||
Tak už letzgokurva "Skvělý plán má společnice, ty hod na střed, já hodím k únikové cestě a pak to tam nějak nasypeme. A ještě jedna věc," řeknu vážným hlasem. "Neházejte to na hlavu té blondýně, aby měla otřes mozku a nemohla s námi na misi. Jsi lepší člověk." *Hod bombou* |
| |||
Jsme nejlepší assassinos v celý Itálii, change my mind! "To je dobrý, mám pak ještě nějaké jiné plány, nechce se mi běhat dolů." I když tam dole je někdo, koho bych docela neférově přetáhla holí přes záda vlastně jen za to, že dejchá. Snažím se sama sebe přesvědčit, že ta holka za to nemůže a holí po hlavě by měl vyfasovat tady Bastardiano, ale je to těžký, vidět to racionálně. Stejně tý čubce hodím bombu na hlavu! "Tak co, jednu bych hodila doprostřed toho kruhu, kde na nás čekaj a pak palte dle libosti?" |
| |||
LLLLLeeeeetsssss gooooooooooo Usměji se a podám Alessandře tři bomby z brašničky a sám si jdu otevřít šuplík v nočním stolku. "Máš poslední šanci si rozmyslet můj původní plán a ještě seběhnout dolů." Nehledě na Alessandřinu odpověd si nachystám bomby a čekám na signál, zda začít házet. |
| |||
Tak tam máme i děvky, bordelmama nám pěkně pojebe. Ale co už. "Moje jediný štěstí, žejo." Odpovím s upřímným pobavením. No co si budem, už jsem párkrát vykryla nějakou tu ránu xichtem. Hlavně za dob novicátu, teď už se mi to úplně tak nestává, ale některé jizvy už zpátky vezmu jen těžko. "Tak jo, sem s těma bombama. Nebudou na nás čekat věčnost." |
doba vygenerování stránky: 0.1413140296936 sekund