Andor.cz - Dračí doupě online

Lula

Usměji se na Alessandru.

"Ne, nevšiml. Ale tak kdo ví, ono je to možná i tím, že já moc dobrý vkus obecně nemám."

A zazubím se ještě víc.

Tvl! Co ty víš o technikách Rocka Leeho!

"Jo, taky nenávidím, když se mi to stane, že se probudím a potřebuju si nutně hodit bombou."
Ušklíbnu se ironicky a pobaveně.
Pobavení mě tedy rychle přejde, když začne shittalkovat moje zbraně!

"Když jsme tehdy šli pro to kopí, tak jsem použila během mise tři různé zbraně!"
Bráním se tiše. Je důležité, mít svoje vybavení, kdo je u tebe cirkusák?
"Navíc, to kopí je jediné rodové dědictví které mi zbylo, vůbec bych se do něj, být tebou, nesrala."


"A vůbec, Daria už mi nebude muset tahat věci, Alessio vypadá, že toho unese dost, ten kluk bude pro moji sbírku zbraní velkým přínosem. A je taky docela pohledný, všiml sis?"

Technika kouřového lotusu ty děvo!

"Tak samozřejmě, že nemám jenom ty u sebe" a ukážu jí na noční stolek u postele. "Tam mám pro všechny příhody další, kdybych je prostě uprostřed noci potřeboval. Ale nemusím jich mít u sebe v pokoji třicet, jako ty mečů. K čemu je to dobrý? Dobře si pamatuji, jak jsi kdysi šla na misi s mečem, kusem Leonidova kopí, palcátem a ještě sis nechala Darii tahat halapartnu. Jako nějací cirkusáci! Jak kdybys někdy bojovala zároveň třema zbraněma!"

A jdu se také nenápadně dívat z okna, ale tak, abych se Alessandry pokud možno nijak nedotýkal, protože nejsem Claudio a protože určitě z toho dostane iracionální žárlivý pocit, že se něco děje špatně. Haha, ženy jsou tak snadné.

Tvl ty máš jenom TY TŘI BOMBY v inventáři? A mmch, správný nazev techniky je PŘEDNÍ LOTOS!!!

Utrácet za děvky, zatímco nic nedělá. Je vtipnej. To by samozřejmě maestro neudělal určitě má nějakou důležitou misi. Moc nebezpečnou, aby nás ohrozil i tím že bychom o ní věděli!

"A ty koule mám vytahovat a nebo i tato část plánu padla?"
"Samozřejmě, že jim je tam naházíme, kde by byla bez toho sranda? A jak jako, že se mnou dneska žádná není? Ty sprostoto! Spíš mi řekni, ty nemáš žádné jiné bomby, jen ty které si nosíš zrovna u sebe?"
Doufala jsem tak v deset!
"Jak tím chceš pokrýt celé nádvoří?"
Nakrčím nos, natočím na prst pramen jeho dlouhých vlasů a zakřením se.
"Tak hlavně, že mě přemýšlení bolí, ty génie!"

Nakouknu z okna nenápadně ven. Už se tam vůbec ti usoplenci trousí?

Není to jako v anime, když u toho nekřičíš "Útok holí dvojitého draka čtyři tisíce!" - #Duh

Ale, ale... protestuji, když mě Alessandra táhne pryč. Ale jen ve svojí hlavě, protože říkat to nahlas, by stejně nemělo smysl.

Můj pokoj byl relativně prostorný a elegantní, ale zároveň skromný. Zdi byly vymalovány v neutrálních tónech, převládala světlá šedá barva, která dodávala pokoji poklidnou atmosféru a působila na mě uklidnujícím dojmem. V místnosti se nacházel několik základních prvků, které byly dostatečně vkusné a od pohledu kvalitní, aby odpovídaly mému šlechtickému původu, ale dostatečně prosté, aby vyjadřovaly oddání se řádu a ne vyžívání se v prostoduchých radovánkách.

Uprostřed místnosti stála velká postel s čistými bílými lůžkovinami a měkkými polštáři. Bylo to místo odpočinku a útulný úkryt po dlouhých dnech plných dobrodružství. Vedle postele stál noční stolek, v jehož útrobách se skrývalo pár erárních masek pro všechny případy a základní výbava, bez které bych nemohl jít na misi - pár kouřových bomb, dýka a kompaktní kuše.

Na stěnách visely různé masky, které jsem nasbíral během svých cest a dobrodružství. Každá maska měla svůj vlastní příběh a evokovala nějakou vzpomínku. Dohromady dodávaly místnosti zvláštní atmosféru tajemství a historie. A nebo děsu či šílenství pro někoho, kdo by nebyl na takový nekonvenční pohled připraven.

V rohu místnosti byla velká skříň s dřevěnými dveřmi, kde jsem schovával své róby a zbroj. Skřín byla jako jediný nábytek v pokoji bohatě zdobená, jako vzpomínka na můj původ, ale jinak jsem měl rád jednoduchost, protože skutečná síla je nezávisí na zdobení, ale je naopak v prostotě, která mi pomůže na misi nepozorovaně pronikat kolem stráží.

"No, ale to bysme měli další třídění, na ještě lepší protřídění! Ale chápu, že to je už je moc práce a přemýšlení a nechce se ti do toho," snažím se Alessandře oponovat a neodpustím si slovní i reálný štouchanec prstem do jejího ramene. "Ale tak chápu no, asi to není nejlepší plán, kdo ví, jestli je mist Eiz- Ezio ještě někde poblíž či už drandí na koni utrácet peníze za děvky, které nutně potřebuje pro svoji dovolenkovou misi."

Poplácám si svoji brašničku na opasku a podívám se Alessandře do očí: "A ty koule mám vytahovat a nebo i tato část plánu padla, když s tebou dneska není žádná sranda?"

Pak se ovšem nabízí otázka, proč že mě to zatáhla sem, kdyby nechtěla házet ty bomby...

I will, one day. Ale teď si promluvíme o tom, jaks říkal, že nejsme v blbým anime a ty je chceš zbít holí, jak v Narutu!

Než domluví, jsme už nahoře. Vím, kam zamířit - a ve finále ho pořád za ruku vedu. Běžím do schodů o trochu rychleji, než obvykle, protože mě netíží zbroj. Neptám se a zatáhnu ho do jeho vlastního pokoje. Stejně tam není nic tajnýho, co bych už neviděla.

"Ty je chceš zbít holema?"
Povytáhnu obočí.
"Nechtěli jsme pozorovat, kdo vyjde ven a kdo místo toho zůstal v jídelně a uklízí střepy nádobí, které teatrálně rozhazuješ do lidí? Navíc, já jsem v šatech, pokud sis nevšiml. "
Protože jsem tady evidentně jediný člověk, který vlastní nějaké jiné oblečení, než řádový hadry.
"Nechala bych je trochu podusit a plán, že je zřežem, bych nechala na jindy. Nevybíráme si tady životní partnery, jen dva lidi co s námi půjdou na jednu blbou misi."
Žejo, ŽEJO?

Marry me pls

Když poslouchám Alessandru, rozzáří se mi pod maskou oči.

To je téměř dokonalý plán. Téměř... ale jde ještě vylepšit.

"To je dobrý nápad drahá, ale házet bomby je zábava jenom pro mě, ale napadlo mě, jak by jsi z toho taky mohla něco mít," a šibalsky mrknu. "Co kdybysme na ně hodili kouřovky a potom na ně naběhli a zbili je pomocí dřevěných holí? Alespoň se ještě víc oddělí zrno od plev a mohlo by nám to více pomoci v tom, kdo si zaslouží naši pozornost a energii ve výcviku. Nemá přeci jenom cenu vkládat energii do někoho, kdo se rozkucká z trošky kouře a pak se nechá zmlátit blbou holí, nemyslí?"

I must admit, you got me in the first half.

"Pojdme na nádvoří, za pět minut tam začne náš duel! Wooho, šup!"
Vykulím na něj nevěřícně oči.
Chceš umřít???
Nepřijde mi to jako jeden z jeho nejlepších nápadů.

Ah, uf, duel nebude. Já si říkala, jestli se chce nechat veřejně zostudit hned první den. Na takhle veřejné poměření sil bych ani nepřistoupila, pro jeho dobro. Ztřískat ho tajně je trošku něco jiného, než před celou bandou lidí.
"No, pokud víc nemáš, půjdu se chystat do pokoje."
"Mám," čapnu ho s veselým výrazem za ruku, vstanu a táhnu ho pryč. Cestou čapnu i láhev vína, do druhé ruky. Jsme profíci
Léty prověření partneři ve zločinu. "... Kolik máš v pokoji bomb?"
Vím, že jeho pokoj má okno do vnitřního dvora. Což otvírá prostor pro úplně jiný typ krutý zábavy.

Zvoláme to 32x!

Zase se napiju vína a teatrálně se zvednu od stolu a rozhodím ruce.

"Pozor všichni!" zvolám, aby mi novicové věnovali pozornost,"Alesandra chce, aby ji opíchal! Na tom samozřejmě nic není, ale tentokrát s rapírem! Pojdme na nádvoří, za pět minut tam začne náš duel! Wooho, šup!" zvolávám dál, zase se napiju vína a teatrálně hodím rozpitou sklenici do davu.

Pak se mírně nakloním k Alessandře. "Neboj, žádný duel nebude, ale přijde mi docela sranda tam na něj nahnat všechny nedočkavé novice. Třeba se tím odfiltruje, kdo jsou zvířata a kdo zůstane sedět." Sám se zasměju svému vtipnému géniu. "No, pokud víc nemáš, půjdu se chystat do pokoje."