Andor.cz - Dračí doupě online

Postavte se do řady, vybíráme

Asasíni od noviců šli poznat podle svých rób. Novicové je měli jednobarevné, většinou bílé barvy. Našlo se pár se světle modrou nebo hnědou. Učňové, kteří už spadali pod někoho nebo měli už tolik zkušeností, že nemohli být bráni jako novicové, měli róby lemované červenými nebo černými švy. Asasíni měli róbu zdobenější a s hodnosti, kterou v řádu zastávali. Těch tu však bylo po málu.

Mezi obecenstvem jídelny se našlo pár tváří které nějakým způsobem zaujali váš pohled. Tak například u stolu, u kterého jste původně seděli, zrovna spočíval mladý muž s havraními vlasy a podivně zelenýma očima. Dle statné postavy šlo usoudit, že spíš u něj dominují težké zbraně. U pasu mu vysel palcát a šlo vidět, že o něj dobře pečuje. Alessandra si trochu vybavovala, že se jmenoval Alessio.

Další v davu byla Chiara. Také patřila k učňům, jako Alessio. Jednou byla s Claudiem a Dariou na misi, ze které ona vyšla nejlépe. Dariu tehdy málem zajali a Caludio si narazil zadek, jak se pokusil o nepovedený skok důvěry. V podstatě je dotáhla do úkrytu a celou dobu až na ošetřovnu sprostě nadávala a spotřebovala u toho celý italský slovník sprostých slov.

Vedle ní seděla nejspíš její kamarádka, která ji něco vysvětlovala a tvářila se u toho šíleně vážně. Ani jeden z vás si nevybavoval její jméno, nicméně od pohledu vypadala schopně. Možná to jenom dělaly její dvě dýky u pasu a světlé blond vlasy zapletené do složitého copu.

Také vás zaujal mladík, kterého byste si nevšimli, kdyby se nepohnul. Seděl v rohu jídelny, sledoval okolí a na hlavě měl kápi. Z jedné strany se na něj pokusil skočit jiný učeň, nejspíš šlo o životní rivaly. Vyhnul se mu s takovou grácií, až z toho zůstal rozum stát. Novic zůstal ležet na zemi a tajemný učeň se posunul o pár míst bokem. 

Klasická debata mentorů… a nebo ne?

Daria si mentorskou brož mnula mezi prsty. Tak vypálit nějakou templářskou základnu, jo? Nechtěla to přiznávat, ale Bastianův plán se jí líbil. “Mám pocit, že jsem zahlédla v jednom z hlášení zvýšený výskyt templářských stráží. Od těch místních jsou dost snadno poznat,” dodala jakoby mimochodem. Ráda se v hlášeních pitvala a často přišla s nápadem, jak informací využít pro blaho komunity. 

“Se mnou nepočítejte,” zahlaholil Claudio a doplnil si další pohár vínem. “Já budu slavit tady s partou,” kývl na skupinku, se kterou byl viděn už ráno. “Už jsem jim slíbil průvodce po Benátkách.”

“Jestli budeš pít takovým tempem,” vložila se do rozhovoru Claudia, “tak budeš průvodce maximálně k nejbližšímu kýblu.” Sama si dávala jen čaj. 

Ezio těkal pohledem mezi Alessandrou a Bastiánem, jak začali s napodobováním. Jestli chtěl zachovat vážnou tvář, tak se mu to nepodařilo. Rozesmálo ho to. “Tak minimálně je zajištěn humor.”

Alessandra měla pravdu. Jen málo hlav nebylo otočeno k mentorům. Nejspíš čekali nějaký vážnější rozhovor a ne komediální představení.

Ti, co si hleděli svého, tady byli už delší dobu a byli zvyklí. Jak jinak. 

Claudia se zvedla. “Přijďte pak do společenské místnosti. Připravím vám nějaké mise. Možná najdu nějakou i s templáři,” mrkla šibalsky. Daria vstala hned za ní se slovy, že jí jde pomoc a zmizela bok po boku Eziovy sestry. 

“Máte na mě ještě něco?” zeptal se. Pokud jste nic neměli (ale mít můžete), tak jen dodal: “Zavřete oči, odcházím.”