Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Two can play Zamračím se na Alesandru, ale tak holčičko, debilní hry jsou pro dva. "Haha Alesssandro, ty jsi tak vtipná, hahaha, teď já! Schválně, jestli si i já správně pamatuji včerejšek a jestli někdo pozná, koho imituji!" Nasadím vážnou tvář, sundám si kapuci a rozčechrám svoje vlasy. Hlavní je nezačít se smát a udržet vážnou tvář. "OOoooch Bastiáááno, ooooch, ty jsi tak dobrýýýý oooooch, Bastiáááááno, áááááách" | ||
| |||
 | But there is also the question... Je naprosto evidentní, že když otázku "co budu dělat se svým životem" nahradila otázka "kolik idiotů dokážu dneska zabít," vlilo mi to instantně krve do žil. V šedých očích, jako by snad svítilo. "Už je tady jenom otázka - bereme sebou teda na čumendu i nějakýho z noviců?" Protože tak by to chtěli otcové zakladatelé! "Protože, pokud si dobře pamatuju včerejšek, tak, ehm" Zakryju si rukou polovinu obličeje a druhou se rozmáchnu jak v ochotnickým divadle. "Nebojte se, mistře, postaráme se o budoucnost, mistře, budete na nás určitě hrdý, je to velká čest!" Takhle nějak to bylo, ne? Bastiano? Hm? | ||
| |||
| This is where the fun begins "Uno perfecto," pronesu a podívám se na Claudia s Dariou,"tedy dva nula pro plán, jít si užít noc. Ne, že bysme vás nějak potřebovali, ale přidáte se také k naší zábavě a nebo tu radši budete sedět s knížkama a honit děvky?" | ||
| |||
| Casual ranní rasismus u snídaně! Banány a kuřata! Prej to tam u nich žerou z KÝBLE! Přečkám celou tu řeč. Ne, není mi dobře, při pohledu na všechny ty oči, které se na mě dívají s různými výrazy. Od strachu až po očekávání a naději. No, já vám moc naděje teda nedávám, děcka. Nic proti ničemu. Eziův povzbudivý pohled opětuju lehce zpruzeně. Pořád nechápu, jak mám někoho učit naprosto cokoliv, můj, řekněme, že talent, je vrozený. Věc, zakódovaná hluboce v mém podvědomí po mých předcích. Neumím bojovat, protože bych se to naučila, ale protože, jak to popsat, jako bych si... Vzpomněla? Jako by to za mě dělal někdo jinej? Vždycky přesně vím, kam ukročit, kdy vyrazit dopředu, kdy je nejlepší chvíle, abych zařízla chlapa, kterýmu jsem po prsa, pod krkem jako prase. Jak tohle mám někomu prostě vysvětlit? Můžu je maximálně vzít sebou na misi a hodit je do toho, ať si nějak poradí. Ti lepší z toho získají zkušenosti, které užijí dál. Ti horší, no... To je ta část, která mě úplně neláká. Co vlastně s jejich mrtvolami? Musíme je dostat zpět k řádnému pohřbu? Stačí je hodit do vody, jako každýho jinýho? Něco mi říká že se teď nemůžu zeptat. Že by to způsobilo hromadnou paniku. Vracím se s ostatními na svoje nové místo. Kašlu na svoje předsudky o alkoholu u snídaně a naliju si pohár do plna. A celý ho do sebe kopnu, ještě, než si sednu. Pak se jenom podívám na svou brož a povzdechnu si. Mám spoustu otázek a většina z nich je stejně dost možná spíš k Bohu. Naliju si ještě jeden pohár, do kterého chvilku jen tak tupě čumím. "Pojďme prostě na oslavu najít nějaký templářský brloh a vypálit ho! Není přece lepší oslavy povýšení, než starého dobrého násilí na Templářích!" Zvednu oči od vína, jako honící pes, který zvětřil. "Možná bych mohla tu pom-" Cazzo, Alessandro!!! "Možná bych mohla být KU POMOCI!" Jo, tohle jsem přesně chtěla říct. Nic o pomstě, odložené na zítra, nebo tak něco! "Pojďme těm deckám názorně ukázat, jak se to dělá." NÁ-SI-Lí! NÁ-SI-LÍ!!! | ||
| |||
| Victoria Agli Assassini Na debilní vtípky od Claudia nereaguju. Je to holt Né a oni se tak chovají, co se dá dělat. Ale tak alespoň má díky tomu předpoklady uměl lézt po věcech. A je vlastně od něj hezký, že nás nenutí všechny žrát jenom dokola banány a kuřata. Když nás mistr Eizo povýší na mentory, zase neříkám nic. Přece jenom, potichu byl i původní iniciační rituál do řádu. Je i dobře, že u tohohle už probíhá hezky v klídečku a nemusíme zase skákat z věže, jako předtím. Dokonce jsem i slyšel, že v Říme chudáci skáčou z věže bomby do vody, místo do sena jako slušní a civilizovaní lidé. Když se vše zase uklidní a spokojeně sedíme u VIP stolu pro mentory, proč jsme sakra doteď měli mentorský stůl, rozhodnu se rozvířit vody a obstarat nám nějakou zábavu: "Pojďme prostě na oslavu najít nějaký templářský brloh a vypálit ho! Není přece lepší oslavy povýšení, než starého dobrého násilí na Templářích!" | ||
| |||
 | Umřela jsem tak 10x!!!
Claudio se uchechtl a pokračoval ve svém ovínění.
Mezitím, co se jídelna naplnila tak, že už to vypadalo na plnou přítomnost všech asasínů, se postavil Ezio. Stačil jen pohyb, aby se jídelna uklidnila a všechny pohledy se nasměřovaly jeho směrem. Daria si poposedla, aby lépe viděla a napjatě čekala, co se bude dít. Claudio se opřel o stůl zády a v rukou stále držel pohár s vínem. „Snad ten proslov bude stát za to,“poznamenal a usrkl vína.
Ezio mlčel. Zdálo se, že o něčem přemýšlí a musela jej Claudia trknout loktem, aby vůbec začal. Nadechl se. „Všichni víte, že nejsem na extra proslovy,“ začal, aby trochu uvolnil napětí. Chvílemi se zdálo, že nikdo nedýchá. „Do pár členů jsme se rozrostli v dost slušnou základnu a neustále rosteme. Díky vám děláme obyvatele Benátek a okolí spokojenějšími, a hlavně se můžou díky nám cítit i bezpečněji, protože z nás má místní smetánka strach. Stráže si už tolik nedovolujou a spíš neuposlechnou příkaz svého pána, než aby měli co dělat s námi,“ napnul pyšně hruď.
„Od doby, co byla tato základna založena, získala nejednoho zkušeného asasína a je mi ctí nyní některé z vás jmenovat do stavu mentora, protože nadešel čas, abych svěřil Benátky do vašich schopných rukou,“ jeho pohled padl na stůl, kde seděla Alessandra s Bastianem, Claudiem a Dariou. Jídelnou to zašumělo. „Víte, o kom mluvím,“mrkl vaším směrem a pokynul, abyste se postavili a přišli blíž. Claudia mezitím oběhla stůl, v ruce měla brože mentorů. Ona sama také měla jednu připnutou. Stejnou měl i Ezio. Do akce ji nenosil, ale v tuhle chvíli ji měl.
„Alessandro, Bastiano, Claudio a Dario,“vyjmenoval vás postupně. „Za své činy a dlouholetou službu asasinskému řádu vám uděluji titul mentora.“ Claudia každému s vás brož připnula na hruď. „Je čas, abyste se sami ujmuli nejenom řemesla plnění misí, ale také vůdčích rolí a dále se starali o Benátky. Dokázali jste svými schopnostmi, že vás již nemohu ničemu víc naučit a je načase, abyste své schopnosti předávali dalším.“
Jídelnou se roznesl potlesk. Následoval i přípitek, a nakonec jste usedli k mentorskému stolu spolu s Eziem a Claudiem. Mezitím, co se opět jídelnou rozproudil hovor, obrátil se Ezio ještě na vás. „Nenechávám vás tady s holýma rukama. Claudia se ochotně nabídla, že vám pomůže. Ve společenské místnosti jsem nechal zprávy o misích, a předpokládám, že budou přibývat nové. Byl bych rád, abyste časem začali přesouvat mise na učně, případně jim asistovali. Vím, že ne všichni máte dovednost učit,“ jeho pohled padl na Alessandru. Šibalsky mrkl. „Časem se to poddá. Proto tu zůstává Claudia. Ta učení miluje, že, sestřičko?“ „Já? A na to si jak přišel?“ odfrkla Claudia, ale očima se smála. „Vedení na mě neházejte. Já budu ta, co stojí za tím vším papírováním.“ Daria trochu zklamaně vydechla. „Podělím se,“ zazubila se Claudia. | ||
| |||
| A co má teda Kakashi pod maskou? Rýpanec mě nechává chladnou. Ať slyší v tomhletom bordelu kdykoliv cokoliv, já to fakt nejspíš nebudu. Jestli si myslí že mě tímhle nějak rozhodí, tak je na omylu. Do poháru si naliju vodu. Začínat den vínem? To si nechávám na první týden v Únoru. A už se na svých kontinuálních deset dní v lihu těším, i když budou skoro zas až za rok. "Mezi námi, do toho ti samozřejmě nic není, Claudio." | ||
| |||
| Čeká mě velká bitva!
Daria nebyla zjevně spokojena s odpovědí, ale pak se lehce napřímila, když začalo celé divadlo s Bastianem. Ona to samozřejmě netušila a Claudio jen uznale pískl. Nejraději by mu dala facku. Usoudila, že pokračovat v jídle je v tuhle chvíli nejvíce bezpečné.
Jídlo ještě nějaké zbývalo, ale bylo to naknap. Ještě chvíli, a Bastiano by byl o hladu.
„Normálně jdete slyšet,“ rýpnul si Claudio do Alessandry. Usmyslel si, že nezůstane pozadu s rýpáním. Tak nějak normální ráno. „Víš aspoň, co má Bastiano pod maskou nebo si ji nesedává ani v posteli?“ bylo zjevné, že je zvědný, zda si ji někdy sundává. | ||
| |||
| a teď, Claudio, ty černej kokote, přemýšlej dvakrát tolik! Možná jsem to nemusela zahrát úplně přesvědčivě. Jenže situace mi nahrála do karet a ten malý hajzlík chvilku po tom, co jsem to dořekla, přišel. Výborně. Pokud mi to totiž doteď Claudio nesežral, tak teď si to pěkně pozichruju. "Jen malý moment, hned se vrátím." Špitnu, zvednu se a přejdu k Bastianově židli zezadu. Na malou chvilku ho obejmu a políbím zboku na tvář. "Úplně jsem ti zapomněla poděkovat, bylo to krásný." Řeknu tiše ale dost nahlas na to, aby to především Claudio slyšel. Jsem. Hroznej. Člověk. Jsem. Noaco. Nechám je všechny přemýšlet, jdu si pro vejce a kus pečiva a vrátím se na svoje původní místo s jídlem. | ||
| |||
| Dobré ráno Veneciáne Je skvělé se probudit do čisté postele, krásně vypucovaný. Proberu se, protáhnu, obléknu a vyrazím na ranní snídani. "Dobrá ráno vespolek!" Pronesu ke všem a jdu si sehnat svůj kus žvance a místa k sezení, když vidím, že jdu jako jeden z posledních. | ||