Andor.cz - Dračí doupě online

Vzkaz do zlatých rukou

Daria pozvedla obočí, když se jí v rukou objevil malý lísteček. Jako správný asasín dělala, že nic v rukách nemá. Text rychle přelétla očima a nad hlavou jí zůstal viset otazník. Držela se silou vůle, aby se nepodívala na Alessandru a šeptem neřekla: „Cosa dovrebbe essere?“

Papírek kvapem schovala, aby si ho nikdo nevšiml a pustila se do jídla.

Výhodou takových jídelen je také to, že už na stole leží mísy a tácy s jídlem. Nevýhodou je, že pokud dojdete pozdě, tak většinou je všechno snězené a nezbývá nic jiného, než si počkat do oběda nebo jít škemrat do kuchyně. Zatím větší úspěšnost mají kurtizány.

Claudio se odtrhl od skupinky noviců a šel si sednou k Darii a Alessandře. Přitom natáhl vůni, která z asasínky vanula. „Náruživá noc?“ zeptal se jako by nic a obkročmo si sedl na lavici. Přitáhl k sobě pohár, dolil si do něj víno se džbánu a spokojeně usrkl. Trochu skrčil nos, jak bylo váno kyselé. To lepší se podávalo hostům v bordelu, a navíc Ezio nechtěl, aby se asasíni zrubali do němoty.

„Pěkně voníš,“ dodala Daria a zjevně se rozhodla svoje zlaté ruce ignorovat. „Tak by mě zajímala jedna věc. To s tím odchodem to Ezio myslí vážně?“

Jarní ráno je přece moudřejší večera

Asasínký úkryt byl rozlehlý, ač se tak nezdálo. Jednu část tvořil bordel, jak bylo vidno i zvenčí. Nad bordelem byla společenská místnost a nad ní ještě jedno patro, kde se mohli ubytovat, jak se to dnes říká, ti s vyšší šarží?

Pak museli někde spát novicové, hosté, někde se museli koupat, jíst, trénovat. Hlavně aby to nebylo na očích širé veřejnosti. Kouzlo benátských budov bylo to, že většina z nich byla propojena a pokud nebyla, tak se tam ta díra prostě udělala. Pokud někomu spadl barák na hlavu, tak to bylo jen jeho vinou.

Podobné rozvržení měl i asasincký úkryt. V Benátkách jste nemohli kopat dolů, tak jste alespoň kopali do boku. Naštěstí Ezio měl známosti i mezi architekty, a tak nikdo nebyl pohřben pod sutí. Maximálně byl z neznámého důvodu vystěhován, protože proč ne.

A tak se do úkrytu vlezla jídelna, další prostory pro spaní (spoustu postelí a žádné soukromí), tréninková místnost (tu umístili nejblíže ke střeše, aby rovnou mohli cvičit i na ni), knihovnička a našla se i pracovna, kdyby měl někdo chuť si zavařit mozkové buňky.

Daria vylezla ze svého pokoje, ruce norně potřísněné od kalamáře a netvářila se zrovna nadšeně. Jako jedná z mála (včetně Alessandry, Claudia a Bastiana) měla pokoj nad bordelem a nechala si v něm zařídit menší pracovnu. Šla si ruce umýt do koupelnu. Sice na pokoji každý měl lavor s vodou, ale jelikož její podlaha se leskla vlhkostí, zdálo se, že měla asi dobré ráno.

Claudio už dávno seděl v jídelně a bavil skupinku noviců svými příběhy, které si dokonale přikrášlil, aby v nich vypadal co nejvíc super.

I Ezio byl v jídelně. Seděl u stolu, která stál na menším stupínku v čele místnosti a vedle něho se hihňala Claudia. Něco mu říkala a smála se vlastnímu vtipu. Její bratr měl zvednutý koutek. Šlo na mě vidět, že je nedočkavý. Nicméně nemohl odejít jenom tak. Potřeboval všem říct, kdo to tu bude mít na povel a za kým se mají primárně obracet. Potřeboval nastolit atmosféru, aby si všichni mysleli, že už se nevrátí. Taková zkouška ohněm.

„Co se ti stalo?“ Claudio se neudržel, když uviděl Dariu, jak vstoupila do jídelny s rukama se zlata a stále prosvítajícími šmouhami od inkoustu z kalamáře.

„Sklapni!“ sykla, ale už se na ní upíraly pohledy z celé jídelny. Měla jsem si vzít rukavice, pomyslela si, ale pak by si stejně dělal prdel, proč je mám. Obhájila se a co nejrychleji si šla sednout, aby ruce skryla do záhybů oblečení.