Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | Otázka je, kolik je na našem patře koupelen? "A víš co, i tys někdy nějak začínala. To k tomu patří, my tu nebudeme na věky." Nojo, nojo, jenomže když jsem začínala, tak bych já byla ta, kdo v začátku chcípne a někdo jinej by byl ten, koho to bude pronásledovat bůhví jak dlouho v jeho hlavě. Teď to bude naopak, co na tom prostě nechápeš! Nic na to neřeknu, nemá to smysl. Někdo tady ostatně musí mít ten ušlechtilý sen o konání velkých věcí pro... Společnost, asi. A ono je to jedno, stejně v tomhle asi nemám na výběr. Neutečeme tomu. Ezio se prostě rozhodl, že to tady jednou povedeme. Třeba mi to nepůjde a budu mít navěky klid. Skončím na nějaké nižší pozici v řádu, jako moje matka a... JÁ KURVA NEBUDU JAKO MOJE NESCHOPNÁ MATKA! TO RADŠI BUDU UČIT NOVICE! Tak. Tohle bych si měla připomínat od zítřka. Každej. Zasranej. Den. Navždycky. "Nemusíš to jméno komolit, není tady aby z toho chytil záchvat." Poznamenám. "Nene, to je dobrý. Nějak se s tím prostě asi poperu." Sama. Jako ostatně vždycky. "Běž do vany, až si vyčistím tady ten humus," prsty přejedu přes rozmatlanou krev na zbroji, "tak tě odtama vyhodím, protože se taky potřebuju dost akutně umýt." | ||
| |||
 | Nic není přesvědčivé, vše je přesvědčíno "No, i to je možnost. Holub snad furt lítají, i když mistr Eizo bude pryč. A víš co, i tys někdy nějak začínala. To k tomu patří, my tu nebudeme na věky. No, chceš mi ještě něco?" a poklepu si rukou na brašnu. "Mám tu totiž jedno červený zlobidlo, co potřebuje uklidit a docela se těším na vanu." | ||
| |||
| Jo? A to jsi zněl dost přesvědčeně! Sloužit myšlenkám Bratrstva. Říct to takhle je vlastně hrozně jednoduché. Pro někoho, kdo si mohl vybrat. Já byla pro Bratrstvo předurčená původem dávno před svým narozením. A ostatně i kdybych nechtěla, nemám moc kam jinam jít. Ne, že by mi to teda jakkoliv vadilo. Být assassínem je pro mě synonymem jednoduchého života. Běž, kam se ti řekne, dělej tam, co se ti řekne, nestarej se o nic víc, pokud nechceš. Občas někomu zachraň prdel. Pokud máš dobrý tým, vyřeší za tebe ty ostatní, nepodstatné věci oni. Být mentorem, naopak, je synonymem pro otravnou práci, která mě z principu věci nikdy nebude bavit. Pro práci, při které budou umírat lidi, které znám jménem a potkávám u večeře. Položím svoji dlaň na hřbet jeho ruky na mém rameni a opětuju ten povzbudivý úsměv. Myslí to dobře, jen prostě dost věcí vidí úplně jinýma očima. "Nemusíme dělat nic." Naprosto nejdůležitější ujištění, které dostanu když je třeba. Tohle je myšlenka bratrstva, se kterou se dokážu plně ztotožnit. To taky asi plánuju. Nedělat nic. Někdy ty nejjednodušší cesty jsou ty nejlepší. "Moc si svoji iniciaci mezi novice nepamatuju, bylo mi tak deset a vzpomínky z tý doby mi plavou v krvi." Odpovím věčně a suše. Jako by na tom skoro ani nezáleželo, nebo jsem to úplně vytěsnila. "Jak moc musí být naše Bratrstvo silné? Zvládneme sami celé Benátky, nic se tady nikdy neděje. To není jako ten usmradlaný Řím, žebráci, svoloč a problémy na každém kroku." Repubblica superiore! Je možné, že se u toho zatvářím trošku opovržlivě a povýšenecky. Nebo možná trošku víc. Nebo hodně. Je ale zdravé, být patřičně hrdý na nejkrásnější město na světě, že ano? "Nejraději bych prostě prošla štos papírů s navrhovanými placenými kontrakty, vybrala si nějaký třeba ve Španělsku a zdejchla se tak na dva tři měsíce, ať tady nemusím řešit žádný sračky. Víš, že se mě novicové prý bojej?" Skoro to vypadá, jako by jim někdo vyprávěl nějaké SAMOZŘEJMĚ SMYŠLENÉ strašidelné historky... "Neumím si představit, že nějakého takového neumětela budeme muset tahat na nějakou práci sebou, vždycky jsme si vystačili sami." | ||
| |||
| I have no idea what im doing "Ne, nejsi špatný člověk, neboj Alessandro," řeknu a polácám ji po rameni. *pat pat* "Špatný člověk, by přece nesloužil myšlenkám Bratrstva, no ne?" Tak, to bychom snad měli. "Navíc, nemusíme dělat nic. Daria určitě něco vymyslí a nebo ve finále to bude řešit Claudie. Nějak to dopadne i bez nás, přeci jenom, v Římě mistr Eizo taky dokázal z ničeho vybudovat silné Bratrstvo. Lidi se vždycky nějak objeví, když je za co bojovat. Přeci jen," řeknu a usměju se na Alessandru, "Jsme se sem nějak dostali i my ne?" | ||
| |||
 | Eizo chce jen dovolenou
Ezio byl sám překvapen, že jej nikdo nezastavil hlasitým “Aspetta!” Nevyšel z budovy, jak by si někteří mohli myslet. Zamířil o patro výš, kde měl vlastní pokoj, ve kterém stála Claudia s rukama v bok a prohlížela si bratra nesmlouvavým pohledem.
“To je v tom takhle necháš?” zakroutila hlavou nevěřícně. “Od toho tu budeš ty, abys jim pomohla,” Ezio si sedl na postel a podíval se na sestru vyčítavým pohledem. “Doufal jsem, že se ukážeš.” “Však už jsi velký kluk,” odbyla ho Claudia a sedla si vedle něj. “Navíc sám víš jací jsou a ty nejsi o moc jiný,”ušklíbla se. “A za týden jsi zpátky, ne?” Ezio přikývl. “Zajímá mě, jak si povedou, když nebudou vědět, kdy se vrátím.” “Jestli to tu bude hořet, tak se nediv,” zasmála se Claudia.
Zpod dveří se linul kouř. S nejvyšší pravděpodobností z dýmovnice. “Však ti budou ještě chybět.” Ezio se ušklíbl a na chvíli se natáhl, než bude spřádat plány, ci se svým volným časem udělá. | ||
| |||
| Až přijde slečna Auditore, tak Ejza nenechá odjet na tu dovču Jak vidím, kam sahá, tak udělám jedinou logickou věc. Nadechnu se a zadržím dech. Mám sto chutí se smíchy potrhat, ale prostě nedýchám a nechám se bez odporu stáhnout pryč. Až když jsme ve vedlejší místnosti, vytrhnu se zabouchnu za námi dveře a raději je zavřu na petlici, protože nepotřebuju aby nám přišla spílat naše náhradní matka Daria. Pak už neudržím vážnou tvář a s trhavým nádechem se rozchechtám. "Ty jsi normální idiot." Vykašlu ze sebe zatímco si utírám slzy. "Měl to být vážný a pochmurný rozhovor, ale já prostě po tomhle nemůžu." Moc nevím, jak dát najevo že jsem ještě před minutou nebyla daleko od kompletního nervového zhroucení, možná včetně i trapnejch slziček. Tak to vezmeme z jiného konce, dobře. "Jakej je plán? Co budeme dělat, až tady na to od zítra budeme sami?" Smích mě trochu přejde, když si na to vzpomenu. Už to nejsou jen bomby, srandičky a prdelení. "Já nemůžu nikoho nic učit, jsem hroznej mentor a ještě horší člověk." | ||
| |||
| Smoke on the watter "Ale... ale... rajčata se přece nejí, proč je mám dát do kuchyně..." řeknu zmateně a polohlasně za mistrem, když se ráčí odporoučet. Vyslechnu Allesandru a dostanu nápad. "Mám čas, ale ještě je třeba vykonat něco asasínského!" Hue heheheheh hue budu za pána vtipů Jednou rukou chytnu Allesandru za předloktí "Koukej, hehe" a druhou vytáhnu z brašny na opasku kouřovou bombou. "Takhle se nepozorovaně odchází!" A hodím bombu doprostřed místnosti. "Teda, bez *kuck* křičení je to *kuck* ještě nenápadnější! *kuckykuck*" A táhnu Allesandru za ruku do vedlejší místnosti si vyslechnout, cože to chtěla probrat. | ||
| |||
| Cože on prchá? Šokovaně sleduju, jak maestro zbabělecky vyklízí pole, aniž by nám řekl cokoliv dalšího. Vypadá pěkně napruženě, to se mu popravdě úplně nepodobá. V lepších dnech by se celé vzniklé situaci spíše tiše zasmál. Zajímalo by mě jaký těžký úkol má před sebou, když okolo toho dělá takové tajemství a cavyky a ještě je evidentně pěkně nervózní. A dobře mu tak. Mohl nás vzít sebou a měl by duši v peří. Jsme možná na první pohled banda kreténů, ale problémy na misi umíme vždycky profesionálně vyřešit. "Zapomněl za sebou hodit bombu, když chce takhle nepozorovaně zdrhnout." Zašeptám Bastianovi u ucha. Když už mluvíme o zdrhnutí, je tady ta situace ze které bych nejraději zdrhla já. Nechci řešit akolyty, stačí mi ti, které už tady máme. Respektive zodpovědnost za ně. "Máš chvilku, než se půjdeš umýt?" Teda předpokládám, že hodlá zamířit do koupelny. Pro jeho vlastní dobro. | ||
| |||
| Bobule je žhavé téma
Ezio už nedokázal skrýt zakoulení očima. V hloubi jeho mysli se mu děl zcela jiný rozhovor: “A jseš si jistý, aby to tu vedli tihle čtyři?” začal skeptický Ezio. “Dyť se nedomluví ani mezi sebou. A ještě chcou nějakou pochvalu za bobuli, které máme plný koš v kuchyni.” “Já bych odporoval” vložil se do toho uvažující Ezio, “ta BOBULE, teda rajče, je vskutku dobrým platidlem. Jak to nikdo nezná, tak to je kvalitní zboží.” “Dyť tu rajčata máme. Jen nejsou no… červená, no,” ohradil se skeptický Ezio.
Ezio viditelně vzdychl. Už se začínal těšit, jak si sbalí svoje věci a vyrazí na dlouho očekávanou dovolenou. Od prvního dne, kdy na sebe navlékl asasínskou róbu, neměl chvíli klidu. “Quindi calmiamoci, ok?” pokusil se všechny zarazit, včetně Eziů ve své hlavě, aby dostal prostor. “Buon lavoro, Bastiano, a přidej rajče do koše v kuchyni,” narovnal se, upravil si lem rukávu. “Svěřuji vám nelehký úkol, ale věřím, že se mu postavíte čelem. Čiňte, ať je na Vás Bratrstvo pyšné.” Po těchto slovech se rychle rozešel ke schodišti s doufáním, že jej už nikdo nezastaví. | ||
| |||
| tak jako moment "Drž hubu, Claudio, mistr chtěl mluvit. Je to od tebe hrozně neuctivý, ho nepustit ke slovu." Seštěkám ho, zatímco si myslím něco o absolutních přestárlých prasácích. Nikdo nepotřebuje slyšet, jak starý lidi, jako on, souložej, koho to zajímá. Pak se otočím zpátky na Ezia a čekám na to vyjádření o té bobuli. | ||