Andor.cz - Dračí doupě online

Hm, budeme muset našeho PJ po těch nadpisech KULTURNĚ DOVZDĚLAT!

"Cože? Já ale chci sníst dort a zároveň mít dort!" vykulím nevěřícně oči. "Jako jestli jedinej přínos Koperníka bylo, že mi zakazuje mít dva až tři dorty, když je chci, tak jsme ho možná měli nechat chcípnout, jak čokla," uchechtnu se. To já jsem nejvtipnější člověk v této místnosti. V každé místnosti, když na to přijde.
"A nemůžeme prostě běhat po Benátkách a střílet ma veřejnosti do lidí, ty magore. To bychom byli velmi nepopulární mezi civilním obyvatelstvem. Nemůžeme si dovolit proti sobě poštvat celé město, lasice. Je nás kolik, deset? A z toho většina děcka. Za chvíli budeme bojovat s celým podsvětím, kdo se nepřidá na naši stranu, bude náš nepřítel. Beru to, jdu do toho. Ale! Bylo by lepší, kdybychom běžným lidem byli nadále tak nějak jedno. A to nebudeme, když se bude na ulicích za bílýho dne střílet."

Taky znám Srbskou písničku o Schumacherovi! Přijede taky?

"Ale tak to přece není to samý!"
Ohradím se na tu teatrálnost.
"Samozřejmě, že chci nechat všem jasnej vzkaz. Ale takovej, kterej by pokud možno městská stráž smetla ze stolu, jako poloběžnej bordel podsvětí, doslova pár mrtvejch nepohodlnejch lidí a nezburcovalo to celý město na nohy, jako když podpálíš barák, nebo vybiješ barák plný žoldáků. Když ji zabijeme úplně anonymně, tak kdo si ten vzkaz přebere? Jako berme to, že ji odstraníme samotnou, někde na ulici, poměrně elegantně. Jsem přístupná to udělat - i když si myslím že skrytá čepel s jedem je spíše něco, do čeho by šel maestro, kdyby to dělal sám. Jak ale dáš všem vědět, že chcípla, protože brala Templářský kšefty a ne proto, že někomu blbýmu dlužila prachy?"

"Plné. Ruce. Práce. Haha. "
Zasměju se s ním.
"Tak změna k lepšímu, co si budem, většinou má plné ruce práce úplně jinak!"
Taky naznačím něco rukou. A není to veslování, je to vlastně pěkně obscénní!

O tom druhým ted doslova mluvíme.

"Tak, na jednu stranu nechceš teatrálnost a na druhou ji zase chceš, tak já ti nevím ženo, rozmysli se. Tohle je přece úplně jako z učebnice - přijdeme, zabijeme, odejdeme. Přesně jak by si to Ezio přál. Pffff, jako duchové se zjevíme a stejně zmizíme. Ale jako je to možná teď uspěchaná hudba budoucnosti. Uvidíme i co nám přinesou za zprávy Salvio s Dariou a nezapomeňme na Claudia. Ten má teď určitě plné ruce práce. Chápeš?" a udělám nasucho rukama pohyby, jakože vesluju, "Plné. Ruce. Práce. Haha. "

Jsem mistr vtipů, když mám den.

"No, ale když nad tím přemýšlím. Takhle bysme mohli zkusit vyřešit všechny naše problémy, co v Benátkách máme. Bum, bum, prásk a bude klid. Alespoň na čas. Věda je skvělá věc ti povím. Byť chápu, že ty to tak asi z praktických důvodů úplně nevidíš. "

Já znám jen toho z tý Srbský písničky XDDD

"No, dneska to bylo za světla, ale dost ráno na to, aby náhodní kolemjdoucí spali," podotknu. Protože sakra, kdybychom nebyli na misi, tak i my spíme ještě teď konkrétně v tuto hodinu!
"A nikdo by se nedivil, kam zmizela, to, že někoho zabiješ v noci, ještě neznamená, že jeho tělo nemůžeš vyvěsit teatrálně z okna a na fasádu barvou napsat nějaký dojemný hovno o zradě a službě zlu. Nebo takovýho něco. Ale nemyslím si, že je dobrý nápad jít vypálit nějaký žoldáky kdekoliv ve městě, Pitigliana z toho trefí šlak a pokud to přežije, tak první, komu si bude stěžovat je jeden chlápek, který s ním docela nedávno domluvil příměří a který se za nás zaručil," významně poklepu nehtem ukazováčku na hřbet té knihy, kterou zrovna četl, aby bylo jasné o kom mluvím - i když to stoprocentně ví, byl u toho.

"No a pak je tu varianta tři," zopakuji po něm. "Moc se mi nelíbí myšlenka na to, že na ulici plný lidí někoho zastřelíš a budeš muset utéct a nenechat se zabít." přiznám. "Zároveň - jako ano, pravděpodobně to zvládneme společně my dva udělat, v zásadě na tom nic moc není. Ale chybí tam ta zpráva, kterou chceš všem poslat. Takhle ji prostě odděláme, no. A co jako. Chybí tam to pověšení za nohy hlavou dolů na vlastních střevech a nápis na zdi, takový ty věci, který každýmu řeknou, že silnější pes mrdá."

Tak nám zabili Al Caponeho. – Kterýho, paní Müllerová? Já znám dva.

"Ale zabíjeli jsme už hromadu lidí i za světla. Třeba i dneska, že jo. Ta správná zpráva pro všechny by to bylo přes den, než že prostě pak budou lidi řešit, proč Alessii dva dny nikdo neviděl. Za dne to bude posílat jasnější zprávu. Ale v pořádku, můžeme to udělat i v noci, ale to jsou další proměnné, protože budeme muset řešit kde spí a tak. A to potrvá nějaký čas. Sice máš pravdu, že doteď sní nebyl problém, ale kdo ví, jestli nezásobuje templáře nějakými postradatelnými dementy s mečem už delší dobu či jestli nemá něco dalšího v plánu. Jak vidíš, problémy se nám tu furt kupí jeden přes druhého a musíme je řešit rychleji, pokud si chceme někdy odpočinout. A jak jsi sama podotkla, naši učni se zatím nepředvedli jako super samostatní."

Bohužel no. Když nezvládají ani základní pokyny jako stůj či seď na střeše a střílej z kuše či házej nože, je to blbý. To pak jeden fakt neví, co od nich čekat.

"Jako, je tu ještě varianta tři," a usměji se, "která je vlastně i super elegantní a stoprocentně anonymní. Počkáme si na Alessii někde na ulici a bud ji zastřelíme ze střechy a nebo úplně nejvíc asasínsky k ní přijdu v převleku a prostě ji zastřelím pistolí. Bum, nikdo nebude vědět co se děje, kdo to byl a já budu vcuku letu pryč. U toho se prakticky nemá co pokazit, když mě budeš z pozdálí jistit. Perfektní plán, protože je super jednoduchý. Nemá se co pokazit. Co myslíš? Na capoňáckou základnu můžeme přijít stejně tak dobře i později a pokud by nový vedoucí nebyl ochotný, můžeme to zopakovat či se vrátit k více konvenčnímu a zdlouhavějšímu postupu."

Tvl tak jak je to s těmi kníry teda?

"Nenechám si narůst knír, abych se furt líbil svému amantovi, hahaha."
Pobaveně mu šťouchnu hřbetem pěsti do ramene a zakřením se. No, když jsme u ramen, obvaz od krve jsem si sice shodila a vyhodila cestou, ale možná bych si tu zasychající ránu měla umýt, než se mi do ní dostane nějaký bordel. Mimoděk se na strup, který se na ni tvoří, podívám a odolávám pokušení se v tom začít drbat. Košile zničená, kabát snad půjde teda zašít, nebo se přes to našije nějaký nový prýmek. Ale stejně to trochu nasere.
Templáři posraný, proto nemůžeme mít hezký věci!

Bastiano změní téma, takže ho nechám doříct, co má na srdci a poslouchám, zatímco se přeci jen prstem začnu dloubat na kraji ranky.
"Hm, takže souhlasíš s tím, že by bylo dobrý ji zabít? Doufala jsem, že to tak bude."
začnu a převaluju si jeho slova v hlavě.
"Navzdory tomu, že nejsem zrovna nejnenápadnější z nás, respektive to mám často spíš solidně na háku, nemyslím si, že zabíjet ji za denního světla po obědě je nejlepší nápad na světě. Vždycky jsme pracovali v noci. Pokračovala bych v tom," pokrčení rameny.

"Nicméně, Capone tady byla už dlouho, sere nás odteď a pokud tady bude dejchat náš vzduch ještě pár dní navíc, nic zásadního to nezmění. Zmapovala bych terén, šla na to náměstí, sbalila toho jejího náboráře, vyslechla ho a zabila. Třeba nám řekne něco, co se nám bude hodit předtím nebo potom, co ji odstraníme. Kdo je její zástupce, eheh, NÁSTUPCE, jen o tom ještě čubka neví, jestli se s ním bude možné domluvit. A tak. Můžeme taky minimalizovat riziko, když zjistíme, jak to vypadá v její základně. Můžeme nechat jakože naverbovat Alessia, aby nám donesl informace. Je to takovej hromotluk, určitě by ho vzali. Ale zatím reálně nemám žádný důkaz jeho schopností, takže taky může takhe skončit vykuchanej a visící z okna její pracovny on, no. Dneska jsem mu dala vrhací nože, ať je nahází do toho mlátícího se davu a asi je dost blbej na to, aby nepochopil, co má dělat, protože jenom tupě čuměl, jak já zabíjím Templáře, místo aby se věnoval práci, kterou dostal, takže mě úplně nepřesvědčil." otráveně protočím očima.

No tak jsem si omylem smazala celý post, co jsem psala tři čtvrtě hodiny místo svých obvyklých deseti minut, takže se omlouvám, že tuten asi nebude dosahovat takových kvalit

"Vynášet takové soudy ti nepřísluší a je to špatné. Jsi zlá a zlobivá holka..."
Hehe, jak je z toho vypruzelej, že jsem si dovolila říct něco proti jeho životnímu vzoru! Dokonce mě za to míní potrestat tím, že mi nebude předčítat! Ale tak jako jak k tomu já přijdu? Já za to snad můžu? Já si reálně říkala, že bychom si to spolu mohli třeba přečíst, že by mu tenhle způsob mrhání volným časem mohl upřímně třeba udělat radost! No nic, prý aspoň závěr. To přesně vypovídá o kvalitě díla, když člověku stačí začátek a konec a může to hodit případně do krbu. Hehe, Bastiano, hehe.

Nic neříkám, i když jsem se už už nadechovala, že odpovím, protože začne hned číst. Tak mu jenom seberu polštář a pohodlně se na něj uprdelím, zatímco poslouchám ten Římskej klenot vzdělání. Niccolò Machiavelli, perla Říma.
Hází se tu sviním, zrovna teď.

"... ostatních oblastech našeho života."

To je jako celý? Co se tím kurva snažil vlastně říct? O čem to bylo a proč? Jediné, co si z toho odnáším je vědomí, že někteří lidi mají prostě fakt evidentně hromadu volného času a tak si svoje bídný dny krátí tím, že na papír zběsile sepisují jakékoliv myšlenkový průjmy, co je napadnou! Tak jako prve je to fuk, vojáci jsou hovada, sprostý a kníratý a pak na konci knihy, je to zas, že lidi jsou změkčilí a každej jim vykrade pokladnici, nebo co vlastně. Tak jako doufal, že než se člověk prokouše od začátku do konce, tak na ten začátek asi zapomene, nebo co? No možná dobře, že jsme četli jen úvod a konec, protože pokud střed neskrývá nějaký poklad, tak je to k uzoufání špatný. Já samozřejmě uznávám, že ten prostředek může být nějak lepší, u foccacci je taky nejlepší prostředek. Ale nechci se na to nahlas raději zeptat a už vůbec to nechci srovnávat s chlebem před Bastianem, nebo mu rupne cévka a pak mu vyteče z toho mozek nosem. A to se rozhodně může stát, maestro Ezio, jehož slovu tedy věřím víc, než tadytěm žblemcům z knihy, říkal, že lidem může vytýct mozek z hlavy nosem!

"Bylo to moc pěkné. Hezky jsi to četl."
Když už nic, tak má aspoň poslouchatelný přednes. Člověk by se zavrtal do peřin a poslouchal ho, až by usnul... A v případě literatury tohohle typu by reálně stejně o nic moc nepřišel.
"A samozřejmě se ti moc omlouvám, že jsem takhle urazila tvého někdejšího amanta. Nechtěla jsem se tě tím pračůrákem dotknout."
NA-ROZ-DÍL OD MA-CHI-A-VE-LLI-HO!!! Ten se tě určitě beztak někdy někde dotknul svým... Hehe hehe, Bastiano, hehe!
"Věřím, že tě i tak má pořád rád. Dokud si teda nenecháš narůst knír. Tak nějak jsem pochytila, že se Niccolo knírů asi bojí, nebo co, tak by to možná ochladlo ten krásnej vztah mezi vámi dvěma. Knírů a sprosťáren, to druhý teda trošičku zpětně vysvětluje, proč ze mě nikdy nebyl zrovna nadšenej. Haha. Pračůrák. Haha. To slovo mě naučil kdysi Bartolomeo. Mimochodem, ten má taky knír."

Jakože, nemůžu mu to mít za zlý, každej máme něco svýho, čím trávíme čas, abychom nemuseli místo toho medej bože dělat něco užitečného. Machiavelli píše knížky, jako je todle. Bastiano to čte. Asi to ze svýho pohledu vyhráli oba, no ne?