Andor.cz - Dračí doupě online

Já teď ŘEKNU TU VĚTU!!!

"Co to meleš, ty vořechu?" zasměju se nahlas myšlence na dřepování a na to, že jsem si přišla zacvičit.
Hovno a ne zacvičit jsem si přišla, musíme probrat strategii a další postup ve všech rozpracovaných misích. Protože nám jich docela přisypává a každá, kterou uzavřeme, otevře další.

Ale tak možná máme chvilku nazbyt. Hodím na zem svrchní kabát pracovního oděvu, ať mu nezamarasím postel a nacvičeným pohybem si sundám boty. Pak si sednu na kraj postele a složím nohy pod sebe.
"Ukaž jakou kravinu tu čteš." položím rozevřenou dlaň na papír, ať knížku nezavře ani nelistuje.

'Mnohým se zdá...
******
... vytřískat pro sebe tolik, aby jim to na zbytek života
stačilo'

"Ježíši, to je ale pračurák, ten Machiavelli," zasměju se, když ten kus dočtu. "Ale do očí bych mu to samozřejmě neřekla, se ho odjakživa trochu bojím. Vždycky na mě tak nějak čuměl, jako by mě v kuse hodnotil a nemohl se rozhodnout, jestli se mu líbí, co vidí. Prostě si myslím, že mě nemá rád."

Ukážu prstem na slovo. "Stačilo."
"Skončila jsem tady, dál mi to ale budeš číst nahlas, ne? Knírem, nadávkami a kletbami chtějí budit hrůzu. Kurva jak k tomu přijdu já, co knír nemá. A pak třeba Camarata má knír všech knírů a jako myšlenka, že by ve mně vyvolával strach, mě docela baví."
Jak jsem úplně diskuzí porozborovala, co jsme zrovna přečetli, žejo!

WTF Alessandro

'Válka demoralizuje, a proto republiky či království nikdy nedovolily, aby
si jejich občané udělali z válek řemeslo a živili se jím. Což může zůstat počestným
občanem ten, kdo se v poli musí proměnit v proradnou šelmu a šejdíře, aby uhájil
holý život? Navíc, jak se touto profesí uživit v míru? Lidé, kteří se životu
vojenskému navždy upíšou, si buď počínají, jako by válka trvala pořád, anebo se
snaží z období válečného vytřískat pro sebe tolik, aby jim to na zbytek života
stačilo'

Z mého čtení mě vytrhne Alessandra, která dlouze stojí ve dveřích a jen na mě mlčky zírá.

Ehm. Je docela neslušné k někomu vtrhnout a jen na něj blbě civět. "Ty... si čteš?" To jest... vskutku kvalitní otázka, hodná Sokrata. Vidím ho před sebou, jak diskutuje s Protágorem. 'Ty si čteš? Napadlo mě to, protože koukáš do knihy... No nic, je jedno, takže poslouchej ty sofistický hovno' Úplně jako Alessandra.

"Ne, moje milá. Copak nevidíš, že tu dělám dřepy? Dřepuji tu s Machiavelim," a poklepu si rukou na hlavu, "jen neposiluji svoje stehna, ale mysl, jak Niccolo zamýšlel pro Lorenza Filippa Strozziho, patricije florentského. Snažím se rozehřát, protože vím, že i ty jsi sem dnes přišla... řekněme zacvičit. No ne?" a šibalsky mrknu.

Občas je i ve mě trocha Sokrata!

WTF Bastiano?

Nebudu lhát. Jsem podlý člověk, takže chviličku i uvažuju nad tím, že bych nabrala na talíř to nejmastnější, co najdu a od všeho trochu a zasypu to sejrem a zaliju hořčicovou omáčkou a půjdu si to sežrat nahoru, abych Bastianovi připomněla, že je mu beztak kokotno jak psovi. Ale v hloubi duše jsem vlastně hodná holka a taky mimochodem nechci, aby bylo blbě mi, takže se spokojím s tím, že cestou pozdravím kuchaře a pár holek v kuchyni, mimochodem zmíním upřímnou radost nad tím že k obědu je mimo jiné i koroptev a vezmu si kus sýra a pečiva, který narychlo zbouchám hned na místě. Na srandičky bude čas jindy.
Pak najdu skleněný džbán, naberu do něj vodu, přiberu dvě sklenice a jdu nahoru.

Halapartnu zatím nechám opřenou o své dveře. Tady mi ji nikdo nesebere - a když jo, tak si to ten madkomrd pěkně schytá, než ji vrátí jejímu právoplatnýmu majiteli - což jsem od dnešního rána samozřejmě JÁ.

Zaklepu na dveře Bastianova pokoje, ale nezdržuju se nějakým čekáním na pokyn, ať vejdu. Prostě otevřu volnou rukou dveře a strčím do nich hlavu.
"Jsi tu?"
Neasi, kde by byl. Ale umění pokládat naprosto zbytečný otázky patří k běžné konverzaci dvou lidí, tak jsem se to naučila a tak to budu v životě aplikovat.
No, možná je načase se zeptat na druhou zbytečnou otázku a tou by bylo "TY SI ČTEŠ???"
Ale tak neasi, evidentně se prostě válí v posteli a čte si. Na to fakt máme totiž hromadu času teď. Takže se na todle nezeptám, řeknu úplně hned něco chytrýho a ironickýho, co ho naprosto odzbrojí řeknu třeba... Třeba... Kurvadrát, je to těžší vymyslet, než jsem čekala. Aby to bylo naprosto třeskutě vtipný.
"Vidím, že máš reporty z misí už dávno napsaný, seš rychlej, jako se vším, haha. A tím myslím i..." nah, trapnej vtip. To mi sedí spíš tak k němu. Ty moje jsou mnohem lepší. O dost. Tak třeba mu řeknu, hm...

"Ty... si čteš?"
Wow, Alessandro. Můj údiv nezná hranic. Ještě na něco evidentního se ho zeptej, do třetice!
Prostě jdu dovnitř a položím džbán i sklenice na stůl. Kde, já nevím, chybí třeba nějaké rozpracované papíry s plány, které by mi chtěl přednést, nebo, hm, reporty z misí.

Louis VuittonHAUHAU

"Huh," dostanu ze sebe jenom, když mi Alessandra vnutí svůj murder stick.

Sestro, proč najímáme nové lidi, když pak stejně mám dělat nosiče krámů. Chjo.

"Dám ti to před dveře, je to nejmenší." Teda, asi zároveň ta největší věc, co tak může sebou tahat.

A vydám se s halapartnou do pokojíčku.

***

Hmm. Tak toho Marka Aurelia či Senecu? Tedy, možná je to jedno. Stejně si myslím, že si nechce číst, ale spíše se chce protáhnout u rozcvičky. Ale co když ne? Co když touha po vědění předčila i její chtíč? Jeden nikdy neví. Co když si fakt chce rozšířit obzory? A nebo, že bych ji překvapil a přečetli se i Machiaveliho? Někde bych tu měl míst i podepsané vydání 'Úvahy o umění válečném', což si říkám, že je téma, které by ji mohlo asi i bavit víc. I když tam hodně nadává na Condottieri, což zase nevím, jestli by se jí nedotklo. Pfff. Ta žena je hrozně jednoduchá a zároveň komplikovaná. Jako všechny ženy. Achjo. Kašlu na to. Prostě se jí zeptám až přijde, co chce dělat.

A lehnu si do postele s Uměním válečným.

'Mnohým se zdá, že není nic protichůdnějšího a navzájem sobě vzdálenějšího než
život civilní a život vojenský. Proto také často ti, kdo se uchytí v námezdném
vojsku, nejenže okamžitě mění oblečení, ale zároveň s tím i zvyky, mravy, mluvu
tak, aby se od ostatních co nejvíc odlišili. Jsou zřejmě přesvědčeni, že se nehodí
zabíjet v obyčejných šatech a že civilní způsoby a oděv jsou znaky zženštilosti.
Dokonce se vzdávají i vyjadřování a chování civilistů. Knírem, nadávkami a
kletbami chtějí budit hrůzu. Tak to u nás chodí a považuje se za normální.'

Hehe. Koho mi to ten popis jen tak připomíná.

Tak to je fajn, že tam máš cestu, protože...

Blabla, není to vůbec zábava, zabíjet lidi.
Bastiano doslova včera ráno: "Ahahahaha, půjdeme povraždit nějaký Templáře, hehe, není lepší oslavy povýšení, než starý dobrý násilí!"
Bastiano včera večer, doslova tomu není ani dvanáct hodin: "Luco, nebul a zabíjej lidi, nic takovýho, jako nevinnej kolemjdoucí feťák, blijící z okna neexistuje, všichni, kdo nejsme my, jsou tak trochu Templář!"
Bastiano před půl hodinou: "Odpočívej v pokoji, haha, kuse hovna, haha. Teď žbluňkneš do vody a jaks nám byl k hovnu, co tu máme dál? Buongiorno, pane, žerete raději hovna z okapu a nebo pěkně začerstva, přímo ze střeva? Chichi, mám nahovno den, tohle by mi rozhodně spravilo můj den!"
Bastiano zrovna teď: "O můj bože, zrovna jsme se všichni rozněžnili nad jedním náhodným vořechem a zase existujou nevinní lidi, Alessandro, jak se můžeš smát tomu, žes povraždila DOSLOVA Templářský pěšáky, zatímco já střílel do hlav bývalý dělníky z koželužny, která donedávna zasírala naše krásný město smradem a odpadem ve vodě! Měla by ses za sebe stydět!" Hehe, hehe. He.
Bastiano. Hehe.

No, ale k věci. Těch blbů tam, je mi taky svým způsobem líto. Templářů ne. Hej, kdybychom ještě měli bulet, že určitě i tihle kluci vůbec nevědí, co vlastně dělaj, tak to můžeme rovnou zabalit, říct jim, kde jsme zakopali všechny artefakty k ovládnutí světa a odtáhnout v prdel.


"No, já bych si radši ani nic nedal. Jsem se trošku přežral té ranní svačinky. Ale běž se klidně najít, víš kde mě pak najít!"
Počkat, on to fakt VŠECKO SEŽRAL?
Hehe, Bastiano, hehe.
"Ah," přešlápnu z nohy na nohu. S tím jsem nepočítala, že nepůjde taky. A tak aspoň...
"To je pecka, aspoň se nebudu muset s tímhle tahat tam a zpátky!" se širokým úsměvem mu rvu halapartnu do rukou. "Vezmi mi to prosím nahoru, já si zajdu pro něco k jídlu a pak hned přijdu, zeptala bych se jestli chceš něco donést, ale pokud jsi zbouchal před misí sušené maso pro přibližně čtyři lidi, možná pět, protože můj odhad stojí za hovno, tak ti asi doporučím tak džbán s vodou, no."
Nebo kýbl, ale tak seš silnej kluk, to v sobě udržíš.

HAU HAU HUA

"No, k smíchu to moc nebylo," pronesu na Alessandřinu poznámku, "však tam pomřelo pár lidí, kteří dost možná ani nevěděli proč," a mávnu k Roccovi. "Což nevím, jestli tohle patří mezi definice zábavy, tak jak má podle naše kréda vypadat. Určitě bude stále platit Machiaveliho rčení o prostředcích a cíli, ale zábavu bych v tom nehledal..."

Zabíjet nevinné je prostě špané. Ne boj proti špatnému. Štěstí je sice volba, ale nejsem si úplně jistý, jestli si všichni ti chudáci co jsem dneska zastřelil reálně směli moct svůj osud vybrat. A mohl si vlastně dneska Rocco reálně vybrat, že s námi nepůjde? Když ho pak zabijou Templáři, stejně to bude naše vinna... 'A každý, kdo opusti bratry pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. Mnozí první budou poslední a poslední první.' řek kdysi náš pán. Stejně tak řekl, že jsme vzešli ze země, do které se na konec všichni vrátíme. Jak kdysi vykřikl Gaulský otrok k Césarovi během jeho triumfu, memento mori homo. Teď se radujeme nad mrtvými Temlpáři, ale aby se jednou zase neradovali nad námi.

Z mého denního snění mě vytrhne "Bych docela něco snědla."

"No, já bych si radši ani nic nedal. Jsem se trošku přežral té ranní svačinky. Ale běž se klidně najít, víš kde mě pak najít!" pronesu a sbalím si batůžek a jdu si do pokojíčku.

No, když nad tím přemýšlím, tak mi je vlastně docela blbě.

Tak jo, porada time.

"Nemyslím si, že nás někdo kdy chtěl v tomto zmást. K nám se ty informace v prvé řadě spíš ani neměly dostat. Kdyby jo, tak by s náma někdo počítal. Ale vypadali z toho všichni docela v prdeli, že jsme se do toho přimotali. Evidentně nás nikdo nečekal a ani čekat neměl. Mělo to zmást Fringgovy lidi. Ale když se dva perou, třetí se směje. A nevím, jak Lasice, ale já se při likvidaci Templářů docela nasmála." vnitřně tedy, na smích nahlas nebyl úplně čas.

"Ještě bych jich pár snesla, všichni pozdechali, než jsem si stihla vyzkoušet todle," klepnu násadou své nové zbraně lehce o dlažbu. "Ale i tak to bylo kouzelný ráno, no ne?"
Teda jo, museli jsme si přivstat, nevadilo by mi touhle dobou ještě spát, ale zas díky tomu máme prakticky celý den před sebou, takže si v klidu rozplánujeme další mise. Teď už to nebude ani tak narychlo, jako včerejší okamžitý nápad, jít vybít Templářskej brloh. Který nakonec ani nebyl, jak to vypadalo.

"Alessio," oslovím ještě svého učně, který se otáčí už k odchodu, aby Claudii pomohl, "Pokud nic nebude extrémně hořet, sejdeme se všichni hned po obědě ve společenské místnosti. Pokud jo, víš, kde nás najdete."
Nemyslím si, že plánujeme do oběda sami od sebe někam zmizet. Kdyby náhodou, tak bychom to holt asi někomu vzkázali.

"Jdeme si pro něco k jídlu? Bych docela něco snědla." otočím se na Bastiana, zatímco všichni ostatní odcházejí pryč.

Ještě je otázka, jestli si tu referenci pamatuje i PJ tohoto krkvavého měsíce...

Hehe, to jsi to ale pěkně zařídil!
Věnuju Bastianovi úsměv. Je to malej génius. My se střepeme té otravné a nudné fáze, kdy mu přidělíme pokojíček a můžeme místo toho, no, je to smutný, ale na žádný muchlovačky asi reálně není čas, opravdu upřímně spolu potřebujeme probrat a sjednotit další postup. Protože jednak se nebudeme prostě už v ideálním případě přehadovat před ostatníma, měli bychom v každé situaci prostě působit jednotně a druhak si to musíme celkově nějak utříbit a dát dohromady. A ne vždycky máme úplně stejný názor, tak aby z toho nebylo třeba mrzení.

"Vezmem si snídani do pokoje, ať neztrácíme čas v jídelně. No, beztak musíš napsat i report do archivu ze včera, já to tedy zvládla před spaním, ale tys vypadal, že myslíš jenom na to, jak padneš do postele," pokrčím rameny.
Pak se obrátím zpátky na Claudii.
"Rocco je asi hodnej kluk, jenom prostě měl v životě smůlu a není úplně bystrej. Když si s ním chvilku budete povídat, on vám to řekne. Dost mluví. Divným přízvukem a ne úplně vždycky k věci.

Předpokládám, že se tu nic vážného nestalo, za tu chvíli, co jsme nebyli doma?

Jo a... Signora Claudia, KDO je Pirozzi? Protože ty informace, které nám o tom konvoji dal, byly, no... Byly to informace, které měly za úkol vlákat jinou skupinu do pasti. My to po včerejší misi tak nějak tušili, takže nás to nesejmulo - ale možná by bylo vhodné trošku líp prověřovat naše informátory. Nemyslím si, že s náma ta past počítala, takže to nebude zrádce, jen bohuprostej idiot."

Sorry, tu referenci jsem předem neznal #LulW

Bál bych se v takových šatech sedat na parapet, ale kdo jsem já, abych někoho za tohle soudil, že ano.

"Je to jak říká Alessandra. Nic se nepokazilo, zůstala po nás hromada mrtvol zlých lidí, dokonce i čtyři templářští vojáci a zbytek týmu si dělá svoje vlastní věci. Až přijdou, bude jistě správný čas udělat pak velkou poradu, kde poskládáme všechny střípky hezky dohromady. Mno a tohle," a ukážu na Rocca, "... Je Rocco, rozhodli jsme si ho nechat, i když jsme ho málem zabili. Bylo nám toho nešťastníka prostě líto, takže jsme ho tam nemohli nechat. Jistě mu Signora ukážete, jak to tu chodí a ubytujete ho, když jste na nás tak příhodně čekala. My s Alessandrou máme neodkladné záležitosti ohledně budoucího postupu, jež musíme neodkladně probrat, nejlépe v soukromí, než je budeme prezentovat před novici."

Hehe, to jsem to ale pěkně zařídil.