Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Esto lo!
Družina
| |||
 | No tak to pr, protože pak se uvolní místo u FiFi a k tý tohodle honimíra nedám "Dneska je to můj první den!“ "Paráda, druhýho ses skoro nedožil, tomu říkám zdárný začátek kariéry, " zamručím si spíš pro sebe, než pro kohokoliv jiného, ale slyšitelně. Otočím se v rámci důležitého smalltalku i k Alessiovi, který sedí vedle mě a objímá svoji novou zbraň. "Luca je u nás dýl, než tendle u Capone." povytáhnu obočí. Přitom tidle dva by byli docela dynamický duo, kdyby se dali dohromady. Jeden veselej kokot a druhej trochu nemehlo. Dovedu si to představit i jako divadlo. A to nejsem zrovna fanda představení, Ezio mě jako dítě brával i na kulturu, ale mě vždycky víc než děj zajímaly dobrůtky, který jsem u toho tlačila do bříška. No, předpokládám, že mi to asi zůstalo, tahle vášeň k sušenkám v obecenstvu. „A já si myslím, že tady paninka má větší rozmach, jak kdejaký permoník, Jako, nevim co za buranskou urážku je "permoník," ale věřím že to nemyslel špatně. I když jsem todle slovo v životě neslyšela. "To jsem ti žádnou ránu ani pořádně nedala, protože jsi byl druhý zajatec o kterýho jsem se pokusila - akorát že ten první mě klasicky nepřežil," mávnu přezíravě rukou. Ne, je to blbý, přišli jsme o super srandu z výslechu a navíc ten chlap ví naprostý hovno - ale musím uznat, že se mi svým způsobem líbí. Narozdíl od Camaraty, kterej se instantně pochcal a posral, tenhle retardo má duši. Možná i páteř. Svým zvrhlým způsobem. Podívám se na Bastiana s nevyřčenou otázkou v očích. Vzkážeme tý čubce teda něco? Bude nám ku prospěchu? Jako, mohla by. Mohla. „Nenabrala jej jenom proto, že má velký… uhm… dudy?“ "Eh?" Vrátím se do reality a chvilku to zpracovávám. Cože? To nedává ale smysl, co řekl! "Jak její ohromný kozy souvisí s tím, že nabírá náhodný rekruty, kteří nepřežijou do druhýho dne?" Povytáhnu zvědavě obočí. Co je teda průser, je že Daria asi nevystopuje sídlo Bianca, jak jsme doufali, když ten zmetek je dost chytrej na to, aby jednal přes prostředníka. Protože ten druhej v modrý poběží ne za ním, ale nejspíše k Capone. Maximálně Daria přinese info, který už víme - že na to někdo najal její žoldáky. No, třeba si cestou ještě něčeho všimne a Chiara se aspoň proběhne a procvičí si sledovačku - ale kol a kolem to zní, že to bude u týhle větve mise zas dost khovnu. Co už, stane se. Třeba holky něčím překvapí. | ||
| |||
 | Alessio nechce nikoho na pokojíčku. Teda kromě Chiary, která teď někde běhá po třechách
„No šak to říkám… su žoldák madame Capone. Hrdý Capónista. Dneska je to můj první den!“ zněl vskutku hrdně. „A já si myslím, že tady paninka má větší rozmach, jak kdejaký permoník, pane,“ zabloudil pohledem k Alessandře. Pak si uvědomil, v jaké je situaci a zabloudil pohledem zpět. „Klidně budu váš holub a donesu zprávu madame. Ona má taky páru a dudy,“ dodal už trochu zasněně.
„Nenabrala jej jenom proto, že má velký… uhm… dudy?“ šeptl Alessio vedle Alessandry. Vzpomněl si na jednu z kurtizán, která byla oblíbenkyní madame Vittorie a taky Claudia, jelikož nejednou a ně narazil na chodbě. Jen si nemohl vzpomenout na její jméno. | ||
| |||
| Vezmeme si ho domů? Alessio má volno v pokojíčku! Můj dnešní respekt k nepřátelům asi zjevně nehodlá končit. Ten chlap se ani nerozklepal, ani nerozbrečel, ani nepochcal. Ještě nám navrch nabídnul svoje služby, no upřímně, to mě jako poser. Že by Bastiano vyšel ze cviku a každý prohlídl, že za tou maskou je vlastně hrozně sladkej malej slušňák? Ne, nemyslím si. „Já prostě dostal kšeft.“ Nemůžu si pomoct, ale zasměju se tiše do dlaně. Todle nejde podle plánu. No, nebo jde, jak se to veme, žejo. co tak jinak děláš, když se nenecháváš mlátit ženskou? "Nonono, to není žádná ostuda." zamumlám tiše a dotčeně. Nakrčím nesouhlasně vrchní ret a nechám chlapce pokračovat v záslužné činnosti. Akorát teda... Kurva, kdo je to zas Bicino? To mě poser, další jméno, který jsem v životě neslyšela, jako už abych si je začala psát do nějaký knížečky, nebo se z toho poseru. BICINO, je to vůbec jméno? Tu čubu Alessii jako od vidění znám ale dopíči, kdo je prostě Bi- "Bicino bude nejspíš Bianco, jenom náš přítel není od pohledu úplný lúmen." Jo aha, kurva, nojo! "Tak samozřejmě," odpovím věcně. "neasi." Jo, neasi, ty maximální debilko! | ||
| |||
 | Now the stranger started talking, made it plain to folks around Počkat, on fakt mluví a k věci? Je tohle vůbec legální? Nemá se prvně vykrucovat, smlouvat, zapírat, lhát či něco? On prostě spolupracuje. Ta dnešní mise jde až podezřele dobře. Kdybych neviděl tu hromadu mrtvol, řekl bych si, že to je nějaká bouda, ale hádám, že ten poměr mezi srandou a úskokem končí u dvojcifernýho čísla mrtvých lidí. "Těší mě Rocco, jmenuji se Bastiano da Mezza a jsem mistr cechu Asasínů. A dáli bůh, možná i příštím vládcem Benátského podsvětí - samozřejmě, jen pro dobro všech, aby na té pozici netrůnil někdo s nekalými úmysly. Pověz mi Rocco, pokud se nemýlím, paní Alová si hraje na žoldáka. Ty jsi taky žoldák? Proč si najímala vás a nepoužilo nikoho lepšího, než koho může nasadit. Nic proti samozřejmě, ale nevypadali jste jako parta žoldnéřů. Důkazem budiž hromada mrtvol na ulici. Což, pověz mi rovnou Rocco, co tak jinak děláš, když se nenecháváš mlátit ženskou? Kolik jsi tak za svůj život myslíš, že jsi už zabil lidí? Neodpovídej hned, nech si chviličku na rozmyšlenou co řekneš." A asi to chlapče nevíš, ale dost možná teď nevědomě rozhodneš o svém životě. Kouknu na Alessandru a jen pro jistotu pronesu: "Bicino bude nejspíš Bianco, jenom náš přítel není od pohledu úplný lúmen." Což není úplně mimo prohlášení nejen o něm na této lodi. Tak, alespoň, že s námi není Luca. "Tak Rocco, čím se tedy živíš a kolik lidí si myslíš, že už jsi odžil?" | ||
| |||
| Výslech, a mě tu odněkud táhne a nemůžu přijít na to, odkud… fuck
Alessio se pohodlně usadil, drže svou novou hračku. Chvíli sledoval Alessandru, a pak taky upřel na chlapíka v modrém svůj pohled. Krev na jeho kabátě tvořila fialové flíčky. Zamrkal, aby přestal počítat kapky a raději se výhružněji zahleděl do jeho očí, i když ty se vytřeštěně upíraly na Bastiana.
„… nutil tě znovu jíst tvoje včerejší jídlo…“ Tahle část věty v chlapíkovi rezonovala. „Mi chiamo Rocco,“ začal a několikrát zamrkal. Mávat svému životu má jednu výhodu. Další vás prostě už nezabije, tak proč rovnou všechno neříct. „Makám pro Alessiu Capone…“ Alessio sebou škubl. To jako vážně? Ne, že by to jméno znal, ale slyšet svoje v ženském rodě mu přišlo… ponižující. „… najala nás pro nějakýho Bicina,“ pokračoval a na chvíli se zarazil, protože si nebyl jistý jménem, které právě vyslovil. „Za dobrý peníze makáme pro každýho. Aj pro vás. Robota všeho druhu?“ zkusil, a pak trochu svých slov litoval, protože se nehodlal snížit na úroveň nevěstek. „Ten týpek chtěl, abychom měli na sobě modrý hadry. Prý to je účel, či co. Neměla to být ani taká řezba jako…“ na chvíli si dal pauzu. „Měli jsme přepadnout chlapy ňákýho noblsmána a pak měli příct ti další a dokosit je. Na mý čestný,“ ujistil vás, že nelže. „Já prostě dostal kšeft.“ | ||
| |||
| Evil Bastiano = menší než tři Chvilku jen tak sleduju z loďky mrtvolu, kterou Bastiano překulí přes palubu. Voda je hrob stejně dobrý, jako každý jiný. Ve finále je skoro fuk, jestli jednoho sežerou červi, nebo ryby. Utopit se je teda pěkně nahovno, ale to je zas úplně jinej příběh. "Věděl jsi, že lidské tělo je hrozně fascinující..." Pohodlně se na lodičce uprdelím a složím nohy pod sebe. Tohle bude nadýl a já to chci celý vidět. Škoda že se mu nějakým neuvěřitelným zázrakem ráno povedlo sežrat úplně všechno to sušené maso, které jsem nabrala pro sebe, jeho a i svoje dva učně, takže ho bylo fakt požehnaně, až se divim, že z toho nebleje jak čokl, který našel odpadky vedle hospody a rozhodl se jich využít na maximum. Možná si to schoval nepozorovaně a rychle do batohu a pořád tam má, prostě si to stopil, protože krom filozofa, herce a vraha je náš mladý vznešený pán i nadmíru solidní zloděj. Škoda, každé dobré představení je se snackem prostě ještě lepší. Vůbec do toho nezasahuju, jen upřu na vyslýchaného oči, abych mu jasně dala najevo, že utéct od toho rozhovoru není úplně možný a odsere si to tak dlouho, jak dlouho bude Bastiano chtít. Sundám si rukavici a skrytou čepelí na druhé ruce si skoro nezúčastněně šťárám špínu zpod nehtu. "Sleduj a uč se," šeptnu pak ještě Alessiovi rozněžněně. Awww, nutili tě jíst tvoje včerejší jídlo, to je tak nádherně hnusný... | ||
| |||
| Lets gooo čede! "Reqiestat in pace pezzo di merda," když se k tomu nikdo nemá a přehodím mrtvolu přes okraj loďky do moře. Fakt, co si tady člověk neudělá, to prostě nemá. Ale nemá cenu to komentovat. Nejlepší odpovědí na vztek je ticho. "Tak, to by jeden byl hotovej. A pokud nechceš se jít podívat za ním, asi by to chtělo začít mluvit," pronesu k našemu zajatci. "Věděl jsi, že lidské tělo je hrozně fascinující v tom, co dokáže vydržet? Předpokládám, že asi neznáš Leonarda da Vinciho. Ale dělal, řekněme výzkumy a zjistil, že lidské tělo v krátkodobém měřítku dokáže přežít jenom za pomoc srdce, mozku a játer? Fascinující že? Takže ten zbytek orgánů je relativně navíc a dokážeš s nimi, respektive bez nich, nějakou dobu existovat i tak. Byť to asi nebude super příjemné. Řekni mi, už tě někdo dusil pomocí tvých střev? Už ti někdo rozřízl břicho a nutil tě znovu jíst tvoje včerejší jídlo? A chtěl bys? Myslím, že ne, nevypadáš teď úplně hladově. Takže se vrátíme od pokrokové vědy k přízemnějším otázkám. Začneme těmi jednoduchými věcmi. Jak se jmenuješ, kdo tě zaměstnává, kde máte základnu, pro koho pracuje tvůj šéf, a další věci, co si myslíš, že by se nám mohli hodit. Čím víc toho řekneš, tím máš větší šanci, že z téhle lodi nebudeš vystupovat po kouscích. Budu k tobě upřímný, z velkou pravděpodobností z ní nevystoupíš živý, ale je tu velká šance, že tě vyhodíme jako člověka a ne jenom kusy poničeného masa. Byť, jak říkal Markus Aurelius," a pomalu vytáhnu z boty svoji oblíbenou dýku, "všechno co slyšíme je vždy jenom názor a nikdy fakt. Vše co vidíš, je jenom perspektiva ale ne čistá pravda. Tak kdo ví. Třeba nás přesvědčíš." A taky největší mučení je umluvit člověka k smrti. Tak, první část bych měl hádám úspěšně za sebou. | ||
| |||
| F! Je fajn vidět, že i Alessio má pocit, že pro ty halapartny se prostě a jednoduše vyplatilo si přívstat! Ta akce sice může vést v konečným důsledku dost nikam, ale tak - zabili jsme pár Templářů a osvobodili dvě moc pěkný funglový halapartny, který čuráčci beztak ani nikdy nestihli použít. Haha! U nakládky pomůžu tím, že se - postarám o ty halapartny. Neasi! Něžně je uložím do lodi, aby je nikdo neodrbal. Pak si je rozebereme, doma. “Vaffanculo, figli di puttana!" Ozve se zasípání do ticha, rušeného jen šploucháním vody. Otočím hlavu k chlapíkovi z drogového gangu, který teď nejspíše chcípl a skoro mi zvlhnou oči dojetím. "Respekt. Drsnej až do konce. Doufám, že tohle jednou budou i moje poslední slova." Neznala jsem, ale Requiescat in pace. No, asi je načase ho hodit do vody, třeba ho ještě sežere v grand canalu žralok a jeho cesta životem bude dokonale ukončena. | ||
| |||
| Otázky a odpovědi
Kromě zbraní u sebe templáři neměli nic, co by stálo za řeč. Vypadali na pouhé pěšáky, které někdo navedl stylem: Běžte támhle, vymlaťte to a pak se vraťte. Dotyčný se bude divit, co za kupku jeho věrných tady vzniklo.
Kolem bylo ticho. Poslední křičící občan opustil místo činu dávno předtím, než se do akce pustila asasinká část. Nicméně byl určitě point, že utíkající lidé přitáhnout pozornost místní hlídky a vámi dobře známého Pitigliana.
Alessio nemohl neodmítnout další zbraň do své sbírky. Navíc se nemohl dočkat, až si halaprtnu vyzkouší. Byl skoro jak malé štěňátko, co dostalo novou žvýkací hračku.
Alessio pomohl naložit těžkou váhu na loďku, i když měl dojem, že to ten chlápek prostě nedá a jestli to nebyla jen zbytečná práce. Se zajatcem to měli lehčí, protože mohl jít po svých. Kdyby měl možnost utíkat, věřil, že by utíkal jako nikdy za celý život.
Během cesty do cíle se chvíli zdálo, že to ten druhý přežije. Nicméně těsně než se měla přirazit loďka k molu, sprostě chcíp. Za jeho posledním dechem jako by se nad všemi nesla slova: “Vaffanculo, figli di puttana!" | ||
| |||
| Skloňuje se to EPIKTÉTA, ty moulo! Ještě že Alessandra o tom ví hovno Co to mele? Jaký meditace? Jakej Epiktétos? Já myslela, že... Ale, ale... Ale! Neměli jsme určit identitu mého tajného ctitele, který mi poslal ráno milostný dopis a až jeho identitu odhalíme, tak si skončit v náručí, ideálně pak ne úplně oblečený? Seneca zní, jako nějaký jídlo a ne jako člověk. Jako klidně bych si dala porci nebo dva Senecy, čím dýl nad tím přemýšlím, tak to zní jak nějakej typ pečený sušenky. Doufám, že slaný, já mám radši slaný, než sladký. K tomu trochu suchýho vína, ať to je čím zapít a pak se znovu vracíme k původnímu plánu, kdy spolu NE ÚPLNĚ AŽ TAK OBLEČENÍ skončíme v peřinách. A tam mu ukážu nějaký zaručený meditace. Ježíši, jak my dva spolu bychom mohli meditovat! A to i bez Marka Aurelia. Především BEZ Marka Aurelia! A bez košile. Aspoň. Ideálně i bez kalhot. "časy se mění." Pevně stisknu zuby a chvíli se na pistol dívám. Vzpomenu si na peklo, kterou ta věc umí a je mi úplně nanic při pomyšlení že bych měla jednou zhebnout takovou mrzkou a podřadnou smrtí. Pokud mám chcípnout v boji, ať je to kurva aspoň na meče a vykuchá mě někdo, kdo bude upřímně lepší, než já! Povzdechnu si. "Hele, vypadá to hrozivě a dělá to brajgl jak hovado - ale stejně tak tě zabije na dálku i zastaralej luk. Akorát že prostě jen zhebneš, bez toho oslavnýho ohňostroje krve a kostí." Tak. Nebudu na to myslet. Vždycky se něčím střílelo a střílet bude. "Hodíte ho někdo kdyžtak do tý lodi? Nebo půjde možná sám? Toho druhýho vezmem taky, když cestou chcípne, prostě ho vyklopíme do vody." | ||