Spojenectví Osvobozených Kolonií

♫ ♪ ♫

Obecně známé informace

Státní zřízení: Federativní republika
Prezident: Abrakarn Lingorn
Hlavní město: Nový Gristol
Ekonomický systém: Kapitalismus
Společenský systém: Meritokracie
Technologie: Vyspělá
Exporty: Jídlo, vozidla, oblečení, technologie
Importy: Pracovníci a učenci

Historie

Ještě předtím než přišli první průzkumníci ze západu byla Amerika dominovaná kmeny nomádů - Převážně lidí a elfů. Tyto kmeny žili mnohem prostší životy než rozrůstající se impéria Evropy. Jejich prostředí a životní styl znamenal, že pro přežití nepotřebovali rychlý vzrůst technologie a průmyslu. Některé z těchto kmenů začali provozovat hospodářství a vysazovat malé pola ale většina z nich byly čistě lovci a sběrači. Neměli ani moc kontaktu mezi sebou, jejich kultura dále od domestikované zvěře znamenala, že si nevybudovali imunitu proti mnohým nemocem. Tento fakt a jejich technologická zaostalost byly hlavními důvody jejich pádu když dorazili první průzkumníci ze západu.

Většina nomádských klanů byla vytlačena z území nově vznikajících kolonií. Většina z nich byla uplacena ale někteří se rozhodli vzdorovat a byly brutálně potlačeni silou. Domorodci neměli jedinou šanci proti Evropským palným zbraním a vyspělým válečným taktikám. Mnohem horší však byly nemoci co Evropané přivezli, prosté věci na které byly zvyklí z domova naprosto decimovali domorodou populaci. Evropané se pokoušeli domorodce zakomponovat do své společnosti a využívat je jako dělníky a otroky ale místní obyvatelé nebyli zvyklí na tvrdou práci v polích kvůli jejich nomádnímu životu. Začali velice rychle umírat únavou což spojené s řadícími epidemii znamenalo masivní vymírání původní populace. Aby nahradili ztrátu pracovních sil začali do Nového světa importovat orky. Orkové byly známí jako robustní rasa schopná těžké manuální práce a tak dokázali zastat roli domorodců mnohem lépe. Domorodci byly vyhnáni z kolonií kompletně na nová území, která jim časem rozrůstající se kolonie stejně sebrali.

Jedním z hlavních kolonizátorů byla Velká Tylvie, která založila na severu několik kolonií. Dneska hromadně známé pod jejich názvem "Sedm kolonií". Jedná se o jedny z prvních kolonií co Tylvie vytvořila na Americkém kontinentě a velice rychle se stali podstatné pro království. Sedm kolonií se velice rychle rozrůstalo a bylo schopné poskytovat luxusní zboží pro Tylvii, zároveň představovali velmi rychle se rozrůstající populaci co mohla financovat Tylviské království v jejich válkách a zakládání dalších kolonií. Tohle udělalo ze Sedmi kolonií jedno z nejdůležitějších a nejmocnějších center na Americkém kontinentě. Nová země s možností nového začátku zněla neuvěřitelně lákavě pro všechny v Evropě a tka lidé ze všech koutů Evropy, ne jenom Tylvie, připlouvali v tisících měsíc po měsíci. Severní kolonie se rychle staly mocným podporovatelem Tylvijské ekonomie skrze fabriky a dílny, které dováželi cenné látky, oblečení a nábytek z pevného dřeva přes moře. Na jidu se zase ve velkém rozrůstalo farmářství a ještě více plantáže. Také důležité pro Tylviské bohatství ale také komfort. Jih Sedmi kolonií jim dodával cukr, banány, citrusy, kafe a kakao.

Jenže narůstající bohatství, vliv a industriální moc dodali Sedmi koloniím pocit důležitosti. Místní měli pocit, že jsou si s obyvateli Tylvie rovni a, že by měli mít právo rozhodovat o politických záležitostech v parlamentu a obecně mít zastoupení zpátky na ostrovech. Tento názor však nebyl sdílen s občany Tylvie což vedlo k prvním vnitřním konfliktům. Tyto konflikty však vyvrcholily během osmnáctého století kdy po válce v Evropě Tylvie začala velmi silně danit populaci Sedmi kolonií. Toto pobouřilo místní natolik aby vstoupily do otevřené rebelie proti Velké Tylvii. Nastala slavná Válka za Nezávislost. Lidé, elfové, trpaslíci i orkové - Všichni bojovali bok po boku proti jejich koloniálním nad vládcům. Původní plánem bylo si vybojovat autonomii a reprezentaci na ostrovech ale vedení hnutí se ujala skupina radikálních mužů, kteří se rozhodli místo autonomie získat kompletní nezávislost od Tylvie. Po několika letech války konečně došlo k míru mezi oběma stranami - Nezávislost Sedmi kolonií byla uznána výměnou za to, že nebudou zasahovat vůči jiným Tylvijským koloniím na jihu kontinentu. Vzniká tak Spojenectví Osvobozených Kolonií.

Toto byl však začátek pro S.O.K. Země si prošla menším chaosem po uznání nezávislosti než se nakonec shodlo na tom, že se bude jednat o Federativní republiku s prezidentem v čele federace a s guvernérem v čele každého státu. Každý stát si zachovával určitou autonomii a mohl si utvářet vlastní zákony ačkoliv nad tím vším byl federální stát, který do jisté míry udržoval celé spojenectví a občas prosazoval celo-federální zákony. Každý prezident a guvernér byl zvolen lidem federace. Jedná se o jednu z prvních moderních demokracií na světě vůbec. I dodnes jsou na tento fakt občané federace hrdí a považují se za nejsilnější pevnost demokracie na světě. Z tohoto období pochází alternativní název, kteří většinou využívají čistě občané S.O.K. - Domov statečných a země svobodných. Tento systém se rozhodli šířit a tak začalo docházet k dalšímu vytlačování domorodců směrem na západ. Největší územní růst federace pak zažila za pomocí masivního odkoupení od Drakónije čímž získali celé masivní archipelago na severo-západ od jejich pevniny.

Poslední největší, vnitřní konflikt co S.O.K. byla otázka orčích otroků. Kvůli autonomii států vznikla velká mezera mezi severem a jihem federace. jih, který byl mnohem zaostalejší region kde se stále spoléhalo na farmy a plantáže stále provozoval otroctví zatímco sever co byl mnohem více industriálně rozvinutý jí převážně zrušil. Tento konflikt vyvrcholil když se levicová strana dostala k vedení federálního státu a celkově zakázaly otroctví v celé federaci. Jih povstal proti severu a došlo k občanské válce. Válka byla docela krátká ačkoliv docela krvavá ale nakonec sever vyhrál a otroctví bylo zrušeno. Byla nastolena celková rovnoprávnost, kterou se od té doby federace pyšní dodnes. Na území S.O.K. jsou lidé, elfové, trpaslíci, orkové a všechny další rasy naprosto rovné. Nastává dlouhé období prosperity ale zároveň izolace. Poslední růst federace proběhl zhruba před padesáti lety když získaly Zagalské území a vyhlásili ho novým státem Erikornie.

Současná situace

V současné době je S.O.K. v největším ekonomickém a průmyslovém rozkvětu. Země se snad historicky nikdy neměla lépe. Začínají se ve velkém rozvíjet první filmy ale ve velkém stále kulturně dominuje federační hudba a divadelní představení. Zboží je dostupné za velmi výhodné ceny a potenciálů pro zaměstnání je mnoho. Každý si může žít jako král. S rozrůstáním technologií se vyvíjí trh pro auta a vzdušné vozidla jako letadla a zeppeliny. Ačkoliv stále doráží imigranti ze zahraničí hledající nový život S.O.K. je rozhodně uzavřené celému světu. Hledí se svých vnitřních problémů, který nemá obzvláště moc a proto tolik vzkvétá. Ačkoliv mnoho expertů a novinářů ze S.O.K. cestují do Evropy a vrací se zpátky znepokojení se zprávami ohledně Velké Války a vnitřních krizích mnoha Evropských států. Někteří lidé nahlas uvažují, že je povinností jejich země zasáhnout a ochránit nezávislost napadených Evropských národů.

Současným prezidentem je Abrakarn Lingorn. První orčí prezident v historii S.O.K. který momentálně končí jeho druhé funkční období. Za jeho vedení byla vláda převážně složena z Federálů, jedná se o hlavní levicovou skupinu v S.O.K. Federálové v současné době zastávají politiku izolace a vnitřní politiky státu. V opozici jim sedím největší pravicová skupina Státníků. Státníci naopak zastávají zahraniční politiku a intervenci. Levice je momentálně ve většině ale nedávné předpovědi pro blížící se volby do senátu předpovídají velký nárůst podpory pro Státníky. Nálada v zemi je velmi politicky rozdělená, všichni si uvědomují, že konflikt v Evropě je velký problém. Ale momentálně levice odmítá plně zasáhnout a jenom posílají verbální a finanční podporu napadeným státům. Také veřejně vystoupili proti akcím Wolfenreichu a Velké Agruska silnou kritikou. Státníci však trvají na tom, že to není dost a, že S.O.K. se musí vojensky zapojit.

Ačkoliv nejsou ve válce S.O.K. má velmi silnou a relativně vyspělou armádu. Mají obzvláště silné loďstvo a vozidla. Kromě aut totiž mají velmi rozvedený průmysl co vyrábí armádní vozidla jako tanky, mechy a obrněné auta. Ačkoliv levice nechce vstoupit do války již od jejího začátku započal intenzivní výcvik jejich armády a obzvláště jejich námořnictva pro případ, že by se někdo pokusil v rámci velkého konfliktu S.O.K. napadnout. Lidé, elfové, trpaslíci, orkové a další cvičí bok po bok v jedné z největších vojenských sil na světě každý den. Dodává to národu pocit bezpečí ale také hrdosti. Mnozí mladíci volí armádu místo hledání profese po škole a někteří dokonce ze školy odejdou aby se k armádě přidaly. S.O.K. vyhlásilo oficiální exil pro všechny politiky, vědce a veřejné osoby, které by mohli být pronásledovány radikálními režimy v Evropě. Také nabídli exil několika vladařům a politickým vůdcům jejichž země již padli pod okupaci Evropských agresorů.

Ačkoliv zůstává S.O.K. relativně neutrální a zastává politiku izolacionismu tak je možné, že na obzoru jsou velké změny. Jak již bylo zmíněno v předpovědích pro parlamentní volby došlo k velkému nárůstu podpory Státníků, nejen kvůli hrozbě Velké Války ale také rostoucímu pocitu nacionalismu s větším financováním armády. Abrakarn Lingorn také slouží své poslední funkční období jelikož nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát v pořadí. Kandidátů je mnoho ale je velice možné, že konečně po dlouhém období nadvlády Federálů bude opět zvolen Státnický prezident. Státníčtí kandidáti hlásají intervenci ve Válce, povinnost Amerického svobodného národa udržet svobodu ve světě, velký osud říše Osvobozených Kolonií a také lákají možností toho, že S.O.K. by se stal demokratickým hegemonem. Který by kryl všechny demokracie do jednoho velkého společenství, které by federaci zaručily větší bezpečí a finanční rozkvět.

Říše Věčného Slunce

♫ ♪ ♫

Obecně známé informace

Státní zřízení: Konstituční monarchie
Vladař: Tyrokawa Kazakami
Hlavní město: Odakyo
Ekonomický systém: Kapitalismus
Společenský systém: Militaristická meritokracie
Technologie: Extrémně vyspělá
Exporty: Zbraně, vozidla, komunikační technologie, součástky, ocel, elektřina
Importy: Pracovní síla, železo a další kovy

Historie

Na dálném východě už staletí ne-li tisíciletí probýhají pradávné konflikty, které Evropanům nejsou zas tak známé. Většina lidí by vám nedovedla ani vyjmenovat pět Asijských států. Ale i tito západní nevzdělanci slyšeli o Říši Věčného Slunce a některých historkách o jejich vzniku a minulosti. První obyvatelé poloostrova dorazily na dnešní území centra říše již před tisíci lety. Byly to lidé, kteří hledali nový úrodný domov mimo pevninu kvůli častým konfliktům s ostatními rasami. Poloostrov byl docela malý ale také velmi úrodný s vysokými horami co propůjčovali excelentní přírodní obranu. Civilizace se zde začala velmi rychle rozrůstat a nejdříve se točila kolem rýžových farem. Rýže byla nejběžnější plodinou pěstovanou na poloostrově a kdokoliv vlastnil svojí farmu nebo dokonce více byl neuvěřitelně mocný. Těmto vlastníkům se říkalo Rýžoví lordi.

Rýžoví lordi vládli malým územím většinou o velkosti jejich farmy a malé vesnice kde žili sedláci. Ale časem mezi nimi začalo docházet ke konfliktům o půdu. Brzy Rýžoví lordi kontrolovali celý poloostrov a zůstalo jich pouze několik. Když jich zbývalo pět tak se tento systém celkově reformoval na první monarchistický systém. Rýžoví lord nebyl už pouze vlastník farem a půdy ale byl to vladař území z vůle boží. Tato reforma však nezabránila blížícíme su konfliktu mezi novými šlechtici o kompletní nadvládu na poloostrově. Přišla další vlna válek, velice krvavých a nemilosrdných. Každý uplatňoval jakékoliv taktiky mohl aby získal tu největší výhodu ve válce. Ozbrojení sedláci měli za úkol podpalovat farmy, vlévat jed do studen nebo dokonce zabít rodinu rivalního šlechtice. V této válce neexistovali pravidla a žádný z oponentů neměl žádné morálky co by ho zadržovali. Dnes je toto období v historii impéria známo jako "Velká Hanba". A je bráno jako nejtemnější kapitola jejich historie.

Konflikt mezi šlechtici vyřeší nárůst potulných válečníků, kterým říkali samurai. Samurajové se začali stávat velmi populární na celém poloostrově. Nabízeli své služby vesnicím a farmám co si přáli být chráněni před nájezdy nepřátelských šlechticů. Mnohé vesnice se odtrhli od svých nadvládců a spoléhali se čistě na jejich nové ochránce. Původ samurajů je nejistý ale impérium říká, že se jednalo o válečníky, kteří nechtěli pošpytit svojí čest a tak opustili služby jejich šlechtických nadvládců aby se stali tvůrci vlastního osudu. Tito válečníci měli svůj kodex podle, kterého žili čímž byly o to více vítáni prostým lidem, který už měl dost šlechticů a jejich nemorálního chování. V té době na scénu přišel Oshua Hasaka, jednalo se o samuraje který byl nejen výborným válečníkem ale také stratégem. Společně s jeho společníky vymyslel plán jak vysvobodit poloostrov z nadvlády tyranů a nastolit rovnováhu. Samurajové tedy povstali společně s prostým lidem co se za ně postavil, šlechtičtí tyranové neměli jedinou šanci. Jeden po druhém byl každý svrhnut a na jejich místo byl dosazen jeden ze samurajů do nově vytvořené pozice Šógun. Po tom co všech pět šlechticů bylo poraženo se pět nových šógunů sešlo a zvolilo císaře nově vzniklé říše - Oshua Hasaka.

Toto období známé jako první říše je spojováno s dobou blaha a kooperace mezi militaristickým šógunátem a politickým impériem. Během této doby se hranice impéria začínají rozrůstat na okolní ostrovy a částečně také na pevninu. Začíná se upevňovat kód podle, kterého nežijí pouze samurajové ale také panovník a všichni jeho poddaní. Říše Věčného Slunce se stala místem filozofie, úcty a disciplíny. Tento kód jim propůjčil jednotu a odhodlanost porazit blížící se hordy západních nájezdníků. Také se jim podařilo ubránit jejich říši před mnohem většími říšemi z jihu. Avšak časem začal růst konflikt mezi císařstvím a šógunátem. Začalo se věřit, že císař není potřebný pro chod země a, že by měl být nahrazen velkým šógunem. Podle některých císařský titul byl pošpiněn nečestnou minulostí rýžových lordů a jenom samurajský šógun měl dostatečné porozumění cti a zkušenosti na to vést říši. A tak se odehrála dosti krátká a rychlá válka, která sesadila císaře z trůnu a nastala vláda velkého šóguna.

Šógunát vládl zemi několik staletí. Jedná se o dobu rozkvětu, která však měla své problémy pro tamní populaci. Říše se naprosto izolovala od okolního světa a odmítala s ním komunikovat a obchodovat. Velká izolace vedla k vylepšení jejich kodexu ale také k tomu, že šógunát se začal technologicky propadat oproti jejich sousedům. Toho využili císařští potomci v zahraničí co s pomocí jejich bohatých a mocných patronů přitáhli zpátky do impéria a dobyly ho s mnohem vyspělejší armádou. byly dosazeni zpátky na trůn výměnou za to, že otevřeli impérium světu. Šógunát byl rozdrcen a všichni samurajové byly vyhnáni ze země stejně jako před staletími byl vyhnán císař a jeho rodina. Nastává období druhého císařství nebo také "Nečestného císařství" jelikož císař vyhnal všechny samuraje a odmítl adoptovat jejich kodex cti. Toto císařství sice dohnalo technologicky a ekonomicky jejich sousedy ale vysoká korupce vyvolala mnohé problémy mezi jejich populací co se začali bouřit a dožadovat se konstituce a dalších práv. Jeden z císařů byl tak paranoidní, že vykázal zbytek jeho rodiny mimo poloostrov ve snaze zachovat svoji moc což vyvolalo velkou vlnu odporu.

Tyto problémy nakonec dolehli k samurajům co zůstali na pevnině. Ti mezitím také zdokonalily jejich technologii a nakonec se vrátily v čele s jejich vlastním císařem, jedním z potomků císařova bratra co byl vykázán z impéria. Císařství a šógunát opět sjednocen do jedné země rozdrtil zkorumpované oponenty a nastolil třetí Císařství Věčného Slunce i s nově obnoveným šógunátem. Kodex cti se opět stal základem podle, kterého žil jak panovník tak poddaný. Tento kodex byl nakonec dokonc ezakomponován do konstituce zatímco se impérium začalo reformovat a industrializovat. Také k jejich teritoriím přibyl velký kus pevnina na, kterém byly samurajové vyhnaní. Se získáním pevninských území uzavřelo impérium kompletní kontrolu nad Mořem Vycházejícího Slunce.

Současná situace

[/center]
Současným císařem je Tyrokawa Kazakami, který již vládne skoro třicet let. Za jeho vlády se velice rozrostla industrializace impéria a také se otevřelo mnoho obchodních cest směrem na západ. Nové impérium včetně konstituce má také parlament, kterému předsedá sám císař. Parlament je zaměřený převážně na otázky denního života občanů, obchodních vztahů, regulací a podobně. Kontrolu nad armádou však má pouze císař a šógunát. A parlament se pouze schází když ho svolá císař, který může parlament také rozpustit pokud chce. Současně je parlament složen z konzervativní pravicové skupiny v koalici s pravicovou militaristickou skupinou. Obě jsou v plné podpoře císaře a šógunátu a dovolují jim jednat jak uznají za nejlépe, pokud to samozřejmě nebude porušovat kodex cti. V opozici momentálně sedí levicová izolacionistická skupina a levicová liberální skupina, kteří však nemají dostatek hlasů aby nějakým způsobem zasáhly.

Císař Tyrokawa vyrostl v militaristickém prostředí. Jako prostřední syn nebylo předpokládáno, že někdy převezme trůn a tak bylo jeho údělem stát se samurajem a možná dokonce šógunem. Což se mu i málem povedlo. Tyrokawa byl znám svým umem v boji ale také silnou strategickou myslí a smyslem pro čest a úctou ke kodexu. Ale předtím než by mohl dosáhnout titulu šóguna byl náhle vytržen ze světa imperiální armády po tom co jeho otec a starší bratr umřeli během anarchistického atentátu, který skončil výbuchem jejich auta. Tyrokawa se náhle stal císařem a jeho prvním krokem bylo potlačit anarchisty jenž se začali angažovat ve imperiálních mega městech. Tento konflikt byl jeho první test, který zvládl velmi úspěšně. Anarchistické hnutí bylo kompletně vymíceno po tom co rozpustil senát a ujal se přímé kontroly nad vládou celého impéria. Potom co zničil anarchisty vyhlásil nové volby do parlamentu, s jeho novou doktrínou a celkově měnícími se nálady světa byla zvolena pravice, která ještě více upevnila nového císaře a jeho loajální šógunát, kteří k němu vzhlíží skoro jako k velkému šógunovi místo císaře.

Většina impéria je pokryta buďto úrodnými poly co dodávají úrodu jeho překvapivě masivní populaci, a nebo továrnami a dílnami. Impérium je vysoce produktivní a jejich technologická úroveň je neviděná v Asii a dokáže se vyrovnat většině špičkám v Evropě s výjimkou Velkého Agruska. Většina obyvatel impéria žije v megaměstech, komplexy vtěsnané do obřích věží či dokonce do podzemí kde většina lidí žije v malých minimalistických místnostech. Mnozí komentátoři ze zahraničí tyto megaměsta nazývají dystopií a říkají, že tyto podmínky jsou nehumánní. Ale mnozí experti z impéria a dokonce i obyvatelé těchto megaměst tvrdí, že zápaďané prostě nerozumí jejich kultuře a kodexu, který je učí žít v minimalistickém stylu. Ať je to pravda či jenom propaganda impéria tyto megaměsta v sobě skrývají jednu z nejvyšších populací na světě. Proto, ačkoliv je impérium územně docela malé, má tak vyspělou ekonomii, technologii a tak masivní armádu. Včetně armády má impérium druhé největší loďstvo na světě jen o trochu menší než to Tylvijské. Jejich námořnictvo se skrývá v Moři Vycházejícího Slunce skrytá před pohledem všech cizinců a také tam mají veškerý prostor pro trénink. Ačkoli ještě nikdy nebylo nasazeno do akce tak je jisté, že pokud by k tomu došlo jenom by to ještě více podpořilo impérium jako celkomoc východu.

Ačkoliv je Velká Válka považována za záležitost Evropy tak existuje i východní válčiště kde se impérium momentálně angažuje. Zatím impérium zůstává mimo Evrospké konflikty a jejich kolonie a vede války čistě s dalšími východními velmocemi jako například Říše Spícího Draka. Tento konflikt začal o pár měsíců než současný konflikt v Evropě kvůli Říši Spícího Draka, která poskytla exil imperiálním anarchistům. Ale tito anarchisté dál pracovali z říše a pokoušeli se zasahovat do politiky impéria. Císař toto považoval nejen za útok na impérium ale také útok na jejich čest a považoval za nutné, dle kodexu, Říši Spícího Draka vyhlásit válku aby mohl i z jejich území vyhladit anarchisty, kteří napadli jeho rodinu. Toto začalo celou sekvenci co vedlo k masivní válce na východě, tato válka se momentálně točí převážně okolo tří velmocí. Impéria a jejich spojenců, Říše Spícího Draka a jejich spojenců a nakonec severních válečných lordů a nájezdníků, kteří využili situace ku svému prospěchu. Impérium vede velmi úspěšnou ofenzívu vůči jejich oponentům bez nějaké větší asistence ačkoliv je jasné, že by se v záležitostech Evropských mohlo jednat o mocného spojence.

Republika Drakónie

♫ ♪ ♫

Obecně známé informace

Státní zřízení: Reprezentativní demokracie
Prezident: Guillaume Florian Boujepard
Hlavní město: Avilais
Ekonomický systém: Kapitalismus, volný trh
Společenský systém: Meritokracie
Technologie: Průměrná
Exporty: Jídlo, koně, literatura, víno
Importy: Zbraně, ropa

Historie

Kdysi dávno existovala masivní elfská říše jménem Sárská říše. Rozpínala se od východu po západ a pod jejím územím byly sjednoceni lidé nejrůznějších kultur společně s elfy, trpaslíky a mnohými dalšími. V dobách kdy Sárská říše byla ještě sjednocená a táhla dále na západ se utkala se svými největšími protivníky. Dodnes mnoho zkušených generálů studuje Poznámky o Válce Drakónijské a stejně tak tento spis studuje mnoho historiků. Jedná se o jedny z nejstarších pamětí na světě ačkoliv jsou zabarvené Sárský pohledem na tento konflikt. Drakónie bylo jedno z dalších území lidí na kontinentu, Drakonijský lid byl docela vynalézavý ačkoliv na poměry své doby také zaostalí. Vedli velmi dlouhý konflikt s elfy v jejich lesech kde se snažili využít terén k jejich prospěchu. A ačkoliv se jim dlouhá léta dařilo i Drakónii nakonec elfové pokořili a přidali do jejich velkého impéria.

Když se Sárie rozpadla tak se Drakónie stala hlavním sídlem Západosárské říše. Místní elfové nadzvedli Drakónijské lidi aby jim byly rovní. Když přišla válka s Wolfenheimem tak Drakónie zůstala na straně impéria a utržila vážné ztráty. Vlci se přehnaly přes zbytek Západosárské říše a roztříštili jí do mnoha malých území s pádem Sárie padla i Drakónie. Drakónie byla po vzoru Sárie roztříštěná na západní a východní část. Východní Drakónie se stala silnou militaristickou zemí po vzoru Wolfenheimu. Začal se zde šířit rozvoj řemesel od trpaslíků a adaptovat první válečnické taktiky točící se kolem těžké kavalerie. Východo-Drakónijští koně jsou dodnes velmi známí jako excelentní váleční a pracovní koně. Západní Drakónije se stala obchodní republikou, něco co v této době ještě nebylo časté. Jejich osadníci se časem začali usazovat na okolních ostrovech a o pár století se tato Drakónijská populace přetvořila v dnešní Velkou Tylvii. Západní Drakónije se stala místem ve, kterém se ve velkém rozvíjel obchod, umění a filozofie. Časem se ale z obchodní republiky také stala monarchie.

Kolem patnáctého století došlo ke sjednocení obou Drakónijských říší do jedné. Jedná se o velmi velkou historickou událost známou jako "Drakónijská svatba". Západo-Drakónijská princezna se provdala za Východo-Drakónijského krále a společně tak konečně sjednotili svou zem po několika staletích separace. Ačkoliv se země spojila a měla společnou kulturu tak stále bylo několik staletí separace znát. Východ byl pracovitější a drsnější plný válečníků a dělníků. Zatímco západ byl otevřenější - Pocházeli odtamtud umělci, učenci, filozofové i obchodníci. Ačkoliv by se dalo předpokládat, že by se tak země navzájem dobře doplňovala vedlo to k vnitřním konfliktům jelikož se obě strany nemohli shodnout na co by se měla země zaměřovat a jak pokračovat dále v jejich budoucnosti. Východ byl brán jako konzervativní opora monarchie zatímco západ byl liberální opozice. Ačkoliv to vedlo k vnitřním konfliktům také to vedlo k těm největším pokrokům na celém kontinentu co se týkalo politiky a lidských práv. Drakónie byla jednou z prvních zemí na světě která například adoptovala konstituci.

Největší pokrok však přišel v osmnáctém století kdy Drakónije vstoupila do historie celé Evropy. Monarchie touto dobou byla již dosti prohnilá a to i s konstitucí, která byla však upravená a praktikcy ignorovaná šlechtou. Země zažívala velký ekonomický pád po tom co strávila několik let tím, že finančně podporovala kolonie Tylvie, které se proti ním bouřily. Ačkoliv toto škození jejich ostrovnímu rivalovi jim vyšlo také to vedlo k částečnému bankrotu státu. To vedlo k velké nespokojenosti v místní populaci. Západ i východ společně požadovali aby král - Který si mezitím kupoval krásné oblečení a parfémy - Okamžitě poskytl finační podporu To se však nestalo a tak se rozčílený dav probil až do královského paláce odkud odtáhli královskou rodinu ven a všem jim nechali setnout hlavu. Začala první Drakónijská revoluce. Byla dlouhá a krvavá a nakonec skončila s celou zemí opět rozdělenou na dvě části - Východ a Západ. Západní Drakónije se stala první novověkou demorkacií v Evropě - Už žádný král pouze reprezentativní republika. Východ se však držel moanrchie pouze svrhli vládnoucí rodinu a zvolily si nového vládce.

Ačkoliv byla republika brána jako velký triumf začala se velmi rychle rozpadat kvůli vnitřním politickým konfliktům. Velká gilotina co původně popravila krále a jeho rodinu následně popravila mnoho politik kdo byly viděni jako nepřátelé revoluce včetně jednoho ze zakladatelů celé Drakónijské republiky. Stav státu byl tak špatný, že když Východní Drakónie dobyla západ nazpět jejich nový král byl vítán jako hrdina. Nové Drakónijské království rozšířilo své hranice až k dnešnímu Dalcijskému konglomerátu. Po králově smrti nastoupil jeho synovec, který však nebyl moc schopným vladařem. nepodařilo se mu poskytnout konstituci, která by uspokojila jeho lid a když se proti němu začali bouřit pokusil se je zadržet silou. Toto vyvolalo další revoluci tentokrát jak na západě tak na východě, která skončila svrhnutím monarchie a krátkým obdobím čísté anarchie než se monarchie opět vrátila. Jedná se o neuvěřitelně chaotické období Drakónijské země během, kterého dojde k několika revolucím, které však nikdy nedosadí vládu, která by byla schopna se udržet při moci a vždycky nějaký člen královské rodiny se vrátí z exilu aby vyzkoušel své štěstí a sjednotil Drakónii zpět pod svou vládu. V některých chvílích byly tyto scény až komické, například když Drakónie musela přerušit svou občanskou válku aby porazili nově příchozího krále s armádou žoldáku jenom aby se okamžitě vrátili do stavu občanské války po jejich vítězství.

Nakonec přišel Maximus Torrenal. Znám jako "poslední tyran" mezi Drakónijci a obecně znám jako poslední král Drakónie. Maximus si najal velkou armádu žoldáků a dokonce měl finance od Tylvie, která si nepřála mít Drakónijský konflikt tak blízko jejich vlastní zemi. Maximus konečně dobyl Drakónii a nastolil opět monarchii. Nastalo padesát let utlačování Drakónijské populace. Veškeré jejich práva byla omezena, byla zavedena nová oktrojená ústava, která propůjčovala ohromnou moc panovníkovi a šlechtě. Šlechta začala využívat jejich pravomocí a obzvláště na východě kde se nově začal rozrůstat továrenský průmysl začali uplatňovat robotu. To nejdříve vzešlo v povstání dělníků - První socialistická revoluce na světě - Které však bylo potlačeno. To co si Maximus ale neuvědomoval bylo, že nyní konečně sloučil východní a západní Drakónii jejich společnou nenávistí vůči němu. I východní Drakónijci si vybudovali novou radikalizaci prací v továrnách pod zdrcujícím systémem. A tak konečně po padesáti letech útlaku propukla poslední Drakónijská revoluce. Bojovalo se na ulicích, bojovalo se na vesnicích. Bojovalo se všude až nakonec na konci devatenáctého století naposledy spadla gilotina a tyranům bylo učiněno za dost. Vzešla druhá Republika Drakónie, která stojí až dodnes jako hlavní základna demokracie na Evropském kontinentu.

Současná situace

Republika Drakónie už několik desetiletí stojí a vzkvétá. Po nastolení nové demokracie se uchytila pevná vláda. Republika má na výběr z mnoha různých politických skupin ale momentálně dominuje levicové, liberální hnutí ze Západní Drakónie a pravicové, konzervativní hnutí z Východní Drakónie. Tyto dvě strany momentálně tvoří balanc Drakónijské politiky. Kromě silné politiky se ale také v Drakónijy dobře rozvedl průmysl a vojenství. Východ se stále udržuje jako důležité místo pro Drakónijskou armádu kde se odehrává většina jejich výcviků a také se z této oblasti získává většina surovin pro Drakónijský průmysl. Ale továrny začínají růst po celé zemi, která se docela dobře drží technologicky na úrovni se zbytkem kontinentu. Jak doprava, zemědělské náčiní tak i zbraně a vojenská vozidla jsou dostatečně adekvátní aby se vyrovnali se zbytkem Evropy. Ekonomicky se Drakónie také dostala z jejich původní zoufalé situace a nyní má dobré obchodní vztahy s většinou jejich sousedů.

Ještě do nedávna panovala v Drakónii velmi pozitivní nálada. Mnozí tomu říkali "druhá renesance". V čele státu seděl reprezentant levicové strany prezident Francois Du Laieppy. Drakóniji se úspěšně podařilo udržet jejich poslední zámořské kolonie a konečně dostavěli velkou železniční síť napříč celou jejich republikou. Pak však udeřila katastrofa. Wolfenreich vyhlásil Drakónii válku. Celá země byla okamžitě zmobilizovaná na společné hranice s Wolfenreichem. Ačkoliv se očekával nějaký budoucí konflikt Drakónie ho neočekávala tak brzy a tak v některých místech byl obranný systém nepřipravený. I tak byla naplánovaná obranná strategie za pomocí zákopů a pevností, která měla za úkol zadržet nepřítele než se sjednotí zbytek národa a přijde se na solidnější a více detailní strategii toho jak postupovat dále ve válce a přejít do protiútoku.

Francois Du Laieppy abdikoval svojí pozici prezidenta a byly vyhlášeny photovostní volby. Drakónie zvolila zástupce východní konzervativní strany jménem Guillaume Florian Boujepard. Guillaume je zkušený vojevůdce, který sloužil více jak třicet let v armádě a dopracoval se až na pozici generála než z armády vystoupil a pustil se do politiky. Jeho nezlomná a stoická osobnost spojená s jeho nacionalistickým zápalem a vojenskými zkušenostmi byly považovány jako perfektní vlastnosti vůdce národa v období války. Guillaume přijal svůj nový post a vyhlásil stav nejvyšší pohotovosti. Avšak při svém proslovu v hlavním městě velice zdůraznil, že přijímá pozici prezidenta nikoliv diktátora. Guillaume trvá na tom, že demokracie musí být uhájena bez kompromisů a bez opouštění demokratických ideálů. Velmi veřejně odmítl aby mu byly uděleny větší pravomoce. Ačkoliv se jedná o reprezentanta pravicové strany má plnou podporu od liberálů a dokonce bývalého prezidenta, který ho veřejně podporoval během voleb. Snad poprvé v historii Drakónijské republiky je pravicová a levicová strana v koalici a nikoliv v opozici. Nový prezident se usadil v hlavním městě kam přijely jeho nejlepší generálové a spolu vymysleli nový bitevní plán.

Drakónie momentálně zastává defenzivní strategii. Každým dnem opevňují svojí pozici na hranicích více a více, zákopy se táhnou napříč krajinou po okraje plné odhodlaných vojáků, kteří jsou ochotni padnout za svobodu své země. Nad pevnostmi hrdě vlaje prapor Republiky Drakónie a všechny národy světa byly oficiálně požádány o pomoc. Drakónie přijímá jakoukoliv pomoc - Peníze, vybavení nebo dokonce dobrovolníci. Největším podporovatelem Republiky Drakónie je Spojenectví Osvobozených Kolonií z nového světa. Drakónie stále udržuje otevřený obchod s jejich sousedy a snaží se udržet jejich průmysl i ekonomii nedotčenou válečnou situací. zatím není ani povinná vojenská služba ačkoliv mnoho mladíků se dobrovolně vydává na bojiště aby chránili svou zemi. Novináři a političtí komentátoři kolem světa sedí a se zatajeným dechem sledují zda Drakónie vydrží nátlak Vlků a Stroje či zda padne. Ale ačkoliv jejich nepřítel se může zdát neporazitelný jejich duch je nezlomný a všichni opakují po jejich prezidentovi - Ať už v továrně, či v zahraničí nebo na bitevní frontě - "Už nikdy nebudeme otroci."

Herverská konfederace

Státní zřízení: Demokracie
Vládce: Vodja Heifild Himerden/Jinak Nejvyšší koncil
Hlavní město: Zenogie
Technologie: Silně nadprůměrná
Exporty: Rudy, drahé kovy, diamanty, vynálezy
Importy: Exotické suroviny


Herverie je zajímavá země. Člověk by si dovolil říci, že jedna z nejdivnějších na kontinentě. Je situovaná uprostřed dvou nejsilnějších států Evropy, ale i tak jí nikdo nezabral. Jedná se o místo, kde se dají nalézt všechny možné kovy, nerostné suroviny a kterýkoliv stát, který by si Herverii dokázal zabrat by pohádkově zbohatl. Ovšem i tak tento stát navzdory všem očekávání stojí. Debatuje se proč. Jestli je to silou jejich vojáků, mazaností nebo snad něčím jiným. Pravda je poněkud jiná.

Obyvatelé jsou tím největším štítem, která tato země má. V Herverii je vítán každý. Ork, elf, trpaslík, člověk nebo hadí člověk. Průsmyky jsou otevřeny pro každého. A bylo tomu tak po celou dobu existence. To je ten důvod, proč Herverie stále stojí. Protože každý uprchlík, který do ní byl přijat je ochotný za ní krvácet a položit život. Protože mu je jasné, že pokud by stát padl, tak jeho život skončí. Takže radši položí život za něco, co mu za to stojí.

Lidé zde žijí ve velkých podzemních městech, které postupně vznikaly těžbou. Jedná se o opravdu majestátní a obrovská města, která dokáží konkurovat čemukoliv, co mohli postavit trpaslíci. Technologicky je jinak Herverie poměrně vyspělá. Těží ze své velké blízkosti ke dvěma nejvyspělejším státům na planetě. Hodně z vědců, které režimy Vlka a Stroje nepodporovali uprchli právě sem. Díky tomu se Herverie řadí na žebříčku pokroku k jedním z prvních míst. Svým sousedům nemůže samozřejmě konkurovat, ale lidé říkají, že pokud hledáte stát, který má alespoň sebemenší šanci se Vlkovi a Stroji technologicky vyrovnat. Je to právě Herverie.



Herverie má silnou tradici profesionální armády. V dávných dobách byla jejich hlavní síla armáda zformovaná z žoldáků. Vůdci země si je mohli dovolit a bylo to jednodušší než plýtvat životy vlastních obyvatel. S postupem času se ovšem smlouvy prodloužily na dobu neurčitou a z žoldáků se spíše stali profesionální vojáci než cokoliv jiného. Proto můžou příchozí stále najít jednotky, které nesou znaky a jména starých žoldáckých armád.

Velkou výhodou Herverie je také její poloha. Přístup pro velké armády je možný pouze přes tři hlavní průsmyky. Ty jsou už od dob založení bráněny a opevňovány. Takže se říká, že není více a lépe bráněného místa než jedna z Herverských „bran“. Poté se ale mluví o jiné hradbě než pouze té horské. Mluví se o hradbě stínů. Hradbě mužů a žen, kteří bez únavy pracují v zahraničí, aby zabránili jakémukoliv pokusu o útok, rozvrat a revoluci. To jsou ale pouze povídky. Nikdo nezná pravý rozsah a dosah Herverské rozvědky.

Poslední unikátní věc je také Herverský politický systém. Každá rasa má zastoupení v takzvaném Nejvyšším koncilu. Ten vládne nad celou zemí a udržuje rovnováhu mezi všemi rasami, politickými názory a pohledy. Ovšem už ze starých dob zde existuje titul Vodji. Ten byl vždy dán jednomu muži, ab aby vedl Herverii v těžkých dobách, kdy je potřeba konsolidace moci a urychlení procesů. V závislosti na vyhlášení Velké války byl tento titul znovu použit.

Heifild Himerden. Nejschopnější Herverský generál, bývalý velitel rozvědky a muž, který buď Herverii udrží na mapách, nebo jí uvidí padnout a hořet. Naděje celé země a všech jejích lidí leží na jeho ramenou a on nemá v plánu je zradit. Byl ukován ve výhni a nenechá se pokousat nějakým vlkem. Ať má sebevětší tesáky. Takže každý útok, který Vlk podnikne je střetnut pevným odhodláním Himerdenových vojáků. Mužů, žen, lidí, elfů a vlastně všech, kdo tento jejich bezpečný ráj obývají. A kteří nemají v plánu žít pod ocelovou pěstí kohokoliv.