Učení o víře - Vybrané pasáže z Babelu, knihy Jošuovi

Zobrazit SPOILER

Velké Agrusko

♫ ♪ ♫

Historie

Současná situace

Wolfenreich

♫ ♪ ♫

Historie

Současná situace

BOHEM VYVOLENÉ JEDINEČNÉ NEBESKÉ KRÁLOVSTVÍ TROJÍ JEDNOTY BOŽÍ

AMEN

Remus - Hlavní město ,,Město Andělů", výspa lidské i trpasličí civilizace

Státní zřízení:

Historie země

Shal-Rok (chátrající ruina kdysi mocného města trpaslíků, zachovalého díky výbuchu sopky a sopečnému prachu)

Na území státu se původně v dávnověku nacházela rozsáhlá trpasličí říše, známá jako Salpská říše (trpaslicky Salpenreich, která dodnes slouží jako kulturní výspa a středobod civilizace pro mnoho národů trpaslíků. Salpská říše vybudovala hlavní město Remus (v trpasličí řeči Römus), odkud trpaslíci kolonizovali citelnou část kontinentu. Tato říše ze své kolonizace přivezla mnoho otroků, především lidských, kteří byli používáni především na náročnou těžbu přírodních zdrojů. Vzhledem k technologickému rozvoji říše se ale postupně manuálně pracující otroci nahrazovali vzdělanými a více kompetentními otroky - což, společně se sérií prohraných válek proti severním národům a velké populační krizi, vedlo k povstání lidských otroků a kompletnímu vytlačení trpaslíků na sever říše (a ohromnému masakru jejich populace).

Jošua, nejvyšší světec, Bůh syn

Povstání bylo vedeno legendárním prorokem Jošuou, jedním z otroků, který byl považován za ztělesnění Boha, a mohl údajně přivádět zázraky. Jošua si přál mírové soužití obou národů v rovnosti - a z jeho učení vzešla Trojjediná církev, jejíž hlavním traktátem byl takzvaný Trojjediný zákon a jeho hlavních 10 přikázání. Prvním papežem této církve byl jeden z Jošuových 12 akolytů, Petan. Ač Jošuovým cílem bylo nastolení rovnosti mezi otroky a trpaslíky, trpaslíci jej brutálním způsobem ukřižovali, čímž si přivodili ohromný hněv Bohů i lidí, a uspíšili svou zkázu.

V Mezidobí (středověku) bylo území poseté lidskými králi, handrkujícímí se mezi sebou. Tito králové spolu měli spory téměř o všem, a často spolu i válčili kvůli svým regionálním rozdílům, nicméně samotné území bylo dlouhou dobu kulturní výsadou lidstva - ekonomicky i jinak kvůli své nesjednocenosti stagnovalo. Z území pochází tzv. církev Trojjediného boha, původně vznikající mezi otroky a uctívající ,,Boha syna", údajně zrozeného v jednom z otroků, který vedl povstání proti trpaslíkům. Církev od začátku káže střídmost, lásku mezi všemi bytostmi, a dogma o existenci Boha otce, syna, a ducha, kteří jsou zároveň jedním. Především v Mezidobí byla velká snaha církev vyvážet do všech směrů pomocí misí - s různým úspěchem po celém kontinentu.

Církev však byla vždy na pozadí politický afér. Teprve v Novém věku král Remu, Gussepa Gasspildi, zahájil tzv. Krusádu za sjednocení Latinie, motivovanou neschopností malých království se vojensky bránit proti tzv. Dvojinvazi Trpaslíků ze severu a Orků z jihu. Gasspildimu se povedlo vojensky sjednotit říši pod svým rodem, a vojensky válku vyhrát. Poté nastolil tzv. ,,Zlatý věk Latinie", kdy jeho snahou bylo ekonomicky i technologicky dohnat modernější severní a západní národy, což se jemu a jeho potomkům relativně podařilo. Země byla ale po mnoha generacích znovu napadena trpaslíky, což vedlo k další válce, která zemi silně vyčerpala, a doslova rozčtvrtila - vlivem sociálních nepokojů a dlouhotrvajícího konfliktu se země vřítila do občanské války, ve které působily čtyři frakce:

a) monarchistická, s panovníkem Renoldem Casspildim II., potomkem zakladatele Říše.
b) separatistická, tvořená výhradně trpaslíky toužícími po samostatnosti.
c) demokratická Latinijská fronta, cílící o vytvoření svobodné tržní demokratické společnosti
d) Sociální brigádu spravedlivých, toužících po odstranění třídních rozdílů, a nastolení vlády Latinijské sociální strany.

Válka byla chaotická, dlouhá a krvavá, s citelnými zahraničními zásahy.

Dokud nepřišlo Boží vysvobození.

Kazatel Alexander Pius byl prostý muž nespokojený s poměry ve své zemi, zmítané válkou. Jeho cíl byl vždy jasný. Reformovat prohnilou Trojjedinou církev, a zastavit válku - neboť, jak mu napovědělo proroctví, pakliže se lidstvo nesjednotí, nastane konec světa rukama monster. S pouhými 10 000 prostými lidmi se Alexander Pius vydal na svou svatou pouť, ve které hravě zvítězil, když porazil hned 3 rebelské armády naráz během jedné bitvy v Salpských horách - Demokratickou, Socialistickou, a Trpasličí. Božím zásahem všechny armády smetlo počasí, strhávaje masivní laviny sněhu, pohřbívající všechny nepřátele, a nechávaje tu jeho bez jediné ztráty. Poté se vydal pěšky přes celou zemi, až do hlavního města, kde se k němu z pouhých 10 000 přidalo až milion obyvatel Latinie, žádajících spravedlnost, včetně vojáků monarchy. Monarcha byl nucen vůdci ustoupit, a uznat jeho suverenitu a autoritu ve všech věcech. Následně byla církev očištěna od korupce, jak byla boží vůle. Od této doby uběhlo již deset let. Říše se stabilizovala, a prosperovala. Získala nová území. Vše v zájmu záchrany světa a lidstva.

Následně byla říše očištěna od hříchu a hříšníků, jak byla boží vůle.
Následně se církev a říše stali jedním, a vším.

Jeden vůdce,
Jeden Bůh.
Tři tváře.

Sláva Vůdci.

Amen.

Současná situace

V současné době se režim po období soustředění na obnovu po občanské válce a získávání koloniálních území začíná dostávat do situace, kdy funguje a dívá se po zahraničních vztazích. Kulturně, rasově, a ideologicky se vymezuje proti rasám aktivně útočícím proti lidem - okultistickým monstrům, ale také i trpaslíkům, vůči kterým má extrémně negativní vztahy. Režim se snaží dohnat svou technologickou zaostalost naprostou dominancí na trhu s potravinami a dalším druhem zboží závisejícím na zemědělské produkci. Ne nadarmo se říká, že Latinie ,,živí" většinu kontinentu, vzhledem ke svým úrodným podmínkám. Obchodní vztahy postavené na výměně ,,jídlo za techniku", jsou pro Trojjediné království vítané, i přesto, že panují poměrně silné rasové limity na to, s kým země obchoduje. Ačkoliv lidské státní útvary mají naprosto volnou ruku, a stát jejich spolupráci vítá, stát v tuto naprosto blokuje obchod s okultisty a trpaslíky na svém území, a jen ,,neochotně" nechává jejich lodě proplouvat svými vodami, často za velmi vysoké poplatky. Poměrně zajímavý může být nicméně pro elfskou populaci - elfové jsou Latinijskou populací vnímáni velmi pozitivně, jako příklad tradiční společnosti.

Království Ghartzir

♫ ♪ ♫

Historie území

Příběh začíná před tisíce lety a pověstí o zapovězeném Labyrintu Cretea. Do dnes již existuje jen pověst, zvěrstva a legendy. A to jen na těch pár spisech o tom, co se vlastně tehdy stalo, ale i těch pár cárů papírů tento Labyrint popisuje stejně. Místo, které chtěl v té době každý najít.
Bohatství, že by se jakýkoliv předchozí vládce obrátil v hrobě. Magická moc, která dokáže změnit osud, či snad zapovězené artefakty pradávné rasy. Od takových, které dokázaly prodloužit život až po jiné, které mohli být důvodem pro anihilaci veškerého živého tvorstva. Vše na tomto jednom místě.
Pak existuje již jen pár dalších zmínek, které se shodují v menších detailech, jako je legenda o vstupu do mýtického Labyrintu bylo zapovězeno do dvou dnů v roce. Slunovraty, dva dny v roce, které sloužili jako moment, kdy se do tohoto místa dalo nejenom vstoupit, ale též se z něj dostat.

Několik staletí, kdy se o této pohádce povídalo s úsměvem až do jednoho dne. Část kontinentu se začala rozpadat a byla zaplavena. Mnozí v té době tvrdili, že se území propadlo do samotného labyrintu, dnešní vědci by řekli, že došlo k posunu tektonických desek. Spisy ale potvrzují, že někdo zdolal Labyrint a jeho přání bylo vytvoření jednoho bodu. Takzvaného Apexu.
Apex je zřídlo magické energie, které existuje do dneška. Žádný z mágů nedokázal popsat proč a jak vlastně toto místo může existovat, protože energie se brala z podzemí a neměla konce. Téměř, jako kdyby to byla energie samotné planety.
Několik dalších stovek let se udalo mnoho bojů o tom, kdo vlastní Apex. Od panovníků, slibující si nekonečnou moc a dlouhověkost, až po okultistické fanatiky, plné snahy vyvolat pradávné bohy na tento svět.
Existuje teorie, že právě smrt je to, co Apex živí a bez dostatečné oběti by vřídlo vyschlo, avšak tato legenda neměla nikdy žádné podložení na faktech. Tento krvavý cyklus ale byl utnut příchodem jednoho z rodů z dalekého východu.

Rod A’Zar, který vybudoval město Ghartzir. Dle tehdejších spisů jeden z mágů tohoto rodu ponořil část země, tvořící ostrov, na kterém se město a království nyní nachází. Město, které se stalo pevností a zároveň místem neskonalé moci.
V dnešní době je tato legenda zpochybňována, především, že Ghartzir nedovoluje vstup do samotného města pro možný výzkum samotného Apexu, který se skrývá hluboko pod citadelou města.

Město Ghartzir

Město, které bylo postaveno na Apexu, se nachází mezi dvěma důležitými body. Černým Mořem a Dagonským zálivem, propojující tyto dva body. Neexistuje v dnešní době tedy obchodník, který by v tomto městě někdy nebyl.
I tak, je to město, které dokáže zanechat dojem. Dá se popsat na dvě části, a to před a za hradbami.
Část před-hradbami je ta, kde je většina populace samotného města. Jedná se o všelijaké rasy, od lapků až po arcimágy. Najde se zde téměř cokoliv a velké loděnice podél ostrova, včetně přistávacích ploch pro vzducholodě. Největší přístav se nachází v průplavu u citadely je vždy plné života a obchodu. Leckteří by řekli, že když někdo něco chce, tak v Ghartzir je místo, kde to najde.
Druhá část, a to ta za-hradbami, kde se nachází citadela je o něco znepokojivější. Vysoké hradby z černého kovu obohacených magií s kůly po celém obvodu města s nabodnutými mrtvolami jako odstrašující příklad pro ty, kteří se budou chtít nezvaně dostat do města. To ať po nohou či vzduchem. Mnoho se snažilo, ale dle samotného království neexistuje nikdo, kdo by se do města nedostal bez jejich svolení. Samozřejmě ale existují ti, kteří tvrdí opak.
Není mnoho cizinců, kteří by tedy za hradbami kdy bylo. Na možný vstup je tedy nutná pozvánka od samotné vedoucí monarchistické rodiny. To nejenom ale aby se někdo dostal dovnitř, ale též i ven. Přesto, tvrdí se, že většina lidí se zpoza hradeb již zpátky nedostane. Důvod je poměrně prostý. Většina pozvaných jsou mágové či vědci, kteří by opuštěním města riskovali to, že se zpět již nikdy nedostanou a promrhají tak jedinou naději spolupracovat na čemkoliv, co je za hradbami potřeba. Opět existují ale pohádky, že dopisy, které tito pozvaní posílají zpět svým rodinám jsou falsifikáty a dotyčný či dotyčná jsou mrtví.
Přesto se ví, že za hradby byly vždy pozváni jen ještěří rasy v posledním staletí, nikoliv jakékoliv jiné. Nyní nepočítaje otroky.
Což… se ale v posledních měsících změnilo a existují hlášení o tom, že se brány začali otevírat i lidem a ostatním rasám.

Současné dění

Čehož si jistě všichni všimli bylo to, že špice citadely Ghartziru přestala před několika měsíci svítit. Toto světlo bylo vidět téměř na jakoukoliv vzdálenost ale díky nízkému rozpoložení města jej využívali právě námořníci, navigující se mlhou. Město a jeho hlavní představitel a hlava rodu A’Zar se k tomuto fenoménu nikdy veřejně nevyjádřil.

Hlavní představitel města, Thar’A’Zar, je aktuálně jediným dědicem rodu A’Zar. O jeho rodičích se neví moc, tak, jako o celém jeho rodu, přesto je zde domněnka o smrti pár měsíců zpět díky nařízení k jednodennímu tichu ve městě.

Aktuálně ale byly rozeslány zprávy do každé země, království, císařství a kdekoliv, kde je nějaký vladař, se slovy, že si samotný Thar’A’Zar přeje vyjednávat přes své diplomati o aktuální situaci ve světě. Tato zpráva byla obohacena vždy několika artefakty ze samotného města pro cílovou osobu. Žádná z nich nejevila nic neobvyklého a pokud by byla nějakým mágem posouzena, byl to vážně dar, nikoliv snaha vyvolat spor. Protože tato zpráva pronikla na veřejnost, tvrdí se, že město neví, jak bez Apexu fungovat a snaží se tedy najít oporu v ostatních zemí díky této situace. Další to vidí jako snahu o tom konvertovat lidi na jakousi víru, která na ostrově a okolí je nyní nově vídaná.
Ani k těmto komentářům se Thar’A’Zar nevyjádřil a odmítl jakékoliv odpovědi na takovéto dotazy, vyzývajíc panovníky na odpověď, kdy budou vysláni jeho diplomati do jejich země, popřípadě setkání proběhne na neutrální půdě.


Krom situace a povídaček si město daří pořád stejně, jako předtím. Import pořád obsahuje otroky, převážně z východu, které se využívají na manuální práce po celém království, a to jak před, tak i za hradbami. Dále je importováno zboží všeho druhu, kdy export je převážně složený z artefaktů a šperků plné magie, ať již předměty, které mají všeobecné využití, jako jsou magické krystaly s neutrální energií, až po na míru dělané náhrdelníky, které propůjčují nositeli možnost sesílat jednoduchá kouzla, či mocným mágům využít tyto artefakty v plném potencionálu.

Velká Tylvie

Garie

Historie

Garie je relativně mladá země, jejíž počátky se datují do patnáctého století, kdy vedl trpasličí obchodník a kovář Gothard kupeckou výpravu přes Garthraxské hory na sever. Během toho je zastihla silná bouře, která uzavřela průsmyky a donutila zhruba dvě stovky trpaslíků strávit dlouhou zimu v jeskyních. Ti se mezitím pustili do průzkumu a narazili jak na velice staré stopy dolování, tak dosud nevytěžená ložiska. Nakonec se na místě, kde trávili zimu, rozhodli založit osadu Garthrax a postupně do ní přesídlit se svými rodinami. Díky tomu, že o hory doposud nikdo neměl moc zájem, nikoho nově vzniklá osada netrápila a těch pár útoků nějakých banditů díky svým zkušenostem snadno odráželi. Tak byly položeny základy Garie a díky trpasličí dlouhověkosti a schopnostem postupně přibývaly další kilometry podzemních tunelů, měst a továren. Nakonec všichni v okolních městech zjistili, že pro ně bude výhodnější Garii tolerovat, obchodovat s nimi a šetřit čas tím, že budou využívat jejich železnice pod horami k transportu svého zboží, který by jinak byl minimálně o měsíc delší kdyby museli hory objíždět...

Dnes Garii vládne pevnou rukou (naoko) pravnuk jejího zakladatele Gothard IV. Zlatý se svou osobní gardou 500 zkušených a skvěle vycvičených vojáků. Zbytek armády je v katastrofálním stavu, protože se král bojí toho, že se vzepřou svým šlechtickým důstojníkům a postaví se proti němu. Nebyl by ani tak daleko od pravdy. Obyčejné obyvatal již štve, že nemají prakticky žádná práva a když se na jihu u hranic v jednom z největších průmyslových měst objevil Lothar von Rundstedt, město obsadil a vytvořil z něj baštu odporu proti králi, začali se k němu přidávat jak obyčejní trpaslíci, tak vzdělanci a vojenské jednotky, které byly poslány jeho povstání rozprášit.