Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Jak přepsat historii
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Wolfenreich Obecně známé informace Státní zřízení: Militaristická Monarchie (Stratokracie) Vladař: Wilhelm II. Wolfhart Hlavní město: Wolfenburg Ekonomický systém: Plánovaná ekonomie Společenský systém: Darwinistická meritokracie Technologie: Neuvěřitelně vyspělá Exporty: Střelné zbraně, elektřina, lékařské potřeby, vzdělanci Importy: Ocel, stroje, jídlo Historie  Lidé, kteří přišli ze severu byly vždy bráni jako chaotičtí. Silní, disciplinování ale nesjednocení. Po dlouhá léta mnoho severských klanů mezi sebou vedlo dlouhé krvavé války o teritorium v oblasti dnešního Wolfenreichu. O těchto barbarských klanech existuje spoustu legend - Byly to válečníci co pojídali drogy a pochodovali do bojů nazí. Někteří tvrdili, že jejich komunity po staletí trpěli lykantropií. A jiní říkali, že válka byla to jediné co uměli a jak se mezi sebou testovali. Z těchto dob pochází mnoho dětských povídaček napříč celou Evropou. Pokud vaše děti někdy slyšeli příběh o tom jak velký zlý vlk spolkl celou rodinku ovčátek, nebo boural prasátkům baráky nebo spolk Červenou Karkulku a její babičku, tak tyto příběhy pocházeli z této oblasti. Nejednalo se o žádné metafory, pokud dítě v těchto kmenech nebylo opatrné tak si na něm nějaký ten vlk či dokonce vlkodlak s radostí pochutnal. A přesto kolem desátého století bylo těmto dlouhým bojům upřičiněno za dost, když první Sárská říše konečně dobila střední Evropu.Elfové, kteří přišli a přiřadili válčící klany pod svou říši silou je následně nutili ke kulturním reformám jejich společností. Správci ze Sárské říše si plně uvědomovali, že pokud chtěli teritorium udržet museli tamní populaci uklidnit a sjednotit. Ty agresivnější klany byly potlačeny silou zatímco na ty adaptivnější bylo pouze dohlíženo. Poprvé území těchto divokých lidí ze severu také dostalo jméno - Wolfenheim - Domov vlků. Ačkoliv se Sárii nepodařilo vytvořit pocit jednosti mezi klany dokázali v nich potlačit jejich krvelačné potřeby natolik aby se mezi sebou přestali vraždit. Následuje však rozpad Sárské říše na Východosárskou říši a Západosárskou říši. Wolfenheim zůstal pod vládou Západosárské říše, té zaostalejší z dvou nově vytvořených monarchií. Wolfenheim byl jeden z jejich hlavních provincií a byl ve skutečnosti větší než samotná domovská provincie celé říše. Tyto fakty vedli ke slavnému pádu Západosárské říše. Z Wolfenheimu povstal nový vůdce. Mocný lovec jehož jméno je součástí nekonečných hádek historiků. V některých manuskriptech se uvádí, že to byl elf, který utekl od dvora a schoval se ve Wolfenheimu kde se z něj později stal vlkodlak. Pár spisů mluví o děsivém muži co na sobě nosil vlčí kůže aby působil jako vlkodlak, prostém lovci jménem Herman. Ale většina spisů mluví o severském lovci, vlkodlakovi jménem Vilém Herst. Přesnost jeho jména a shody mnoha různých dokumentů znamenají, že tohle je pravděpodobně skutečný porazitel Západosárské říše. Vilém sjednotil všechny lidské klany pod svou vlajkou, poprvé v historii tito barbaři stáli spojení. Říká se, že někteří uctívali vlky jako bohy a tak na Viléma vzhlíželi jako na živého boha. Jiní se zase přidali jelikož je Vilém přinutil hrubou silou. Armáda, kterou sjednotil byla dvakrát tak větší než Sárská armáda. Byla mnohem divočejší a silnější. Severští barbarové se přehnaly přes zbytek Západosárské říše a naprosto jí roztříštili. To byl konec dominance elfů nad západní Evropou a také konec dvanáctého století.  Avšak během poslední bitvy Vilém umírá a jeho sjendocení klanů se následně rozpadá. Pro Západosárskou říši tou dobou již bylo pozdě ale znamenalo to, že na území Wolfenheimu žádný sjednocený stát nevydržel. Avšak tento krátký moment sjednocení dal místním válečníkům vizi. Plně si uvědomovali, že společně byly schopni bojovat proti komukoliv a také si byly jistí že by většinu porazili. Nedokázali se však shodnout na tom kdo má vést jejich sjednocený národ. Klany se pospojovaly do menších knížectví v čele, kterých byly jejich vybraní kandidáti. Tento systém dal vzniknout první Vlčí říši. Jednalo se o stát ve, kterém mocné knížata hlasovala mezi sebou o tom kdo se stane císařem. Avšak kvůli neshodám probíhaly časté války o tituly, moc či dokonce samotný trůn. Jelikož byla knížata tvrdohlavá trvaly si na zachování svých pravomocí což vedlo k tomu, že i když někdo byl zvolen císařem nedostal se svým titulem mnoho pravomocí.Tento politický systém plný intrik a zrad byl narušen až v sedmnáctém století. Vlčí říše byla napadena jejich sousedy a jelikož nebyly připraveni ani sjednocení jejich vojska byla naprosto rozdrcená a jejich území ovládnuto. Tato porážka byla naprosto potupná. Ale zároveň se jedná o tu nejdůležitější porážku této kultury v historii jelikož vedla ke druhému sjednocení. Vlčí knížectví odmítli nadvládu jejich porazitelů, vybrali mezi sebou toho nejsilnějšího z nich a pod jeho vlajkou se prohlásili za druhý - Wolfenreich - společně pak vytáhli do války za svojí nezávislost a aby vydobyly svojí ztracenou slávu. Tato armáda pochodovala pod zástavou vlka a ničila všechny, kteří jim přišli do cesty. Byla to krvavá řežba a jeden z nejpřekvapivějších převratů v historii Evropy. Národ co byl poražen prakticky bez jakéhokoliv úsilý náhle povstal a rozdrtil celou střední Evropu. Muž, který byl zvolen za jejich nového císaře byl Wilhelm I. Wolfhart. Ostatní knížata věřili, že jeho předek byl sám Vilém Herst ačkoliv si někteří historici myslí, že se pouze jedná o propagandu spojenou s Wilhelmovým podobným jménem. Wolfenreich si vydobyl nezávislost. Ačkoliv byli velmi silní měli také spoustu nepřátel a tak válka byla docela dlouhá a krvavá. Během války se angažovala i Velká Tylvie, která v povstání vlčích knížat viděla příležitost jak zmrzačit jejich koloniální rivaly na pevnině. Tylvie mohla sledovat jak zlato, které dodávali Wolfenreichu se rychle měnilo na nejmodernější palné zbraně a jak rychle se jejich vojáci adaptovali pro nové styly válčení a strategií aby přemohli své protivníky. Po válce Wilhelm I. uzavřel několik dohod s Tylvií, velice prospěšné pro obě země. Ale Wolfenreich je dokázal využít velice dobře. Nejprve se Wilhelm zbavil všech knížat o kterých měl pochyby zda jsou mu loajální. Následně začal masivně reformovat celou říši do absolutní monarchie. Zbavil se volebního systému a převzal kompletní moc. Pod jeho nadvládou a nadvládou jeho potomků se Wolfenreich velmi rychle začal stávat industriálním a technologickým magnátem. Současná situace Momentálně na trůně sedí Wilhelm II. Wolfhart, pravnuk Wilhelma I. Jeho říše také prošla velkou reformou. Již dlouhá pár století po vzniku Wolfenreichu začali se v samotné zemi budovat nejrůznější filozofie založené na jejich brutální válečné minulosti. Wilhelm II. se sám začal hlásit k jedné z těchto nových filozofií - Darwinistická meritokracie. To bylo ještě předtím než usedl na trůn, tou dobou ještě cestoval po spojeneckých zemích a na přání svého otce sloužil v jejich armádních složkách. Strávil čas jak s Lyrijskou pěchotou tak s Tylvijským námořnictvem. Zde si vydobil svojí reputaci muže z oceli. Wilhelm byl brán jako stoik, který si dokázal zachovat chladnou hlavu a měl excelentní smysl pro strategii a plánování. Po smrti svého otce se vrátil do Wolfenreichu a převzal své místo na trůně a skoro okamžitě začal s předěláváním vnitřních systémů celé říše. Využil své zkušenosti se zahraničí aby vylepšil armádu tam kde měla nedostatky ale také začal uplatňovat svojí filozofii a své vlastní přesvědčení. Vše to začalo čístkou šlechty, Wilhelm považoval šlechtu za slabou. Lidi co si svůj úspěch nevysloužily byl jim předán kvůli rodinnému jménu. Byly to jedny z prvních šokujících zpráv, které se po jeho vládě roznesli když se po celém světě šířili články jak celé šlechtické rodiny včetně žen a dětí byli postaveni před zeď a popraveni.  Následovalo dvacetileté období plné zpráv o teroru a smrti napříč celým územím státu. Velmi dlouhá a krvavá občanská válka nebo jak tomu dneska Wolfenreich říká "čištění stáda". Byla to krvavá genocida během, které byli povražděni všichni odpůrci nového systému a také všichni na které bylo nahlížené jako na "slabé. Nová filozofie, kterou se Wolfenreich řídil byla jasná. Přežívají jen ti nejsilnější. Jen ti nejsilnější mohli být vlky a lovit ty slabší, kteří byly ovce. A všechny ovce museli ze stáda být očištěni jelikož v domově vlků není žádné místo pro slabiny. Jeho šlechtu nahradily jeho generálové a další vysoce postavení muži v armádě. Tito muži slepě následují Wilhelma, vidí ho jako jejich vůdce, otce a boha. Stejný vztah k němu má celý zbytek národa. Wilhelm II. je vnímán jako jejich otec, otec celého národa. Přísný někdy dokonce krutý ale naprosto férový s touhou vyzvednout je nade vše. Po tom co tato krvavá čístka skončila nastalo dlouhé období klidu během, kterého byly všichni ochotní zařazeni do nového systému.Každý muž i žena musela od patnácti let narukovat do armády a sloužit státu. Vojáci samozřejmě trénovali a připravovali se na válku ale také nahrazovali dělníky. Vojáci pracovali v továrnách, vojáci stavěli silnice, vojáci se starali o skleníky s úrodou. Vojáci narozdíl od dělníků byly loajální a disciplinovaní. A tyto zkušenosti pro ně byly důležité. Aspoň tak an to pohlížel Wilhelm, také to zaručilo, že veškerá produkce byla nejen čistě v rukou státu ale také čistě v rukou armády, která mu byla naprosto oddaná. Malé procento obyvatelstva, které není součástí armády žije ve velmi dobře zásobovaných komunitách ve velkém přepychu. Nejsou na ně kladené žádné nároky kromě toho, že se mezi sebou podle specifických plánů a instrukcí musí ženit a rozmnožovat aby udrželi přísun zdravých dětí do Wolfenreichovského stroje. Děti se však produkují i uměle díky velmi pokročilé technologii, kterou Woflenreich má. Za pomocí dlouhého financování a spolupráce s Tylvií byl Wolfenreich schopný se posunout do popředí vědy a rozvoje. Nyní však Wolfenreich má nového spojence - Velké Agrusko - největšího průmyslového a vědeckého magnáta na celém kontinentě. Společně tyto dvě mocnosti využívají své veškeré prostředky na to aby tlačily na pokrok vojenství co nejvíce můžou. Jejich zbraně a technologie jsou léta napřed oproti zbytku Evropy. V čem Wolfenreich opravdu vyniká jsou zbraně, zbroje a další výbava pro pěšáky a také medicína překvapivě. S tak velkým technologickým rozvojem, silným jednotným systémem, silným spojencem a silnou armádou zůstala pro Wilhelma jen jedna věc. Jen jeden poslední test pro jeho lid. V očích Wilhelma byl jeho lid testován napříč celou historií, už od jejich vzniku testovali sami sebe aby přišli na to kdo je nejsilnější a aby očistili své slabé. Nyní když se mu to konečně podařilo, když konečně oddělil silné od slabých a ty slabé zlikvidoval. Přišel čas na to otestovat celý svět. Wolfenreich ze dne na den náhle vyhlásil válku všem svým sousedům čímž začala Velká Válka na pevnině. Jejich masivní armády se pohybují stále, na fronty dojíždí nový a nový rekruti, Vyrábí se stále nová technologie co je okamžitě obrácená proti jejich nepřátelům. Toto je však pouze prvním krokem v jejich plánu. Wolfenreich a jejich císař se připravovaly přes více než padesát let. A nyní se chystali vyhlásit válku celému světu aby zjistili jednou a provždy kdo je vlk a kdo je ovce. Kdo musí být očištěn z Evropského stáda. | ||
| |||
 | Hadí kult Země: Hadí kult Hlavní město: Porto Barasco Zřízení: Teokracie Vládce: Hlas Praotce hadů (Alejandro de Savelli) Technologie: Zaostalá Export: Cukrová třtina, potraviny, bavlna, běžné zbraně a munice Import: Ropa, technologie
Na samém začátku se na jižním pobřeží Karibského moře objevovaly zprávy o povstání otroků hadího lidu (Serpentfolk), které se nepodařilo potlačit, zprávy o smrtelných útocích jedovatých hadů na představitele koloniálních vlád a zprávy o záhadném kazateli Praotce hadů, kázajícím o rovnoprávnosti hadích lidí, lamií a lidské rasy. Než došlo ke správnému vyhodnocení situace vládcem, kterému tyto kolonie patřili, došlo k převratu a Hadí kult zde vyhlásil nezávislou říši vedenou samotným Praotcem hadů. Vládce sebral svá vojska, nalodil se a vyrazil dobít zpět svá území. Jaké bylo jeho překvapení, když jeho loďstvo bylo potopeno leviatany - obrovskými mořskými hady, kteří svými těly strhávali pod hladinu jednu loď za druhou a tepelně naváděná torpéda zasahovala vlastní lodě mezi sebou, protože jejich motory vyřazovaly vice tepla, než těla leviátanů. Ten den se vody u břehů Jižní Ameriky zbarvily krví a Hadí kult obhájil svou nezávislost. Po ustálení politické situace, rozdělení plantáží na farmy ve vlastnictví obyvatel a vybudování nových chrámů Praotce hadů, došlo ke sňatku vůdce Hadího kultu s jednou z dcer lamií matriarchy z Amassonského matriarchátu, čímž bylo stvrzeno spojenectví mezi těmito zeměmi. O tři roky později došlo díky působení Hadího kultu k převratu na ostrovech Guatemala a Panama, které se osvobodili od koloniální nadvlády a přidali se k Hadímu kultu. V současnosti je nabízena úrodná půda za nízkou cenu pro všechny nové osadníky, kteří přijmou víru v Praotce hadů (což vede k velkému nárůstu nových obyvatel). Je zde snaha o modernizaci země bez přílišných zásahů do přírody. Na území Hadího kultu nejsou otroci, jen zajatci, kteří čekají, až se jim dostane té cti a budou obětováni. Zločinnost je zde velmi nízká, neboť kněží mluví s hady a podobnými plazy, kteří jsou jejich špehy a tak jsou zločinci a jakýkoliv odpůrci hadího kultu takřka ihned odhaleni. Dotyčný se potom za svůj zločin zodpovídá kněžím a ti pak rozhodnou, zda se může vyplatit, nebo bude zaživa stažen z kůže.
Praotec hadů Bůh - stvořitel všech hadů, jedů, přírody, znovuzrození a lsti. Krom hadích lidí, lamií a kultistů je také uctíván vrahy a druidy. Každý první den v měsíci mu jsou jeho uctívači obětovány lidské (elfí, trpasličí,...) oběti a to vyříznutím srdce rituální dýkou, nebo tyto oběti končí na jídelním lístku některého z posvátných hadů. O letním slunovratu je počet obětí díky slavnostem "Dne hada" mnohonásobně navýšen a krev obětí je přitom zachycena do nádob, které jsou potom odnášeny do chrámu.
| ||
| |||
 | BOHEM VYVOLENÉ JEDINEČNÉ NEBESKÉ KRÁLOVSTVÍ TROJÍ JEDNOTY BOŽÍ AMEN
Remus - Hlavní město ,,Město Andělů", výspa lidské i trpasličí civilizace Státní zřízení: De iure: Autoritativní monarchie v čele s králem Renoldem Casspildim II De facto: Totalitární stát postavený na syntéze církve a státu, v čele s reformovanou církví Trojjediného boha a jejím vůdcem (formálně papežem) Alexanderem Piem. Hlava státu: Alexander Pius / Renold Casspildi II. Ekonomika: - Silný obchodní uzel vzhledem k poloze, na jihu a severu hory, jinak vesměs úrodné roviny (subtropické klima) - Exporty: Ovoce, zelenina, obilí, obecně potraviny, sýry, olivový olej, textílie, mořské plodiny, dřevo, luxusní předměty (šperky, umělecká díla), bavlna a vlna. - Importy: Nerostné suroviny a těžké materiály (ocel, železo, stroje, uhlí, palivo) Historie země
Shal-Rok (chátrající ruina kdysi mocného města trpaslíků, zachovalého díky výbuchu sopky a sopečnému prachu) Na území státu se původně v dávnověku nacházela rozsáhlá trpasličí říše, známá jako Salpská říše (trpaslicky Salpenreich, která dodnes slouží jako kulturní výspa a středobod civilizace pro mnoho národů trpaslíků. Salpská říše vybudovala hlavní město Remus (v trpasličí řeči Römus), odkud trpaslíci kolonizovali citelnou část kontinentu. Tato říše ze své kolonizace přivezla mnoho otroků, především lidských, kteří byli používáni především na náročnou těžbu přírodních zdrojů. Vzhledem k technologickému rozvoji říše se ale postupně manuálně pracující otroci nahrazovali vzdělanými a více kompetentními otroky - což, společně se sérií prohraných válek proti severním národům a velké populační krizi, vedlo k povstání lidských otroků a kompletnímu vytlačení trpaslíků na sever říše (a ohromnému masakru jejich populace).
Jošua, nejvyšší světec, Bůh syn Povstání bylo vedeno legendárním prorokem Jošuou, jedním z otroků, který byl považován za ztělesnění Boha, a mohl údajně přivádět zázraky. Jošua si přál mírové soužití obou národů v rovnosti - a z jeho učení vzešla Trojjediná církev, jejíž hlavním traktátem byl takzvaný Trojjediný zákon a jeho hlavních 10 přikázání. Prvním papežem této církve byl jeden z Jošuových 12 akolytů, Petan. Ač Jošuovým cílem bylo nastolení rovnosti mezi otroky a trpaslíky, trpaslíci jej brutálním způsobem ukřižovali, čímž si přivodili ohromný hněv Bohů i lidí, a uspíšili svou zkázu.  V Mezidobí (středověku) bylo území poseté lidskými králi, handrkujícímí se mezi sebou. Tito králové spolu měli spory téměř o všem, a často spolu i válčili kvůli svým regionálním rozdílům, nicméně samotné území bylo dlouhou dobu kulturní výsadou lidstva - ekonomicky i jinak kvůli své nesjednocenosti stagnovalo. Z území pochází tzv. církev Trojjediného boha, původně vznikající mezi otroky a uctívající ,,Boha syna", údajně zrozeného v jednom z otroků, který vedl povstání proti trpaslíkům. Církev od začátku káže střídmost, lásku mezi všemi bytostmi, a dogma o existenci Boha otce, syna, a ducha, kteří jsou zároveň jedním. Především v Mezidobí byla velká snaha církev vyvážet do všech směrů pomocí misí - s různým úspěchem po celém kontinentu.
Církev však byla vždy na pozadí politický afér. Teprve v Novém věku král Remu, Gussepa Gasspildi, zahájil tzv. Krusádu za sjednocení Latinie, motivovanou neschopností malých království se vojensky bránit proti tzv. Dvojinvazi Trpaslíků ze severu a Orků z jihu. Gasspildimu se povedlo vojensky sjednotit říši pod svým rodem, a vojensky válku vyhrát. Poté nastolil tzv. ,,Zlatý věk Latinie", kdy jeho snahou bylo ekonomicky i technologicky dohnat modernější severní a západní národy, což se jemu a jeho potomkům relativně podařilo. Země byla ale po mnoha generacích znovu napadena trpaslíky, což vedlo k další válce, která zemi silně vyčerpala, a doslova rozčtvrtila - vlivem sociálních nepokojů a dlouhotrvajícího konfliktu se země vřítila do občanské války, ve které působily čtyři frakce: a) monarchistická, s panovníkem Renoldem Casspildim II., potomkem zakladatele Říše.
Kazatel Alexander Pius byl prostý muž nespokojený s poměry ve své zemi, zmítané válkou. Jeho cíl byl vždy jasný. Reformovat prohnilou Trojjedinou církev, a zastavit válku - neboť, jak mu napovědělo proroctví, pakliže se lidstvo nesjednotí, nastane konec světa rukama monster. S pouhými 10 000 prostými lidmi se Alexander Pius vydal na svou svatou pouť, ve které hravě zvítězil, když porazil hned 3 rebelské armády naráz během jedné bitvy v Salpských horách - Demokratickou, Socialistickou, a Trpasličí. Božím zásahem všechny armády smetlo počasí, strhávaje masivní laviny sněhu, pohřbívající všechny nepřátele, a nechávaje tu jeho bez jediné ztráty. Poté se vydal pěšky přes celou zemi, až do hlavního města, kde se k němu z pouhých 10 000 přidalo až milion obyvatel Latinie, žádajících spravedlnost, včetně vojáků monarchy. Monarcha byl nucen vůdci ustoupit, a uznat jeho suverenitu a autoritu ve všech věcech. Následně byla církev očištěna od korupce, jak byla boží vůle. Od této doby uběhlo již deset let. Říše se stabilizovala, a prosperovala. Získala nová území. Vše v zájmu záchrany světa a lidstva. Současná situace V současné době se režim po období soustředění na obnovu po občanské válce a získávání koloniálních území začíná dostávat do situace, kdy funguje a dívá se po zahraničních vztazích. Kulturně, rasově, a ideologicky se vymezuje proti rasám aktivně útočícím proti lidem - okultistickým monstrům, ale také i trpaslíkům, vůči kterým má extrémně negativní vztahy. Režim se snaží dohnat svou technologickou zaostalost naprostou dominancí na trhu s potravinami a dalším druhem zboží závisejícím na zemědělské produkci. Ne nadarmo se říká, že Latinie ,,živí" většinu kontinentu, vzhledem ke svým úrodným podmínkám. Obchodní vztahy postavené na výměně ,,jídlo za techniku", jsou pro Trojjediné království vítané, i přesto, že panují poměrně silné rasové limity na to, s kým země obchoduje. Ačkoliv lidské státní útvary mají naprosto volnou ruku, a stát jejich spolupráci vítá, stát v tuto naprosto blokuje obchod s okultisty a trpaslíky na svém území, a jen ,,neochotně" nechává jejich lodě proplouvat svými vodami, často za velmi vysoké poplatky. Poměrně zajímavý může být nicméně pro elfskou populaci - elfové jsou Latinijskou populací vnímáni velmi pozitivně, jako příklad tradiční společnosti. | ||
| |||
 | Království Kaeras Země: Království Kaeras Systém: Neoficiální konstituční monarchie Král: Vorias IV Hlavní město: Kaeras Technologie: Nadpůrněně vyvynutá Magie: Málo vyspělá Exporty: Průmyslové výrobky, zbraně, exotické zvířata Importy: Magické výrobky, exotické a luxusní výrobky Jedná se o starou monarchii jenž se pyšní tím, že otroctví zrušili pokud né úplně první, tak zaručeně mezi prvními. Jedním z hlavních důvodů, proč byl zákon prosazen je až enormní přítomnost nelidských a částečně lidských obyvatel na ostrově, kteří tvoří započítáme-li i početné osazenstvo elfů a trpaslíků téměř třetinu obyvatel monarchie. Nelze se tedy divit, že kaeraští králové se rozhodli ustanovit všechny rasi sobě rovné, aby zlepšili stabilitu ve své zemi. To se událo již před staletími, dnes jsou nelidé plnohodnotnou součástí společnosti i šlechty. Dokonce několik nejvyšších šlechtických domů nemá lidský původ. Samotná země je místem, kde se podařilo skloubit rychlý rozvoj s zachováním tradic. Návštěvníci z jiných zemí jenž jsou hosty místních šlechticů, nepřestávají žasnout nad tím jak očividně staré sídla poskytují nejvybranější pohodlí, jako je rozvod teplé vody, ústřední topení , elektrické či plynové osvětlení. To vše na pozadí malebné krajiny, do níž se může člověk vydat na lov či se kochat výhledem jakým se mohli kochat i jejich dědové.  Samozřejmě rýpal by mohl poukázat, na drobný rozdíl v místech, kde se nachází industriální centra, jenž se výrazně neliší od jiných takových center v nichž žijí desetitisíce obyvatel v neuvěřitelně nuzných podmínkách s omezenými právy. Ovšem takové zlé pomluvy místní šlechtici vyvrací mávnutí ruky. Pravda člověk co nevlastní půdu nemá mnoho práv, ale každý jeden člověk si jí může dle zákona koupit a tedy dostat se z té špíny a mít zaručené místo jako státní úředník. To že tak neučiní, přeci není vina ani věc šlechticů. Už dlouhou dobu pomáhá nepřerušené linii kaeraským králům s vládnutím moudrá a laskavá rada největších šlechtických domů, respektive jejich představitelů. Jenž svědomitě a neúnavně pomáhají králi od nesení přetěžkého břemena zodpovídat za osud země úplně sám. Také rada pomáhá s výběrem nového krále či královny. Každý z šlechtických domů má na starosti zprávu určité části země od administrativu, vybírání dání, soudní moci až po obranu před jakýmkoliv napadením či hrozbou zevnitř. Částečně proto se úroveň místního rozvoje respektive jeho zaměření liší oblast od oblasti, dle toho jaký dům jí zpravuje. Vesměs se ovšem většina drží přibližně na stejné úrovni rozvoje a vojenské síly neb nikdo nechce aby se rozbila dokonalá synergie v níž stát žije. V posední době se sice objevili tendence narušit zdejší řád věcí. Nějaké skupině otrhanců a nespojených vyvrhelů s podivnou ideologií se podařilo za pomoci násilí a krveprolití převzít jedno z industriálních center a odzbrojit tamější posádku. Nicméně šlechtický dům, jenž to území spravuje ujišťuje že se jedná o malou skupinu gangsterů jenž prostě zaskočila hrstku bezpečnostních složek v daném městě, že brzy provede nápravu. | ||
| |||
 | Království Ghartzir
Státní zřízení: Monarchistická Teokracie Vládce: Thar’A‘Zar Hlavní město: Ghartzir Technologie: Zaostalá - Převážně závislá na importu Magie: Velmi vyspělá Exporty: Magické předměty, luxusní zboží, artefakty, přeprodej importovaného zboží Importy: Otroci, jídlo, více méně vše (Město slouží jako obchodní spojka) Historie území Příběh začíná před tisíce lety a pověstí o zapovězeném Labyrintu Cretea. Do dnes již existuje jen pověst, zvěrstva a legendy. A to jen na těch pár spisech o tom, co se vlastně tehdy stalo, ale i těch pár cárů papírů tento Labyrint popisuje stejně. Místo, které chtěl v té době každý najít. Město Ghartzir Město, které bylo postaveno na Apexu, se nachází mezi dvěma důležitými body. Černým Mořem a Dagonským zálivem, propojující tyto dva body. Neexistuje v dnešní době tedy obchodník, který by v tomto městě někdy nebyl. Současné dění Čehož si jistě všichni všimli bylo to, že špice citadely Ghartziru přestala před několika měsíci svítit. Toto světlo bylo vidět téměř na jakoukoliv vzdálenost ale díky nízkému rozpoložení města jej využívali právě námořníci, navigující se mlhou. Město a jeho hlavní představitel a hlava rodu A’Zar se k tomuto fenoménu nikdy veřejně nevyjádřil. | ||
| |||
 | Velká Tylvie
Velká Tylvie Uspořádání státu: Konstituční monarchie Hlava státu: Král Robert Koldwin III. Ekonomický systém: Kapitalismus, volný trh Export: Zbraně, uhlí, lehký průmysl Importy: Obilí, čaj, ropa, bavlna, cukr, dřevo Technologie: Moderní, žádná magie Historie Velká Tylvie, vznikla na počátku 16. století sjednocením lidských království pobývající Tylvitský ostrov pod jednou, společnou monarchii. Tento stát byl velmi chudý na přírodních zdrojích, proto se již od svého vzniku silně spoléhal na obchod, což vedlo k budování silného námořnictva, a to zase přispělo k velké zámořské expanzi. Na začátku 18. století začali vznikat první továrny. Tento průmysl, podpořený přívalem drahých surovin z kolonií, se rychle rozrostl a Tylvie se tak stala prvním „Lidským“ státem který se industrializoval. Nové technologické vynálezy postupně zcela nahradily magii a její užívání bylo postupně zcela zakázáno. Tento pokrok se nezastavil pouze u modernizace techniky, společnost se také postupně začala proměňovat. Série reforem, vedená novou třídou, která získala bohatství a vliv díky podnikání, přispěla k postupnému omezování Královské a šlechtické moci. Vznik konstituce a parlamentu, vedl k povstání šlechty na konci 17. století, které po sérii krvavých bitvách skončily vítězstvím zastánců konstituce. Nyní se země těší mnohem více stabilnější politické atmosféře, v Parlamentu zasedá několik politických stran, konají se pravidelné volby a volební právo má každý muž držící pas Velké Tylvie. Kola této byrokracie se sice otáčí velmi pomalu ale Tylvie stále kráčí v před. Současné dění Současně drží většinu parlamentních křesel pravicová a konzervativní koalice v čele s premiérem Anthony Finlayem. Finlay krom jiného postavil svojí volební kampaň na slibu míru před přímou intervencí v kontinentální válce. Jeho zahraniční politika nicméně zůstává aktivní, a je nutno zmínit že jeho kabinet zvýšil rozpočet ministerstva války a stále se drží politiky námořní nadvlády, která káže že Tylvie musí mít větší počet bitevních lodí než další dva námořně nejsilnější státy dohromady. Růst průmyslu v posledních letech poněkud zpomalil, na úkor osmi hodinové pracovní doby a jistých sociálních a pracovních jistot. I přesto v zemi panuje ekonomická prosperita a politická stabilita, to samé se ovšem nedá říci o koloniích Impéria. Zvláště v souostrovní kolonii Serkonos, která leží na zadním dvorku Tylvie. Jedná se o sérií velkých ostrovů, obydlených Orky a elfskou rasou. Serkonos byla první kolonií Velké Tylvie, jedná se o prestižní odznak celého Impéria. Špatně zvládnuté krize, jako byl „Velký Hladomor“ roku 1862, jenž vedl ke statisícům mrtvých a k velké vlně migrace, série nepopulárních zákonů zaměřené na vymýcení Serkonoské kultury a jazyka, a příliv lidských osadníků kteří zabírají zbylou úrodnou půdu. To vše vedlo ke zpochybnění postavení Impéria. Nyní je zde slyšet jasné volání po nezávislosti, nová elita Serkonoských vzdělanců která studovala v Tylvii teď v hlavním městě Gristolu, silně lobuje o autonomii, ti radikálnější se tajně scházejí a organizují „cosi“ v městských solonech a na venkově. V posledních týdnech proběhla série teroristických bombových útoků v Serkonoských městech, kterou následovala vlna brutálních útoků na osadníky a policejní složky jeho Veličenstva. K provedení těchto činů se přihlásila nově vzniklá organizace – SRM (Serkonoská republikánská milice), ve svém manifestu uvádí že vlna násilí bude pokračovat dokud neskončí „okupace“ celého souostroví. Vláda Finlaye slíbila tvrdou odplatu… | ||
| |||
 | Garie
Rozloha: v porovnání s okolními zeměmi malá hornatá země s asi milionem trpasličích obyvatel a zhruba tisícovkou obyvatel jiných ras Zřízení: absolutistická monarchie Panovník: Gothard IV. Zlatý Hlavní město: Garthrax Export: obecně stroje, vojenská technika jak létající, tak kolová a kolejová Import: luxusnější potraviny, v malém množství ropa Historie Garie je relativně mladá země, jejíž počátky se datují do patnáctého století, kdy vedl trpasličí obchodník a kovář Gothard kupeckou výpravu přes Garthraxské hory na sever. Během toho je zastihla silná bouře, která uzavřela průsmyky a donutila zhruba dvě stovky trpaslíků strávit dlouhou zimu v jeskyních. Ti se mezitím pustili do průzkumu a narazili jak na velice staré stopy dolování, tak dosud nevytěžená ložiska. Nakonec se na místě, kde trávili zimu, rozhodli založit osadu Garthrax a postupně do ní přesídlit se svými rodinami. Díky tomu, že o hory doposud nikdo neměl moc zájem, nikoho nově vzniklá osada netrápila a těch pár útoků nějakých banditů díky svým zkušenostem snadno odráželi. Tak byly položeny základy Garie a díky trpasličí dlouhověkosti a schopnostem postupně přibývaly další kilometry podzemních tunelů, měst a továren. Nakonec všichni v okolních městech zjistili, že pro ně bude výhodnější Garii tolerovat, obchodovat s nimi a šetřit čas tím, že budou využívat jejich železnice pod horami k transportu svého zboží, který by jinak byl minimálně o měsíc delší kdyby museli hory objíždět... Současnost: Dnes Garii vládne pevnou rukou (naoko) pravnuk jejího zakladatele Gothard IV. Zlatý se svou osobní gardou 500 zkušených a skvěle vycvičených vojáků. Zbytek armády je v katastrofálním stavu, protože se král bojí toho, že se vzepřou svým šlechtickým důstojníkům a postaví se proti němu. Nebyl by ani tak daleko od pravdy. Obyčejné obyvatal již štve, že nemají prakticky žádná práva a když se na jihu u hranic v jednom z největších průmyslových měst objevil Lothar von Rundstedt, město obsadil a vytvořil z něj baštu odporu proti králi, začali se k němu přidávat jak obyčejní trpaslíci, tak vzdělanci a vojenské jednotky, které byly poslány jeho povstání rozprášit.
Dhramatské strojírny dále chrlí moderní vojenskou techniku na export, ale některá teď nově zůstává i přímo u města a připravuje se na tažení přes zbytek Garie a svržení vlády krále Gotharda. V Drhamatu zatím místo krále vládne městská rada složená z předáků jednotlivých továren a učenců. Obyvatelé dostávají normální plat odpovídající jejich výkonům a dokonce mají i některý čas sami pro sebe. Nemusí žádat o povolení ke sňatkům a dost razantně byly sníženy i daně, které předtím dosahovaly téměř 50%... | ||
| |||
 | Dalcijský konglomerát
Jméno státu: Dalcijský konglomerát Uspořádání státu: Korporátní oligarchie Hlavní město: Veristea Hlava státu: Rupert Al'Kerund Technologie: Vyšší úroveň technologií - dohání vše co bylo zameškáno Exporty: Vzácné kovy, obráběcí stroje, mořské produkty Importy: Ropa, luxusní zboží Historie Poloostrov jako takový se mnoho staletí zmítal ve vnitřních bojích, protože se zde točily různé frakce a v určitém období historie byl poloostrov pod nadvládou skřetů a orků z jižního kontinentu. Tyto se povedlo vytlačit asi před šesti sty lety a zhruba do té doby se datuje vznik Království Dalcie. V jejím čele tenkrát stanul Leon Andar. Tento nyní již bájný hrdina a zakladatel vládnoucího rodu vedl vojska, která svrhla a vytlačila nájezdníky z jižního kontinentu a posléze byl zvolen za vládce Dalcie. V prvních dvou stech letech bylo království prosperujícím státním útvarem, který se probouzel z té doby temna, kterou zde vytvářeli jižané. Vše se budovalo a bylo to zalité sluncem. Zhruba v té době se začínalo nad Dalcií zatahovat a stát jako takový začal stagnovat. Došlo k vládě prvního "nesvéprávného" krále, za kterého vládla regentská rada a to znamenalo pro celé království jediné. Chaos. Rada si hrabala pro sebe a země upadala. Přítrž tomu udělal až Mário Adar, což byl člen vedlejší větve, ale s královskou krví. Svrhnul vládu rady a nastolil zpět vládu panovníka a na dalších pár desítek let byl pokoj. Jediné co se mu nepovedlo, tak zastavit ten úpadek, který byl nastolen za vlády rady. Jediné co se mu povedlo, tak založit nějaký omezený počet kolonií a trošku oživit ekonomiku, ale stát jako takový už byl zdegenerovaný. V polovině 18. století se začalo více využívat strojů a docházelo k průmyslové revoluci. Vzhledem k situaci v Dalcii to byl opravdu pozvolný vývoj, ale byl! Začala se objevovat nová skupina obyvatel, která měla silný hlas a měla za sebou poměrně velkou sílu obyvatel a to byli továrníci a majitelé průmyslu. Chtěli se rozvíjet a jít kupředu, ale král byl příliš zpátečnický a nepřál pokroku. Bouře lidu, občas potlačené armádou vedly k tomu, že se lid vzbouřil a krále svrhnul. Nedošlo k nějaké krvavé popravě nebo tak. Pár střetů s armádou a zajmutí krále. Ten byl uvězněn a odsunut do ústraní. K moci se dostali vlivní majitelé továren a udělali ze království jakousi "firmu". Vznikl Dalcijský konglomerát. Současná situace Konglomerát je poměrně moderní země a za posledních sto let vývoje absolutně změnil vše, co v Dalcii bylo zvykem. Každý v této zemi pracuje pro konglomerát a má na to smlouvu. Každý je placený, ať už poslední dělník nebo nejvyšší ředitel. Každý má šanci dostat se až na vrchol, protože pokud ukážete nadání, tak Vás Váš nadřízený může doporučit dál a Vy se dostanete do školy, kterou platí konglomerát. Obecně za posledních sto let došlo k velké industrializaci země, rozšíření její flotily a zisku několika dalších kolonií, které Konglomerát poměrně slušně využívá a pomáhá tím tak domácí ekonomice. Ředitelům je více méně upřímně jedno, kdo jste, ale hlavně když pracujete. Smlouvu může dostat člověk, elf, trpaslík a klidně ork, ale hlavně že bude pracovat. Jestli věří v to nebo ono a pokud neohrožuje Konglomerát, tak je to v pořádku. To vedlo poměrně k velké vlně přistěhovalectví na počátku Konglomerátu a potom v rozmezí dalších šedesáti let k dalším dvěma vlnám přistěhovalectví. Tyto vlny poměrně masivně pomohly Konglomerátu v rozvoji a možnostech, protože měl dost pracovní síly v továrnách, ale i na polích a ve flotile. Díky plánování a snaze vydělat co nejvíce peněz se ředitelům postupně daří z Dalcie dělat velice silnou a prosperující zemi, která oproštěná od většiny předsudků a problémů, může jít kupředu a nemusí se stále otáčet přes rameno. | ||
| |||
 | Lyrijské Císařství Obecně známé informace Státní zřízení: Absolutní monarchie Vladař: Car Moreifus II. Eleinschvinko Hlavní město: Caringrad Ekonomický systém: Feudalismus Technologie: Neuvěřitelně zaostalá, část populace žije v ekvivalentu středověku Exporty: Přírodní bohatství (ruda, uhlí), kožešiny, alkohol Importy: Jídlo, Technologie, Vzdělanci, Ropa Historie Již po mnoho staletí stojí na východě jako velká zeď Lyrijské císařství. Jedná se o zem s velmi starou historií, která se dá dohledat až k příchodu prvních Lyrijských elfů. Původně se jednalo o komunity nomádních elfů co žili ve sněžné tundře. Elfové do Lyrije přišli ze severo-východu a usadili se u místních řek kde se začala rozrůstat jejich civilizace. Tito elfové se brzy setkali s Východosárskou říší. Mnohem starší civilizací elfů, kteří původně žili v oblasti dnešního Balkánu předtím než byl celý poloostrov posednut šíleností. Tito elfové měli velmi rozvinutou kulturu a přijaly Lyrijské elfy pod svoje křídlo - Šířili k nim svojí historii, své přesvědčení, filosofii i náboženství. Ale brzy přišla vlna temných bytostí, které Východosárskou říši pohltily a celý balkán se roztříštil na mnoho menších států a kultů co navzájem bojovali o moc. Lyrijští elfové tuto katastrofu přežili jelikož byli odděleni od Východosarské říše a tak začali budovat svojí vlastní kulturu založenou na Sárském odkazu. V historii se můžeme často setkat s pojmem "Druhá Sárie", který se obzvláště ve starých kronikách používá častěji než Lyrije. Lyrije na sebe pohlížela jako pokračování Východosárské říše ačkoliv časem se rozdíly mezi dvěma kulturami začali jenom zvětšovat. Lyrije se nacházela v naprosto jiném klimatu a obklopena úplně jinou společností. Z těchto dob pochází mnoho nenávisti mezi Lyrijí a jejich sousedy - Nadešlo období krvavých válek a masivního rozrůstání imperiálních hranic. Někdy ve třináctém století se Lyrijský král korunoval na "cara" Lyrije a Sárie. Tento termín je mírně záhadou ale historikové předpokládají, že titul car vzešel z názvu Sárie. Tento titul byl časem opuštěn jeho potomky jelikož se jim nikdy nepodařilo získat jakékoliv teritorium co patřilo původní Sárské říši a tak se název změnil pouze na císařství Lyrije, či Lyrijské císařství. I tak však myšlenka "Lyrije a Sárie" žije v myslích všech elfích obyvatel v Lyrijy. Jedná se o koncepci, která byla tvrdě vepsána do jejich kultury a tím pádem i jejich vychování a následného života. Lyrijští elfové si stále myslí, že Sárské území jim právem náleží. V šestnáctém století přichází období největšího rozkvětu pro Lyrijy. Jejich hranice se téměř dotýkají původních Sárských území ve středu kontinentu. Mají volná přístup k Černému a Kaspickému moři a začínají kolonizace severských pustin. Ale neuvěřitelná rozloha říše začíná být příliš těžká na celý systém. Bez silného cara hrozí naprostý kolaps a jediné co drží celou říši po hromadě je car Iolanas III. Veliký. Ten zahajuje velké reformace v říši a snaží se její vnitřní politiku upravit tak aby jeho smrt vydržela a nerozpadla se. Ale i přes jeho snahy se říše po jeho smrti okamžitě rozpadne a Lyrije přijde prakticky o všechny západní území, které proti ní povstanou jelikož touží po nezávislosti. Lyrije musí tvrdě bojovat aby vůbec uhájila své historické hranice z třináctého století. Tato dlouhá a krvavá válka nakonec vede k vymření původní dynastie a nástupu dynastie Eleinschvinko v sedmnáctém století. Teprve zde se může skutečně mluvit o Lyrijském císařství co známe dnes. Car Eleinschvinko se chopí vlády nad Lyrijí, dobije zpět historická území okolo Kaspického moře a uzavře mír se západními královstvími čímž zachránil Lyrijy před naprostou destrukcí. Eleinschvinkové vládnou od sedmnáctého století až dodnes. Jejich dynastie začala velkými reformami ale časem se celé Lyrijské císařství začalo zastavovat. Eleinschvinkové začaly upadat do stejných zvyků jako jejich předchůdci a carové se staly zatuchlými tradicionalisty co nechtěli změnu. Pokračovali v expanzi na východ dokonce si zřídili daleko na východě kolonii ale nikdy se neohlíželi zpět na západ. Motem Eleinschvinků bylo "Jsme štítem západu" a byli přesvědčeni, že se do západní expanze nikdy nemají pouštět znovu. Místo toho se snažily vést diplomatickou politiku se západem a doufali, že západ je bude financovat a respektovat jelikož stáli mezi nimi a hordami barbarů na východě. Tento respekt ale začal časem mizet potom co národy velice zesílily a začali mít pocit, že cara nepotřebují. Začali se šířit posměšné řeči o "umírajícím starci kontinentu". Lyriji se na západě začalo posměšně říkat "starý hlídací pes" a v novinách se často vyobrazoval jako spící bulldog přede dveřma. Ikonografie medvědů, které Lyrije často používala byly také použity na posměšné nákresy, které vyobrazovali staré nemocné psy co vrhaly stíny medvědů na zdi. Současná situace  Lyrije je novináři i vzdělanci hodnocena jako jedna z nejhorších zemí na světě kde žít. Celá říše je tak neuvěřitelně zaostalá, že části z ní stále žijí ve středověku. Dokonce se v novinách šíří fámy o východních osadách kde místní regresovali tak moc v pokroku, že zapomněli jak slévat kov. Jediné industriální části země jsou staré města na západě. Místní šlechtici, kteří navštěvujou okolní vyspělejší země si uvědomili, že jsou velice pozadu a tak začali uplatňovat nevolníci aby nutily místní do továren. To sice částečně pomáhá pozvednout technologickou úroveň země ale velmi pomalu a to jen v určitých oblastech. Zároveň je to na úkor úrody o kterou se farmáři také musí starat. Císařství se zoufale snaží tento deficit nahradit dovážením jídla ze zahraničí což zase vysoce zhoršuje ekonomickou situaci Lyrije. Kromě jídla ale Lyrije dováží technologii ze zahraničí a platí vzdělancům aby jejich místní obyvatelé učili jak ji používat. Tyto skutečnosti dohromady znamenají, že Lyrije je země co stojí na okraji totálního zemědělského, průmyslového a ekonomického kolapsu.Avšak císařství je neuvěřitelně zastaralé i politicky. Jedná se o jedno z mála míst na světě bez konstituce. Občané nemají žádná definovaná práva. A všichni stále žijí prakticky ve feudalsitickém systému ve, kterém stále existuje robota. Technologická zaostalost způsobuje, že práce na polích i v továrnách je vysoce neefektivní. V čele celého státu stojí car, který má absolutní moc. Pod ním stojí jeho vysoká šlechta, která pevně drží kusy země okolo velkých měst a nutí všechny občany tvrdě pracovat v továrnách pro svůj vlastní benefit. Ačkoliv bylo již několik snah o petici k carovi všechny byly odmítnuty díky jeho postavení. Jakékoliv pokusy o povstání jsou naopak rozprášeny šlechtou. Nebo alespoň doposud. Lyrijský lid je tvrdě pracující a má dlouhou historii podřízenosti silným autoritám napříč historií. Proto místní elfové nepovstali společně s přistěhovalci, kteří chtěli udělat demokratické povstání. Demokracie však nebyla viděna jako možná alternativa elfí většinou a tak toto hnutí naprosto zahynulo a nikam nevedlo. V Lyriji stále žije docela velká populace přistěhovalců z osmnáctého století kdy carové otevřeli hranice ostatním rasám. Udělali to protože potřebovali rpacovníky a kolonisty, kteří by šli na východ. Tato populace je ale těžko snášena elfí většinou jelikož Lyrijský lid je tuze konzervativní s historickými vizemi elfského impéria a elfské nadřazenosti. Mezi elfí většinou se však začalo uchycovat nové hnutí a docela neobvyklé pro Lyrijské elfy. Dělníci se začaly sjednocovat pod vedením učenců, kteří studovali texty orského filozofa Kursta Marxe. Již měsíce přichází zprávy z Lyrije o socialistické revoluci dělníků ačkoliv se jedná čistě o spekulace a nejisté hlášení. Zdá se, že uvnitř země panuje silný konflikt ale zatím se carovi a jeho conzorům dobře daří utajovat specifika o tom co se děje. Jedno je však jasné - Blíží se velké změny. Nečekané změny. Mnoho specialistů, novinářů a vzdělanců se zatajenými dechy sledují Lyriji a říkají, že pokud nepřežije bude to konečně znamení, že monarchie definitivně na kontinentu padla. Čas jen ukáže zda císařství co přežilo století přežije do toho příštího. | ||
| |||
| Válka co ukončí všechny války  Celý kontinent je pohlcený válkou na několika frontách několika frakcí. Monarchie vedou války proti deomakraciím a proti svým dávným historickým nepřátelům. Okultistické teokracie se snaží zotročit národy, které vnímají jako podřazené. A menší národy zoufale bojují proti staletým okupacím v zoufalém pokusu získat autonomii či dokonce nezávislost. Je nové století - Nová technologie - Nové zbraně - Nová válka. Velká válka. Tak velká, že už žádná další válka nebude potřeba.Daleko od domova, na půdě pod vlajkou země ve, které se ani nenarodil. Ponořený až po pás v bahnitém zákopu pomalu umíral lidský mladík. Jeho skelnaté oči se upíraly do dálky a mohl jen zděšeně sledovat zkázu jeho jednotky. Přes lidské zákopy se prudce přehnali krvelačné bestie vyvolané okultisty z jižních provincií. Masivní stvůra v dálce chapadlem popadla tank a mrštila ním napříč celým bitevním polem. Pár metrů od umírajícího chlapce tank prudce vrazil do betonového bunkru a kompletně ho zdecimoval. Lidský mladík se však ani nedokázal otočit daným směrem aby se podíval zda to někdo přežil či ne. Stejně jsou všichni mrtví - Někteří o tom prostě ještě nevědí. Jeho pohled přejel bezvládná těla všech jeho společníků. Jejich skelnaté výrazy a hnijící maso, které za sebou zanechali vyvolané bestie zpoza kosmu. Jeho nohy kompletně ponořené v hluboké kaluži bláta, vody a krve pomalu odhnívali jako kusy starého dřeva. Stejně jako těla všech okolo něj co už dávno vůči jejich zraněním zahynuly. Jediné na co mohl myslet aby se nedal do pláče bylo, že tohle bylo pro větší dobro. Že jejich oběť stála za to. Musel doufat, že jejich smrt měla význam a bude znamenat vítězství pro jeho národ. Svobodu pro jeho spojence. Dodržení starých slibů a odpuštění v očích božích. Musel v to doufat jelikož jinak byl pouze mladý hlupák co umřel daleko od domova ve válce někoho jiného pro nic. A nyní jeho matka a sourozenci byli sami napospas osudu. Pomalu zavřel oči a jeho duch konečně opustil jeho tělo. Revolucionáři v zakouřených saloncích  Revoluce ať už extrémistické, demokratické či dokonce zpátečnické ,které chtěli obnovit monarchii v demokratických zemích, začínají růst mezi prostým lidem. Ve vzduchu je cítit změna a lidé se nebojí své názory na svůj národ a na své utlačovatele přivést násilím. Tvář kontinentu se mění navždy nové národy vzniknou a staré zaniknou. Na výsluní přijdou nové ideologie, které ještě nikdo nevyzkoušel. Čas jen řekne zda tyto nové systémy vydrží test času a pohltí svět nebo zda budou smeteny starým řádem.V elfím městě Tele-Ileia se v malém zakouřeném salonku shromáždila skupina elfích nacionalistů. Scházeli se zde každý pátek a týden od týdne jich přibývalo. Byly to studenti, učitelé, dělníci místy dokonce politici s velkým zájmem o historii jejich země. A také se zájmem o politickou teorii. Každý týden se zde sešli, popíjeli a dlouho mezi sebou debatovali. Ale mnohým nedošlo, že tyto debaty nejsou jenom pro zábavu - Tito elfové společně plánovali. Vzpomínali si na časy předtím než se elfí země staly republikou a zrovnoprávnili ostatní rasy. Předtím než jim lidé a trpaslíci sebrali všechny výnosné pozice a ukradli jim jejich prastarou domovinu. Tato skupina nejdříve začali s pouhými stížnostmi ale nyní už měli plán. Vybudovali si síť informátorů a členů na důležitých místech. A společně přivedou slávu jejich domovině i jejich lidu. Vytlačí všechny cizince a konečně v zemi elfů budou opět vládnout jen elfové. Dnes večer bylo důležité setkání o, kterém se nesměl někdo dozvědět. Dnes večer dokončí své plány - Už měli připravené muže i zbraně. Byla to jen otázka souhlasu a jejich revoluce začne. Povstanou svrhnou prohnilou vládu plnou nečistců a nastolí první exkluzivně elfí stát na kontinentě s elfím králem v čele. Aspoň takoví byl jejich cíl. Ale z ničeho nic jejich setkání bylo vyrušeno hlasitým houkáním zvenčí. hned na to uslyšeli hlasité pískání policejní píšťaly. Všichni se naráz zvedli v panice a začali vybíhat ze salonku zadním vchodem. Odtamtud se rozeběhli napříč zasněženou ulicí a rozdělil je aby je nemohli jednoduše pronásledovat. Mladý elfí nacionalista zběsile utíkal do zapadlé uličky mezi dvěma cihlovými budovami. Bohužel až příliš pozdě zjistil, že zaběhl do slepé uličky. Nejdříve se zběsile pokusil vyšplhat po zdi ale po tom co několikrát sklouzl si povzdechla otočil se směrem k blížící se policii. Nevezmou ho. Rozhodl se. Ne on revoluci nezradí. Ne teď a ne nikdy. Náhle vytáhl svojí pistoli. Všichni policisté zpozorněli ale mladík jí nenamářil ani na jednoho z nich. Odhodlaně se napřímil. Pozvedl svou pravou ruku do výše a hlasitě zvolal. “Slává samostatnému elfímu státu!” Pak si vložil pistoly do úst a zastřelil se předtím než ho policie mohla zastavit. Věděl, že on byl jenom jedním článkem revoluce a bez něj stroj budu pokračovat. Věděl, že jeho smrtí zajistil budoucnost pro svou zem a, že se stane mučedníkem pro jeho elfí bratry a sestry. Poslední despoti na trůnech Poslední z monarchie se stále zoufale drží při moci. jejich staré režimy, které zde převládají už stovky let se stále tyčí nad jejich národem. Monarchové jsou stále odhodláni bránit jejich systém a bránit svůj lid. Poslední z monarchů se připravují na bitvu, která rozhodne zda mají či nemají místo v novém světě. Zda jejich národy a dynastie co budovali po staletí ne li tisíciletí zaniknou v náhlem okamžiku plném střelného prachu a ohně. Stará tradice nehnutelná jako kamenná zeď proti blížícímu se přívalu změny. Trpasličí král Eurik VII. Tuhlin seděl na svém trůně vytesaném do skály a pokrytém zlatem. Tento trůn vytesal sám jeho pradávný předek Eurik I. Dobyvatel, který jeho mocné impérium založil před více než tisíci lety. Říše, kterou vybudoval byla první trpasličí říší na zemi, která postavila vzducholoď. Vytvořila železnici z jedné strany podzemního království na druhou. Vynalezli zde nejrůznější typy zbraní a vozidel. A přesto nyní jedinou konstantou byl trůn na, kterém král seděl. Trln, který byl vytesán v době kdy trpaslíci sotva uměli vytavit kov. Jeho země mu unikala mezi prsty rok za rokem za jeho dlouhé dvě stě leté vlády. Začalo to tím, že musel dát trpaslíkům práva a zavést ústavu když nastoupil na trůn. Jinak by povstali a pokusili by se ho svrhnout. Potom ale práva chtěli i lidé, elfové a další přistěhovalci co na území jeho státu žili již po generace. Najednou chtěli reformace a větší nárok na to aby rozhodovali co stát dělá a kdo za ně jedná. A při každém kroku jim Eurik VII. ustoupil a dal jim oč žádali. Ačkoliv to ničilo jeho pýchu, špinilo to jeho prastaré jméno. On věděl, že jeho majestát a odkaz je přežití jeho mocné říše. A tu musel udržet na výsluní nehledě kolik moci ho to stálo. A i přes všechny jeho snahy nyní část jeho národa proti němu povstala a chtěla ho svrhnout aby nastolila demokratickou vládu. A on již neměl na výběr a svolal své generály, mocné šlechtice a patrony a vytáhl do války proti svému vlastnímu lidu. Král pevně sevřel svůj trůn a zavřel své oči. Modlil se aby jeho říše přežila tento konflikt. Aby jí mohl nadále chránit a držet na výsluní. Jinak je jeho lid ztracen. Jinak je odkaz jeho předků navždy zničen a nepřežije ani ten prastarý kus skály na, kterém seděl. Byl štítem monarchie, byl štítem tradice a byl štítem minulého světa a jeho odkazu.
| ||
