Dalcijský konglomerát

Jméno státu: Dalcijský konglomerát
Uspořádání státu: Korporátní oligarchie
Hlavní město: Veristea
Hlava státu: Rupert Al'Kerund
Technologie: Vyšší úroveň technologií - dohání vše co bylo zameškáno
Exporty: Vzácné kovy, obráběcí stroje, mořské produkty
Importy: Ropa, luxusní zboží

Historie

Poloostrov jako takový se mnoho staletí zmítal ve vnitřních bojích, protože se zde točily různé frakce a v určitém období historie byl poloostrov pod nadvládou skřetů a orků z jižního kontinentu. Tyto se povedlo vytlačit asi před šesti sty lety a zhruba do té doby se datuje vznik Království Dalcie. V jejím čele tenkrát stanul Leon Andar. Tento nyní již bájný hrdina a zakladatel vládnoucího rodu vedl vojska, která svrhla a vytlačila nájezdníky z jižního kontinentu a posléze byl zvolen za vládce Dalcie. V prvních dvou stech letech bylo království prosperujícím státním útvarem, který se probouzel z té doby temna, kterou zde vytvářeli jižané. Vše se budovalo a bylo to zalité sluncem. Zhruba v té době se začínalo nad Dalcií zatahovat a stát jako takový začal stagnovat. Došlo k vládě prvního "nesvéprávného" krále, za kterého vládla regentská rada a to znamenalo pro celé království jediné. Chaos. Rada si hrabala pro sebe a země upadala. Přítrž tomu udělal až Mário Adar, což byl člen vedlejší větve, ale s královskou krví. Svrhnul vládu rady a nastolil zpět vládu panovníka a na dalších pár desítek let byl pokoj. Jediné co se mu nepovedlo, tak zastavit ten úpadek, který byl nastolen za vlády rady. Jediné co se mu povedlo, tak založit nějaký omezený počet kolonií a trošku oživit ekonomiku, ale stát jako takový už byl zdegenerovaný. V polovině 18. století se začalo více využívat strojů a docházelo k průmyslové revoluci. Vzhledem k situaci v Dalcii to byl opravdu pozvolný vývoj, ale byl! Začala se objevovat nová skupina obyvatel, která měla silný hlas a měla za sebou poměrně velkou sílu obyvatel a to byli továrníci a majitelé průmyslu. Chtěli se rozvíjet a jít kupředu, ale král byl příliš zpátečnický a nepřál pokroku. Bouře lidu, občas potlačené armádou vedly k tomu, že se lid vzbouřil a krále svrhnul. Nedošlo k nějaké krvavé popravě nebo tak. Pár střetů s armádou a zajmutí krále. Ten byl uvězněn a odsunut do ústraní. K moci se dostali vlivní majitelé továren a udělali ze království jakousi "firmu". Vznikl Dalcijský konglomerát.

Současná situace

Konglomerát je poměrně moderní země a za posledních sto let vývoje absolutně změnil vše, co v Dalcii bylo zvykem. Každý v této zemi pracuje pro konglomerát a má na to smlouvu. Každý je placený, ať už poslední dělník nebo nejvyšší ředitel. Každý má šanci dostat se až na vrchol, protože pokud ukážete nadání, tak Vás Váš nadřízený může doporučit dál a Vy se dostanete do školy, kterou platí konglomerát. Obecně za posledních sto let došlo k velké industrializaci země, rozšíření její flotily a zisku několika dalších kolonií, které Konglomerát poměrně slušně využívá a pomáhá tím tak domácí ekonomice.

Ředitelům je více méně upřímně jedno, kdo jste, ale hlavně když pracujete. Smlouvu může dostat člověk, elf, trpaslík a klidně ork, ale hlavně že bude pracovat. Jestli věří v to nebo ono a pokud neohrožuje Konglomerát, tak je to v pořádku. To vedlo poměrně k velké vlně přistěhovalectví na počátku Konglomerátu a potom v rozmezí dalších šedesáti let k dalším dvěma vlnám přistěhovalectví. Tyto vlny poměrně masivně pomohly Konglomerátu v rozvoji a možnostech, protože měl dost pracovní síly v továrnách, ale i na polích a ve flotile.

Díky plánování a snaze vydělat co nejvíce peněz se ředitelům postupně daří z Dalcie dělat velice silnou a prosperující zemi, která oproštěná od většiny předsudků a problémů, může jít kupředu a nemusí se stále otáčet přes rameno.

Lyrijské Císařství

♫ ♪ ♫

Obecně známé informace

Státní zřízení: Absolutní monarchie
Vladař: Car Moreifus II. Eleinschvinko
Hlavní město: Caringrad
Ekonomický systém: Feudalismus
Technologie: Neuvěřitelně zaostalá, část populace žije v ekvivalentu středověku
Exporty: Přírodní bohatství (ruda, uhlí), kožešiny, alkohol
Importy: Jídlo, Technologie, Vzdělanci, Ropa

Historie

Již po mnoho staletí stojí na východě jako velká zeď Lyrijské císařství. Jedná se o zem s velmi starou historií, která se dá dohledat až k příchodu prvních Lyrijských elfů. Původně se jednalo o komunity nomádních elfů co žili ve sněžné tundře. Elfové do Lyrije přišli ze severo-východu a usadili se u místních řek kde se začala rozrůstat jejich civilizace. Tito elfové se brzy setkali s Východosárskou říší. Mnohem starší civilizací elfů, kteří původně žili v oblasti dnešního Balkánu předtím než byl celý poloostrov posednut šíleností. Tito elfové měli velmi rozvinutou kulturu a přijaly Lyrijské elfy pod svoje křídlo - Šířili k nim svojí historii, své přesvědčení, filosofii i náboženství. Ale brzy přišla vlna temných bytostí, které Východosárskou říši pohltily a celý balkán se roztříštil na mnoho menších států a kultů co navzájem bojovali o moc. Lyrijští elfové tuto katastrofu přežili jelikož byli odděleni od Východosarské říše a tak začali budovat svojí vlastní kulturu založenou na Sárském odkazu.

V historii se můžeme často setkat s pojmem "Druhá Sárie", který se obzvláště ve starých kronikách používá častěji než Lyrije. Lyrije na sebe pohlížela jako pokračování Východosárské říše ačkoliv časem se rozdíly mezi dvěma kulturami začali jenom zvětšovat. Lyrije se nacházela v naprosto jiném klimatu a obklopena úplně jinou společností. Z těchto dob pochází mnoho nenávisti mezi Lyrijí a jejich sousedy - Nadešlo období krvavých válek a masivního rozrůstání imperiálních hranic. Někdy ve třináctém století se Lyrijský král korunoval na "cara" Lyrije a Sárie. Tento termín je mírně záhadou ale historikové předpokládají, že titul car vzešel z názvu Sárie. Tento titul byl časem opuštěn jeho potomky jelikož se jim nikdy nepodařilo získat jakékoliv teritorium co patřilo původní Sárské říši a tak se název změnil pouze na císařství Lyrije, či Lyrijské císařství. I tak však myšlenka "Lyrije a Sárie" žije v myslích všech elfích obyvatel v Lyrijy. Jedná se o koncepci, která byla tvrdě vepsána do jejich kultury a tím pádem i jejich vychování a následného života. Lyrijští elfové si stále myslí, že Sárské území jim právem náleží.

V šestnáctém století přichází období největšího rozkvětu pro Lyrijy. Jejich hranice se téměř dotýkají původních Sárských území ve středu kontinentu. Mají volná přístup k Černému a Kaspickému moři a začínají kolonizace severských pustin. Ale neuvěřitelná rozloha říše začíná být příliš těžká na celý systém. Bez silného cara hrozí naprostý kolaps a jediné co drží celou říši po hromadě je car Iolanas III. Veliký. Ten zahajuje velké reformace v říši a snaží se její vnitřní politiku upravit tak aby jeho smrt vydržela a nerozpadla se. Ale i přes jeho snahy se říše po jeho smrti okamžitě rozpadne a Lyrije přijde prakticky o všechny západní území, které proti ní povstanou jelikož touží po nezávislosti. Lyrije musí tvrdě bojovat aby vůbec uhájila své historické hranice z třináctého století. Tato dlouhá a krvavá válka nakonec vede k vymření původní dynastie a nástupu dynastie Eleinschvinko v sedmnáctém století. Teprve zde se může skutečně mluvit o Lyrijském císařství co známe dnes. Car Eleinschvinko se chopí vlády nad Lyrijí, dobije zpět historická území okolo Kaspického moře a uzavře mír se západními královstvími čímž zachránil Lyrijy před naprostou destrukcí.

Eleinschvinkové vládnou od sedmnáctého století až dodnes. Jejich dynastie začala velkými reformami ale časem se celé Lyrijské císařství začalo zastavovat. Eleinschvinkové začaly upadat do stejných zvyků jako jejich předchůdci a carové se staly zatuchlými tradicionalisty co nechtěli změnu. Pokračovali v expanzi na východ dokonce si zřídili daleko na východě kolonii ale nikdy se neohlíželi zpět na západ. Motem Eleinschvinků bylo "Jsme štítem západu" a byli přesvědčeni, že se do západní expanze nikdy nemají pouštět znovu. Místo toho se snažily vést diplomatickou politiku se západem a doufali, že západ je bude financovat a respektovat jelikož stáli mezi nimi a hordami barbarů na východě. Tento respekt ale začal časem mizet potom co národy velice zesílily a začali mít pocit, že cara nepotřebují. Začali se šířit posměšné řeči o "umírajícím starci kontinentu". Lyriji se na západě začalo posměšně říkat "starý hlídací pes" a v novinách se často vyobrazoval jako spící bulldog přede dveřma. Ikonografie medvědů, které Lyrije často používala byly také použity na posměšné nákresy, které vyobrazovali staré nemocné psy co vrhaly stíny medvědů na zdi.

Současná situace

Lyrije je novináři i vzdělanci hodnocena jako jedna z nejhorších zemí na světě kde žít. Celá říše je tak neuvěřitelně zaostalá, že části z ní stále žijí ve středověku. Dokonce se v novinách šíří fámy o východních osadách kde místní regresovali tak moc v pokroku, že zapomněli jak slévat kov. Jediné industriální části země jsou staré města na západě. Místní šlechtici, kteří navštěvujou okolní vyspělejší země si uvědomili, že jsou velice pozadu a tak začali uplatňovat nevolníci aby nutily místní do továren. To sice částečně pomáhá pozvednout technologickou úroveň země ale velmi pomalu a to jen v určitých oblastech. Zároveň je to na úkor úrody o kterou se farmáři také musí starat. Císařství se zoufale snaží tento deficit nahradit dovážením jídla ze zahraničí což zase vysoce zhoršuje ekonomickou situaci Lyrije. Kromě jídla ale Lyrije dováží technologii ze zahraničí a platí vzdělancům aby jejich místní obyvatelé učili jak ji používat. Tyto skutečnosti dohromady znamenají, že Lyrije je země co stojí na okraji totálního zemědělského, průmyslového a ekonomického kolapsu.

Avšak císařství je neuvěřitelně zastaralé i politicky. Jedná se o jedno z mála míst na světě bez konstituce. Občané nemají žádná definovaná práva. A všichni stále žijí prakticky ve feudalsitickém systému ve, kterém stále existuje robota. Technologická zaostalost způsobuje, že práce na polích i v továrnách je vysoce neefektivní. V čele celého státu stojí car, který má absolutní moc. Pod ním stojí jeho vysoká šlechta, která pevně drží kusy země okolo velkých měst a nutí všechny občany tvrdě pracovat v továrnách pro svůj vlastní benefit. Ačkoliv bylo již několik snah o petici k carovi všechny byly odmítnuty díky jeho postavení. Jakékoliv pokusy o povstání jsou naopak rozprášeny šlechtou. Nebo alespoň doposud. Lyrijský lid je tvrdě pracující a má dlouhou historii podřízenosti silným autoritám napříč historií. Proto místní elfové nepovstali společně s přistěhovalci, kteří chtěli udělat demokratické povstání. Demokracie však nebyla viděna jako možná alternativa elfí většinou a tak toto hnutí naprosto zahynulo a nikam nevedlo.

V Lyriji stále žije docela velká populace přistěhovalců z osmnáctého století kdy carové otevřeli hranice ostatním rasám. Udělali to protože potřebovali rpacovníky a kolonisty, kteří by šli na východ. Tato populace je ale těžko snášena elfí většinou jelikož Lyrijský lid je tuze konzervativní s historickými vizemi elfského impéria a elfské nadřazenosti. Mezi elfí většinou se však začalo uchycovat nové hnutí a docela neobvyklé pro Lyrijské elfy. Dělníci se začaly sjednocovat pod vedením učenců, kteří studovali texty orského filozofa Kursta Marxe. Již měsíce přichází zprávy z Lyrije o socialistické revoluci dělníků ačkoliv se jedná čistě o spekulace a nejisté hlášení. Zdá se, že uvnitř země panuje silný konflikt ale zatím se carovi a jeho conzorům dobře daří utajovat specifika o tom co se děje. Jedno je však jasné - Blíží se velké změny. Nečekané změny. Mnoho specialistů, novinářů a vzdělanců se zatajenými dechy sledují Lyriji a říkají, že pokud nepřežije bude to konečně znamení, že monarchie definitivně na kontinentu padla. Čas jen ukáže zda císařství co přežilo století přežije do toho příštího.