Z Herverské konfederaci se podařilo několika lidem dostat přepis prohlášení současného Herverského velitele.

Následující slova prý byl pronesena Heifildem Himerdenem poté, co vystoupil z budovy Nejvyššího koncilu, kde mu byly dány do ruky pravomoce vlády nad celou zemí. Doprovázen byl celým Nejvyšším koncilem. Před budovou stál dav obyvatel města a novinářů Herverského tisku, kteří měli v plánu jeho slova roznést po celé zemi a třeba i za její hranice.

,, Několik dní zpět nám byl vyhlášena válka. Naše pohraniční jednotky byly napadeny a zmasakrovány. Nepřítel se pokusil prolomit naše brány a dobýt naši zemi ještě dříve, než se vzpamatuje. To se jim ovšem nepodařilo. Vděčit za to můžeme odvaze našich vojáků, mužů a žen co drží hranice svým životem. I v tuto chvíli co spolu mluvíme krvácí proto, aby naše země, naše svoboda a náš lid mohl vidět světlo i dalšího dne. Protože nebuďte zmýlení. Stojíme před válkou, co tu ještě nebyla. Před našimi branami stojí nepřítel, kterému nejde o to dobýt území. Ne. Jemu jde o vraždění a prolévání krve v množstvím dosud nevídaném.”

,, Chápu pokud někteří z vás budou mít strach. Chápu strach z války a jejího utrpení. Ale zároveň vám říkám toto. Nemějte ho. Dokud budou naše srdce pevná a ruce silné, tak nepřítel se přes brány nedostane. Budeme s ním bojovat na pláních, na vrcholcích hor a pokud bude nutné, tak i v podzemí. Budeme ho držet a nutit krvácet dokud se vůdci v zahraničí nedohodnou a nevrhnou Vlkovi v ústrety síly na této zemi ještě neviděné. I pokud většina Evropy padne, tak Herverijský lid bude bojovat do posledního muže, do posledního dechu a poslední krve. Protože cokoliv jiného by znamenalo smrt naší kultury, smrt našich žen a dětí a smrt všemu co je nám milé. A já přísahám, že vás v tomto boji povedu. A přísahám, že až tato válka skončí a střelba zbraní umlkne, tak svou moc znovu složím a vrátím jí do rukou demokraticky zvolené vlády. Za Hervérii a pro dobro Evropy.” S těmito slovy skončil, za hromadného potlesku a hluku, Vodja Heifild Himerden svůj proslov.